Největší pasák

Ráno. Jdu si vypít šálek medové vody. Ještě se vrátím do peřin. Kočky leží na horké dlažbě. Asi vědí, že se ještě nesmějí probudit. Nejeví o mě zájem. 

Když byla Linda malá, chtěla jsem spát. Předstírala jsem tvrdý spánek. Ručičkami mi otevírala oko:

- Maminko, už se můžu probudit?

- Ještě ne...

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-18-rano

Nezdržovat se dlouho v kuchyni a šup zalézt do postele. Čtu si. Lebedím si. Do budíku. Na desátou má přijít jednatřicetiletý jouda. Proč jouda? Protože nepřišel. Neomluvil se. Píšu SMS. Omlouvá se, že musel do práce. Neseriózní mládí. To je co? Kdybych si dnes chtěla ještě vyjet na Černou horu, tak tenhle matlák by mi přeryl den.

Jací jsou lidé? V mém mládí se něco řeklo, nic se nesepsalo. Platilo podání ruky. Slib. Slovo bylo svaté. Lidi upadají. Morálka. Mluva.

Dopoledne budu věnovat malování kamenů. Na terase. Sluníčko ji prohřálo. Ne. Dám si sem ntb. Budu odsud úřadovat. V mailu nacházím zprávu o přeplatku elektřiny. Otevírám aplikaci. Co tu bydlíme, platím stále stejnou zálohu. Dokonce v době, kdy všichni okolo mě platili jak mourovatí, my měli elektřinu za hubičku. Rok před elektřinovým šílenstvím jsem si smluvila cenu u ČEZu. Akceptovali ji. Měli jsme na dva rok vystaráno. Ještě i loni nám vrátili asi třiadvacet tisíc!! Letos? Vrátí nám asi 1080. V nejhorších dobách jsme za jednotku platili 1319 korun. Pak 3960, pak mírné snížení. OK. Fotovoltaika vyráběla. Navýšili nově zálohy nesmyslně a nekřesťansky. A to náš dům na elektřinu nikdy nebyl vytápěn elektrokotlem! Denně ráno vyhrabu popel, vyčistím okýnko, Petroušek přinese z terasy z bedny koš polen. Je to práce navíc, ale je to jiné teplo. Živé. Kdybychom zatopili kotlem, dopláceli bychom padesát tisíc při nynějších zálohách. To je pro důchodce docela dost, že? Paní na lince mi vysvětluje, že když například zapnu mobil, nepřepne se jakýsi střídač ve fotovoltaice…Směšné. Telefon. Prý:

- A kdy vaříte a pečete?

- Prosím? Nevím! Jak je třeba. Peru taky kdy chci.

- Tak vařte za poledne, kdy vám elektrárna nejvíc vyrábí.

- Paní, my jsme si pořídili drahé baterie. Navíc vyrábíme přetoky. Co papírování, co schvalování, co času a k čemu?!

- No, teď jsou ceny nepříznivě ovlivněny burzou!

- Ani to přede mnou nevyslovujte! Prý burza! Podvod je to. Nelžete a nepapouškujte. Jdu od vás pryč.

Jestli bude kam, že jo? Před týdnem mě několikrát atakoval Innogy. To taky hlava nebere. Odjakživa plynárny prodávaly plyn. A ČEZ elektřinu. Teď prodávají všichni všechno. Kdo si víc nahrabe v dnešní holírně. 

Innogy nabízí na 15 měsíců bez daně 2665 za jednotku. U ČEZu 2880 za jednotku bez daně. Rozdíl v platbě mezi na patnáct měsíců, na dva roky, na tři roky je asi stovka. Směšné. Výsměšné!! No a to není vše. Teď přijde třešnička. K tomu měsíčně plus 386 korun pokuta za to, že máme fotovoltaiku! Tak trestají za to, že si lidi investovali do fotovoltaiky? A distribuční služby se zvýšily prasecky. A započítávají DAŇ Z ELEKTŘINY!!!

To jim určitě nakukal Ferenc a Lorenc!     https://www.youtube.com/watch?v=TpdyqR34yaI

Dopoledne trávím s korporacemi. Ne na sluníčku. Takový hezký plán jsem měla. Vřeštím ve své pracovně. Vytočíš číslo, než překoktají nabídku. Pak zmáčkneš číslo - a nic. U toho se probírám internetem. Okolo mě se trousí zprávy. Ani nemusím poslouchat rozhlas.

Letecká společnost s výsostným znakem OK, který nám záviděli, chtěli koupit zlikvidována už loni.

