Neexistuje - lhali
Vstávám. Za okny den. Devět. Nebudu se už v noci trápit do tří do rána. Do půlnoci do jedné a spát. Jsem čilá. Kotě milované čeká za dveřmi. Protahuje se. Mňaucá.
- Žofinko! Ty moje holko kočičí. Ty jsi trpělivá.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-17-do-obeda
Beru ji na rameno. Jdeme do koupelny. Dávám ji na židličku s oblečením. Počítám s tím, že mi hromádku asi shodí na zem. Ale ne. Ona se staví na umývadlo. A dnes jsem jí nedala na umývadlo ručník, aby se mohla o něco opřít. Zdokonaluje se. Zvířata jsou unikátní tvorové. Naši přátelé. Včera jsem koukala na TV Šalingrad.
https://www.facebook.com/watch/?v=1490860311448725
Poslední video končilo vysílání. O zvířecím přátelství. Telátko olizuje velkého psa, ptáčínek sedící na čumáku ležícího pejska, koně v přátelství s kočkami, psy, kočka v objetí se zajdou, lední medvěd něžně hladící svou obrovskou odrápovanou tlapou huskyho. Hezké podívání na svět, kde je vše v pořádku. Pokud tam nevkročí člověk. Mám na mysli nějaké zlé psí zápasy a trápení… Nebo umělý oheň.
Loni jsem poslechla vedení vesmíru. Nesehnala jsem nocleh v hotelu, kde jsme měli Den Herbalife. Ejhle, vyplatilo se. Ještě v pátek jsme se v posledním srpnovém víkendu ráchali v bazénu. V sobotu jsem sotva stála na nohou. Školení jsem sledovala on line. Nic jsem z něj neměla. Spala jsem a spala. A ráda. Pila jsem jen koktejly, ale ne pravidelně. Když jsem měla chuť. V neděli jsem na tom byla stejně. Málo síly. Slabost. Bože, jak jsem si svou bezmoc užívala. Tělo se čistilo. Dodávala jsem energii. Za týden o víkendu jsem ztratila chuť a čich. Vždycky na dopoledne. Cvičila jsem čichový nerv pročicháváním kávových zrn, parfémů. Okolo oběda jsem cítila. Sice ne ideálně. Ale cítila. Chuť byla divná. Jeli jsme na oběd. Prohlásila jsem, že to irsai je divné. Že ho vrátím. Linda:
- Mami, ty NE! Ty NE!
Jasně, já nemohu. Moje chuť je rozklížena. Po napití jsem cítila různé hladiny – neumím to popsat. Jako když vidíte graf složení. Někde tam byla hladina, čárka grafu splaškové vody. Kousek nad tím byla hladina nějaké chemie. Ale našla jsem tam i poměrně silnou vrstvu chuti vína. Celé to dávalo zkreslený výsledek. Vidím stále před očima barevné složení vína v mé mysli.
Tělo už řeklo dost jedům, které jsem kde nadýchala, nebo snědla v šunce, v ovoci… Orgány potřebovaly propláchnout, pročistit. Tedy sama jsem si způsobila… Nepiju kávu, nekouřím, piju víno, nepřežírám se, vážím, co do sebe hodím… Neberu žádné léky. Nakupuji u sedláků, farmářů… No jo, ale domácí vajíčka jsou od slepiček, které zobkaly travičku posypanou chemtrailsovými jedy. Teď jsem konzumovala aulinové pytlíčky proti bolesti při čištění kanálků… To je jedů! Člověk si myslí, jak žije zdravě. Lze to? Nelze. Nutná očista. Včera si sem zaletělo letadlo z Německa s poruchou. Vycákalo Čechům na hlavy obsah nádrží - tedy celý obsah sakumpakum se všemi jedy... Pak se objevily v Německu kroupy, které nešly roztát. No! https://www.facebook.com/watch/?v=622818359980047
Jinak mám dobrou náladu. Dodávám lidem optimismus. Občas se zpotím. Včera cestou na trase HK nádraží - fakultka a pak zpátky. Lilo ze mě jak z koně. Radovala jsem se. Podala jsem výkon. :-)
A teď – kam mířím. Vtloukali nám do hlavy, že jsme nemoc chytili. Že jsme se někde od někoho nakazili. Text viz níže… Představte si, že žijete ve světě bez nakažlivých chorob. A všechny nemoci si způsobujete sami. Tedy stop myšlení bezmocné oběti. Tam nás našlapali od dětských let. I já jsem své děti vodila do poradny a brala jsem za kliku já v rukavicích. Holky se vždycky zastavily u kliky. Byly tam dvojdveře. Já jsem otevřela. Zavřela. Tak jsem to měla ze školy. Slyším okolo sebe lidi – něco jsem chytil na párty. Bylo tam nedýchatelno. Kontroluji si myšlenky, abych taky nepoužívala tuhle starou šablonu vyjadřování a myšlení. Nic jsem nechytila. Dr. Amanda Vollmer – prominentní vědkyně v oboru naturopatie:
Video Dr. Amandhy Vollmer k tématu:
https://www.facebook.com/100093708173229/videos/279584934705763
Dr. Michael Yeadon, bývalý šéf vědeckého oddělení (a viceprezident) firmy Pfizer říká: "Respirační viry neexistují"
No a teď si představte, že žijete ve světě bez nakažlivých chorob a že všechny choroby, které máte, si způsobujete sami!
