Nedělní kaleidoskop

Neděle. Právě práskla dveřmi. Klimbla jsem. A probrala se. Otočka. Pohled zpátky.

Ráno. Jarní ráno. Nemusím sice vymetat popel a čistit okénko od kamen. Ale zas do sebe liju víc nápojů. Co je složitější? Obstarat kamna nebo sebe?  Úplně ráno připíjím teplou medovou vodičkou na svět, lidstvo. Kéž by se lidi probrali! Kéž by nabrali rozum! Kéž by přestali poslouchat svatou bednu, oltář umělé parazitické inteligence! Na osvobození lidí, dětí! Na lásku, na hojnost, zdraví, MÍR! Tahle vodička není na trávení. Tu posílám do buněk.  Za hodinku další nápoj. Microbiotic max – dvě mld. hodných bakterií až do tlustého střeva. A skleničku s immune boosterem. A skleničku Collagen SKIN. Teď na jaře ostropestřec. Doděláváme třetí kúru s klarkií. Sezona pampelišek, kopřiv... Než já se dostanu na svůj koktejl, jé! To už mají kočky za sebou svou snídani a tráví. Dnes do hovězího dostaly krky. Součástí jejich stravy jsou i játra. Sehnat je – ne, nemyslitelné. Krávy i vepři přestali existovat. Než by si ti naši kočičí budižkničemové chytli myšku, to raději jako primadony čekají, co jim uvařím. A já vařím už od března loňského roku hovězí maso. Ne, vařím. Vytáhnu zmrazené. Nakrájíme kostičky, aby se miláčkové nemuseli moc namáhat. Za ten rok už mají odolnost na červy; jejich trávicí systém si poradí; už bychom mrazit nemuseli. Ale mrazíme. Je to stejné, jako když dostaly nové obojky. Silné. A přesto, když jsem dnes projela Mourkovi jeho hustý kožich, měl v něm pěkně nacucané klíště. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-27-vstavame-snidame-travime-operujeme

Do zahrady. Nesu tam ubrousek s klíštětem do ohniště. Žofie hned načuhuje.

- Uhni! Nechoď tam!

Zajímá jí ohýnek.

Čekám, až se ozve prasknutí. To se právě upekl ten mizerný parazit. Držím Žofku dál od neviditelného cáknutí. Do roku 1973 byla klíšťata neškodná. V amerických laboratořích, jsem četla, patentovali v určitém pořadí ty hnusoty, které klíště roznáší. Zdvihá se mi žaludek z takového zla. A jak se to povedlo roznést po světě.

- Mami, ještě tři otýpky, přivezu vám. Pak pojedu do Kuksu.

- Tak jo. Já bych asi jela s tebou. Něco jsem ti včera koupila. A docela bych jela paní keramičce ukázat, jaké sluníčko bych potřebovala.

Za chvíli volá znovu:

- Mami, už parkuji v Kuksu.

Změna plánu. 

- Chtěla jsem jet taky.

- Přijeď.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-27-kuks-pro-kondici

S Kugou jsme v Kuksu natotata. To zas bude proběhnout dolů do údolí! Vyběhnout nahoru. S košem absolvovat náročný fyzický výkon znovu zpátky. Uf! To dám. A svižně! 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-27-sipr-zrs/1673264412

Klušu do kopce. Před sebou vidím pár. Slečna obrovskou pr, ne – obrovský zadek. Její hoch zas prdelku jak ženatý zajíc. Víte, jakou prdelku, má ženatý zajíc? Žádnou. Napadá mě stará rovnice:

ŠIPR = ZRŠ.

Pohled na ty dva nesourodé zadky mi tu rovnici připomněl. Cože? Že neznáte řešení?

Napovím. Náznakově: Široká pr. = základ rodinného štěstí.

Péťův předchůdce říkával, žena bez zadečku jako balkon bez zábradlí. Na uvážení jednotlivců. Myslím, že se nic nemá přehánět. Ani ŠIPR.

Na nádvoří na mě mává Linda. Slunce. Ale zas duje. Na obloze letí čtyři letadla vedle sebe. Spící blbečci, na jejichž probuzení ráno připíjím vodičkou, by řekli, že to jsou linkové lety. No jo, jenže linkové lety nedělají obrátky, že jo? A to zakrývání slunce je už v amerických učebnicích. Prý aby se planeta nezahřívala. Ale za nás strašili myslím ochlazováním. Včera jsem slyšela, možná dnes to bylo, že svatá bedna umí za rok vyměnit národ. A tady je jasně patrné – jednou se planeta ochlazuje, po pár dekádách let po výměně generací se zas otepluje. Ale není třeba měnit generace. Vymění se jen mysl člověka. Za rok!!! Když teď tvrdí – je to bílé. Lidi uvěří. Za rok už to může být jinak. Svatá bedna přesvědčí masy, že je to rudé. Nebo modré. Nebo kávové. Na ovčáckých slavnostech je dobře vidět, jak psi dovedně zaženou stádo do ohrádky názorů…

Linda si koupila straku. U paní, od níž mám ptáčky. Pamatuji, kdy ty malé na nitce prodávala za padesátku. Dnes pomalu trojnásobně. To není výčitka. Jen konstatování. Drahé materiály, energie… Chápu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-27-nove-slunce

U druhé paní, kde jsem včera koupila zápichy, ptáčky, jdu ukázat fotku sluníčka. Takové prý asi nedokáže, ale něco podobného.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-27-kocky-eleganky

Ještě jdeme k třetí paní. Ta prodává taky ptáčky. Taky už od ní některé visí na našich větvičkách. Beru jednoho na zápichu. Má tu veliké elegantní kočky s velkými korály na krku.