Co bude dál? Na řadě je ČSPL. Likvidujeme.

https://decinsky.denik.cz/zpravy_region/lodenice-kresice-rozrezavani-lod-labe-20250310.html

Ještě před několika týdny brázdila loď Labe 29 evropské řeky, po náhlém konci nejstaršího českého rejdařství ČSPL skončila svou pouť i tato loď. V těchto dnech ji rozřezávají pracovníci ostravské firmy v loděnicích v Křešicích. Stejný osud čeká ještě nejméně jednu loď z flotily, která kdysi bývala největší ve střední Evropě. V posledních letech už ČSPL zbývalo jen několik posledních lodí.

Kalendář přetočený na únor, na lavici pracovní rukavice. Kormidelna lodě Labe 29 dává tušit, že v ní ještě nedávno bylo živo. Její konec přišel stejně náhle jako celého rejdařství. Po týdnu práce s hořáky z téměř osmdesátimetrové lodi, která za padesát let své služby odvozila miliony tun nákladu, zbývají již jen poslední části. V pondělí 10. března byla vcelku již jen příď a záď se strojovnou.

Výborně. Co tam máme dál? Mořské lodě ukradeny jako první. Prý nám patřil nějaký úzký proužek pevniny u moře. Měli jsme všechno. Máme prázdné ruce. Ale ples Armády České republiky na Hradě – tam se vytáčelo, jako bychom nebyli v té jejich válce, jak tvrdí největší světový leader. Ze státního se roztančily 2 628 000 Kč. A takhle si tu žijeme, milé maminky, důchodci a další s nataženou rukou. 

Zemičko naše! Vykotlaná, vybraná, vykradená, vyloupená s mladými spícími indoktrinovanými lidmi.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2025-03-14-aktuality-s-petrem-vaclavem-164-dil-44-min/

Poslouchala jsem o elektromobilech. Petr Václav četl zajímavé informace:

Záření v elektromobilu Tesla je tak vysoké, že byste měli ihned opustit nebezpečnou zónu. Ničí DNA. Deset mikrowattů na metr čtvereční by bylo normální. Tohle má 218 000 – 380 000 mikrowattů na metr čtvereční v oblasti řidiče. Točivý stroj vytváří magnetické pole. Motory jsou výkonné. Je tam spousta elektroniky. To by tolik nevadilo. Elektromobily vytvářejí elektromagnetický smog. Je to typ záření. Výkon elektromotorů je velký. Asi to bude v hybridech. Brzy začnou studie, jakými specifickými civilizačními chorobami trpí řidiči, kteří jezdí v elektromobilech. Hovoří dále o autech s motorem vzadu – dělá závaží, které hrne auto. – K doposlechu v odkaze. Elektromobil nemáme. Netoužíme po něm. Nechceme ho. Mně stačí má červená kráska Kuga.

Dnes jsem si pokazila pověst na naší poště. Doručují obyčejný dopis jednou za tři dny. Minulý týden, jak jsem zjistila, mi někdo z Hungárie kradl na kartě peníze; banka mi poradila smazat kartu. OK. Hned v bankovnictví naskočila jiná, nová. Netrpělivě jsem si ji zaktivovala. Psala jsem o tom. Jak mě bankovní svoloč nechal pět minut před koncem jejich pracovní doby na holičkách. Ujala se mě ochotná slečna. Dořešila mou iniciativu. Karta se nesmí zaktivizovat, dokud ji fyzicky nedržím v ruce. Ale to mi ten matlafous neřekl. Normálně se zdechnul z hovoru. Slečna mi opět smazala další kartu. Ta druhá smazaná přišla v pátek. Rozstříhat. OK. Počmárala jsem ji. Už včera jsem netrpělivě čekala tu třetí. Schránka prázdná. Voláte-li na poštu, neseženete kompetentní osobou. Hlavně nad telefonem strávíte mládí. Voláte několikrát, protože: Vedoucí doručovatelek je na školení. Vedoucí depa nemá pod sebou doručovatelky. Telefon marně vyzvání. Vedoucí pošty neví, neumí, nezná. Ječím. Zabralo to. Najednou telefon:

- Paní Hrobská, dnes vám bude doručen obyčejný dopis.

- Jak to víte? Když není nikde zapsán?

- Volala jsem doručovatelce.

- Aha. Totiž má letitá doručovatelka byla v mém telefonu a věděla jsem, kde ji najdu. Ona znala mé zvyklosti… Kdežto dnes v atomové době se své doručovatelce nedovoláte, protože je VIP a její telefon je uložen v trezoru světových hvězd. Navíc má pošťačka jezdila na kole, takže se dala vystopovat. Dojela jsem o tři ulice dál a už jsem ji měla. Dnes jezdí autem. Tedy nevypátráte ji v městském provozu.

- A má pro vás obyčejný dopis k doručení dnes.

- Kdy? Bude to do oběda?

- Bude.

Kdybych nezavelela, nesháněla se, nehonila je, bohužel nekřičela, kartu bych ještě neměla. Je uložena asi u tři obchodníků, kterým důvěřuji.

