Někdy se vyplatí ztratit slovo
Asi před týdnem jsme doma mluvili o upadající prodejně. Rádi tam chodíme. Nakupujeme všechno. Jsou tam skvělí odborníci. Prozákazničtí prodavači. Mají prý nového vedoucího. Nebo majitele? Nějakého manažera. Od Vánoc nechal zlikvidovat výlohu. Dodnes je slepá. Aha. Druhý den jsem se v prodejně stavila. Nálada jak u mrtvýho báru. Zplihlí, otrávení, naštvaní, smutní. Ten končí, tamta končí, ta jde do předčasného... Aha. A hledají novou prodavačku. Zavolám na číslo na dveřích.
Sedla jsem si do auta proti prodejně. Ohlásil se mužský hlas. V nedlouhém rozhovoru jsem mu vycinkala, co bylo potřeba.
- Pane, výloha prodává!
Moc nesouhlasil.
- Říkám vám, že výloha prodává a vy jste nechal na Vánoce vyklidit nádhernou výlohu. Vy nepotřebujete natahovat zákazníky?
- Já z toho udělám moderní prodejnu.
- Někdo vám zadal, abyste ji zlikvidoval? Vy si nevážíte svých lidí!
Začala jsem jednotlivce popisovat a chválit.
- Oni nejsou sdílní.
- A vy jste manažer na baterky! Zlikvidujete výlohu a ještě skuhráte! To si nesmíte nikdy dovolit! Vy si stěžujete na ty, kteří na vás vydělávají peníze?! Vy přece nemůžete navenek hanit své zaměstnance!!
- Ne, já si nestěžuji. Ale oni mi neřeknou nic.
- Já bych se vám taky nesvěřila. A víc to nebudu rozvádět, abych vás neurazila. Jeden odešel za svým internetovým obchodem. Byl skvělý. Budiž. Ale máte tam další! Je tam mladý kluk, který byl šťastný jak blecha, že se sundal s kamionu. A teď jde pryč!
- On jde za lepším.
- On nejde za lepším, on odchází opět za volant, protože se u vás asi nedá pracovat. To je odborník, který mi vždycky poradil, je ochotný, milý, pracovitý, snaživý a vy mi tady neříkejte nesmysly.
- On povídal, že jde za lepším.
- No, tak já vám k tomu něco povím. Znám jeho maminku. Velmi blízko. Ten kluk má malou holčičku. A byl nadmíru šťastný, že je v místě, že pracuje od do. A teď vy!
Na druhém konci ticho.
- Ten kluk má i psa. Potřebuje být tady a ne lítat po světě. A vy se tohohle kluka zbavíte.
- Je ve výpovědi.
Tak. Další... Brala jsem jednoho po druhém. Změny, které se mi nelíbí. Manažer ztrácel slova. Potřebovala jsem už jet, aby mi nezavřela banka.
- Tedy závěrem: Dnes jsem poslouchala alternativní vysílání pana Libora. Přináší zprávy z druhé strany. Své zprávy vždy uvede českou a slovenskou státní hymnou. Mezitím se mu tam napojí lidé. Pod videem jsem si přečetla koment posluchačky:
- Libore, mohl bys nechat toho znevažování naší státní hymny?
Naštvala mě. No jo, jenže jsem o tom přemýšlela. Asi za hodinu, dost brzo, jsem změnila názor. Ta paní má pravdu. Co se dělá při hymně? Vzdává se jí čest. Stojíme v pozoru. Ale Libor sedí. Mlčí. Sleduje napojující se lidi. No, změnila jsem názor. Původně jsem s paní nesouhlasila. Až budete sám se sebou, třeba večer, až budete usínat, tak si proběhněte den a řekněte si, co jste udělal dobře, co jste zkonil a co vám nakukala ta protivná bába, která vám právě teď volá. Můžete mi slíbit, než prodejnu totálně zničíte, protože dnes tam skoro nikdo nebyl, tam bylo vždycky lidí, tak než se to stane, že si v hlavě projdete náš rozhovor?
