Nějak rychle mi to uteklo
Teď jsem si vyčistila zuby a už se stmívá. Den, dny, život jak jízda metrem. Drrr. Okolo okýnek se ti míhají čárky za sklem. Mám to jen já? Možná je to tím, že jdu pozdě spát a dlouho dospávám. Všimla jsem si, že čím dřív vstanu, tím delší je den. Tak co s tím?
Devět ráno. Sladké probuzení. Neděle. Dnes nikam nemusím. :-) To jsem si vždycky říkávala ve středu, kdy mě střídala Iva u mamky. Deset let. V neděli jsem chca nechca - musíš - vylezla a jela k mamince. V poslední debilní době jsem byla připravena na jedenáctou. Včera jsem se dívala na video s maminkou. V závěru mi říká, jak mě má ráda. Do toho koordinační bez ladu a skladu, chtěla jsem reagovat na maminku...
- Paní Hrobská, prosím Vás, já tam mám ještě skyp s jednou paní, mně jdou hodinky o dvě minuty napřed, tak jsem tady.
Ty vorle! Ne! Ty vole! Skypovala jsem v poslední době už jen já. Všichni otroci byli zabodaní, měli na ksichtech kulichy a chodili za svými blízkými na osobno. Nechali se osvítit teploměrem - vždyť je to jen světýlko, pěkně se ocákli chemií, zabodaní a v kulichu přes celou hlavu šli potěšit své blízké. A žádné takové - neomezeně. Taky jen na hodinku. Když oni jen hodinu, jasně - i mně hodinu. Ale přesně! Jenže můj hovor cezený přes hodinové síto do šedesáti minut byl přes skyp. Já maminku neviděla několik měsíců. Odměřeno na minutu přesně! Kjavy. Mamka by řekla - čuby. To výstižné slovo nepoužívám. Jo, byly tam skvělé baby - Irenka mi vždy protáhla, Iveta - ještě se od úrazu maminky 16.5. nevrátila do práce - ta mi taky dávala čas k dobru, Dana... Šikanovali mě a šikanovali mamku. Tak bych si přála vědět, jestli jsem se trefila na tu mrchu z jiného patra, která mamce ubližovala. (Taky mamčino slovo. Mé je potvora.) Teda - která se mstila mně přes mamku. Jako když se vyjádřil Prymula - že přes dušení, mučení dětí donutí rodiče k zabodání. Fuj, odporné. Lež, neupřímnost, podraz, faleš vládne světem. V poslední době má převahu blbost. Chytrých pomálu, ale blbé - jako by z nebe shazoval - říkával jeden pán.
Tak tedy už nikam nemusím. Zavírám oči. Když je znovu otevřu, málem mi vypadly na polštář. Mé pohádkové hodiny na zdi ložnice se spletly. Nebo předběhly. Je na nich totiž právě jedenáct. No, tak to už je asi čas! Lezu.
Linda už dávno pracuje v zahradě. Pohrabala listí. Posbírala koše velkých a malých ořechů. Malé jdou rozlousknout i v ruce. Papíráky. Velké drží jak helvétská víra - by vystihla mamka. Rozlupuji je špičou nože. Půlky hromadím v krabici pro výtvarnou činnost v mateřských školách, v hudebce (ještě jsem se nenaučila za dekády let říkat liduška, pro mě je to stále hudebka), ve škole a v umělecké kolonii Bastion IV. :-)
- Mami, už byl první mrázek. Ořech pustil listy.
- První pouští třešeň.
- Ne, ořech opadal.
Hm. Petroušek je v Kolbence, to jako že v práci. Jdu si umixovat zdravé jídlo. Tak které? Jemná čokoláda? Máta s čokoládou? Vanilka? Lesní směs? KOřeněné jablíčko? Jahoda s malinou? Á, pixla tu leží otevřená, prázdná. Jdu si pro novou do skládku. Odkrajuji z velké červené řepy tlustý plátek. Loupu ji. Mám ještě jednu malou. Krájím na malé kousky. Mixuji. Snědla jsem celou igelitku toho přírodního daru. Příroda je lék.
Po poledni chystám těstoviny a la carbonare. Sice z pšenice, ale tvrdé - ta je snadlepší než pšenice. No, jednou si ji můžeme dát. Jiní se cpou těstovinami - těmi rozbřelými - několikrát do týdne. Je barvená. V tmavých mušlích prý inkoust sépie. Můj vorwerk je zázrak. Povedly se. Než se ale dovaří, je tu otázka:
- Mami, nevyluxujeme?
- To bych teda byla moc ráda.