No jo, ale to byste museli přestat myslet jako oběť. A to vyžaduje odvahu vzít své zdraví do vlastních rukou a přestat žrát jedovaté potraviny a chlastat jedovaté nápoje, válet se u televize v nevětrané místnosti s cigaretou v ruce.
Vy za tu chřipku přeci nemůžete, to ten člověk, co kýchal na té oslavě a říkal, že ho bolí hlava! Zlej člověk! A vy jste to od něho chytili. Vy jste jen nevinná oběť. V pořádku, žijte si takhle dál a poslouchejte Kubka.
Nebo si zkuste představit možnost, že vám bylo shůry dáno být stoprocentně odpovědní za své zdraví a nic nemůžete od někoho "chytit". Možná vás uzdraví už jen ta myšlenka a až na vás Válek, nebo jiný nastrčený šašek, bude chtít navléci respirátor, konečně se ho důrazně začněte ptát proč a jaké má VĚDECKÉ důkazy přítomnosti nové "nakažlivé" choroby.
https://www.facebook.com/100093708173229/videos/3501222483480893/
Globální zločin na lidech. Mentalita oběti dokonale vrytá v našich myslích!! Přestaňme věřit na teorii virových nákaz!!!
Ještě k poslechu dr. Amandha Vollmerová
https://otevrisvoumysl.cz/bsc-amandha-vollmerova-fakta-a-fikce-za-konceptem-viru/
Hovoří o dr. Stefanu Lankovi.
https://www.facebook.com/lenka.kubinova.31/videos/794075355794529
Dr. Stefan Lanka se slovenskými kořeny, spoluautor knihy Virová mánie, křtili ji tu asi dva tři roky zpět se spolkem Resetheus. Jasně dokazuje, že VIRY NEEXISTUJÍ!!! Jsou to exozomy buňky. Ted vylučované odpady po čištění buňky. NA SVĚTĚ NIKDY NIKDO!! – ani Pasteur, Koch atd. – NEIZOLOVOAL VIRUS!!! NIKDO!! Byl to globální podvod na lidech. První světová – moderní atak na lidstvo v podobě tzv. očkování. Američtí vojáci umírali. Učila jsem, jak spisovatelé ztracené generace umírali na vysílení, na hlad, na nedovyživenost během 1. světové války a po ní… Lež, kterou mě naučila moje alma mater se svými učebními plány. Hm. Rozdělení světa na socialistický chlívek a ten za železnou oponou. Učební plány tam i tady TOTOŽNÉ. Jen my – mokobuko – morální kodex budovatele komunismus. Na druhé jiná filozofická pohádka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-17-radujeme-se
Poledne. Nestihla jsem odběhnout k telefonu. Petroušek. Volám nazpět.
- Co děláš?
- Utírám vodu na ubruse zahradního stolu.
- A chtěla bys se mnou jet na Rozkoš?
Přitakám. Bavím se s kočkami. Pozoruji je. Za keři růží, buxusu se hýbe pivoňka. Žofka tam někde úřaduje u plotu. Najednou se ozývá brekot. Mourek zas dostal zásah do ocásku. Utíká jako ohnivá čára na lehátko. Za ním jede malá dryáčnice. Hup! Přeskakuje lehátko na bednu s polstry. Péruje s pohledem na okno.