Ach jo! Jednat s lidmi těžké. Jednat s línými o něco víc těžké. Jednat s línými a méně inteligentními – nemožné. Nikdo neudělá krok navíc.

Dnes jedna skvělá zpráva z banky. Podmíněně připsané ukradené peníze mi vrátili na konto na stálo. Má reklamace byla vyřízena k mé spokojenosti.

Držím kartu v ruce. Vytáčím svou bankovní infolinku. 

- Váš identifikátor a heslo pro mlinku se neshodují. Na shledanou?

Ještě jednou. A pro velký zájem ještě jednou. Proč mi to nejde?

Ozývá se mladý hlas. Během hovoru jdu do nastavení. Měním znovu ještě jednou heslo pro vstup do banky. 

- Karle, jste moje záchrana. Potřebuji pomoc!

Pomohl. Zprovoznili jsme novou kartu. 

- Karle, moje debetní není v barvě. 

- Můžete si ji zprovoznit. 

- Nejde mi vložit platnost. 

- Tak počkejte, já to mohu udělat i odsud. 

A udělal. Děkuji srdečně. 

- Když tak volejte. 

To byl rozumný hoch. Jenže zas minuta, pět minut... Den letí. 

Půl hodinku hodinku klábosíme s Luckou. - Zlatá tečka dne.

Linduška má moc práce. Druhá zlatá tečka hovor s ní. Deniska - ta se raději vůbec nehlásí. Taky dobře.

Mají to holky těžké. Všichni lidi v tzv. produkčním věku. Jenže ti mladí jsou v soukolí a netuší, že z nich udělali křečky. Točí se v kolečku. Honí se. Vysilují a pro koho? Za co? Za kolik?

Navážíme dřevo. Bude už poslední letošní bedna? Ne. Myslím, že ne. Ještě budeme topit. Kamny!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-18-ursus

Sedím ve své pracovně. Žofie při naší práci na terase vyběhla do zahrady. A teď chce domů. Ty její tlápoty. Linda v naší skupince píše:

- Máš pěkně umyté okýnko. 😂🤣😂

Lucka dodává: 

- To známe s tím okýnkem. Taky máme vyčištěný okna. 😂🤣😂

Dobrý nápad - dát Žofii na tlapky prachovku. Aby vyleštila čmouhy na okně. 

Volá kamarádka.

- Ahoj zlato, mohu se stavit z práce?

- Moheš.

Zvonek. Je tu. Sedí za ostrůvkem. Ohřívám jí jablíčko, pomeranč, banán.

- Jé, to je dobré.

- Není to sladké.

- Mně to moc chutná.

- Hlavně tě to neprochladí.

Meleme, meleme, meleme. Petroušek je zalezlý u sebe v noře. Volá:

- Svačináá!

Smějeme se. Rychle mu nesu svačinku.

- Mně se zdá, jako by mě přísný učitel Saturn zkoušel. V krátké době mi na počítači nešla klávesa í, a, závorka. Pak mi nešel nabíjet ntb. Koupila jsem novou šňůru. V neděli jsem přiběhla z vycházky, umyla jsem si ruce. Asi jsem si cákla do mobilu. Nešel nabíjet. Takový čertí kousek. Ano, vyfénovala jsem to. Ale těchhle maličkostí jako s těmi kartami, vlastně i odhalení zloděje mě provází už asi čtrnáct dnů. Jako bych ve zkoušce neobstála.

- Ještěže jsi na to přišla, že se ti ztrácejí peníze.

- A ještěže mi dnes potvrdili, že podmínečně připsané peníze mi na kontě nechají.

- Já vím o čem mluvíš. Takové malé nepříjemnosti.

- No, a hrubneš. Protože lidi jsou hloupí. Tak na ně zařveš, jestli třeba nepochopí, co chceš. Nebo jako dnes jsem zabušila na poštu; nic, nic, nic a najednou to šlo. Jenže já jsem křehká žena. Moje mluva zhrubla.

- To jsme si říkaly s Helenkou. Povídala jsem jí, že mluví sprostě. Prý jen u mě, na veřejnosti je slušná. Povídala:

- Ale mami, ty taky mluvíš sprostě.

Tak jsme si uvědomily, jak my křehké bytosti si vyčistíme pusy a vyndáme jistá slova. A začaly jsme hned. A řehtaly jsme se u toho.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-18-koupeme-se

Koupelna. Žofka v koši u kamen. Jak vlezu do vany, Žofka na vaně. Očuhuje mě. Nahlíží do vany. Ale u mytí pacek se vody bojí. 😊😒😍

No, já to přežila, ale dnešek nechám v premiéře i derniéře. Zítra čekám slunce nejen nad hlavou!

Dobrou noc!