Nejdelší den, nejkratší stín, nejsilnější vědomí
A je to. Už hodinu a kousek tu máme léto. Tak o čem bude dnešní pohádka?
https://www.youtube.com/live/qgctB1z-JXE
Poslouchala jsem živé vysílání s Tatianou Micič.
Dnes je nejkratší stín. Nejdelší den. Vědomí je nejsilnější. Světlo slunce více na západě nebo se na východě ještě nerozzářilo, je stín větší. Čím je větší stín, tím je silnější nevědomí podle Jungovy psychologie. Máme být co nejvíc vědomí. Máme být co nejméně nevědomí. Materiál v našem nevědomí máme zpracovávat, aby bylo zpřístupněné vědomí; tím pádem rozšiřovat vědomí na úkor nevědomí. Je nejlepší období v roce. Máme si užívat sílu a moc svého vědomí. Což je fyzicky slunce. Žít s plným vědomím, uvědomovat si moc svého vědomí, žít s plným sluncem! Což je jeden dva tři dny v roce. Nejintenzivnější slunce je od 1. června do konce léta. Jsme nejvědomější. Slunce je nejsilnější. V tuhle dobu se lidé méně potřebují zavírat do sebe. Dumat nad sebou. Aby to zvládli, museli by do jeskyně nebo zatáhnout rolety. V zimě jsme velice retrospektivní. Teď ne. Tak se snažme! Jde to lehce! I když! Sluníčko nám zahánějí, ztrácejí. Prázdná obloha jak lupa. Vedro jak ve skleníku. Slunce nikde...
Z netu:
Praha - Dnes ve 22:51 nastane letní slunovrat a na severní polokouli začne astronomické léto. Tento den je nejdelším dnem roku, zatímco noc trvá jen něco málo přes sedm hodin. Slunce vstupující do znamení Raka dosáhne na obloze nejvyššího bodu své dráhy. Po dnešku se bude den zkracovat až do zimního slunovratu.
V přesném začátku astronomického léta jsou mezi jednotlivými roky několikahodinové rozdíly. Většinou nastává letní slunovrat 21. června, výjimečně o den dříve, což je i případ letošního roku. Velmi vzácně může slunovrat nastat také 19. nebo 22. června. Důvodem měnícího se počátku léta je nepřesnost kalendářního roku, který trvá 365 dnů. Země ale ve skutečnosti oběhne kolem Slunce za 365 dní, pět hodin a 49 minut. Aby odchylka oproti kalendáři stále nenarůstala, museli jeho tvůrci zavést přestupné roky, které slouží k vyrovnání rozdílu.
Od začátku lidské civilizace byl letní slunovrat významným okamžikem, spojený s magickou sílou přírody a spjatý s řadou rituálů. Podle okamžiku východu či západu slunce v období slunovratu jsou orientovány některé starobylé chrámy, některé prvky orientované na slunovrat lze nalézt u megalitických staveb, například ve Stonehenge v jižní Anglii, jejichž stáří dosahuje až 5000 let. O několik dní později, o takzvané svatojánské noci z 23. na 24. června, lidé zapalovali hranice, sbírali byliny, protože věřili, že v této době mají největší účinek, tancovali nebo uctívali vodní prameny. K některým rituálům se vrátili i v současné době.
https://www.youtube.com/watch?v=HlRsgG2yoZw
Ať je to, jak je to, spíš se klaním k variantě: Zase podvod. Bééé! Budíček! Proč by ty šutry stěhovali?
