Nedělní jaro :-)

Krásná neděle. Náročná. Pracovní. Slunečná. Plodná. Klidná. Aktivní. Rodinná. No prostě SKVĚLÁ!

(První řádek je pro negativní, nenávistné, závistivé trumbery.)

Ráno se vyvaluji. Kočénka v límci skočila na vedlejší postel:

- Vstávej! My máme hlad.

- Žofi!

- No! Co! Jen jsem to zkusila.

Blesková obrátka, už vidím jen ocas jak skočil dolů.

- Dobré ráno! Prosím tě, ty drahé kapsičky plné masa jim nejedou.

- Necháš mě ještě protáhnout?

- Jj, jen lež.

Ještě by mě mohl přijít pozdravit Mourek. Že by zakončil vítací delegaci do nedělního dne.

Telefon. Aha, tak Linda bude ukončovat crrr crrr buzení.

- Ahoj mami, musím se smát.

- Počkej, budeme se smát spolu, ale já si ještě deset minut musím zvyknout, že už mám vstávat.

Jdu. Ve všední den je třeba. V neděli – je potřeba. Připíjím smrku naproti v zahradě. Ve slunci překrásný. Fotím. Vidíte tam nahoře? Sedí tam straka. Vidíte ji?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-17-na-novy-den

Téma – naši Petrouškové. Když je nahoře v nebi tvořili v nějaké té líhni prototypů, určitě netušili, že se k sobě nějakým křísnutím na pozemské cestě dostanou. I já se musím smát. Stejné řeči. Stejné zvyky. Milá povaha. Důvěřiví. Jen jeden je rybka a druhý dubňák. Pletu si býka a berana. Kdykoli si chci ta dvě znamení rozkódovat, jsem v háprdepu. Totiž moje Deninka se měla narodit – teď nevím, má to v těhotenském průkazu, myslím asi 25 nebo spíš 26. dubna. Což už je býk. Narodila se jako nedochůdče nedonošené 22. března; v dřívějších dobách by ji ani nemuseli dopékat v peci; měla pěknou váhu, jen plíce miminko mělo zrovna v tom osmém měsíci v aktivním vývoji. Přesto se nemusela zahřívat v inkubátoru. Měla zápal plic; to u novorozeněte není lehké onemocnění; znovu na roce, na dvou; nemocnice. Bez maminky. To tak dřív bylo. Blížily se třetí narozeniny; už jsem se poohlížela, kdo by mi sehnal psí sádlo. Jenže to už byla holčička silná, očekávaný jarní zápal plic nepřišel. Všechno dohnala. Naopak. Předehnala nás. Myslím tím Lindu a mě. Protože Deniska má nadání jak pro jazyky, humanitní vědy, tak pro fyziku, matematiku. Hodně odbíhám, vrátím se. Ale až za chvíli. Když jsme jeli autem na hory, přišla řeč na odpočítávání metrů a sekund mezi patníky. Já a můj dvojník Linda jsme absolutně nechápaly, jak Deniska spanile sekundovala Petrouškovi. Má fiškus. Po svém tatínkovi. Byl nesmírně inteligentní. Měl rozhled. Vracím se – pozor. Když Vesmír potřebuje do rodiny dostat nějaké znamení a ono by to nevycházelo, tak se dítě narodí dřív nebo maličko déle. I jeden den může stačit ke změně znamení. Deniska měla být býk. Je beran. Jsme u jádra pudla. Pro mě jsou obě znamení – je zabejčilý. Je to palice dubová – beran. Obě zvířata jdou do boje. Beran hlavou proti zdi. Jak si zapamatovat jejich charakteristiky? Splývají mi.

