Neděle

Mně se tak nechce vylézt. Beru si do postele ntb. Zkouknu si Prvok, Šampon, Tečka, Karel. Nezkouknu. Spím spánkem poctivých. Až během po kouskách. Nezaujal. Deset. To už bych měla. Ještě si přečtu včerejší Počteníčko. Opravuji překlepy, chyby. Na lince cedulka od Petrouška, kde je. Kdy se vrátí. Pohoda. Sepisuji si na jeho papírek své úkoly: Buchtu, zabalit dárky oslavencům, kompot, polévku… Sloupec práce. Zvládnu to? Na jeden pár rukou docela hodně.

Polévka – mňamkózní. Z krůtího křídla. Hotovo. Má zeleninová pasta s krůtím masem. Moje nudličky. Maminka mě naučila. Jablíčka na kompot. Naše. Hotovo. Přidávám do kompůtku obrovské blůmy. 

Kolikrát jsem si řekla, že už nekoupím listové těsto! Palmový tuk a teď nebezpečí přísady z rozemletých fujovatých penicilinem nabušených cvrčků… Jeden balíček vyndávám z lednice. Mamka si těsto kdysi vyráběla. Pak taky přešla na hotové. Štrůdl. U nás nikdy závin. Střídáme rod. Ta štrúdl. Ten štrúdl. Můžeš psát s čárkou i s kroužkem. Protože závin. :-) Oříšky místo strouhanky podsýpám pod rebarborou a doplňuji jablky ze sklenice. Hotovo. Míchám trošku skořicového cukru. Pozvala jsem na oběd Lindu s Petrem. Příští týden už bude mít kuchyň. To zas jednou půjdeme na oběd my. :-)

- Chceš něco pomoci?

- Chci. Zaúkoluju tě. Krabice s irigátorem. V Lidlu řekneš, že vynechává. Ještě tohle, tohle, tohle, tohle… Jo a mrkni po cibuli.

Petroušek odjíždí. Pokračuji v pracovním kuchyňském maratonu. Co asi maminka musela vždycky sama zvládnout, když nás zvala na oběd. Mamka měla vše připraveno. Řízky naklepané, obalené, bramborový salát na míse voněl. Mami, to byly chvíle. Srovnali jsme se všichni okolo stolu. Ty naše rituálky. Vyprávěli jsme si. Mělas´ v nápojovém lístku činzánko. Mami, vzpomínám.

U práce stíhám listovat FB. Prohlížím vzpomínky, komenty, pro mě moc příjemné. Vidím maminku. Krásnou bytost. Na poslední čtyři roky spoutanou, bez svobody pohybu. Poslouchám na střídačku naše rozhovory. Co práce mi dalo ji rozpohybovat, probrat z letargie. Poslouchám se, jak poníženě prosím, jestli by s nimi mohli pracovat, tvořivě rozvíjet. Dávám jim nápady, rady, inspiraci. Je to stejné, jako když kontrolovala VB pásy. To, že auto nemá světla, toho si nevšimli. Nebyl to úkol kontroly. V DD se buď cvičí nebo zpívá. Ale propojit činnosti, střídat, zaujmout pozornost staříčků, zlepšit jim náladu endorfiny... To je nad síly těch moudrých udavaček, které zapisují do sešitu, kdo si kdy špatně kýchnul. Tfuj! Ta, co mi měří třicet minut, ta mě ubezpečuje, jak a kolik mají aktivit. Prdlajs. Nic. Jen plané řeči.

- Mami, my ještě pracujeme. Mohli bychom ve čtrnáct.

Odepisuji:

- Ve čtrnáct.

- Děkujiíí!

Prohlížím FB. Závislost na temňácích. Petroušek. Mise splněna.

- Moc toho neměli.

- Vyprodáno viď?

Linda s Petrem před domem. 

- Už jsou tady! 

- Lindi, uvaříš puding.

Obědváme.

Po obědě kafíčko, štrúdl. Ušlehala jsem šlehačku. Trošku provětrat lednici.

- Lindi, mám tu tři hromádky dárků. Zabalíš mi je? Jen klasicky.

Linda balí. Její Petr si položil tělo na gauč. Já tvořím buchtu. Teda – říkám buchtu, je to třená. Navrch šlehačka. Ozdobeno ananasem.

Snědeno. Odjíždějí.

Mám už asi čtyřicet let z kolíčků na prádlo slepenou podložku. Dvě. Rozpadají se, jak vysychá lepidlo. Nalepila se na dno hrnce. Bác. Na cimpr campr. Náš lepič

 má příležitost. Miluje slepovat. Je v tom jednička. Je schopen si slepit lyži. Dobírám si ho.

- Peťuš, chraň tě ruka Páně!!

I on si mě dobírá. Že mu někdo v práci potvrdil – stačí slepit odtrhlou část lyže.

Přicházejí gratulanti. Druhý syn s dětmi. Snaška nese na rukou nejmladšího. Mají děti vychované. Veselé. Radostné. Objevitelské. Normální. Krásné.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-05_Krasa_od_deti/

Moc hezky gratulují. Dojemně. Dědečkovi.

- A teď jsme na řadě my. Jak to šlo popořadě? Kdo měl první svátek?

