Nedělní, bramborový, žehlicí, louskací, krásný

Sova. Neděle. Spím. Nemám žádnou povinnost. Vylézám. Krmím. Mourkovi vyhovují dvě snídaně. Jedna Pé´tova,  druhá ode mě. Při chuti vždy. Zasouvám se znovu do postele. S ntb. Petroušek je tu od ranní kávy s bratrem. Usínám. Ví, že bude překvapení k obědu. Nechávám ho v napětí. :-) Co to asi bude?

Včera večer od pódia Yo Yo bandu okolo stánků. Kupuji sýrové nudle. Drahé. Ruční výroba nebo rejžunk. Je mi to fuk. Ať si vydělá. Prodávala celý den. Procházím okolo vitríny s uzeným. Nepřipadá v úvahu. Vracím se dva tři kroky zpět. Zdravím prodavače. Když už tu zůstal do konce... Opravuje mě.

- Ne, já nemohu k autu, tak jsem tu....

- Víte co, uřízněte mi kousek. Udělám bramborem a zelím, zítra k obědu. Manželovi vypadnou oči z důlků. Bude čekat zrní a dostane uzené.

Maso mám v papírovém pytli v lednici. To bude divení. Okolo poledne vylézám. Před třináctou už sedíme na sluníčku u talířů. Péťa pochrochtává blahem. Zelí teplé on nee. Bere studené, ale luxusní bzenecké. A k tomu můj křen. Ten píše!

Neděle. Nic se nedělá. A my ano. Jdeme zahradou, hledám, kde jsem v dubnu a květnu píchla bramboru do země. První naše brambory loni i letos mě překvapily. Hodně. Pěkné. Chutné. Veliké.

Nejprve jdeme k mříži s novými dvěma rostlinami klematisu. Stříháme ostružinové šlahouny.  Máme prostor. Tak - první zarytí. A nic. Druhé zarytí - skoro nic.

- Dalas´sem něco?

- Mám tu klacík. Ale že tu není ani nať. Zkracujeme vistárii, angrešt, růži - vše za pergolou. Netušila jsem, když jsem kdysi dostala od Evy v knihovně klacek, že mi takhle zbujní. Nejdřív asi tři pět let nic. U kamarádky na chalupě se okolo sloupu vinula krásná vistárie.

- To máš od Evy z toho večera v knihovně?

- No.

- Mně neoroste. Má tak pět lístečků a stále je to klacek.

- A zaléváš ji?
- Ne

- Tak ji zalévej a uvidíš.

Stalo se. Furt stjená písnička. Kytky se zalévají. Začala jsem o ni pečovat. Přerostla růži i angrešt... Chtěla by i na pergolu. Tak to prrr! Kvetla od jara dnes znovu. Omamná vůně jejích květů. Z jara už má lusky se semínky. Brambory na prvním stanovišti skoro nula nula, ale koutek za pergolou zkrášlen, zušlechtěn, zpacifikován. Něco ve stylu pohádky - hledání pokladu. Ryli, ryli, ryli, až měli záhon zrytý. Základ pokladu, bohatství. 

Okukujeme zahradu. Obrovská úroda rajčat. Denně je chodím ozobávat. Mám rada naprasklá. Nejsladší.

Jdeme dopředu pod lísku. Tam jsem na jaře, ještě žila mamka, sázela dva maliníky a vedle jsem píchla dvě půlky brambory. Tady jsme konečně něco našli. Celou dobu nás sledovaly kočky. Legrační. Léčebná kúra zdarma prací a zvířetem.

Petroušek jede na fotbal. Chystá mi do zahrady na sluníčko žehleníčko. 

- Buď hezky na sluníčku!

