Nedělní den

Neděle. Spát. Nemít povinnost. Telefon. Utíkám ho hledat. Přestal.

- Peťuš?

- Jsem v lese, tak jen abys neměla strach. Spalas. Tak si ještě jdi lehnout.

To už asi nedám. Zmeškaný hovor od Lindy.

- Co Kittynka?

- Nevím. Ráno jsem otevřela celé křídlo. Osvěžující ledový vzduch. Micinka skákala dovnitř, ven. Pozorovala mě.

- Spala doma?

- Kitty jo.

Jdu do dalšího dne. První - za mamkou. Nejdřív jdu ale pozdravit zahradu. Sbírám mamince rynglata, blůmy. Přidám meruňky. Míchám borůvky s medem. Ó, to není totéž, co s cukrem. Dnes s jogurtem. Ó, to není totéž co se zakysanou smetanou. Beru nové šaty. Dlouhé. Po mnoha a mnoha letech mám dlouhou sukni. Tvořím si pod ní energii. Při svlékání je musím přetáhnout přes hlavu. Žádné skopnutí na zem.

https://dlvr.it/R996rp?fbclid=IwAR0ACHbx161LfjpwdAU1muk_dCmxatv-PsCWy4IFs97hcgxDYM-O2PSTK8o

Přijíždím před obědem. Očima hledám. Velká chodba. Malá jídelnička. Nepociťuji žádné emoce. V pokoji. Kde je mamka? Pokouším se otevřít nedobytné dveře na terasu. Ne, ne, ne a ne a nejde. Neotevřu je. Mám strach, aby na mě nespadly. Nejdou otevřít. Vracím se zpátky. Dveře do koupelny zasunuté. Pomaloučku je odsunuji. Mamka sedí na vozíku před toaletou.

- Co tu děláš?

- Čekám. Dali mě sem.

Nevyjadřuje se lichotivě.

- Mamko, tys sem ujela sama.

Vycouvávám z koupelny. Jdu se znovu pokusit otevřít dveře. Škubu, nadzvedám. Loket mě bolí, jak se namáhám. Konečně! Už mám dost souboje s obyčejnými dveřmi!!! Jak se nemohoucí lidé mohou pohybovat v prostoru. Prahy, překážky, nedobytné dveře. Pasti!!

Cpu do maminky borůvky, meruňky. Darmo mluvit o svačinách... - Odhaduji odpo ke sváče (pro změnu) - co byste řekli? Perník se švestkovou náplní od PENAM. Fa agenta Bureše. 

Kamilka nese polévku. Ví, že mamku rvu ovocem.

- Bude jíst?

Předpokládám, že ne. Odjedla jsem tři lžíce. Polévka chutná výborně. Návykový jed glutamát dochutil. Bílé nudle. Takové polévky jsem dřív milovala. Dnes nepatří do našeho jídelníčku. Éčka dochucovadel jsou soli. Zabíjí lidi. Zvyšují denní spotřebu soli na vražedných 20 g... No nic. Někde se čas zastavil ve dvacátém století...

Mamka kupodivu s chutí vyjedla talíř. Simonka obsluhuje Boženku. Prosím, jestli by dohlédla, aby odpoledne zmizel meloun a meruňky.

Nechce se mi tu být. Cítím odtažitost. Teror moci. 

- Maminko, zítra přifrčím na dýl. Jedu Petrouškovi udělat oběd.

Chjo, dřív jsem si mamku na víkend odtáhla k nám... Musím snášet prostředí... 

Peťulka dovezl pár hub.

- Můžeme si je vzít k obědu.

Nemůžeme. Mám už plán. Polévku mám cobydup. Maso měkké. Rychle brambory, celer, cuketu, mrkev nakořenit, na páru. Hm, brambory nádherné. Chutné, výborné. Koupila jsem na FB ve skupině SCUK. Snacha mě upozornila na možnost přihlásit se do skupiny. Prodávají eko produkty od soukromníků. Zeleninu, maso, ovoce... Vyzkoušela jsem. Spokojenost. Dnes do půlnoci nákup na výdej prvního srpna.

Do bazénu. Než bude pršet. Voda jen třicet. :-) 

- Byl tady soused. S projektem.

Ježím se. To není žádný soused. Ani se nepředstavil. Jeho squaw je pro mě anonymní bytost z davu. Antré nepředvedli dle mých představ. První dojem - neee. Ještě tu nebydlí, už překračují řád... Po obědě si sedáme na houpačku. Rozkládáme a prohlížíme jejich vizualizaci. Manžel porovnává plány našeho domu. Ne. Takhle jsme se nedohodli. Bungalov? Normální obrovský vysoký patrový dům. Výšku nedodrželi. Ne. Nic z toho, co nám nakukali, v projektu není. Nechápu. NECHÁPU. Nerozumím. S manželem se shodujeme; na papíře není nic z toho, o čem bájil. Obrovská hmota domu nasunutá mezi naše domy. Bývalá zahrada naší sousedky. Úzká nudle. Zpeněžená na stavební parcelu. Dědici znehodnotili původní dům o čtyřech bytech. K němu náležela krásná odpočinková zóna...  Tu dědičky prodaly zvlášť. Dnes předmět zájmu stavitele domu. Pěst na oko. 

Déšť. Bleskový. Rychle!! Počítač domů. Pod slunečníkem stůl v neohrožení. Radujeme se z vláhy;  bylo to sice intenzivní, leč krátké.

Přichází sousedka. Rychle šlehám čtyři vajíčka, ovesnou mouku, maličko cukru. Jahody. Koláč hotov. Výborný. Mám co nabídnout ke kafi. Druhá várka slejvanu. Intenzivní, delší. Pod keři stále sucho. Ještě že jsem dopoledne prolila túje, keře, stromy. Dík za deštíček. Málo, ale dík.

Stelu si na houpačce. Chci si něco zkouknout. Nabít se. Spím. Probouzím se až večer. Teplý večer. Blaze. Komáři by rádi... Balím se do deky. Stmívá se. Rychle jdu posbírat meruńky, blůmy... začíná jemně pršet. Sklízím stůl. Polstry. Deku. Micka se přišla pomazlit.

- Mici, kde je Kittynka? Přiveď ji.

Petroušek hlásí, že se byla v osmnáct hodin najíst. Je to příšera. Sáhnout na sebe nenechá, ale vyplazujícím jazýčkem hovoří:

- Nehlaď, nesahej, prostírej, odstup. Pusť mě ven. Zmiz! 

Chápu ji. Naprosto přesně. Vciťuji se. - Micka přišla vybílit misky. Petroušek jde zavolat do tmy. Kittka slyší na "na". Bože. Zas vytahuje z misky kapsičku na dlažbu. Ne na prostírání; prostřela si mimo něj. Na dlažbu. Jdu to umýt. Kittka sedí u okna do zahrady.

- Už ji nepouštěj. Ona si chce lehnout ke mně do pracovny. Zhasnu jí tam.

- Peťuš, ona si nechce lehnout. Ona kouká dveřmi do tmy.

Otevírám francouzské okno. Hup, černá šipka se ztratila v temné zahradě.

Jdu spát. Holka, dělej. Ještě objednám na SCUKu, vyndám myčku  a pak máš smůlu.

Zítra vstupme do nového týdne správnou nohou! Hodně slunce nejen nad hlavou! VŠEM!

Dobrou noc!