Nedělenka - studená, krásná, s maminkou, rodinkou...

13.01.2019

Čtu loňský příspěvek. Prý nikdy nedospíme deficit spánku. Asi ne. 

Neděle.  Bez budíku. Spííííím Telefon. Vytrvalý... Nezmar. Zvoní v realitě. Vybíhám z postele. Linda. Jedou domů z lyžovačky.

- Mami, dnes přijedeme pro Kittynu. Tak se navoň, jo?

- Jj.

Maličko zacvičit. Petroušek se vrátil od maminky z baráčku. Uklízel po včerejším pracovním úsilí se synovečkem. Jemu už se schyluje k obědu, mně k snídani. Půldenní rozdíl. Mixuji jemu svačinku, sobě snídani.

- Peťuš, kdybys měl hlad, dej si polívku. Dobrá, hovězí, nudlová. Vrátím se za hodinku.

Vyjíždím. Zavírám bránu. Otáčím se, jestli se dovírá. Auto se vyplo. No, vypnulo. Asi mi sjela noha z plynu. Startuji. Cvak cvak. Cvak cvak. Vystupuji. Zvoním na Petrouška.

- Peťuš, nejde mi auto.

Bere kabely ze svého.

- Nic nedělej. Máš vypnutý motor?

- Mám.

- Neutrál?

- Mám.

Docela se bojím. O sebe. Už jsme takhle startovali někdy v prosinci. Nastartováno.

- Peťuš, a co si počnu v Černožicích?

- Cestou se baterie dobije. Když tam nebudeš dlouho, nastartuješ.

- Jinak volám!

Jedu. Hezky prší. Všude straší kalamitami. Jen ať padá voděnka shůry na naše túje, smrky, jabloňky, třešně - zahrady, lesy, přírodu, naši zemi, vlast.

DD. Oběd. Mají dobrý. Brambůrky a roládku. A hlavně: Maminka sedí v jídelničce, kde dřív všichni jedli. Teplá, vytopená. Prostor vymezený zdmi. Někteří jezdili sami výtahem dolů do jídelny. Zbytek se vešel do uzavřené útulné jídelničky. Jsem spokojená. Janinka ji navíc moc hezky nafénovala.

- No, snažila jsem se, ale nevím, nevím.

- Ne, ne, krásně se vám to povedlo. Děkuji.

Maminka má svetr, teplé ruce, teplé kalhoty. Je fajn,  že mi to sem informátorky paní vedoucí chodí číst. Je to rychlá cesta k nápravě. Dík!

Maminka odstrkuje nedojedený oběd.

- Měla dětskou porci!

Je to škoda; půjčuji si lžíci. Ochutnávám. Dobré. Maminka oďobává cukroví. Kaštany - to by si dala - tato věta u nás zdomácněla. 

- Maminko, včera Péťa a Olik pracovali u tebe v baráčku. Elektřinu, vodu...

- Tak to je dobře.

Mamka má očividně ráda zprávy o rekonstrukci . Kdo by neměl. Taky bych byla nerada, kdyby náš dům holky chtěly prodat.

- Mami, nemohla jsem nastartovat. Prý tu nemám být dlouho kvůli baterii.

- Jojo, jeď.

Maminka je trpělivá. Neví, že tu snad včera byla Iva. Myslela si, že dnes půjde z jídelny domů. Smutné. Pozoruji pečovatelky; s jakou láskou přistupují ke klientům. Jana krmí paní, která má celý den v puse kousadlo. Pozoruji, jestli paní zpozorní. Jana jí přeje dobrou chuť. Paní reaguje. Vyndavá kousadlo. Kamilka přisedá k paní u našeho stolu. Paní jí sama. Kamilka dokrmuje. Pak jí utírá papírovou utěrkou opatrně pusu. Něžně, aby jí neodřela. Je tu milo sedět. Hlavně tu není zima. A místnost má stěny ze všech stran. Fotím; snad bude z obrázků cítit útulnost oproti ratejně na chodbě. Zaujaly mě židle a křesla na terase. Dobrý hospodář má ze zákona povinnost pečovat o svěřený majetek. Tady není dobrý hospodář, tedy nepečuje o svěřený majetek. Vedení je fuk, jestli déšť a sníh zničí nábytek, evidentně patřící do interiéru. Nafotila jsem. 