Beran

21. březen až 20. duben

Planeta: Mars
Živel: Oheň

Beran je prvním znamením zvěrokruhu. Patří mezi ohnivá znamení a je plně pod vlivem mocného Marsu. Z lidí ve znamení Berana vyzařuje vnitřní síla, spontánní energie a pocit sebedůvěry. Beran je bojovné znamení, rád soupeří a měří síly. Bojuje ale vždy čestně. Lidé narození v tomto znamení jsou přátelští, otevření a mívají prostou povahu. Mají pevnou vůli, jsou ctižádostiví a touží po nezávislosti. Věří ve vlastní schopnosti a usilují o co nejrychlejší dosažení cíle, který si stanovili. Jsou si vědomi své síly a průbojnosti. Nebojí se žádných překážek a nedají se odradit neúspěchem. Značný optimismus jim pomáhá překonávat nejrůznější situace, do kterých se svou ukvapeností snadno dostanou. Nadšeně se chopí práce i příležitosti, nevyhýbají se boji. Snaží se věci prosazovat svou vůlí, zatímco rozum a cit poněkud podceňují. Postrádají houževnatost a vytrvalost. Snadno a rychle chápou a mají dobrý postřeh. Berani mohou být někdy sobečtí, neklidní, náladoví a podráždění. Je snadné je rozhněvat, ale stejně rychle se zase uklidní a jednají pak mírně. Berani jsou známí svým uměním říkat pravou věc v pravou chvíli. Snadno se učí a mají výbornou paměť. Ve společnosti jsou oblíbení, občas to ale zaskřípe právě díky jejich vlastnosti říct každému, co si myslí.

Býk

21. duben až 20. květen
Planeta: Venuše
Živel: Země

Hlavním a dominantním rysem lidí ve znamení Býka je síla a energie. Nadbytek síly znamená v důsledku tvrdohlavou, neústupnou povahu. Často jdou "přes mrtvoly". Býk je praktický, řídí se zdravým selským rozumem a s nějakým filosofováním si na něj nikdo nepřijde. Jeho filosofií je radost ze života, radost smyslů a těla. Lidé narození v tomto znamení jsou obdařeni velkou vytrvalostí a rozhodností, silnou vůlí a energií. Bývají přející a umělecky nadaní. Býci se na svět dívají převážně z praktického hlediska. Vytrvale a neúnavně sledují cíle, které si stanovili. Mají vřelý vztah k přírodě a velké pochopení pro umění. Obklopují se pěknými věcmi a rádi si užívají slastí života. Někdy se ale mohou zdát uzavření a málo přístupní. Býci většinou nespěchají a jsou opatrní. Uznají-li ale užitečnost nějaké věci, dokážou se plnou energií zasadit o její uskutečnění. Setrvávají na svých stanoviscích a nejsou rádi, když jim do toho někdo mluví.Přestože býci dovedou vychutnávat život plnými doušky, jsou při tom dobrosrdeční a snaží se pomáhat slabším. Sami dovedou ocenit láskyplné zacházení. Největším nebezpečím pro ně samé může být jejich svéhlavost. Neradi naslouchají varování a mohou na to doplatit.

Podobné, ne? Ještě odskočím. Asi před osmi deseti lety jsme s Lindou poslouchaly pořad o vinicích. Hovořil inženýr. Vystudoval práva, ale věnoval se vinicím. Hned jsem reagovala:

- To je býk.

- Jak o víš?

Rychle hledala jeho jméno na netu. Našla.

- Mami, fakt je býk. Jak to víš?

Když se narodí do rodiny býk, je připoután k půdě, ke gruntu, ke zvířatům. Chce pěstovat, sklízet. A rodiče mu řeknou:

- Hele, vystuduj nějaký skvělý obor. Třeba práva. 

A je  právníkem.

OK. Tak mladý býk vystuduje třeba práva. A stane se právníkem v JZD. :-) Je blízko půdy. Nebo vinařem. :-)  Pracuje s půdou.

Ireno, vrať se!

To naše dítě mělo být býkem, ale Vesmír ji vyhnal na svět dřív, aby byla beranem. Zabejčilým beranem. :-) Neznám důvod. 

Tak jsem na začátku. Tak když teda nahoře tvořili dva Petry, netušili, že se potkají. Jako dvě zrcadla. Jednou ze společných vlastností je: Jedí rádi. Gurmáni. A druhou: Jedí pod stůl. Oba. Pod Petrouškem se musí vytírat dlažba pod stolem. Tam se toho najde! I kdyby nic, vždycky něco. Tuhle jsem našla malou zelenou kuličku. Co to je? Ó! Sušený hrášek z Moravanky. Drobečky. Je to tak deset let, co jsem našla pod stolem rozinku. Jé! Už, už…  Chtěla jsem ji sezobnout. Ty vorle! To z naší Micicindy odpadlo klíště. No.

