Nedělní rozjímání

Celý život jsem byla přísně pedantská. Hrnečky oušíčky vpravo (to mi zůstalo), na stole pořádek, vše vyrovnáno do komínku. Každý týden utřít prach. Denně vytřít. Vše se vytratilo. Už nevytírám denně. Prach utírám nárazově. Najednou mám v pracovně na stole binec. Na lince vcelku taky. Mé ztracené brýle se tak těžkou najdou. Jo, kdybych to měla jako Hela Kunstl., moje zlatá přítelkyně z FB, jo, to bych brýlky měla už včera. Ale nemám.

Setmělo se.

- Na terase tě čeká kocour. Má takhle packy roztažené.

- Počkej, jdu si ho vyfotit.

Ani náhodou nečeká s packami od sebe. Kocourek sedí, trpělivě čeká. Běží ke mně. Hrajeme si - on naznačuje dovnitř. Já jako že ne. Celý den vedu řeči. Vlastně celý víkend. Něco jako:

- Peťuš, počkej, ty budeš šťastný s Mourem na klíně. 

- O tom ani nepřemýšlej!

Nebo:

- Peťuš, Mourek nám bude vděčný, až ho necháme v teple ohřát. 

Vedu řeči, ale zatím marně. Ovšem - vědoma Overtonova okna - salámové politiky - metody vařené žáby - určitě dospějeme ke zdárnému konci. 

Jsem zmatená já i kocour tou naší dietou.  Nedodržujeme. Hlavně Péťa. Stejně se během dne dostává k jídlu. I Péťa. Já i on řekneme - dal jsem mu jenom... Dala jsem mu hrstečku... Zrzka nedojí - dala jsem ten zbyteček Mourkovi... Mourek trpělivě zobká po troškách a tloustne. Tak nevím, jestli se nemáme vykašlat na jeho omezování. On může stále. Dohání dobu svého nedostatku. V prosinci a lednu to je rok, se tu okolo oken tajně plížil a hledal něco na zub. Přikrčený jako krokodýl. Hlasitým jedeš vocaď jsem ho vyháněla ze zahrady. Kdysi jsem Petrouška objednala u pana Prokopjuka na odnaučení kouření. Připojila se k nám na cestu na Senovážné i moje sestra Iva. Posadil nás. Fungovalo to. Péťa nevěřil. Smál se.

- Zapalte si, klidně si zapalte. Hezky potáhněte. Je to vaše poslední cigareta.

Péťa si suverénně s úsměvem zapálil. Potáhl.

- Chutná vám to?

Peťulka v rozpacích souhlasně kýval. Uculoval se.

- Potáhněte. Kouříte troud. Kouříte bramborovou nať. 

Potáhl. Zakuckal se. Nešlo to. Táhl jak vola na most. Ne a ne cigaretu rozdýchat.

Takhle čaroval s oběma kuřáky. Cestou domů jsme se někde zastavili na oběd. Iva na mě syčela. Nevěděla jsem, co se stalo. Domů už jsme dojeli beze slov. Iva od té doby kouřila s Prokopjukem na telefonu. Nedařilo se. Musela znovu do Phy. Ne. Chuť měla, ale nešlo kouřit. Možná měsíc dva se trápila. Od té doby měla rozkouřeno pět cigaret na popelnících. Říkala, že cítí, jako by potřebovala dohnat deficit dnů, kdy kouřit chtěla, ale nemohla. Tak i náš Mourek asi dohání dobu hladu.

Ráno dospávám. Prázdný dům. Chystám si koktejl. Okolo oken Linda. Aha, pracuje v zahradě.

- Mami, pojď se podívat, co jsme s Péťou udělali, Vidíš, tady jsem shrabala listí, tady... 

Zrzečka šťastná, že nás má venku. Hraje si, předvádí se, leze po stromech, komunikuje. Vůbec jí nevadí, že jsem v županu. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-17_Dopoledne_na_zahrade_v_zupanu/

 Petroušek je tu. Dnes bude oběd včas. :-) Předpokládám sama u sebe. Jenže mezi mým vstáváním a těch druhých je půl dne. Já snídám a oni už se pomalu těší na oběd. Nabízím hutnou kroupovou polévku z kolínka. Sama ještě nemám hlad. Linda si bere špenátovou. Chjo. Furt to jídlo.  

- Ty mě držíš o hladu.

Hodiny hlásí - čas na svačinu. Rychle opékám zbytek kolínka s včerejší přílohou. A to jsem měla v plánu jednou obědvat včas. Obědváme ve spolek, jen zas trochu opožděně. 