Hostím. Daruji. Děti rozbalují. Teď u psaní mě napadlo, že jsem mohla tu nejstarší dnes prokouknout. Naučit vidět naslepo. Chystají se k odchodu. Beru karton od zboží. Sestavuji krabičku na výslužku.

Dozvídám se, jak se nesmí zastavit u školy. Prý vybírají pokuty. Vydělávat se musí… Občas tam parkuji. Vyběhnu nahoru do náměstí. V jedenáct, kdy je u školy mrtvo, všichni zalezlí, proč bych nemohla zaparkovat a za půl hodiny odjet?

- Kačí, dám ti jednu bagetu. Doma ji vyndej. Je ještě žhavá. Ať z ní vyjde pára.

Odjeli.

- Peťuš, tady to srdíčko s jejich otisky by chtělo zasklít. Moc hezoučké.

Koukám, má v ruce klip s fotografií vnuků a vnuček.

- Do pr…

- Peťuš, tys´ to promáčkl.

- Ne. To maj blbě. Já si to slepím.

Cvičím si bránici. Lapám po dechu. Hýkám. Ne. Lepič chce slepit sklo v klipu. Na tři díly ho rozmáčkl.

- To nemyslíš vážně, že ne?

- A proč ne?

Směju se. Nechápu. Nevěřím. Ne!

- Jako ty chceš slepit sklo na klip?

- No.

- Tak to teda ne. Půjdeš ke sklenáři.

- No jo, furt. Tu udělali blbě.

- Ty na sobě nenecháš skvrnu, viď? Ty jsi zkrátka ten, na němž nesmí ulpět ani procentíčko něčeho, že jsi něco pokazil. Tak řeknu: Já jsem to promáčk!

Ne, nikdy neřekne promáčknul jsem… Nezvládnul jsem. Miluji ho. To je můj Petroušek. Mám taky své mouchy. Jsme originály. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-05_Relax/

Jdu prohlížet FB. Lehám na dlažbu k Mourovi. Čučí. Co to panička dělá? Ona nestojí! Leží u mě. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-05_Zapomnela/1580332303

Jdu zatopit. Na terase beru kbelík s větvičkami. Ó! Našla jsem plato pudingů s jahodami a se šlehačkou. Jsem já to kůň!

- Peťuš! Podívej!

- To nevadí, to by jim chutnalo.

- Ty vorle, tak to je se mnou teda…

- Není, mělas´ hodně práce, naplněnou hlavu. No, tak jsi jim to zapomněla dát. Dostali jiné dobroty. Děkuji, jaks´ to všechno zvládla, připravila, nachystala. Seš hodná. Dělalas od rána do teď. 

Září. Mám radost z jeho spokojenosti. Měli jsme moc hezkou neděli.

U Renaty Bernardi prohlížím fotky ze včerejšího setkání Šaliňáků. K váze s tulipány připisuji:

Jaro, ještě chvíli nebuď, prosím, ještě nechej chvilku zimu... Miluji sníh, lyže, běžky, hory... Miluji jaro - vůni hlíny, první pozdravy v podobě sněženek, čemeřice, bledulek, petrklíčů, fialek, narcisů, tulipánů a tak dál k létu. To mám moc a moc ráda. Hlavně když je žhavé. Z člověka teče, jdeš se smočit do bazénu. Trháš úrodu, zavařuješ, nakládáš. Začíná to třešněmi, jahodami, postupně rybíz, višně, borůvky, meruňky, končí to na podzim. Houby, vůně země, ale jiná - zetlelé listí... A jsem zase v zimě. Tak paní Zimo, ještě chvíli se na trůně udrž. Ale za ty posly - hezky děkujeme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-05_S_Vlastikem/1580332399

Vlastík Mádlo mi vložil naši společnou fotku na zeď:

Potkal jsem skvělou učitelku Českého Jazyka, která má skvělý názor a je pro mne alespoňčástečně satisfakcí za ty tragické a nešťastné učitelky Českého Jazyka, které mě učily na základce i na střední!

Ano, potěšil. Včera jsem se svěřila, jak jsem z celého srdce a upřímně učila výmysly a nepravdy v jazyce českém a dějepise. já tomu věřila. Netušila jsem, že všechno je jinak. Dějepis prolíná literaturou. Dnes už bych učila - ne, dnes už bych neučila. Neobstála bych, ČŠI by mě vyhodila. (Česká školní inspekce.)

Odepsala jsem:

Děkuji moc za hold. Jsi chlap, který nese kůži na trh... Odvážný. Víc takových mužů, které jsme vysvlekli(y) z jejich mužské síly. My ženy a systém jsme z nich udělaly metrosexuály, mamánky, slabochy, nalomené bytosti. Velmi ráda jsem Tě objala. Totiž sdílím Tvé názory v Tvých příspěvcích. Hezký večer!

A to je vše. Jádyjádyjádyjády :-§

Dobrou noc!

Přečetla jsem s článek, jak už je konec, je konec, vyčištěno. Na konci byl odkaz na video. Až to video budou pouštět lidem v televizi místo programu, mnoho se jich zhroutí. Mám to na zdi. Je tam obrázek Fouciho a Gatese. Kdo má silný žaludek, nechť nakoukne, jak a kam se ztrácejí děti, co se děje na UK s těly. Jak je vytěžují...

Odkaz nedávám. Byla to hezká nedělenka.