Neděle v zahradnickém zápalu

Víkend dospěl ke konci. Úspěšný, krásný, fantastický, milý, pěkný, se vším všudy srdečný, přívětivý. 

Ráno. Kočky trávily teplou noc venku. Nikdo neotravuje. Nemraucá za dveřmi. Nehlásí se o snídani. Vyvaluji se. Chvilku si čtu. Něco poslouchám. Už bych mohla vylézt. Tak ještě chvilenku. Užít den. volám s Horatiem: Carpe diem!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-05-rano

Jdu zahradou. Cílím na vršky kopřiv. Do koktejlu ještě deset dnů; pak jejich kouzelná moc končí. Hlavně už nebudou chutnat. Kopřivy v létě chutnají nepříjemně, hnojově, trávově, odporně. Zahrada špinavá od sousedova vrtu studny. Vršky za čtrnáct dnů odrostly. Hledám mladé výhonky bršlice. Sluníčko svítí. Už nám došly brambory od sedláka. Naklíčené jsme strčili do země. Kvůli kilu už nechci Petrouška posílat na vesnici. Syn sedláka měl nějaký úraz. Jestlipak budeme mít příští rok? Hlavou se mi honí včerejší den. Hezké zážitky, milá setkání, hudební i divadelní vystoupení. Zážitek z jízdy vlakobusem. Proč mohou mít v Trutnově takové hezké akce pro lidi? A proč ne u nás? V Trutnově mají nějakou lepší spolkovou činnost. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-05-chlebicek

Kvásek mi přetekl. Nejprve se pouštím do chlebíčka. Místo vody a kvasnic vkládám kvásek. Nutno odhadnout, o kolik ubrat vody. Melu mouku ze špaldy. Maličko pohanky k pročištění kamenů. Pohanka je tak tvrdá, že slouží k vyčištění žernovů. Míchám těsto. Je to vysoká dívčí. Totiž čerstvá mouka je jiná než z pytlíku. Přisýpám i pernerku. Hnětu. Přilévám ještě maličko vody. Konzistence, jak má být. Po naříznutí se chlebíček rozevře. To já ráda. Když jakoby praskne. Miluji opečené hroty prasklin.

Petroušek volá.

- Jsi venku?

- Ještě jsem nebyla. Jen chvilku ve skleníku na slimácích. Rozmýšlím se, jestli mám zajet pro nové brambory.

- Nejezdi pro ten chemický hnus. Budou oprané. Udělej rýži.

Klame mě sluch? Rýži nazývá čínskou pomstou.

- Ty bys jedl rýži?

- Samozřejmě.

Ó. Samozřejmé to není. Ale nabídku s díky přijímám.

- Nemusíš nikam jezdit.

Namáčím do octové vody černou. Ta je bio. Prý se nemusí. Jo, nemusí. Pro jistotu. Černá je nesmírně drahá. Kupuji ji na trzích. Teď jsem koupila o velikonočních.  Namáčím i mou oblíbenou jasmínku. Peču masového vetřelce. Rozmrazila jsem krůtí prsa. Najednou se z nich stalo kus vepřového; to vůbec nekupuji. Vůbec. Kde se mi vzalo v mrazáku? Asi nějaký dárek od Lindy. Vždycky se se mnou podělí, když dostane od majitelky výroby.

Jdu do skleníku pro salát. Hm. Odporný slimák z něj vypadl. Jo? Napichuji na nůž. Fůůůj. Zelené zblitky. Ne. To bych si tu nadělala nepořádek. Ble. Jdu si domů pro rukavici. Sůl mám v krabičce ve skleníku. Pytlík na mraky a mraky slimoušů. Malí, vypasení, odporní, hnusní, velcí. Kde se tu vzali? Pod každým salátem nastláno. Aha, tak tihle mi tu okusovali listy kedlubniček. Fuj, jejich stříbrná stopa se občas táhla po hlíně. Probírám každý salát. Teď jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla na pár salátů na druhém konci skleníku. To ještě ráno doberu. Tam si budou hovět určitě další kousky. 

Venku nádherně. Ukázkový den. 

https://www.svobodny-vysilac.cz/2024-04-27-necenzurovane-net-se-simonou-cxiii/

Poslouchám konec pořadu ze včera. O válce biologické, energetické, informační. Ježiši. Snad je štěstí, že to lidi nevědí. Naše vlády jdou proti svým národům. Proti bílé rase. Zkáza?

Vláda jde proti rodinám s dětmi a proti porodnosti

https://petrmach.cz/clanky/vlada-jde-proti-rodinam-s-detmi-a-proti-porodnosti/

Zrušení školkovného, slevy na studenta, omezení slevy na manželku a další úpravy jdou proti rodinám s dětmi a proti porodnosti. Vláda premiéra Fialy mluví o šetření, ale před vlastním prahem nezametá – obrovský státní aparát nechává ještě více bujet, zvyšuje daně a poplatky, nakupuje předražené stíhačky a miliardami zbrojí cizí stát, živí neomarxistické aktivistické neziskovky, zřizuje nová ministerstva a nakonec stovky poradců vymyslí úsporu, která vlastně žádnou úsporou není.

