Nedělenka s podzimní melancholií

Hezké probuzení. Sluníčko. Petroušek se vrátil ze hřbitova. Bez odivu, bez osobní důležitosti - já tam z bratrů chodím pravidelně tedy nejvíc - mě vítá do dne.

- Kdes byl?

- Na hřbitově.

- Zima?

- Ochladilo se. Listí hodně padá. Sebral jsem ještě snad sto ořechů. A vidělas tu švestičku? Je holá, jen švestky. Natrhej babce.

- Jo, vozím jí. Peťuš, dívám se na film Rašín. Líbí se mi.

Měla jsem obavy. Dějiny se překrucují. Podstatně. Píší je vítězové... Některé pasáže si vracím znovu. Jsem v polovině. Zdá se mi, že je to natočeno ne proevropsky, ale pročesky. Proslovansky. Kramář byl rusofil; Rašín doopravdický vlastenec. Jasně chápal, jak nás Rakušáci ženou na jatka, jak popravují za tzv. "válečné" zločiny. Hospodské kecy stály mnoho lidí život. Slovanský život - bez ceny. Dávám si další kamínek do mozaiky vidění likvidace nenáviděných Slovanů. Napadá mě Hrubín, Jobova noc...

...Ach, Čechy krásné, Čechy mé!

Obraze rámu prastarého,

kolikrát vytrhli tě z něho,

že odprýskaly barvy tvé

až po tmu hrobů. A v den slavný

znovu pro zraky žárlivé

napjal tě rámař starodávný ...

... Ach, Čechy krásné, Čechy mé!

Opánku tvrdě uchozený,

v úvozu nebes pohozený,

ty nejsi ztracen poprvé.

Kolikrát vlast, když tma ji štvala,

řemínky řek si rozvázala

a bosa šlápla do krve! ...

Vylézám. Jdu fotit švestičku.

- Byla tady Micka?

- Jo, ráno. Nažrala se a šla si lehnout asi do boudy.

- Ona vždycky čeká. Zhasnu, jsem v limbu. Slyším její skok na parapet. V mžiku buší. Včera mě zas vytrhla z usínání. Šla jsem jí umýt packy.

- Já jsem to slyšel, jak brečí v koupelně.

- Ale předla u toho bulení. Nerada si nechává mýt bláto z paciček. Kitty, když bych jí je chtěla vytřít ubrouskem, rozcupuje ho na cimprcampr. Micinka tiše trpí.

Jdu si mixnout snídani. Napadá mě, co asi dělá vnučka. A co druhá? Přichází manžel.

- Co asi dělají mladí...

- Teď jsem na ně myslela. A co lyžování?

- No, pochopil jsem to tak: Prý D. dopoledne v sobotu chodí bruslit. 

- Aha, takže žádné lyže, přaskáče, hůlky, přilba. Ušetříme. Je to drahá záležitost. Dobrá. Lyžujeme v sobotu. Čím menší jsou, tím blíž k zemi; líp se učí v lyžařské školičce. To taky stojí peníze.  A co druhá? Dávat a ještě prosit - to říkal tvůj tatínek! Chtěla jsem je naučit lyžovat. Patří to k základnímu vzdělání. Trdýlka a neumětelové - vystaveni posměchu. Děti jsou kruté. Jak chtěj vaši. Našim je to jedno. My lyžujeme. My to umíme. Pohyb na sněhu, pod sluncem, s výhledem na Sněžku, dýchání ozónu, otužování, znalost našich hor, relax... OK. Vnucovat se nebudeme. Teď ještě máme čas. V prosinci se na ně vykašlu. To už bude přebráno. Linda zdokonalovala kdysi vnukův styl. Kolena k sobě. Elegance. Včera jsem si všimla jejích krásných kytičkovaných Rosignolů. Tak nic. 

- Jeď už! Říkalas v jedenáct...

Dnes autem. Snažím se MP trojkou otevřít bránu. Nereaguje. Jasně. Empétrojkou to neotevřu...  V neděli a blbá? Ovladačem to funguje. 

Maminka je v jídelně s denním světlem. Děkuji! Polévku nechala. Na terasu už je zima. Vezu ji do pokoje. Paní Danulka nese řízek a brambory. Kompot - vyvařená jablka. Děvčata v kuchyni asi už neznají jablkový kompot. Koření se dává!! Kdopak tam vaří?! Zbavili se vyučených...

Mamka je nervózní. Remcá, že se nemůže najíst. Nemá klid. Pečovatelky krmí paní Boženku. Je tu šrumec. Chápu. Mamka žárlí, když mluvím s jinými lidmi. Poznávám dceru od Paní Boženky. Ptám se na profesi maminky. Bývávávala švadlenou. Tichá, nemluvící. Paní Simonka ji svým jemným hlasem umí vykouzlit úsměv. Vyhaslé oči. Nechce vstávat. Leží, spí. Smutný život... Něco snědla po lžičkách. Něco stříkačkou.