- Mami, včera tady byl Péťa. Jak jsme byly na koncertě, jedl ten mechový dort.

- A mech byl i pod stolem, viď?

Petrouškové slyší náš hovor. Vedou řeči. Můj Petroušek dráždí:

- Petr mi dal talířek a řekl, že mohu jít k němu do pracovny. Víš? Vyzkoušet tu jeho novou pohovku. Tak jsem se rozvalil a pochutnával si na mechovém dortu.

- Péťo, tys´   nejedl u stolu?

- Ne. Petr mi povídal.

Jak oni to na sebe házejí. Ten druhý by to nejraději zapřel. Protože u nich se jí – jako u nás – pouze v kuchyni. Žádné drobení po domě.

Řehtáme se. Petrové nám do hovoru skáčou. Překřikují se. Bezva vstávání.

- Tady máš nainstalovaný ntb.

Petroušek mi přivezl kvůli klávesnici odinstalovaný ntb. Dobrá zpráva. Teď si tam ještě přidat své karty, ikony, své oblíbené, vytunit... 

Žofie. Rána se mi vůbec nelíbí. Mokvá. Vypadá to, jako kdyby Mourek byl spolupracující kocour. Pořád jí slibuji – že už jenom jeden den.

- Peťuš, co když jí leze střevo? Co když jí to budou šít? A co když bude mít dál límec?

- Uvidíme. Neboj se. Doktor to zvládne. Někde si to třeba natrhla, jak blbne a skáče.

- To bych objednala obleček. To by mi za to stálo.

Mourkovi vyndávám obrovské klíště. Chodí je chytat na sluníčko do trávy. Lehá si na mech. Navlékáme mu obojek. Nevzpouzí se. Mourek náš trpělivý, hodný, žravý, nikdy dosycený.

Péťa jde okopávat stromy. Venku hezky, slunečno, ale fryšno. Maminka by řekla:

Dokud je na horách sníh...

Pouštím mu tam Žofii. Ona se svým límcovým handicapem je schopna ulovit ptáka. Slyším v pracovně, jak na ni Petroušek volá. Mně do okna:

- Ona vletěla do plotu. Viděla v tújích kosa, šla po něm.

Zvonek. Linda s Petrem. Na chvíli se stavují. Byli za Hradcem pro kamenné umývadlo. Taková mají v nobl hotelích. A v její druhé části domu pro hosty. Jdeme zahradou. Petrové něco měří na zahradním domečku. Otevřelo se jaro. Bude se pokračovat v práci. Skončil tu v prosinci v nevalném nepřívětivém počasí. My s Lindou okukujeme rubikony.  Ustavené. Už do nich teče z okapů voda. Mahon – rozmnožil se. Bude ho chtít. A čemeřici. A fialky. A dám jí ladoňky do trávy. Nádherné modré nenápadné sytě vybarvené kytičky.

Odjíždějí. Péťa spokojeně poznamenal:

- Vidíš? Takhle to má vypadat v rodině.

Vypracovávám novou smlouvu z právní kanceláře pro nové nájemníky. Odmazávám anglický text. Když si vzpomenu na toho nemakačenka a na tu jeho mámu… Díky, Saturne, velký učiteli! Nedůvěřovat! Přesvědčils´  mě, že zákony neplatí. Můžeš mít sebelepší smlouvu, nějaký soudce si udělá, co on uzná. Podpisy, dohody, neplatí. :-)  Legrace. :-) Někdo nehezky říká, že na každou svini už se v kotli vaří voda. Ale tohle já nevyslovuji, nikomu nic nepřeji. Nechávám to Vesmíru. Ten vaří sám, jak uzná a jak je třeba. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-17-vecer

Zvonek. Mladá paní. Sympatická. No, Ireno, nenechej se zmást. Ale jo. Snad ano. Sepsáno, smluveno, podepsáno. Byla tu až do večera. Povídaly jsme o domečku, o zahradě. Má krásné oči. Milá. Tak – děj se vůle Boží!

Dobrou noc!