Nejhorší je srážka s ... Já měla dnes úrodu!

Jéžiš, zas to pondělí. Dopoledne bych měla pracovat. Mám to štěstí, že nemusím. Krásný den.Letos asi pátý letní. Huráá!

Pražská Kittyna nikdy nenocuje venku. Už druhou noc se někde venku toulá! Zpustla, kočka jedna. Volám ji z ložnice; máme za ni zodpovědnost! Ne. Není. Jejda jejdanánek. Je. Tvrdě spí v manželově pracovně.

Petroušek je tu.

- Hledala jsem Kittynu.

- Ta čekala ve čtyři ráno na rohožce.

Ještě že ji Micka nenaučila bušit na okno.

- Ona chrápe nahlas.

- Slyšela jsem ji. Hníká v pravidelném rytmu. :-)

Jdu si ji pohladit. Tasí drápy, ale dělám, jako že se nebojím. Jako že drápy jsou projev nejvyšší spokojenosti. Je nevyzpytatelná. Čertice. Chápu ji. Je na návštěvě v cizím revíru. Má to těžké. Byla tehdy první ve vrhu. Nejsilnější. Její sourozenci zemřeli. Za plotem stanovali brutalisti. Micinka se děsně bála. Málem taky umřela na zánět. Kitty jsem odkojila. To bylo - každé asi dvě nebo tři hodiny...

Otevírám do zahrady. Kitty se schovává pod stolem. Micka se chystá k útoku. Rychle foťák. Holky si hrají. Po čtrnácti dnech si většinou zvyknou, skamarádí se. A Kitty jede domů do Phy.

Letos jsme se ještě nekoupali. Zahřívač z Baumaxu funguje. Vstupuji do bazénu. Sundavám od krajů plachtu. Vyhazuji ji do stínu. A to je vše. Letos jsme se ještě nekoupali! :-( Asi jsme zchoulostivěli. Loni v poledne hodinu po krk ve vodě. Siesta s Petrouškem. Dnes bychom omrzli.

Jdu se mrknout pod natě brambor. Hezké. Pěkňoulinké! Přemýšlím, jaká je příroda kouzelnice. Vstrčím do země scvrklotinu s klíčkem; za dva tři měsíce - krásné žluťoučké nádherné nové brambůrky do hrnce. Navíc zkypřená půda. Zázrak!!

Jdu ostříhat mahon. Po mamince. A pivoňky. A růže. A pichlavý ozdobný červený keřík s trny.

- Peťuš, ostříhala jsem vpředu zahrádku. Pichlavé jsem dala bokem. Dej pozor, ať se nepopícháš.

Jedu za maminkou. Nejdřív nám ale objednám termín na procedury do Velichovek. To zas bude! - Nečekala jsem, že to bude ještě horší nad očekávání. Vytáčím recepci.

- Dobrý den, chtěla bych smluvit termín na poukaz.

Ano, očekávám reakci, určitě myslí, že chci využít čtyřtisícový poukaz od státu.

- Poukazy nebereme.

- Ale já jsem samoplátce.

- Aha! 

Cvak. Přerušeno.

- Peťuš, ty tři termíny, to nebude stačit.

Vytáčím časování - tedy oddělení určení termínů. Brrr. Hlásím čísla poukazů a dva termíny. Ten třetí, alias první na příští sobotu se ani neodvažuji vyslovit.

- Ne. Nemám volno. Až do konce roku. Máme tady lidi na ubytování.

- Tak proč prodáváte dárkové poukazy? Proč si tam neuděláte volné termínky pro ty, kteří vám ze svého darovali čtyři pět tisíc? Je to málo?

Hledáme soboty. Tady nemá možnost perličku. Ta nejede.

- Jo, tak hledejte dál. Přece nepojede manžel speciálně na perličku. Vybrala jsem to tak, aby měl dvakrát dvě procedury. Nebylo to levné a hlavně bylo to na lusknutí prstu. To jste mi poukaz prodali i v pátek večer. Ale když dojde k plnění, pánečku, tak to nějak nejde, viďte? Já nemohu hlásit jeho soboty, protože svou zaneprázdněnost zná pouze dva měsíce dopředu. Oba máme někdy v sobotu aktivity!
Suverenita paní hraničí s arogancí. Nabízí termín po obědě. Jasně jsem žádala do oběda. 

- Ne, já nebudu na masáži po obědě, aby z nás mačkali plyny. To ne. To opravdu ne. Masáž se po obědě NEDÁVÁ! Je nevhodná!! Tělo tráví!!

- Tak až na konci roku.

- Tak já zavolám majitelce.

- To si klidně zavolejte.

A koukám, to je sebejistota! Šmejdi šmejdští. Jak si myslí, že s námi zametou. Ne. Tak to nebude. A opravdu nebude. Ono dojde i na toho ještěrského zloděje. Nemají tu co dělat. Jdeme přece k nové Zemi. Proces už začal. Tohle snad nevědí, že je jejich konec na dosah!