- Peťuš, to víš že jo. Budu makat, abys měl co na sebe. :-) 

Byly časy, kdy mamka spala pod ořechem ve stínku. Já jsme po obědě u ní žehlila. Když se vyspala, měla jsem hotovo. Jsem tu sama. Ale nepadá na mě smutek. Naopak. Cítím radost v srdci. Poslouchám projevy odborníků na Staroměstském náměstí. Děti do škol bez podmínek. Organizuje Ivo Osovský. Pojala jsem myšlenku apolitičnosti. Volit ne strany. Osoby. Vadí mi politika. Támhle na FB vysílá jedna strana. Hned po ní najede jiná. Dnes se na pódiu střídají odborníci. Ekonomové, lékaři, učitelé. Pěkná squadra. Mají pravdu. Jen občas zaslechnu volte osm. No, osm, osm, osm, polib zadek kosům. Jak se trikolora aktivně účastní na politickém poli? Jak se přičinili, aby lidé po tornádu už konečně dostali peníze? A jak zamezili nezákonnému lockdownu? A jak hlasovali proti pandemickému zákonu? Jedna pakáž všechny strany. Zaprodané. Poslouchám pozorně. Souhlasím. Souzním. Taky se tam objevil Ševčík a Štěpánek. Vtipné.

- Vidíte, jsme opravdu dva.

Napadlo mě, že si je taky pletu. Oba dlouhé vlasy, oba na š.

Vyčítají nám sledujícím u monitorů, že nejsme v Pze. Výjimkou dálka, peníze, nemoc. A co takhle iniciativy lidí, kteří se zapojují do petic. Např. Děti do škol bez podmínek. Je mi fuk, kdo petici organizuje. Jestli Franta nebo Karel. Apolitičnost - jednota. Všichni lidé se společným názorem. Ale to by nesměla jejich ega cákat do obrovské výšky. Na závěr mluví kdosi z davu.

- Lidi, jděte určitě k volbám. Kontrolujte, abyste měli jen jeden neslepený volební lístek. Vykroužkujte si čtyři své lidi... Jj, volte, koho chcete, ale kroužkujte. Aspoň.

Vyžehleno. Sklizím hromady do domu. Usedám na sluníčko. Louskám ořechy. Občas červivý. Nejvyšší čas ke zpracování. Zrzečka mě celou dobu hlídala v klubíčku u domu. Teď se přestěhovala na schůdky. Tam ležívá Mourek. Ten je dnes schovaný v ořezaných větvích. Dnes jsem je cvičila. Do boudy zalezl nejen Mourek, s ním i Zrzka. To by bylo, kdyby spolu hospodařili v boudičce po Micicindičce. Před rokem v srpnu tu zbouchala z boudičky krásného kocourka. Přepychového. Dostal jednou. Oklepal se. Nestačilo mu. Šel jí zas koukat do boudy. Vysunula se bílá packa. Dostal takovou, až spadl ze schůdků. Posouvám si židli za sluníčkem. S večerem mě prochvívá zima. Poslouchám rady Tatiany Micič na září. Bacha na 27.9. Copak nám zas prozradí?

Kdysi jsem vozívala autobusy lidí k Jarouškovi Duškovi do divadla Na Lávce na Čtyři dohody. Nebo na Pátou. V jednom představení nám povídal.

- Připravte se. Začnou lézt na povrch tajemství.

Ach, jak hloupá jsem byla. Následně nějak v květnu zatkli Ratha. Myslela jsem si:

- Aha, to je to tajemství. Peníze v krabici od vína.

Ani náhodou. Co tajemství jsme se dozvěděli za tu dekádu věcí! Blíží se jedenácté září. Česká bruselská prolhaná TV pojede zas jak kolovrátek. Český inženýr pomáhal při odhalení, že to byly podminované domy. Slavná Dvojčata. Palačinkový efekt. Dnes jsem zahlédla video - výbuchy bez letadel. BEZ LETADEL! Už tehdy uměli promítat na oblohu hologram.

https://www.facebook.com/wake.up.96995/videos/273872560958711

Ti bez FB - školní třída. 11.9.. Bush na návštěvě školy. Učitelka procvičuje čtení slov: 

- Drak. 

Děti opakují. 

- Zasáhnout. 

- Ocel.

Učitelka říká:

- Přečtěte ta slova plynule, rychle.

- Drak. Zasáhnout. Ocel. Letadlo. Muset. 

Amerika je pod útokem. 

Jdu spát.

Dobrou noc!