- Peťuš, nabalím mladým jablka, dětem něco pro radost. Snašce jsem včera volala, nezavolala zpět. Školačce čtyři krásné měkké tužky. Dvě s gumou. Maličkaté čokoládové předmikulášové medídky a Mikulášky. Jen na ochutnání. Že už okolo začínají cinkat čertíci. 

Je zpátky. Malý před týdnem stonal. Jenže naše snacha děti otužuje. Jsou stále venku. Klučík se z horeček vybabral za dva dny. Silná imunita. Promořen od ostatních dětí. Hold a sláva jeho rodičům. Byli na aktivitách na horách. Snaška chtěla dnes volat, jenže ví a zná. Nechtěla mě budit. :-) 

- Byli rádi! Poděkovali za jablka.

- Nevadilo Kačce, že marmeládka je z roku dvacet?

- Ne. Ta to neřeší. Byla moc ráda. I děti. M. povídal:

- Dědečku, řekni babičce, že děkujeme. A pozdravuj ji. 

Ještě jsem se několikrát za odpoledne zeptala, jak to říkal. A jestli se radovali. A jestli předal čoko brčka do mléka a navíc dvě a dvě...

- Oni to znají. Malý povídal - tohle je jahoda a tohle vanilka, dědo. 

Krásná neděle.

- Máme už týden odčervit kocoura!

- Jo, odčervíme.

Nechce se mi do toho. Linda odjíždí. Děkujeme za pomoc. Je to takový pomahač světu. Myslím na její kamarádku M. Už týden leží v bolestech v nemocnici. Ve vysokých horečkách. V pátek Linda zatlačila. M. nechali šest hodin v horečce a bolesti čekat. Nechtěla Lindu obtěžovat. Nakonec se ozvala. Brečela bolestí. Asi taky strachy. Linda ihned zasáhla. I přes vysoké teploty je M. po operaci. Věci se začaly hýbat. Vybrat antibiotika. Která? Dlouho žádná nebrala. Vzpomínám na své operace. V horečkách. Nechtěli. Museli. Taky vždycky než vypěstovali ta pravá antibiotika v laboratoři... Záchrana života. V teplotách lékaři nechtějí operovat. Zánět kyčelního kloubu. Slyším včera i dnes tiché hovory Lindiných telefonů. Linda rozhazuje sítě. Konzultuje s odborníky. Mluví s maminkou pacientky. V kyčli má ta mladá holčina tak velký zánět, tak obrovský! Navržena ještě jedna operace. Železo do kyčle. Vždyť je mladá! Jenže zánět je tak ukrutný, že by jí ho čistili a léčili dva tři měsíce. A co pak? A mohla by chodit bez bolesti? A za dva roky by chtěla výměnu. Co bude za dva roky? Taky by mohla pět let čekat. Tady se jí nabízí okamžitá pomoc. Teď je to ještě zadarmo. Chjo, zas ty peníze. Do pěti dnů do lázní. Ta nemocnice je nejlepší na ortopedii. V čele skvělá kapacita. Včera i dnes mám tu holčinu v hlavě. Prosím o její uzdravení. Viděla jsem ji asi dvakrát v životě. Má svou stařičkou zájezdní hospodu na vjezdu do hlavního města. Copak se obrazilo z duševního do fyzického? Jaké trápení? Jaký strach? Jaká bolest? Lidi se bojí o své živnosti. Loni jsem ji podpořila koupí cukroví. Už tam byly existenční  obavy. Nikdo si to neumí představit. Kdo nezažil strach o existenci. Na prvním místě je ona. Bytost. Člověk. Žena. Matka. Pak teprve podnikatelka. Jo, hezké řeči. A kdo bude vydělávat na živobytí? Navíc jí asi dva roky zpátky hospodu dvakrát vykradli. Přišla o tablet s fotkami. Ano, mraky zásob alkoholu. Hospoda zničená, vylámané mříže, dveře. Ale ty fotky. Taky pocit, že v jejím prostoru chodil nějaký cizí vagabund. Parta chmatáků. Na jednoho docela dost. Vesmírný pán ať ji ochraňuje! Ať zmírní její vyděšení. Je vylekaná. Co se to děje? Ať všichni moji blízcí jsou denně pod ochranou Vesmíru. Ať všechny překážky a zkoušky zvládnou. Vybrala si, prochází. Vím, že zvládne. Všichni máme plán ducha, duše, těla. To je dobře, že nevidíme do zítřka. Útěchou - cokoli se stane tobě, já už mám za sebou. Tak hodně zdraví, holčenko! Teď už jen vše k lepšímu! Němci říkají: Keine Angst!

