Nejbohatší panovník 14. století s majetkem 400 miliard dolarů

Deset. Večer. V devět mě Petroušek přišel říci do studia, jestli už nechci končit. Administrativa.

- Peťuš, myslela jsem, že je osm, zrychlil se mi čas.

Dnešní den super skvělý.

Ráno. Petroušek se tu zjevil. Má volníčko. Dnes čerpal jeden z mých dárků. Masáž. Přijel rozradostněn, spokojen. Odletěl jak motýl. Neumí odpočívat.

Dopoledne jsem měla v plánu vedle podnikání i žehlit. Nakonec jsem usoudila, že maňana. Zdržela mě jedna věc. Ne moje. Volala nájemnice Evička. Minulý týden přišel papírek z pošty pro před předchozího nájemníka. To je otec Věnceslava, kterého jeho partnerka přivedla na svět v našem domečku. Dnes volala znovu. Dopis do vlastních rukou mu hodili do naší schránky. Co to je, Česká pošto??! Dopis do vlastních rukou vyhodíte kamkoli? Z průsvitu okénka patrná pražská adresa a právnickou mluvou – pokuta za rychlost. V pohádce by měla vždycky vyhrát čest, pravda, láska. Nebudeme dopis do vlastních rukou vyhazovat. Připojuji potencionálního viníka do hovoru. Ano, bydlí v Pze. Nedostala jsem z něj, jestli je se svou rodinou. Chvíli vedeme hovor ve třech. Docházím k názoru, že když dopis v Pze nevyzvedl, zkusil to erár na jeho bývalou adresu. Bývalou? Nebo před před před bývalou? Volám na evidenci obyvatelstva. Kupodivu – dnes hovor s úředníkem jedna báseň. Najednou suchopára vnímám jako vtipného milého obyčejného člověka. Vysvětluji, proč volám. Potřebuji vědět, jestli je náš dávný nájemníček odhlášen. Je. V roce 2020 úplně z našeho města. Důležitá info. Nikdy nevíš, kdy ti zaťuká exekutor na branku.

- Víte, v tom domečku bydlela celý život moje maminka. Jmenovala se zvláštně. Věnceslava.

- To je krásné staročeské jméno.

- No, a v domečku se poprvé nadechl hošík, který se původně měl jmenovat Václavíček. Ale v den porodu si řekli, že mu dají jméno Věnceslav. Výhodou bude, že mu mohou říkat Vašíčku i Slávečku. Jeho tatínek je Vítězslav – Slávek i Víťa. Hodně mě to překvapilo. Oni vůbec netušili, že majitelka domu se jmenovala v ženském tvaru jako jejich novorozeneček.

https://kalendar.beda.cz/slovanska-jmena-ve-starem-kalendari

No to byla taková vize v roce dvacet, že rodiče, kteří dají dítěti staré české jméno, by obdrželi deset tisíc. Milivoj, Radoslav. Taky jsme uvažovali, že bychom dali dítěti nějaké jméno, Milomír. Říkali bychom mu ale od malička Honzíku. A po třech letech bychom to šli změnit. Jenže takových vychytrálků by nás bylo víc.

- A to bylo za kterého starosty?

- No, to bylo v roce dvacet a byla to vize vlády. Máme tu Ferari Husára.

To mě dostalo. Řehtám se na celé kolo. Jé, nedovedu si představit Kuga Hrobská. Nebo Ford Hrobský. To může dát jen vymatlaná hlava.

- My máme Honzíka a Elišku.

.- To máte krásná jména! My máme v nučku Vanessu a Dorotku. Dvě s, naprosto nečeské…

- No, to máte pravdu, my tady v matrice máme šest variant jména Vanesa.

- No a to se mi nelíbí. Dorotka je české, ale Dorota je nehezké.

- No, až bude velká…

- Bude Máchalová.

- No. Ještě horší je, že chtěli 81 pohlaví. To nevím, co by tam zařazovali.

- Třeba lustr, letadlo…

- No, náš pes se cítí jako kočka, tak neplatíme poplatky. Ještě ho naučím mňaukat.

Fantaskní rozhovor. Ani nevím, jestli se takhle udál nebo jestli jsem si ho vymyslela. Ale vtipné by to bylo, že? Jak jsem pro vše české, nedovedu si představit, že by se někdo z mých potomků jmenoval krásně staročesky Nekrasa · Hlupoň · Mladota · Zlen · Prodan · Živan · Bujan  Budislav    Milohost  Tvrdomír

Měla bych klusat žehlit. Ale jdu si na patnáctou spočítat analýzu stavby těla. Přijede malá stodvacetikilová paní. Přeju si ji zhubnout. Vyživit. Mezitím telefony. Objednávky.

V patnáct paní. Velice sympatická. Ano, pomohu jí. Hovor se protáhl na dvě hodiny. Na pátou mám už sedět na přednášce v knihovně.

- Dobrý den!

- To je můj muž.

- Kdopak to přijel černou Kugou?

- Máte Kugu?

- Asi rok. Syn mi řekl po operaci kolene…

- Do ní se vám hezky leze, viďte? Já ji mám měsíc. Zatím ji ovládám intuitivně. Včera před spaním jsem poprvé louskala v příručce o programování… Ne, odložila jsem.