Nu, včera na FB ukazovali, jak někdo napadl Stonehenge sprejem. Musím se smát. V textu výš jsou tyto kameny označeny jako pět tisíc let staré. Jo? Ovečky, béé. Dala jsem na FB videa o stavbě Stonehenge. FB mi hned vyhrozil, že tam jsou zavádějící nebo nepravdivé údaje. Ale nevymazal. To se mi ztratí, až nebudu vědět, o který příspěvek jde. Mažou nebezpečnou pravdu. A tak je to se vším na tom světě. Hlavně lidi zabavit. Cirkus. Fotbal, sportovci. V ochozech plebs, na hřišti hrají milionáři. Kdyby lidé zdvihli hlavinky, byl by konec stolování mocných…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-20-micanci
Dům je tichý. Vnuknutí. Přemýšlím. Napadlo mě: Včera jsi měla čtyři nárazy do molochů. Nakrmilas´ negativní energií archonty. Zklidni se.
Vstupuje do mě klid. Pohoda. Jo. Najednou se dějí věci. Andělská pomoc je tu. Všechno jde jak na drátkách. Ireno, ty jsi ťuňťa. Včera jsi vylila svou energii potřebným. Nezapomeň!! Klid!!
Člověku se ulehčí, když vidí, že život jde tvořit i bez kontaktů s negativními. Andělé pomohli. Děkuji.
Ráno. Mourek je tu dnes první. Žofka má takový zvláštní grif. Jde, jde, nenápadně okolo nic netušícího dobráckého Mourka. A najednou zadní packou, už už ho skoro mine! Prásk, šlápne mu do obličeje. Kde se to naučila? Kočičí provokatérka.
Telefonek. Dva zmeškané. Jeden od mistra odborného výcviku ze Střední školy řemeslné v J. Volám zpět. Mohu si přijet pro kliku. OK. Než se naděju, poledne. A to jsem vstávala včas.
- Ahoj, co děláš?
- Chystám se pro kliku.
- No to sebou hoď, pan V. sedne v půl jedné na vlak a jede do Rtyně.
Zrychlil mi krok. Je krásný den. Už čtrnáct dnů dopoledne léto, odpoledne se jim daří. Na obloze slunce chybí, pár večerů se šíleně ochladilo. Jindy parno i bez slunce.
Klušu městem. Tady jsem doma. Tady bydlím. No, tady ne. Já jsem z pevnosti. To je můj domov. V souměstí jsem vyrostla a občas musela zaklusat i za řeky…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-20-galerie-na-chodbach-stredni-skoly-remeslne
Miluji učiliště. Miluji jejich výstavu na chodbách. Nejprve jdu do dílen.
- Dobrý den! kde máte ohýnky?
- Už končíme.
Usmívají se na mě. Pan mistr se taky směje. Jdeme učebnou se svěráky. Beru kliku. Jde se mnou na dvůr.
- Petroušek vás moc pozdravuje. Povídal, že celý život dojíždíte vlakem do Rtyně.
S úsměvem přikyvuje.
- Jak to dlouho trvá? Dvacet minut?
- Hodinu.
- Cože?
- Tam je zajížďka ve Starkoči.
- Aha, to jsou ty Bohuslavice, Starkoč a ještě jedno jméno.
Vysvětluje, jak to tam je. Co se změnilo, kde co zrušili. A co je na trati to zdržovací.
- Když nás babička vozila do Náchoda na zámek, právě tam někde jsme jeli, zajeli, vraceli se.
Povídáme si o dětech, o lidech, o době. Jako bychom se znali od nepaměti. A já ho znám teprve rok. Velmi jsem si ho oblíbila. Má v tváři stále slunce. V důchodu, pořád vitální. Hodinu do práce a hodinu domů…
- Představte si. V březnu jsme byli v kavárně Trees v Červeném Kostelci. Zavolala paní Radka Driesen, Holanďanka, že jsou tu. Mají od nás kočičku. Hvězdářku. Zrovna včera jí byly tři roky. Víte, já jsem koťata co nejdéle udržovala v koši přikrytém dekou. Ale ona ještě slepá lezla po koši a bratrům pořád říkala, ať nespí, že tam nahoře je svět. Tohle temné dole je jen přelud. Lezla ke hvězdám. Radka si ji pak vzala jako první z koťat. Pojmenovali ji Lucinka. Bydlí v Holandsku, ale jezdí sem. Teď je se synem zrovna v Moskvě. Lucinka ve Rtyni. No, a přišel ke mně klient. Chtěla jsem ukázat, jak znám Rtyni. Z Trees z Kostelce jsme do Rtyně dojeli za deset minut. Říkám.