Mrkla jsem na hodiny. Mám čas? Petroušek ve dvě bude klepat lžící o stůl. Ne - přeháním. Ale chci mu připravit dobrotu. On těstoviny nepapá.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-24_Slunce_v_nasi_koupelne%2C_jak_dlouho/
Luxování - to je proces. Musím vyndat v technické dlouhou hadici. Připojovat ji postupně na centrální zdířky. Většinou mi ji Péťa hlídá, aby se nezkroutila. Centrál se po zamezení přívodu vzduchu vypíná. Já luxuji, ,Péťa dohlíží, abych si něco neshodila. Dům je vydekorován. Kam se hneš, tam soška, anděl, váza, koza, svícen. Dnes jsem ostrahou já, Linda luxuje. Začínáme u mě v pracovně. Hotovo. Ložnice. Hotovo. Chodba, koupelna. Péťova pracovna. Hotovo. Ono se řekne hotovo, ale trvá to pomalu hodinu. Možná déle. Tak - už přepojuji na poslední stanoviště. Kuchyně a obývák. Odsunuji podnožní taburet. Linda odtahuje těžké křeslo. Já konferenční stolek. Včera to byl týden, co mi moje drahé multifokály udělaly pápá. Kvůli nim jsem se hrabala v popelnici. Kvůli nim jsem celý týden byla ve střehu. Nakukovala jsem všude, kde by mohly být. Cukla jsme stolečkem. Vypadly na koberec.
- Mamko, brýle!
- Hele je!
Holky pojďte ke mně. Ty nové, na dálku, dobré. Jenže na blízko si je musím sundávat. Tyhle - na blízko ještě slouží. Bez nich je to lepší. Už dlouho si je sundávám. Na dálkové si zvykám. Tak jsem ráda, že jsou na světě.
Hotovo. Sklízíme hadici, nástavce. Jdeme rychle smlsnout těstoviny a la. No jo. Jak to teď píšu, skypuji Lindě.
- Hele, píšu, a víš, na co jsem zapomněla? Vždyť já jsem je vařila kvůli pestu.
- A jó! Tak si je dáme znovu.
Super. Hurá. Hlavně, aby mi připomněla to pesto.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-24_V_zahrade_s_Mourkem%2C_zpivali_k_tomu_ptaci_jak_na_jare/
Petroušek v tom okamžení - no je tu. Táta s bandaskou z Kolbenky. Zasytí se jen horkou polévkou. Slunce a zahrada volá. Jde vyměnit plachty na pergole. Linda mu jde ještě přicmrdovat. Vycházím ven. Zdravím slunce. Šimrá. Donutilo mě třikrát si kýchnout, třikrát se uklonit. :-) To já ráda!
- Podívej se, co kocour!
Mourek se rozvaluje uprostřed plachty, z níž odstřihují pláty na pergolu jako ochranu před sněhem a zimou.
Obcházím dům. Mám ráda stavění kamenů. Dnes jsem si postavila pět na sebe. Těžké je to s křemeny. Kloužou. Je to o soustředění a důvěře v sebe. Mourek se vyhřívá na kačírku. Hladím ho po břiše. Rafnul mě. Z legrace. Teče mi krev. Nevrlák. Mezi třemi a pěti lety - odhadli veterináři? To by byl mladíček. Určtě mu je dvacet. Dědek. A slintá. Jdu domů. Na švestičce čiřiká sýkorka. Krásný den. Zas čárovali. Za chvíli je tu Linda.
- To seš hodná, žes´Péťovi pomohla s tou plachtou.
- On mě vyhnal.
Směje se.
- Protože jsem zívala. Prý to máme v rodě.
Řehotám se. Jó, to jo. Já když mu píšu nějakou fakturu, on začne diktovat a mně se spouští zívací reflex. Vždycky. Ale já to ani nevím! Když vrčí, snažím se zívání zadržet, ale on zuří.
- Jestli chceš zívat, tak toho necháme.
Z Petrouška se stává dědouš. :-) Jako z macíka. Já jsem taky někdy babka nevrlá. Je nám spolu doplňkově. Krásně.
Dnes Pavel Zítko hlásil, že v neděli u bankomatů pět lidí ve frontě. Jel k dalšímu. Nešel. Jel k jinému, porucha. Až čtvrtý mu vydal peníze. U nás dnes bankomatu v neděli ve dvě došla hotovost!!! Jen poznámka na okraj.
