Nedělní, odpočinkový :-)

Proč včera nebylo tak jak dnes? Oživlý Josefov mohl vyjít. Trhovci mohli prodávat do poslední chvíle. Přišlo by víc návštěvníků. Družilo by se větší množství pozitivních nálad. No nic.

Jak to dnes bylo? Dovolila jsem si - vylézt v jedenáct! Po snídani - výjimečně - šup zpátky. Hned v limbu. Petroušek úpí s ischiasem. Jo, komu není rady... Hochu, musíš se držet v teple. Nejezdit s otevřeným okýnkem. Vyhýbat se průvanu. Nic nezvedat. Nelámat skály. Kdysi, když maminka začala zapomínat, s nesnesitelnými bolestmi střílejícími do nohy jsem penetrovala stěny v našem nově postaveném domě. před kolaudací. Advent 2009. Ischias. Druhý v životě. První odešel po měsíci. Sousedka (její dcery po jejím odchodu honem rychle prodali pozemek; dnes si tam chystají staveniště mladí...) mi tehdy říkala:

- Odejde vám to palcem.

A opravdu odešlo. Ten druhý přešel ve vyhřezlou plotnu. Rok mě to bolelo... Petroušek není zvyklý odpočívat. Válendo u něj neexistuje. Dnes změna. Dadyná. Spinká zachumlán v dece.

Vykradla jsem se potichoučku z postele. Zlidštila se. Připravila mamince jahody, borůvky, ovoce. Původně jsme chtěli jet za maminkou oba; pak na oběd. Jedu sama. Maminka v denní jídelně. Stěhuji ji na terasu.

- Mami, Péťa ti opravil provizorně sponku u boty. Švec je na chalupě.

Přezouvám botu. Nabízím meruňky. Paní Jana nese talíř hovězí polévky s drobením. Maminka jí moc nedala.

- Mami, aspoň vyjez mrkvičku...

Vyprávím o městech hvězda, o Oživlém Josefově. Vysvětluji, co města hvězdy jsou. Je jich po planetě hodně. Josefov, Terezín patří k nim. Popisuji, jak jsem se proháněla po šancích nad jejím  vojenským útvarem - nad hadráři... 

- Tos šla po takové šikmě.

- Ano, vyběhla jsem šikmu a byla na šancích. Nádherné.

Druhé jídlo - kuřátko, špenát brambory nebo rýže. Hm, oběd vypadá výborně. Chci nalít mamce horký čaj. Ale kdeže. V termosce vlažno... Vymývám hrneček horkou vodou. Ale čaj není horký ani tak... I teď před půlnocí se nalévám horkým čajem. Horká tekutina - je to tak těžké? Pro někoho je. Melu, melu jako tele, ale horký čaj zkrátka nedocílím.

- Mami, hodím na tebe deku.

- Já mám kalhoty...

To by tady ale nějaká musela být. Hledám larisu. Není. Copak o to, dek mám doma hodně. Je v tom ale malý háček. Takový malilinký. Že mi ji vyperou v nějaké kyselině? To by byl jen jeden kámen úrazu. Hák je: Ztratila by se. Tady se ztrácí osobní majetek jak na běžícím pásu... Deky nejsou. Byly tu, nejsou tu. Jak to je v Baladě pro banditu? Bylo tu, není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude. Není, není tu.

- Maminko dám tě do jídelny na druhý chod. Pojedeme s Petrouškem na oběd.

Kdysi jsem požadovala pro maminku příbor. Koukám, že se tu dlabe jak na vojně. Lžící... Proč rozvíjet jemnou motoriku? Ty vorle, běž už a mlč!

- Peťuš, vyjíždím z DD.

- Tys mi ujela.

- Ne, ne, počkej před domem.

Přihodila se mi hezká, milá příhoda. Závory. Štrůdl aut. Musím se nějak do štrůdlu vsunout. Auto přede mnou odbočilo doprava. Taky jsem odbočila, vedle něho. Postavila jsem se skoro do štrůdlu. Slečna vpravo vedle mě se usmívá. Stahuji okénko.

- Nezlobíte se? Mohu jet před vámi?

Slečna se na mě hezky usmívá. Kýve, že mohu. Odpouští mi mi neomalenost. Zdvihly závory. Jedu. Slečna se zařazuje za mě. Pak teprve ostatní auta v koloně. Elegantně jsme předběhly. Žádné troubení, agrese... 