Beru okurky. Do skleníku. Fičí takový severák, že jsou schovány v bedýnkách pod pultem. Kde se ten vichr už kolikátý den bere?? To jako mají opadat květy stromů? Nebo mají lidé nastydnout? Nebo se něco rozfoukává? Takové nenormální počasí za nás nebylo. Teploty v létě tak do dvaceti čtyř; když už bylo dvacet šest, páne, to byly prázdniny! V zimě padal sníh. Traktory odhrnovaly vysoké závěje. Existovalo jaro, léto, podzim, zima. Všechno bylo normální, ač už na počasí "vědci" pracovali. Vědci nebo škůdci? Vědci nebo přisluhovači zla. Poručíme větru dešti – to tvrdili i naši soudruzi. Předháněli se tady i tam, ale vlastně pracovali na jednom zadání.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-27-kterou

- Lindi, já jsem si přijela koupit lucernu k paní Kokyové.

Prodává krásná kovová kvalitní díla. Vybírám ze dvou. Nakonec si ji koupím zase příště. Protože:

- Mami, a kam ji dáš?

Sbíháme od hospitalu dolů. Přes labský most. Zas na jeden zápřah vyšlapat zámecké schodiště. Další schody. Kopec. K autům.

Cestou domů pozoruji letadla na obloze. Létá jich jak sršáňů. Nepříjemný pocit manipulace.

Zajíždím do dvora. Linduška má ve svém voze obrovský vak narvaný otýpkami. Úhlédné svazečky na zátop. To jí dalo práce! 

- Mami, tyhle jsou z jabloní. Budou dřív proschlé.

Sundáváme moc těžký vak ve dvou z kufru. Vláčíme ho do dvora.

- Kdo ti to do toho kufru zdvihal? To je těžké jak prase!

- Sama. 

- To ti nemohl pomoci Petr?

- Ne. nebyl doma.

- Šupák. To nevidí, že to chystáš? Žena se nesmí dřít! Nesmí zdvihat těžká břemena!! Zákon to vymezuje! Za mých dob na poště nebo na dráze žena směla zdvihat max 15 kg.

Přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného ženou při občasném zvedání a přenášení je 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg. Při práci vsedě je přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene ženou 3 kg.

Chjo!!

Už od Lindy máme dva velké vaky otýpek. Krásně se s nimi zatápí.

Za plotem, spíš na plotě slyšíme hlasy sousedů.

- Lindo, to je jak vetřelec. Tady si nemůžeš ani uprdnout.

- No, a to dětské pískoviště u plotu!

- No, to je radost! Když si sem budu chtít dát lehátko, to cvrlikání mě bude rušit. Strašné!

Shodou okolností mi do SZ píše jedna Lucka, jak je otravují sousedi. Ráno v šest vytahují hlučné elektrorolety. To je zaručeně vzbudí. Pak nastartuje motor sportovního auta…

- Máme to tou jak panelák na ležato. A to čerpadlo! Hlučí spodními nezdravými tóny! S. mě!

K těmhle já zkrátka nemohu mít náklonnost. Naši sousedi byli přes zahradu. Když jsme chtěli, zavolala jsem. Jana přiběhla s pejskem. Druhé sousedy neslyšíme. Máme tam hradbu z tújí.

Loni mi na FB Hani H. vysvětlovala, co je bezpodmínečná láska. Vymezit si hranice. V tomhle týdnu mi nezávisle na tom Kristýnka vysvětlila totéž. Když ti někdo leze do tvé zóny, vymezíš svůj prostor, kam až smí. Dáváš mu najevo svou lásku. Protože on nedělá dobře, ruší tvůj klid. A tím si škodí.  Nejraději, kdyby si sbalili tu svou kůlnu a odtáhli do paneláku. Ruší. Velice ruší. Dřív jsme na naší zahradě chodili nazí. Koupali jsme se nazí. Ne. Už to nejde. Mají střešní okno, aby dobře viděli. Mají kamery, které asi snímají i náš soukromý výsostný prostor. Vetřelci. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-27-slidilka-pozorovatelka

Jdu rychle chystat celerové hranolky. Asi pro mě. Petroušek by řečnil. Jemu normální. Ty celerové jen jako nenápadný přídavek. V zimě mi od někoho donesl mořské ryby. A na těch si dnes pochutnáme. U oběda Žofka pozoruje ze židličky, co mají páníčci na talířku.

Odpoledne odpočíváme. K večeru jdu nasadit pár okurek. Spíš schovat je do skleníku. Po zahradě sbírám rostlinky javůrku. Jak je nevytáhnu teď, za rok je z nich stromek. Maličko pleju. Zalévám. Nemám klid. Sousedi zalezli. Ale kde mám jistotu, že opravdu zmizeli.

Perla dne:

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-27-kup-si-lodni-listek-otroku

Platit, burane, budeš za televizi, i když ji nemáš. Za dálnici, i když ji nepoužíváš. A lodní lístek povinně do každé rodiny. A mohli bychom zvolit koně za poslance, mají větší hlavu. Vymyslí větší koninu.

Pestré to dnes bylo.

Dobrou noc!