- Aha, vy jste předměstí Červeného Kostelce.
Koukal na mě. Povídal:
- My jsme město! Samostatné. My tam máme knihovnu, úřad, a taky muzeum!
- Aha. To bude muzeum té sedlácké vzpoury z roku 1775. Jak ho vedl rychtář Antonín Nývlt.
- Ne. To je muzeum hornictví.
- Totálně jsem se znemožnila.
Pan mistr kýve a směje se. Ano, jsou městečkem. Žádným předměstím. :-)
Jdu zaplatit. Do staré krásné historické Studničkovy budovy. To byl první ředitel.
https://ssrjaromer.cz/historie-skoly/
Prvním ředitelem školy byl Alois Studnička (1886-1927), významná osobnost českého školství, učitel matematiky, fyziky a zeměměřičství. Svého času navštěvovali školu pánové Otakar Španiel (1881-1955) a František Kupka (1886-1957), kteří se později stali významnými představiteli českého i světového umění. Vyučoval zde architekt Josef Jiránek a malíř a architekt Josef Šíma.
Ráda se tu procházím po chodbách. Galerie umění. Všechny obory tu mají zastoupení. Nejvíc kováři a umělečtí kováři. Fotím. Chodbou se šine nějaký kluk. Ptám se, kudy k paní B. na placení.
- Já nevím. Asi támhle.
- A kdo vy jste?
- Učeň.
- A líbí se vám tu?
- Líbí.
- Jaký obor?
- Kovář.
- A máte rád svůj obor?
- Mám.
- A jste rád, když vás tu mistři otesávají jsou přísní?
- Ano. Já už musím do třídy.
- Tak utíkejte.
Několikrát okolo mě přeběhl vedoucí mistrů. Ptám se, že bych si koupila lavičku. Jsem si myslela tak za tři pět šest tisíc.
- Ty my neprodáváme. Ta by přišla tak na třicet tisíc.
Vypadly mi oči z důlků. Hledám je po zemi. No jo, má pravdu. Umělecká práce. To jsou hodiny a hodiny práce a dřiny. Taky někdo vytvořil návrh. No, tak si ta krásný dílka aspoň fotím.
Nakukuji do kanceláře vedle ředitelny. Chválím jim děti, jejich práci, mistry. Hm. Slyší. A děkují.
Konečně jsem v kanceláři. Tady sedí vedoucí mistrů. Zas chválím. To je třeba. Ona práce s dětmi je prý horší a horší. Z neotesánků je třeba udělat lidi. Maminka má na starosti dva tři kluky. Vydělává v třísměnném provozu. Je udřená. Ráno spí. Kluk jde do školy. Koupí si místo svačiny brambůrky. Dnes se děti v rodině většinou nevychovávají. Rostou jako dříví v lese. Velký dík řemeslné škole a jejím lidem. Protože já potkávám jen slušné, úslužné, otesané žáky. Dík!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-20-po-ptakach-obou-mest-domu
Jdu městem domů. Velice ráda pozoruji opravené vily, vilky, domky. Celá čtvrť se jmenuje Na Ptákách.¨Od roku 1983 – to byla poslední změna pravopisu, hlavně velkých písmen – se píše předložka a jméno obojí s velkými písmeny. Toponymum z dob R-U. Císařská armáda sem chodila střílet na jaké? Asi na hliněné? Nebo na asfaltové holuby. Vůbec nevím, jak se to provozovalo. Ale jméno tu zůstalo. Máme Ptáka jaroměřská a Ptáka patřící k pevnosti. Tra´ť dělí souměstí na dvě města. Fotím. Loudám se. Užívám. Kochám se. Doma sedám na stoličku po tatínkovi. Sedává na ní Petroušek. Zrovna přijel. Jdu mu otevřít branku.