Listuji v telefonu. Hledám majitelku. Nebere. Ještě jednou. Ne. Jdu najít obchodní ředitelku na internet. Představuji se; vysvětluji situaci. Varuji:

- Budu mluvit víc a víc hlasitěji, až začnu křičet, pozor! Dochází mi trpělivost!
- Ne, to snad ne. Určitě najdeme řešení.

- Než začneme hledat, chtěla bych poprosit, jestli by zaměstnanci mohli dostat kurzík rétoriky. Minule jsme hledaly termín taky přes půl hodiny. Nakonec na mou vzteklou netrpělivou klientskou reakci paní J. štěkla:

- A proč si nevyberete sobotu?

Štěkla jsem stejným tónem:

- Asi proto, že mi to nikdo nenavrhnul!!
Stačilo pozměnit tón, intonaci, zvolit jiná slova. Rétorika se vyučuje!!! Mohla jsem uslyšet např.:

- A co děláte o sobotách? Nehodil by se vám sobotní termín?

Nebo:

- A co sobota? Co říkáte! Nelíbilo by se Vám přijet v sobotu? Nám by to pomohlo od obsazených všedních dnů...

Paní ředitelka mi dává za pravdu. Hledáme termíny. Propojuji Petrouška. Jede autem. Odsouhlasí mi i zlaté vidle zapíchnuté ve hnoji. 

Zavolají mi. Peťa přichází. Mrká do chytrého notýsku. Má v tu sobotu službu.

- Péťo, ty jsi kůň!

Volám zpátky, než se rozjede hledání, umisťování našich čtyř procedurek.

Jedu k mamince. Diářek s sebou. Beru jí kousek dortíku ze včera. Šlehačku s borůvkami... Telefon. Paní obchodní. Tak termínek nevyšel. Obsazeno. Napojuji Petrouška. Už jsem z těch dat popletená. Ženu ho ze zahrady do domu k diářku. On neumí chodit rychle. V telefonu vidím jeho volný krok. Nadskakuji. 

- Tak já zavolám za chvilku.

- Ne. Péťo, hoď sebou!

Už je u svého notýsku. Znovu dáváme nějaké termíny. Zas že nám zavolají. 

Stavuji se u žida. Rossmanna. Kočky mají domlsané bonbony. Vybírám lososové, tuňákové - ty největší smrady. Nachytali mě na aplikaci. Nachytali mě na slevy. Nachytali mě na narozeninovou desetiprocentní slevu. Jj, jsem taky oběť. Essence - hodně lesklých produktů. Lesky na rty - krásné. Beru. Mají tu sympatické prodavačky.

- Dnes nemám dárky.

- To neva.

- Ale máte narozeninovou slevu!

- Minule jste mi dala ten hezký universální šátek. Doma jsem si ho zkoušela jako čelenku, nákrčník, čepici.

- Příště vám něco schovám.

:-)  Telefon. Našli termín. Našli hodinu před obědem. Super luxus extra třída ideál!

- A o obchodním vyjadřování jste...

- Několikrát!

Kazí vám obchodní image!! 

OK. Děkuji. Loučíme se. Volám do DD. Přijíždím k altánku. Rozkládám se na lavičce. Zalévám kafíčko. Tomáš! V náhubku. Děkuji. Vím, mají to moc těžké. Aspoň kdyby měli čestného šéfa!

- Jé, Tome, zrovna včera jsem psala o tomhle svetru. Že jsem zvědavá, jestli ještě existuje. A koukám, že ho prali! A vytlačili tady na rukávu šev.   

Však oni ho zničí, ať chci nebo ne. Mají tam napsáno, že fialový svetřík peru já. Ale ne, to už bylo na před před předchozí stránce. Mrskneme ho s plínami a smradem do prádelny. Ty vorle, tohle mě může naštvat. Neúcta k soukromí. K majetku. K přáním rodiny. Nerespektuje se. Taky co chtít! Tady by bylo potřeba čestného šéfa. Aby mu šlo o lidi. Ne o prachy. Věděla bych o jedné...

- Mami, nesu ti ze včera dortík. Z narozenin. Dnes má Iva. Ale už jsi mi gratulovala.

- A já pro vás nic nemám. Nemám peníze.

- Mami, peněz jsem ti našetřila moc. Nemusíš si dělat žádnou starost. Jsi bohatá. Mamko, jestli chceš, mohu poslat sobě i Ivě peníze.

- To bys byla moc hodná. To budu ráda.

- Udělám. Děkuju i za Ivu.

Luštíme.

- Základ umělých barviv?

- Ami. Ami... AMIN. Bleksjdlj...