Linda jede domů. Přebírám ořechy. Sháním si pro ně přepravku. Hezky ji vystýlám novinami. Velké. Malé zvlášť. Poslouchám u toho Odysse:
Konspirace? Univerzita australského státu Queensland přiznala existenci a vývoj černých polymerových nanovláken, která připomínají červy. Nastřikují se na povrch roušek. Prý blokují množení virů. Proto je lidé mají po vdechnutí v krevním rozboru. Ve fyziologickém roztoku - tedy v lidském těle - rostou díky polymerovým vazbám!! Univerzita tato vlákna vyvíjí ve spolupráci s americkou firmou Boening (???) Konspirace se stala pravdou!!! Hodina 17 minut -
https://odysee.com/@radiosvstudiotapinradio:5/panvk-203:c
A je po konspiraci. Lidé, kteří se mi smějí, nebo vůbec - vychechtávají se Pavlu Zítkovi, Jirkovi Černohorskému - smějí se své hlouposti.
- Peťuš, mám už zatopit?
Dělám teplíčko a posílám ho na terasu Mourkovi. Lezu na půdu pro podzimní dekoraci. Lehu dolů.
- Kde seš? Tak Mour sežral svoje a ještě sežral Zrzčinu misku. Tak jsem ho hnal! Je venku.
- A proč jsi ho hnal až ven, chudáka! On je zmaten! Neseme ho domem. Tak on neví.
- Máš ho pouštět zadem.
Petroušek ho nosí taky domem. A já ho mám pouštět zahradou. Místo toho si pouštím Ochránce. Příběh nesmírně nadaného hocha. Už ve čtyřech pěti letech říkal, že sem nepatří, že tu nechce být. Jak já ho chápu se svou jinakostí vnímání světa! V posledním hovoru s mamkou jsem takhle skuhrala já. - Mami, já to tu teda vydržím. - Děti s otázkami nás učitele zdržují. Hodina má jen pětačtyřicet minut. V nich se musí stihnout zápis do TK, zkoušení, případná desetiminutovka, diktát, výklad, shrnutí. Za mě ještě zadání dú. To by mě dnes hnali. My honíme plán osnov, ŠVP. Jakmile bychom se omeškali, při inspekci - ó, hrůza! Proto fandím rodinné výuce, alternativě. Byla jsem zakletá. Ale bylo to hezké. MIlovala jsem školu, děti, rodiče. Měla jsem takového nadaného. Jak ten mi uměl rozbít hodinu svými otázkami. To nebyly hloupé otázky. On nebyl hlupák. :-) Dyslektik. Děsně škrábal. Psal si na ntb. ale jen to, co se mu hodilo. Vojta. Kolik knih mi doporučil. Kvalitní. Od něj třeba znám Benjamina Kurase - Češi na vlásku. Knihu mi tehdy půjčil. Tak nadaný kluk. Tak široké zájmy. Na našem PSJG (Prvním soukromém jazykovém gymnáziu) mu nestačila výuka předmětů v cizím jazyce... On se učil ještě ty cizokrajné - arabštinu, japonštinu... Dnes dělá někde na konzulátě ve vzdálené zemi. To jméno je jedinečné. Linda na něj náhodou někde v komunikaci narazila. :-) - Hrdina dílu miloval ticho. Zajímala ho ekologie. Vadily mu hádky a nesváry mezi lidmi. Byl nadaný, měl vysoké IQ. Ale ve škole si toho zapomněli všimnout. Otravoval častými dotazy. Jeho otec ho poznal až po sebevraždě pádem z komínu. Prý - furt mu něco smrdělo, něco se mu nelíbilo, pořád si stěžoval... Jak já mu rozumím. Pobrečela jsem si.
- Na terase čeká na tebe Mour.
Najednou. :-) To by by bylo, kdyby ho donesl domem do zimní zahrady. Šla jsem zadem zavolat do tmy zahnaného Mourka; zprava se přiřítila Zrzka, zleva Mourek. Zrzka vběhla bez obav dovnitř, Mourek za ní. Byl by býval šel taky do obýváku. Zarazila jsem ho. Olizoval se. Ještě by si něco zobnul. Sežral ale dvě večeře - svou a Zrzčinu. Zaparkoval na terase. :-) Slyším jeho pravidelné hníkání. Už nefuní. Už se mu bez obojku dobře dýchá. Zimní zahrada chrání naše kytky a Mourka. To bude v zimě jeho útočiště. Muzel. Dnes mě dědek škrábnul. Když jsem ho muchlala na kačírku na slunci. Dal mi najevo, abych neotravovala a odprejskla. :-) A teď je rád, že mě má.
Vše.
Prve jsem si čistila zuby, už si je jdu čistit znovu. Takovým tryskem okolo mě prosvištěla neděle.
A tohle jsem náhodně našla na rajčeti.
https://www.rajce.idnes.cz/video/1477414662
Kočky spí, ťuťajs spí, jdu taky. Tak pro dnešek dobjou! 😍😘🥰🤗🕛