- A, copak tu děláš?
- Pozoruji, jak se ti tu sedí, když kouříš.
Jdeme dovnitř. Rychle namáčím rýžové listy, plním je sekaným masem. Smažím. Ježiši! Na patnáctou na masáž. Jedu. Volám, jestli by mi připravil nové účtenky podle návštěv od 12.3. A budu mít s VZP vyřešen příspěvek.
Uléhám.
- Vydechněte si. Uvolněte se.
Má zlaté ruce. Probírá mi svaly. Zas mě píchá do zadku. Příjemná tupá bolest. Po hodince tělo jako nové.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-20-krasaaa
Posílám Petrouškovi kód na balíček. Jedu do Světí. Je to odsud pět minut. Letničky za padesát procent. Linda je na trvalky, protože jí rostou. Já jsem na letničky, protože jsem ťulpas a neumětel.
Procházím mezi stoly s vonícími květinami. Na druhé straně jde paní s holčičkou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-20-nadherna-matka-tri-deti
- To je vůně, viďte?
- Jé, dobrý den! Ráda vás vidím. No to je setkání.
- Jé. Karin. Vy jste krásná.
- Jak se máte?
- Jsem šťastná. A tohle je…
- To je moje třetí. Sofinka.
- A ta co nám dupala nad hlavou v paneláku?
- Té je dvacet.
- Ta je s P. On je letec? Máte dobré vztahy?
- Ano. Ťukám. Pak šestnáct. A tahle.
Povídáme si. Je bezroušková. Beztestová. Jasně, bez píchanců. Její sestra má čtyři! šoty!! Nechápe. Ptám se, jestli ji mohu natočit jako krásnou ženu po čtyřicítce, spíš před padesátkou na FB. Souhlasí. Rodila ve 44, holčice jsou čtyři, no. Pěkná žena!
Srdečné setkání. To bylo hezké.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-20-sazime-sklizime
Jedu domů. Večer. Ještě zadělávám na chlebík. Jdu sázet pět rajčátek. Pár letniček. Domů jdu se tmou. Pokousaná od komárů.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-20-co-to-je
Dnes jsem si v krční jamce vytáhla pinzetou něco. Takové malé neviditelné klíště. A vedle ještě snad možná dvě. Co to bylo zač? Někdo mi na FB psal, že taky měl. Tráva pokosená. A najednou na rameni… Co to je?!! Kde to sypali?
Poslouchám TV Šalingrad.
Stálo mu to za to? Dědka znám možná šedesát let, nepamatuji, že se motal do politiky. Dostal, o co si řekl.
Chystám na ráno Petrouškovi svačinku. Mihla se mi Lucka Bílá.
Tahle slova prý napsal dědeček Lucie Bílé do památníku její mamince v roce 1951. Je to opravdu moudré? Obracím myšlenky:
Chceš-li moudrou býti,
nechtěj vše, co vidíš,
nevěř všemu, co slyšíš,
neříkej vše, co víš.
A dělej jen to, co musíš.
Razím postoj, že co vidím, jaký sen mám, to chci. Za tím jdu. Vizualizuji. A dostanu to. Nedám pokoj, dokud nezvítězím. Dávám pozor, abych nenaskočila na fejky, což se někdy vede, s umělou inteligencí někdy nevede. Není dobré dávat nepříteli informace. A určitě dělám jen to, co chci. Nic nemusím. Lucko, tak nevím. Díky slunci jsem vědomá. Síla vědomí nám umožňuje žít vědomě. Vím, co dělám. Vím, jak se rozhodnout. Rozšiřuji své vědomí. Slunce pomáhá integrovat vše, co je v nevědomí. Nuž! Vzhůru ke slunci a vědomému žití!
Dobrou noc!