Maminka něco drmolí. Ten mizerný krákorán ji zlikvidoval. A jsou na světě šmejdi mizerní, kterým je fuk, že jdou proti základnímu lidskému právu - komunikovat, stýkat se s rodinou. Zavřeli lidi bez možnosti kontaktu. Hlavně, že sami užívali prodloužené víkendy v květnu, o Velikonocích s rodinkami. Co záleží na starých lidech? Lidí je jako sr... Přijdou další!!! Jednou přijde i na tyhle bezcharakterní vykuky. Vesmírný pane, ať jsem hodná! Ať si nepřeju odplatu. Museli by shořet v pekle.

- Mamčo, seš dobře. Any?

- Anylin.

- Výborně!!! Bývalý český hokejista? Ti?

- TIKAL.

- Šikmý?

- KOSÝ.

Nerv už zapomněla - ještě v únoru věděla ČIVA. Dnes to slovo nezná. Hlavně nikoho neproklínat! On dojde svého sám. Ještěr odporný slizký.

- Který slovensky? A?

- AKÝS.

Vyprávím mamince o pěti tisících tajných technologií, které během osmi měsíců pustí Trump mezi lidi. Zas připomínám, že je možné vrátit podle rezonance odřízlé orgány, vyléčit rakovinu bez chemie.

- Mami, asi před dvěma sty padesáti nebo třemi sty lety chazaři přepsali naprosto dějiny. Ale zcela. Není tam nic o velkém bahnu, které se prohnalo Evropou vcelku nedávno. Některé děje z doby před pěti šesti sty lety umístili do starověku. Fotky Napoleona od Sfingy s tramvajemi - nejsou. Vyretušované. Ve školách se učí, že největší světovou říší byla ta římská. To není pravda. Byla tu Lemurie, Atlantida, Rámova říše... Ale největší na světě byla naše slovanská Tartárie. Ještě v osmnáctém století na mapách v Encyklopedia Britannica byla Tartárie znázorněna. Učilo se o ní. Dnes už nám z toho zbylo jen slovo Tramtárie. Říkalo se běž třeba do?

- Perdele.

- Ne, do Tramtárie! :-)

Řehtáme se. Maminka poslouchá. Jako pohádku. V autě mám ze slevy bio broskve a bio nektarinky.

- Mami, dáš si?

- Dala bych si broskev.

Jdu poprosit, aby mi je umyli. Maminka v klidu čeká pod kaštanem. Nekřičí halóó!. Mengelka by ji chtěla ještě víc umrtvit. Vrchní mi v únoru vnucovala ten jejich zázrak:

- Ale paní Hrobská, maminka tu jezdí po chodbě na vozíku, tak aby nejezdila.

Vrchol!!! Jsem šťastná, že si drandí a oni ji chtěli umrtvit. Bůhví, co do ní rvou.

- Mami, už jsem tady!

Bio. Gumová.

- Mami, to se nedá ani ukrojit. Natož ukousat, viď? 

Už je tu Tomáš! Loučíme se. Doma. Volám do své banky:

- Jste-li náš klient, zmáčkněte jedničku, potvrďte křížkem. Zadejte druhou číslici z vašeho hesla pro linku...

- Vaše ID nebo heslo se neshoduje.

Zkouším třikrát. Ty vorle, před měsícem mě přesně takhle donutili změnit heslo. Volám na linku. Vřeštím. Zaprvé, za druhé, za třetí... Už mě to s...

- Já ukončím hovor...

- Jo, nic neukončíte. Máte moje peníze a jste z nich živi. Už mám těchhle řečí plné zuby. Jak se dostanu na své heslo!

- Musíte!

- Nemusím!

- Do banky se dostanete?

- Ano.

- Tak vpravo nahoře ozubené kolečko...

Pak potřebuji zrušit všech deset tzv důvěryhodných počítačů. 

- To musíte postupně.

- Ne, chci naráz všech deset.

- Přes SMS.

- Nefunguje to.

Říká mi, abych použila SMS asi čtyři minuty starou. Ne, nefunguje to. SMS mají několikasekundové zpoždění. Tedy není tu synchronicita... NEFUNGUJE TO. 

- Mám chuť jít někam se sekerou a už ty telefony rozkopat.

- Ukončím hovor.

- To si zkuste!

Tyhle nekonečné seriály s mdlými robotickými hlasy. Vrcho drzosti:

- Děkujeme za to, že jste nám zavolala. Máte ještě nějaký dotaz?

Jo. Nevolat na byro!

Dávám kancelář pod třešeň. Ještě budu pracovat. Telefon. Těžký rozjezd, lehký dojezd. Dvacet. Konzultace.

Připravit svačinku Petrouškovi.

- Peťuš, boj s molochy - to je jen pro silné!

Deset.

- Už se blíží bobíkův čas.

Řehtám se.

I já chci jít... Jdu.

Dobrou noc!