Nedělenka s uzlíky na kráse

26.04.2020

Když se daří, tak se daří. Bez  maminky... V noci jsem připálila mléko. Luxusně. Zhnědlo. Neukotvená. Lítám - vidím ji. Klimbající osamocenou na vozíku. Volající halóóó... Petroušek je dnes v práci:

- Peťu, já jsem připálila mlíko. Zapomněla jsem na něj. Mám dojet? Nebo bys sjel večer znovu?

 -To nevadí. Večer přivezu.

Šup zpátky do vyhřátého sarkofágu. Mohu si přiležet. :-)  V ntb mnoho otevřených oken. Něco musím odkoukat. Videa s těmi malými černými titulky. Daří se. Něco zavřu, pořád si schovávám na přečtení nová a nová okna ke zkouknutí. Je čas. Vylez!

Sprcha. Zkouším se uzemnit. Nemohu být v myšlenkách mimo. Umím stát ještě pod proudem vody? Udýchám to?

Jdu zadělat na lívance. Opravdu - jak malá holka. Experimentuji. Beru starou kamenínovou formu na lívance. Zkouším ji opatrně rozpálit. Ukáplo mi těsto. Trošku to čmoudí. Těsto liju i na pánev. Jdu se mrknout na FB. Mrknutí se prodlužuje. Jejka, první se spálil. Rychle digestoř! Běžím s pánví francouzským oknem do zahrady. Micka se mi motá pod nohama. Zvědavá. Spálila by si svůj všetečný čumák. Musím do popelnice. Vracím se zahradou domů. Pípá alarm. Bože. Zapomněla jsem na požární hlásič. Co teď? Už volají.

- Hrobská! Peču lívance. Připálila jsem je. Všechno v pořádku.

Vyřízeno. Teď ještě přijde sprďunk od Petrouška. Už volá.

- Co tam zas vyvádíš? Že ty vykuřuješ?

- Peťuš, já jsem zapomněla na pánev...

Vyřízeno. S ním je vše tak lehoučké.

Je tu. Obědváme. Digestoř už je vypnutá. Po obědě lezu na okno. Nechci skočit do zahrady. Myju ho. Skyp.

- Mami, smála jsem se, že by vám stačila jen jedna postel.

- Nojo, to jsem se smála nahlas taky. Máme to jak střídání stráží.

- Víš co mně udělala Kitty? Vystěhovala jsem jí misky, kočkolit ven, aby neotravovala.

- A hrábla ti do jahod, viď?

- Jo, už hezky chodila na kočkolit.

- Podívej, my jsme jí tu naučili na kočkolit. Tys sis dovolila ukázat svou vůli. Tak to teda ne. Že už jsi ji nastěhovala zas zpátky?

- Jo.

- A teď se modli, aby chodila na kočkolit a ne do jahod.

Řehtáme se, jak s námi naše paničky cvičí. Otroci slouží.

- To víš, já jsem připravena pustit dovnitř, ven, dovnitř ven, nalít vodu, smetanu, kapsičku, pomuzlat do ranních hodin. Pak si chvilku schrupnu. To už nastupuje Péťa. Odjede do práce a když je Micka drzá, přijde si mě vzbudit. Packou se opře na postel. Udělá mňa! a zmizne. Nebo mě pozoruje z okenního parapetu, až mě síla jejího pohledu probere.

Jdu dočistiti okno. Chtěla jsem ještě vyrýt batáty. Ale vezmu ještě jedno okno. Už mi zbudou jen dveře na terasu a pracovna u Péti. Celý dům mám hotový.

Skyp.

- Mami, slyšelas tu Pechovou?

- Ten druhý rozhovor s Výbornou? Ten ne. Nestíhám poslouchat.

- Mami, krásně mluví o virech. Pusť si to. Jak na nás nemůže skočit vir z netopýra nebo z velblouda. A jaký je důmyslný, všechno si bere z buňky.

- Takže jsme vybili ty krůty před prodáním zbytečně. Měly ptačí chřipku. Jsou to šmejdi. A my srazíme paty a jak pitomci jsme si nechali zničit soběstačnost. Vybili jsme stáda krav, prasat, hus, kuřat, krůt i poštovních a chovatelských drahocenností a vzácností... A víš, že ten právník, co nám zrušil republiku, je ve službách farmafirem?