Běžím k autu. Naskočilo. Rovnou domů. Pro jistotu žádný nákup. Obídek. Domácí brambory, v mrazáku jsem našla krůtí řízky. Dokonce obalené. Hodily se. Smažím je na včera vypečeném sádle. Zelný křenový salát s jablky. Čerstvý křen s jablky. Zatahuje. Petroušek spokojeně pochrochtává.

Volám nájemníkům. E-on jim zvýšil měsíční platbu za elektřinu o 480 korun. Pán se diví. Všichni jejich předchůdci šetřili, zhasínali, vždy jsem jim vracela přeplatek. 

- To nám jako zvýšíte o pětistovku nájem?

 - Ne, E-on. Dlužíte mi skoro pět tisíc za roční vyúčtování z prosince!!!

Bacha, teď přijde fór:

- A nemohla byste si to odečíst z vašeho zisku?

- To jako že bych za Vás těch pět táců za rok měsíčně splácela, ne?

Tak to byl fór letošního roku - a to jsme teprve v lednu. To bys nevymyslil. Já budu šetřit, druzí budou šerádat a já si to budu odečítat ze svého zisku. Pic ho do hlavy. :-)

Původně jsem měla v úmyslu sundat dekorace a světýlka z ibišku. Ne, sundáme stromeček.

- Peťůůůš, pomůžeš mi sundat koule?

- Ať ti to pomůže Linda.

- Proč by mi to pomáhala Linda?

- Když to ustrojila.

- Petroušku. Já si to sundám.

Má pravdu. Je unavený. Dře. Dnes dopo uklízel v maminčině domečku. První nájemníci vyměnili šablony na střeše. Nějaká sjela do okapu. Vyčuhovala tam. Nebyl nikdo, NIKDO, kdo by to dal do pořádku. Hergot, když mi někde něco vyteče, upadne, zapadne, tak to vytřu, vytáhnu, uklidím. Jenže - z cizího krev... Petroušek si půjčil od bratra souseda žebřík a bez jištění vylezl...

Má výzva mu nedá. Už je tu. Nikdo neví v jaké souhře a s klidem sundaváme ozdoby, čokoládky, lamelky... Je nám krásně. Jsme spolu. Péťa vede zas ty své legrační průpovídky. Svobodní, ještě plní síly, zdraví, milující a milovaní. Šťastní.

- Peťuš, kudy stromeček vyneseme?

- Přinesu nůžky, vyneseme ho rovnou do zahrady.

On stříhá, já chytám větvičky, strkám do obrovitého pytle. Myslím, že si na nich na čarodějnice opečeme dobroty. Loučím se se stromečkem. S jeho torzem. Děkuji mu, že nám zpříjemnil Vánoce. Strom - starý, přestarý symbol poznání. Had byl taky na stromě - vábil k poznání. Indické védy - slovanské vědy... Dávno, dávno jsme je tam odnesli, aby se nezničily, neztratily, nezapomněly. Tolik tisíc let. Staletí se učíme dějepis stále stejně. I přírodopis. Najednou lezou na povrch objevy výtvorů starých civilizací z doby, kdy tu naši předci měli mít kamenné nástroje. Vykládá se, jak studna na Karlštejně je z doby Karlovy... A čímpak by ji tak precizně asi vyřezali?  Muzea plná vitrín s podivuhodně opracovanými předměty. V Egyptě - amfory, vázy z horniny, jejíž opracování ručními nástroji je nemyslitelné. Zvláštní neidentifikovatelné příruby, nebo nějaké rotátory... Vylezlo to na povrch. 

Dnes na KINOSVĚT jsem zrovna takový dokument viděla. Pod psaním poslouchám: 

https://www.youtube.com/watch?v=Dq_14NzGgQ8&t=1139s

Kitty dnes jede do svého revíru. Zdomácněla. Micka si žere ze své misky v krabici. Kitty jí jde od své misky dát pusinku. Nahlíží, jestli něco od Micky nezbude.

Po sedmnácté hodině - zvonek. Jsou tady. Dnes poznáváme nového člověka. Hm. Kytička. Pohoštění. Poděkování. Balí Kyttku. Micinka sedí na terase. Pozoruje cvrkot. Možná ji Kitty bude chybět. Holky kočičí se nakonec skamarádily. Kočičí prázdniny skončily. Zima v plném proudu. Ještě chvíli kousky Vánoc a pak - jdeme k jaru.

Ještě je ale čas pro zimu.

Dobrou noc!