- Ne! Žofko ne!!!
Brání jí truhlík s citroníky. Jenže Žofce nebrání nic a nikdo. Neřízená střela opanovala náš dům. Učí se, že o parapet, o umělohmotnou plochu bedny na polstry, o umývadlo, vanu, o linku se nezachytí. Žuchne sebou. Nevadí jí to. Oklepe se. Urovná sukničku, srovná ocásek a letí dál. Taky někdy vyšplhá po mých nohou až na hlavu. Ječím, protože její drápky se zatínají do mé kůže.
To žehlicí prkno! Mizerné! Pořád ho obcházím uprostřed kuchyně. Poslouchám zmeškaná vysílání Petra Holce na XTV, Pavla Zítka, Libora Malého. Ještě mi chybí doposlouchat Šalinu… Nedá se všechno stihnout. Výhoda – nesleduji TV. Velká výhoda.
Padaná jablka. Bezva recept. Jen vykrájíš jádřince. Podusíš. Rozmixuješ. Jen! Ale to musím vykrájet já.
Péťa je tu. Jedeme. Žofi, buď hodná! Mourek je někdy naštvaný. Nemá chuť celý den na její provokace. Je hodný. Milý. Láskyplný. Ale když ho naštve, zasyčí. Uteče. Bohužel. Najde si ho. Dělá nájezdy. Její oblíbené tělocvičné nářadí vrba. Pak taky švestka. Dnes zkusila skočit do forsytie. Buch. Neodradilo. Vydrápala se do křehoučkých zlaticových větévek. A hned na vrbu. Jaké veletoče to malé stvoření dělá. Cvičí se.
Za městem dáváme v polích přednost zleva autům, která vůbec nejsou vidět. Horizont kopečka je krátký. Petroušek se rychle odlepil. Dělám si legraci.
- Ó, Péťa jak na to dupnul!
Hezky se na mě usmál. Tak shovívavě. Láskyplně mně vrátil mou jedovatost.
- Hele, ty nebudeš smět bejt sama doma!
Ty jeho řeči. Kam na ně chodí! Chytil mě srdečný řehot. Jedeme do jachtařského klubu. Samí milí staří lidé. To je ještě srdečná generace. Mnoho mnoho karavanů. Asi před čtyřiceti lety mě kolegyně chtěla provdat za jednoho inženýra. Nesmírně inteligentní, galantní, movitý, ale u mě jiskra nepřeskočila. Nosil mi krásné dary. Květiny. Něco mi vadilo. Nebyl to můj ideál. Ptám se na něj. Jo. Má tu jachtu. Je stále vědecky činný. Včera jsem cestou Hradečkem mrkla u jedné význačné dominanty města nahoru, jestli tam má ještě svůj velký krásný honosný byt. No, vida. Synchronicita. Prohlížím si karavan. Není to mobilhaim. Obyčejný překrásný malý obytný karavan s koupelnou, kuchyní, ložnicí. Nádherné vybavení. Přeju všem důchodcům, kteří tu vegetují pohodu, zdraví, klídek. Panují tu moc hezké energie. V Rozkoši už jsem se nekoupala hezkých pár desítek let.
Sleduji na Šalině reportáž z havajského ostrova. Špína. Lidi ukázali na videu bílý velký sloup z nebe. Útok šel od východních hor. Nikdo je nevaroval. Hovoří o tom, že mají nejpropracovanější integrovaný venkovní systém varování. Najednou jim vypli vodu. Lidi nemohou natankovat. Nepustili k nim pomoc. Lidé chtěli přiletět letadlem a dovézt pitnou vodu, inzulin. Ne. Policie zakázala. Ti, kteří chtěli koupit pozemky, obchodníci s pozemky, investoři po zkáze znovu volají. Nabízejí odkup pozemků. Cena je ale jiná. Pojišťovny neplní, protože zkáza nastala jinak, než je ve smlouvě.
Dvanáctiminutové svědectví. Skandální. Smutné. Odhalující… Doporučuji!!!
Bude půlnoc. Ireno. Spát!
Dobrou noc!