Někdy jsem tu sama; v tichém domě. Zaměřím se na své vyšší já. Ptám se. Očekávám odpovědi. Dnes jsem zcela zapomněla - významné datum. V sedmnáct hodin nějaké energetické změny; mnoho lidí pocítilo vedro, slzy, chlad... Já jsem zatápěla a užívala neděli. Nesoustředila jsem se. Nemeditovala. Já prostě zapomněla. V té době jsem s radostí a elánem vytírala dům. Ještě jsem si vzala na pomoc parní čistič. Na papírku přepisuji - uklidit zavařeniny, marmelády... Už asi čtyři dny. Večer si totiž říkám: Maňana. Už jsem to měla přepsáno na  zítřek. V podvečer do mě vstoupila obrovská síla. S jakou lehkostí jsem vytřela prostor domu. Nevím, proč mě napadlo konečně zinventarizovat houby, okurky, jahody, meruňky, marmelády... Od ruky mi šlo zarovnat letošní úrodu; loňskou dopředu. Nadepsala jsem cedulky Jahodový 2021, jahodovo třešňová 2021, meruňkový 2021, rybízová 2021... Přehledné. To byl možná ten impuls v sedmnáct.

- Lukáš má zítra svátek.

Volám vnukovi. Nebere. Nevolá zpět. Zítra se bude hádat, že jsem mu nevolala. Že jsem se spletla. Volám druhému Lukášovi. Nájemníkovi. Ani neví, že má svátek, ale je srdečný. Radostně děkuje, že jsem si vzpomněla.

- Trošku se léčím. Byl jsem v Dolní Moravě na kolách. Vyjedete lanovkou. Mají to tam skvělé. Chlap přede mnou upadl; nestihl jsem se mu vyhnout. Poškodil jsem si přehazovačku.

- A sám jste v pořádku?

- Jo, jen odřený. Volal jsem tomu vašemu pánovi.

- Panu Fryntovi. On je bezvadný.

- Povídal, že jsem ho měl přejet. Že se to tak dělá. :-)

Řehtáme se.

Jdeme konečně na Mourka. Hoví si v zimní zahradě. Ještě že jsem ho nevzala do tepla. Poslintal by nám dům. Nechal si v klidu otevřít tlamičku. Zklamala jsem důvěru. Péťa špricnul odčervovací pastu do chřtánu.  Kocour vyprskl, dávil se. Slintal. Vyteklo z něj mraky slin. Celou podložku oblemstal. Nabídla jsem mu tyčinku. Vykašlal se mi na ni. Oblil ji slinami.

- Mourečku, na, tady máš masíčkové bonbony.

- To určitě. Nechej si je. Nechci. Cos´to do mě natlačila! Falešnice!

Běžím pro teplé mléko. Ne, ani to ne.

Chystám Péťovi na ráno krabičku.

- Peťuš, víš, co? Ten kocour už nikdy nesmí dostat ten chemický sajrajt.

- No jo, když jsem to měl na kalendáři!

- No jo, to jsme furt v systému, viď? Mamčina kočka nebyla nikdy v životě odčervena. Nikdy neměla obojek. Byla jen kastrovaná. To bylo všechno. Proto se dožila vysokého věku. A Mourkovi dáme maximálně odčervení až přestane žrát. A to u něj nehrozí. Takže dnes derniéra.

Myslím, že jsme se dobře dohodli.

Linda dobře dojela.

- Víš, že jsem dnes byla dojatá tím Ochráncem? Příběh chytré holčinky, kterou stále chtěli vhečmat do systému. Ona byla nedovzdělaná. Neuměla v sedmičce pořádně číst, do školy jezdila na koni - děsný problém pro ředitelku. Skvěle ovládala němčinu. Jasně ukázali na perfektní znalosti cizího jazyka její intelekt. Tlačila bych na to, aby uměla číst, psát, počítat. Ale s velkým ALE. Žila pro farmu, pro zvířata; uměla natáhnout elektrický ohradník, podojit ovečky. Uměla všechno na farmě. Nebyla líná. Brečela jsem. Po včerejším našem vzdělávání vnučky jsem víc a víc pro individuální nejlépe rodinnou nebo alternativní výuku. Já, která čtyřicet let milovala své svěřence v klasické státní škole, hustila do nich češtinu... Ti, kteří nejsou zařaditelní do systému, kéž mají vzdělání, ale jinou cestou. Sama sobě se divím názorovému převratu. 

Ohárky září. Bude půlnoc. Je čas na kutě.

Dobrou noc!