Dostávám vysvětlení, jaký je rozdíl mezi výjimečným stavem a tím druhým termínem... Zas hrají malá domů. O lidí jde až v poslední řadě...

- A četlas odkaz na Tadesco? 

- Nečetla. 

Většinou se u konspirace rychle loučíme nebo zahne hovor na kočku.

- Píšou tam, že i u nás zneškodnili tunely, až na Dvůr, asi až na Polsko...

Do zahrady už dnes nejdu. Žehlím. Čučím na film o Moravcovi. Minulý rok jsem poslouchala v noci v rádiu rozhovor s autorem filmu. Poutavě vyprávěl, jak a proč se z velkého vlastence, legionáře a národovce stal německý kolaborant. U žehlení jsem si znovu uvědomila, jak Beneš sbalil kufry, hezky se rozžehnal s národem a utekl k našim zrádcům. Slyšela jsem o otcích zakladatelích ČSR... Zednářství, podřízenost USA, obelisk na Hradě - jednou se jim cestou zlomil a nedali si pokoj! Další monolit z mrákotínského lomu. Jedna klientka mi tu letos vyprávěla, jak se madam Masaryk vyjadřovala o našem národu. Nastrčená nevěstinka panu profesorovi. Obelisky moci: Washington D.C., Londýn a Řím. Každé z těchto hlavních měst má obelisk, který symbolizuje vojenskou, finanční a náboženskou moc.

Beneš před založením ČSR v Paříži byl zván le roy roulette. Prohrál peníze od amerických krajanů na založení státu v ruletě. Štefánikovi je nemohl a nechtěl vydat. Štefánik mu řekl:

- V cizině se nebudeme hádat. To vyřídíme až v nové republice.

Někdo z přítomných poznamenal!

- To bude stát Štefánika život.

Další detaily si odpustím. Jsem zvědavá na druhý díl...

Pozor, humus. 168 hodin. Co si dovolují, to je vrchol! Zesměšňovat hlavu USA. Nevkus!  Hodně jim leží v žaludku. - Vdova Kuberová se hlásí o svou chvilku slávy. Ubezpečuje mě, že tuto zábavu si pro příště z české bruselské lži TV nechám ujít. Prima taky vyměnila kabátek pod vlivem protitrumpovské CNN. Starý dobrý počítač. Nepřeberné množství k sledování... Žiju bez TV a bez ní budu žít i v budoucnu. 

Deset hodin. Petroušek:

- Peta de spinkat. Abychom využili tu jednu postel. Až k ránu přijdeš...

- Zas se vyměníme, viď?

Miluji ho. Zapomenu s ním na svět. Na krutost. Na šmejdy. Na bezohledné odporně slizké ředitele, viďte, paní Vyprďálková?

Krásný den. Měl uzlíčky na kráse, ale byl hezký. V míru, v radosti, v lásce, v hojnosti, v bezpečí. Chemtrailsovali jak vzteklí, nechápu. A zítra se děsím, co maminka. To zas bude rozjížděčka... Chjo. Psychika, mozek, duše chátrají. 

Slovní úloha: Fašista povolil půl hodinu hovoru denně. Slunce ještě méně. Vypočítej, kolik minut celkem se může člověk věnovat blízkým v týdnu? - NWO jak vyšitý. My určíme, kolik času a jestli vůbec smíš. Kredity. Kritizoval jsi? Žádný skyp! :-)  

Deni, od tebe jsem poprvé slyšela, že se prý voda vaří na každou svini. To je ale kruté pořekadlo!

Já zas říkám, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Vždycky, VŽDYCKY, mě Vesmír zázračně překvapil. Nic neočekávám. 

Dobrou noc! 

P. S. Našla jsem definici slizouna. Souzním. Může to být i pohledný člověk. Jen vnitřně jaksi amputovány kladné vlastnosti.  :-) 

https://www.maminka.cz/clanek/jak-vlastne-vypada-slizkej-chlap