Ani nevím, jestli slíbil. Rozloučila jsem se a jela vstříc dennímu dění. Myslela jsem, že je to zbytečné tracení mého času. Zapomněla jsem.
Dnes mi došlo ocenění z Herbalife:
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-13_Oceneni/
Měla bych si v hlavě rovnat retrospekci.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-13_Rano_-_spis_poledne
Poledne. Péťa volal, kde jsou kočičáci. Nebyli v noci doma, ale ani ráno. Slunce stojí vysoko. Volám kočky. Mourek se řítí od sousedů pod tújkami okolo plotu; mezerou se protlačí na zahradu. Tudy jsme ho loni vyháněli pryč. Zrzečka se mi zjevila u nohou zezadu. Vyzkoušela jsem fontánku. Koukla na papírek s úkoly. Odjela za kytkami. Zapomněla jsem zavřít bránu. Což bylo dobře. Vyjížděla jsem ze vrat a málem mi spadla čelist. Na sousedovu stavbu dovezli paletu cihel. Paletu!!! V lednu to měl mít pod střechou! No jo, samochtějícímu se křivda neděje. Furt se sem cpal. Do takové nudle. Zahrada k činžáčku. - V zimním mokrém dnu s vločkami přivezli náklad palet. Prý ho musí odebrat, mají to tři měsíce zamluveno. Pokud si to neodebere, prodají to dalšímu. Tak dnes místo náklaďáku přijela na stavbu paleta. A cihly prý zdražily o 80%. Nestavěla bych ani za zlaté prase. Na začátku rozpočet na nějaké miliony a na konci dvojnásobek. Někdo je dobrovolný masochista.
U obchodní zóny ucpaná cesta kamiony. To všechno míří do Kimberly Clark. Divné. To jsem ještě neviděla. Fotím košík s nákupem. Lidi ještě stále kupují nevhodné předražené otraviny plné jedů. U vrby spletené do kmínku se mě ptá pán na cenu. 230,- Kč. Smutně odešel. Důchodce. Přes koše na mě trousí - hlavně že těm k. UK dáváme všechno. Horší než za Hitĺera. Důchodkyně s košíkem přikyvuje. Lidi mají asi svůj názor. Vracím se na čtrnáctou. Na terase už čeká usměvavý klient.
- Udělal jsem ti revizi zahrady.
Jsem ráda, že jsem nezavřela. Aspoň se nenudil při čekání. Měřím. Ťukla jsem do přístroje omylem ženu. Má zhoršený tuk. Né, omyl. Už předminule jsme měnili ženu na muže. Vida, muž to má v pořádku.
Skvělé!! Má pochvalu. I kondici si zlepšil z trojky - obézní na pětku - to je pěkný standard.
Volá Radka z Holandska. Povídáme. Do toho vyřizuji telefon. Poslala fotky Zrzeččiny Hvězdářky. Kotěte, které ještě slepé šplhalo po stěně koše ke hvězdám.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-13_Hvezdarka_-_pruzkumnice_loni_jeste_v_Zrzcine_brisku/
Hvězdářka Lucinka. Vyrostla z ní hezoučká kočičinda. A udělala štěstí. Bydlí v Holandsku.
Loučím se. Už musím frčet.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-13_Na_hrbitov_a_zpatky/
Zahradní stůl konečně pokrývám ubrusem. Tvořím věneček pro mamku. A pro taťku. Beru do batůžku tulipány. Láhev s vodou. Věneček opatrně vkládám do košíku na kolo. Volá snaška. Mohu jí říci svůj názor na pobyt vnučky v nemocnici. Zlobím se. Vyměňujeme si názory, ale není to hádka. Skládám jí vědecké postuláty o ovlivňování mysli člověka prostředím.
- Počkej, jedou auta. Přejedu přes dva mosty a vjedu k řece.