Rodina obsahuje základní podpůrné mechanismy, které přispívají k blahu jednotlivců i společnosti jako celku. Právě tam se předávají hodnoty, rozvíjí dovednosti a pěstují se návyky mezilidských vztahů. K nejbližším jdeme pro emocionální, podpůrnou, finanční i praktickou pomoc v dobách nouze, což podporuje nezávislost – princip, který mají na srdci nejen konzervativci. Pro stát to má i tu výhodu, že takové fungování rodin dlouhodobě snižuje výdaje.

Společnost, která zanedbává své rodiny, riskuje ztrátu své identity i vitality a urychluje svůj pád do dekadence a zapomnění. Měli bychom upřednostňovat politiky a iniciativy, které posilují rodinnou jednotku a přiznat si, že na tom závisí naše národní budoucnost!

Článek vyšel v Parlamentních listech: zde https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Mach-SPD-Vlada-jde-proti-rodinam-s-detmi-a-proti-porodnosti-753224#google_vignette

Prostírám venku v zahradě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-05-tu-tu-tu-tu

Škoda, že nerozumím ptačí morseovce. Celý den mi něco vzkazují. Sýkorka klepe zobáčkem. Rozbíjí slunečnicové semínko. Vidím v ní malou kovovou barevnou mechanickou slepičku na klíček. Z dětství. 

Petroušek je tu. Obědváme pod modrou oblohu Modrou?

- Slyšíš je?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-05-siesta-s-petrouskem

- Slyším. 

Nad hlavou dvouproudá čára. Chjo. Sedíme. Povídáme si. Poslouchám něco z jeho nejútlejšího dětství. Zajímavé. Dávná dětská zranění. Každý je máme. Dá se pak lépe číst v člověku. Kočiny okolo nás. Miluji hovory s pánem tvorstva.  Miluji světlo mého žití. On se nezdá. Je moudrý. 

https://www.youtube.com/watch?v=6_vEgL0jppQ

Logo zelené žáby v Rusku? Hledám v ruských obchodech! 

Posloucháme Jakuba Ziebu. Hoch, který studuje v Rusku. Podává skvělé informace. Dnes hledá značku se zelenou žábou v ruských obchodech. Probírá ruské výrobky v krásných obalech, ale i množství západních produktů. Nás vystrnadili z trhů, nalezli si tam sami. Západní dravci. Na belgické čokoládě logo se zelenou žábou. Ruské výrobky žábu nemají. 

- Petroušku, dáš si pribiňáka s nanukem?

Jdu připravit skleničky. Beru z mrazáku kelímek s moc drahou zmrzkou. Moc drahou. Kulím oči. Logo se zelenou žábou… Bože, nechala jsem se oklamat obrovskou cenou. Je tam.

- Asi pojedu na fotbal.

- Jeď, Petroušku. Jeď!

- Půjdeš si lehnout?

- Rozkvetu kolo.

A vskutku. Zasazuji květiny, které mi zbyly z nákupů v minulém týdnu. Nebe se změnilo v stříbrnou špínu. Kočky okolo mě. Úvazy na kole, na mé stařičké Rozinantě ze třetí třídy, znovu převazuji podle návodu z ntb. Povedlo se. Kolečko rozkvetlo. 

Začíná krápat. Bouří. Spěchám. Petroušek je tu.

- Krásně jsi to stihnul.

- Měl jsem to vypočítáno. Radar hlásil, že v 18.45 hod. přijde bouře.

- Ty mu věříš?

- To aktualizují. Věřím. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-05-vecerni-kochani

Tak ukaž, Ireno, co jsi tu vytvořila. Procházím zahradou. Kochám se. Strašidelně bouří. Kočiny ještě v trávě. Nebojí se bouřky. Žofie kdykoli slyšela hlasy na chodníku, žíznivá čára do domu. Lidí se bojí. Ublížili. Těžce ublížili. Málem nepřežila. Šmudla tu zítra bude na planetě jeden rok.

Dnes 5.5. výročí Pražského povstání. Nikde ani muk. Naši němečtí přátelé jsou přeci hodní. Proč vzpomínat... 

Zemřela Simona Postlerová. Prý byla proti očkování. Ale dala se kvůli práci. Zůstal tady její autistický syn. Ve dvanácti dostal Aspergerův syndrom. Z čeho asi, že? No! Dát se očkovat kvůli práci, kvůli hospodě, kvůli cestě k moři – poněkud nelogické. Ne? Přece jediný důvod je zdraví!!

Miluji toho svého klučíčka.

- Zítra jedeš na víčka autem? A jak domů?

- Autem.

- To nemyslíš vážně.

- Jaruška prý šla domů po svých.

- Mám volno. Přijedu pro tebe. Odvezu tě. Pak si budeš lebedit.

Dohodnuto. Děkuji. velmi. Srdečně. Vděčně.

Zdravím!

Dobrou noc!