- Já po roce jsem do německé příručky ani nenakoukla.

- Já mám krásnou českou! A je tam tempomat.

- To je perfektní! To je na volantě. To používám. 

- A dočetla jsem se, že se nemá používat na kluzké cestě, v klikaté cestě.

Konečně paní dávám na infolinku. Zapojuji do jednadvacetidenního kurzu. Posílám výzvu k doplatku. A už frčím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-30-mana-musa

V knihovně se právě hovoří o nějakém muslimském panovníkovi, který chtěl, aby o něm Evropa čtrnáctého století slyšela. Vezl pytle se zlatým prachem. Vládl 1312-1327. Rozdával cestou zlato. Zruinoval obchod v Evropě. Když jel Egyptem, způsobil naprostou devastaci obchodních fondů. Zruinoval v Egyptě trh se zlatem. Trvalo to 10-12 let, než se z toho šoku země vzpamatovala. Jmenoval se Mansa Musa. V životě jsem jeho příběh neslyšela. Usiloval, aby se o jeho cestě v Evropě dozvěděli. Jako muslimský král si chtěl udělat jméno. Psali o něm, že rozhazoval hrsti zlata. Jeho průvod heroldů byl oblečen do nejdražších hedvábných obleků z čínského hedvábí. Byl ověšen zlatem. Průvod vypadal jak slunce. Absolvoval mnoho zdvořilostních návštěv, některé oddaloval, proto, že bylo nemyslitelné, aby se před někým poklonil. Nejprve musel být znám svým bohatstvím. Na trůně seděl s jablkem, korunou a v ruce držel hůl jako odznak moci. Byl věřící muslim, hodně investoval do své země! Založil Tumbuk. Tam se za druhé války odehrála nějaká velká bitva. Týdenně stavěl kvalitní mešity. Ale poctivé. Zval si stavitele, řemeslníky z Francie, Itálie a mnoha evropských zemí. Taky italského stavitele, který navrhl rozvržení města. Jen rozvržení. Když tuto práci skončil, dostal pytel s 500 kg zlata. To je historicky doloženo.

Paní Konvalinková nám ukazuje na obrázku kopii pavího trůnu pro perského šacha. Opěradlo vypadá jako z pavích per. A na ocase se blyštil KOH-I-NOOR. Ten korunoval trůn. Dal se rozebrat, převézt, putoval s panovníkem. Měl na sobě množství drahých kamenů. Pozlacen byl dvěma tunami zlata. Ve 14. Století to byl nejbohatší muž světa té doby. Jeho majetek se odhaduje na 400 miliard dolarů.

První příběh končí. Jdeme na náhrdelník z Tří mušketýrů. To až jindy.

Čtu o chřipce z doby Karla Čapka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-30-o-chripce

Karel Čapek o chřipce...

1. Jakmile poznáte, že vám je tak nějak divně, a jakmile na sobě zjistíte horečku, zůstaňte doma a vlezte do postele, ale hlavně nechoďte mezi lidi a nedýchejte jim pod nos, hekajíce a bědujíce, že máte chřipku. Každý, kdo si svým bližním naříká, že má chřipku, zaslouží jednu do zad, ne proto, že je vůbec protiva, ale proto, že chřipku nebo rýmu roznáší.

2. Když už marodíte, vemte si dobrou knížku a čtěte, abyste aspoň nestonali nadarmo.

3. Posléze neříkejte každé rýmě, kašli, angíně, katarům, bolení hlavy a jiným svízelům, že je to chřipka. Zbytečně jí tím děláte reklamu a ztěžujete život všem hypochondrům, kteří náhodou ještě kašel nebo rýmu nemají a bojí se skoro dýchat, aby nevdechli nějakého toho Pfeifferova bacila nebo jaký neřád. Čím míň se bude o chřipce povídat, tím dřív přejde – už z nedostatku veřejného zájmu.

Lidové noviny 29. 1. 1931

Karel Čapek

Pane spisovateli, pravdu díte.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-30-ceseme

Peťůůůš, Mourek má nad ocáskem dredy. Jdu mu to vyčesat. Nesvlékla jsem si punčocháče. Nové. Moureček neumí ze rvaček zatahovat na zadních packách drápky. Rozdrásal mi punčochové kalhoty na cimprcampr. Dokonce vyloudil zvuk – netahej mě! Bolí to.

Jdu spát. Žofie zatloukla už na okno. Nabídla jsem jí čerstvé mléko od krav. Napila se. Uvelebila se ve svém košíku u kamen. V chodbě něco spadlo. Jdu se tam podívat. Mourek mi jde v ústrety.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20025-01-30-vecer-hledej-kocku

Moure, co jsi shodil?

Ukládám ho na koš s novinami. Je malinko výš, než ten, v němž si hoví Žofie. Fotím je. Stihla jsem. Jenže ona pod ním spát nebude. Zachytila jsem šedou skvrnu. Najdi kočku. Jdu ji znovu do košíka naaranžovat. Ne. Nebudeme se fotit. Já pod Mourkem zkrátka nebudu. Nejsem nějaká submisivní micinou. Já jsem dominantní!

A já jdu spát.

Dobrou noc!