Na chodbu. Snažím se mamince ukázat blog. Prohlížíme fotky. Chybí klid. 

- Mamko, lidi zajímáš... Čtou o Tobě v Americe... :-) Čte o Tobě Linda, Deniska. 

- Jo, tak tam hlavně nepiš, že jsem se po...

- Mami, přeci si řekneš. To, bych nenapsala...

Čtu o svém včerejším branném cvičení s Českými drahami. Ještě dnes mě bolí svaly. A levá kyčel dopoledne. Zapomněla jsem si vzít bylinu jihoamerických indiánů. Zázrak vitality, imunity... Guaranu. Jsem ňachla. Kdo tušil, že si domů vyberu vlak a přespolní, tedy schodový a perónový běh, skok, klus, šplh... Do večera dobré... Mamka poslouchá. Debužíruje - švestky. Vlašské ořechy.

- Mami, dnes už bys vlakem do HK, nedojela. 

- Dojela. To bych uměla. 

- Mami, mám výzvu při nástupu, výstupu, jestli zmáčknout zelené světýlko, nebo se to otevře samo. A kde to světýlko mají... Někdy je schované na boku dveří... Musím za Péťou...

Vyčítá, že se věnuji rodině a na ní zapomínám.

- Mami, jsem tu denně.

- Můžu se protrhnout.

Dobrá, jedeme. Hotovo. 

- A chceš si lehnout nebo na TV? Je tam pohádka.

- Chci mezi lidi.

Vezu ji chodbou. Výběr - vlevo TV na denním světle. Vpravo - umrlčí doupě pod zářivkami. Intuitivně volí levou jídelnu. S denním světlem. Dvě nemluvící vozíčkářky. V TV pohádka. 

- A jak se odsud dostanu?

- Mamčo, vyjedeš na chodbu a zavoláš. Kdyby sis chtěla lehnout, odepnou tě.

- Tak já chci radši hned.

Vezu ji znovu na pokoj. Ukládám. Zdvihám postel pod hlavou. Přikrývám. Loučím se. V nitru výčitky. Nemohu se sem přestěhovat. Včera tu byla Iva. Mamka prý včera večer brečela. Jen krátce. Pečovatelky jsou šikulky. Zabavily ji čokoládkou... DĚKUJI. Důležité.

Klušu k autu. Brány zas zavřené. Kabelka, košík. Do prčic. Klíčky. Odemknout... Z auta volám Petrouškovi. Čeká před domem. Jedeme na oběd. V létě jsme si oblíbili Staročeskou hospodu u Zubra. Jmenovala se U Bílých. Na parkovišti plno. O čem to svědčí? Dobře vaří. Domácí kuchyně. Když domácí, tak domácí!!! Žádné mražené bramboráky. Brambory - sami vaří, žádné z pytlíku. Tatarku si dělají svou. Porce jak pro koně. Kvalitní, chutné. Navíc úsměv majitelů. Hospoda natřískaná. Výborná atmosféra. Vracíme se sem od mého letního malování. Mají i své stránky na FB. Reagují ihned. Péťa - co měl. Játra?Já bramboráček s kuřecí směsí.... Pálil. Výborný!! Snědla jsem asi čtvrtku. Mám na zítra. Půjčili mi talíř. Hospodo, děkuji!

(Bruselská česká prolhaná TV. Bóže, kdo jí ještě věří. To je propaganda! Píšu dál.)

Odbočka:

Propagandistická Nová žumpa straší. Nedostatek krmiva - vybít stáda. Dobrý. O 90% míň masa. Nebude ječmen na pivo. Na kilo hovězího - kvanta vody, půdy; skot nám zamořuje planetu plynem. Tak skot Vám vadí?  To je ještě snesitelné. Pan Microsoft lidumil Gates chce zas redukovat lidi :-)  Taky kvůli plynům. Prý nebude pivo pro pivařský český národ. Jj. Strašit, strašit... A podražit! A F jako fšechno. Maso nejím. Ale čas od času si dám. Chci mít čistá střeva. Jím zelené, kaše, zrní... Ráno večer Herbalife. Cena piva v roce 2098 o 600% To je demagogie. Vymývání mozků... Z toho už mě hlava bolet nebude... To už se nejspíš budu chystat k další reinkarnaci.

Ivanka Schneiderová bubnuje na poplach proti Istanbulské smlouvě. TV zas dehonestuje prof. Piťhu. Vybičovala jsem se: Pošlu jí pár podpisů. Musí to být papírově. Pomohu. Je to za naše nelyžující vnučinky. Je to za naše děti, vnuky i za nás. Kdo mě následuje? Kdo chce pomoci?

Kontroluji návštěvnost. 301 lidí. Hm. Netušila jsem. Tolik čtenářů? No díky. :-)

Přeji dobrou noc!!