Povídáme až pod hřbitov. Loučíme se s tím, že orgán, který se neužívá, atrofuje. Žádný kyslík. Hleny slepené plíce je nebezpečné nafukovat. Ne, na dýchák ne... OK. Tak přijďte na koledu. - No to ještě né. - Koukejte z nemocnice mastit domů. - Asi v pátek. - fZdravím vnučku. Pozdravuji jejího syna, volá jí pod hovorem. A mně volá Linda. Na konci města sjíždím z cesty. Zastavuji se u potůčku. Krásný. Kolik vody v něm už uteklo ode dne, kdy maminka odešla ze svého domečku? A ze světa? A kolik vody od doby, kdy jsem si k potůčku chodívala jako dítě hrát.
Klušu do kopce ke hřbitovu. Tehdy kvetly akáty... Když jsme se byly s maminkou tehdy v květnu loučit, na nádvoří fakultní nemocnice svícny kaštanů právě vzdávaly hold odchodu člověka do jiné reality. Prý z těla ubyde 22 g. Tolik váží duše.
Podpaluji svíčky. Běžím ještě k nově objevenému hrobu tety Bartošové - médiu při seancích. Ještě k její sestře tetě Šimkové. Sestry babičky Konečné, tatínkovy maminky.
Sedám na oře a znovu se dole pod hřbitovem zastavuji u potoka. Dvě kačenky vyplašeně a překvapeně rychle odplouvají po vodě. Jak sem holky zabloudily? Určitě připluly od Labe.
Jedu. Rychle uklízím své studio. Umýt okno, dveře na terasu. Koberec vyhazuji. Péťa ho na klepadle vymlátí z prachu. Je tu Linda. Ve dvacet mám školení. Kitty je smutná. Očichává obývák.
- Tady všude chodil, Kitty, tady všude byl!
Dáváme jí tyčinku. Trucuje. Nedotkne se jí. Péťa pustil trhače! Zrzka a Mourek.
Ó, blízká setkání. Kitty se nese v náručí. Zdvihám do náruče obra Moura. Kittyna se změnila v kobru. Otevírá hubu přes celou hlavu. Syčí. Cení zuby. Vystrkuje proti němu krk. Spouští hrůzu. Ten můj blb v náručí nereaguje. Spíš se bojí. Kdo by se nebál černé mamby! Vypadá, že chce někoho uštknout.
Péťova hodina.
A pozor!! VYVRCHOLENÍ DNE! Celý jsem ho nemusela procházet. Zlatý hřeb večera!!! Pozor. Fanfára!
- Jo, to jsem ti zapomněl říct. Mluvil jsem dnes s R. Ptal jsem se ho:
- Ty seš prý ve výpovědi.
- Povídal, že ne. Že ho přemluvil ten šéf, ten oblastní, aby zůstal, přidal mu hodně peněz, tak je rád.
- To jsem z toho úplně šťastná!! To mám radost! A řekls´ mu, že jsem tomu oblastnímu vycinkala, že výloha prodává a dobrých pracovníků se nezbavujeme?
- Jo, řekl.
- A že není vždycky dobré zavádět nové trendy do prodeje? Když to funguje, proč to ničit.
- No, on tam vlastně personální změny vrátil k lepšímu, přidal jim tisíce a asi se zamyslel. Protože máš pravdu, ona tam má zavedený obchodní tým a najednou mu všichni chtěli utéci.
Řehtám se. Přesně si pamatuji na závěr mého spílání. :-)❤️❤️❤️😍😊
- Víš, já jsem se ho zeptala, jestli je ten plešatý, co mi pomáhal vybírat pračku. Nebo myčku? Nebo ledničku? A on prý ne. Tak mi došlo, že nevolám majiteli, ale tomu, kdo za ten binec může.
- No, pomohlas´ nejen R. Nemluvilas´ s ním zbytečně. Seš hodná. Dobře jsi to zařídila.
- To on. Zamyslel se.
Pro mě nejradostnější zpráva dne. To, že jsem koupila barvy a obtisky a hledala je po celém domě - to by bylo téma jindy. Ale dnes hrál sólo oblastní manažer.
Dobrou noc!