Petroušek už čeká. Nalomený. Jedeme do hospody; loni v parnech jsem malovala. rychle jsem potřebovala oběd, pokračovat v práci.  Náhodně jsme tuhle hospodu objevili. Nenapadlo by mě jít do pajzlu na rozcestí. Už dávno se ze zájezdního pajzlíku stala příjemná hospoda.

- Co čápi?

- Nevím. 

Hledám v mobilu. Krátíme si chvíli čekání. Sledujeme čápy. Hnízdo prázdné. HNÍZDO PRÁZDNÉ!!! Vyletěl i nejmladší. Poslední vyletěl. První se vrátil. Přistál neobratně, ale úspěšně na ranvej hnízda. Sám. A radostně si zaklapal zobákem. Tetelím se štěstím. Tak děti vyletěly všechny. První se do díry pod komínem ponořil Sláveček v pátek. Mezi mláďaty je asi desetidenní rozdíl. Ale vyletěli během dvou dnů všichni. Příroda dělá zázraky.

Dobře jsme se najedli. Vypadá to na déšť. Doma si vracím hnízdo na čas vzletu. Oba si sedáme k ntb a znovu se kocháme výkonem mrňousů. Nejmladší zůstal sám. Ale dal to. Hledám zprávu z jaroměřské záchranné stanice. Čtvrtého dovezou na louku v úterý nebo ve středu. Připojí se k rodině. Jsem blázen. Jsem nesmírně šťastná. Vesmírně.

Nechce se mi. Ale jdu na zahradu. Ó, je tu krásně. Utírám ubrus. Nesu si v utěrce levanduli. Už je potřeba ji svázat. Počítač. Beru stoličku a češu si - letos poprvé - černý rybíz. Vždy se mi o keře postarala Linda a Petroušek. Černý rybíz už padá. Hledám kuličky v trávě. Dřív jsem neměla jeho kořeněnou vůni ráda. Dnes mlsám. Hotovo. Keře očesány. Červený rybíz počká. Vážu si levandulky. Mohla jsem je otrhat dřív. Kvítečka si schraňuji do mlékovky do jídla. Užívám si den. Petroušek jede do kravína pro mléko. Volá Linda.

- Mami, já jsem ráda, že tě slyším. Víš, co se dnes odpoledne stalo v Černožicích na přejezdu? Celá rodina mrtvá. Rodiče a dvě děti.

Hrůza!

- Na kterém? Tam jsou dva.

- Tam, jak jezdíš.

Mléko je tu.

- Peťuš, víš, co se stalo?

- Vím. Teď mi to říkal Lukáš.

- Jaký Lukáš?

- Soused. Čistí pozemek. Čtyři lidi. Blbci.

- Péťo, třeba se bavili. Nedávali pozor. Nemůžeš vědět...

Jsem jak opařená. Rovnám kvítka. Přemýšlím. Po prázdninách do školy nepřijdou dvě děti. Pět. Osm.

Poslouchám četbu z knihy LEXIKÓN od doc. Jána Dudáša. Jak nás ovládají Židi. Konec konců i Slánský byl Salzman. Všichni propojeni... Prognostický ústav, taky partička. Otázky Pjakina... Ne a ne se soustředit. Vážu kytky. Micinka mraucla na pozdrav.

- Mňau!

- Ahoj, pojď, dám tě do šanty.

Mnu lístečky šanty kočičí. Všechny kočky šílí blahem ze zvláštního pachu rostliny. Naše Micicinda není "všechny"... Micicinda je hraběna. Nějaká smradlavá šanta ji nevzrušuje. Znovu jí vysvětluji, že se v šantě všechny kočky s oblibou válejí. To je sice možné, ale naše Micka nevrle odbekla:

- Odprejskni! A jestli mě dáš znovu na tu smradlavou kytku, uvdíš, co ti vyvedu.

- Tak ne, no. 

Zatáhlo se, hřmí. Balím se do deky.

- Zmokneš. Doporučuji ti uklidit to a připravit se na déšť.

Milé varování, ale nedbám. Odbíhám udělat Petrouškovi večeři. Venku výhružně duní. Rychle dopřivázat vzrostlá rajčata. Raději sklízím... Prší.

Je po dešti... Jdu ještě ostříhat růže. A břečťan. A skalník. Naplnila jsem přes polovinu tašky pro TSM.

- Co čápíci?

- Jsou všichni na hnízdě. Peťuš, to byl hezký odpočinkový den, viď?

Nečekám na přitakání. Mysl je spokojená. Přeju si, aby Petrouška přestala bolet prdelka. Ať jsme zdraví! Všichni.

Jo, a dík ze lajky. A za čtenářství! Každý den se ego kochá statistikou. :.-) Děkuji.

Dobrou noc!