Neklidný s něčím ve vzduchu

Medarde! Dnes jsi měl pouštět na zem svou kápi! A ty nic! Vykouzlil jsi krásný den. Copak už neexistují monzuny? Učili nás na gymplu - vliv monzunů - Medardova kápě, čtyřicet dní kape. Něco je ve vzduchu. Zasoustředím se. Cítím neklid. Neznám vnitřní neklid. Je tu. Nemám se čeho bát. Ale dnes cítím strach ze zítřka. Zítra budeme v právním nebezpečí. Prý zákon o ochraně veřejného zdraví... O zdraví a lidi jim vůbec nejde. Myšlenky klušou jak voda přes kameny. Mysl i pozornost utíkají. Zástupci zvolení lidmi své voliče zatratili. Povedlo se jim protlačit životu nebezpečnou novelu zákona o veřejném zdraví. Páchají tu zločiny proti lidskosti. Národ se nestaví na odpor. Bécani se radují, že jsou opíchaní, mají plný talíř a pojedou na dovolenou. Kovid pas zrušili v Izraeli, odstoupili v Polsku, Německu... 

Lezu si mixnout snídani. Dnes máta s čokoládou. Trhám si na zahradě mátu. Na hodinách ještě moc brzo. Po snídani si zalézám. Počkám na budík. Zrzečka je ještě celá. Chodí za mnou jak pejsíček. Nesmí do ložnice. Cítím ji. Přišla potichoučku. Vím, že je tu. Dělám, že o ni nevím. Výjimečně. Usínám. Vstávám. Zdvihám malé nafouklé heboučké tělíčko. Beru ji pryč. Nenadávám. Jen si tu hověla na Petrouškově koberečku, aby slyšela můj dech.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-08_-_Pel_mel/

Jdu do dne. Navozuji si radost. Venku uhání jeden z mála letošních krásných letních dnů. Už zas tu mám tři pračky prádla. Zítra už má pršet. Mohla jsem to dnes zvládnout venku.

Volám na KHS: Pán hned věděl. Podala jsem odpor - nikdy jsem nebyla označena za "obžalovaná". A pětistovku chtěli. Komu? Proč Za co?

- Zítra nebo v pondělí vám to přijde poštou.

- A co jste tam napsal?

- Zrušili jsme to. Můžete se odvolat. 

- A to bych musela být padlá na hlavu. Děkuji Vám. Prosím, buďte soudní. Ochraňujte nás. Netrestejte protiprávně.  

Dopadlo to dle očekávání. Podle zákona 240/Sb., par. 31 odst. 4. Tedy policista mě udal protiprávně! A on to dobře věděl!! Mladý arogantek. Věděl, že postupuje protiprávně. Roušku jsem nemusela mít. Točit ve veřejném prostoru se smí. Omezovat mě na svobodě - nechtěl mě pustit - se nesmí. Mami, řeklas´,  že jsem mstivka. Mami, jsem! To si vypije. Ubližoval mi. Mami, to není mstivka. To je jen obrana. Dostane švihnutí, aby si příště nedovoloval na bezbranného občana. N. b. protizákonně! Oni to vědí!! Patnáct soudů to smetlo se stolu. A ještě včera nasekali v Picích patnáct pokut po pětistovce. Fláknu ho! Ale ne přes tady to hnízdo, kde by to smetli se stolu. To udělám jinak. Pan Hlásenský mi poradil, víš? Mami, myslíš, že tu slídí ještě ta s tím vychlastaným hlasem? Nebo už ji skolila nenávist? Mami, mrkni tam kolem sebe, jestli ji vidíš, dej zas znamení. Ale neshazuj mi tu věci.

Namáčím poslední fazole po mamince. Už dávno prošly. Ale je na nich jejím písmíčkem datum a cena. Maminko, s lehkostí dnes pytlíček zahazuji. Fazole zítra připravím. Mami, kde by tě napadlo, že něco kupuješ ještě s vědomím; úmyslem. Ale už jsi je nezkonzumovala. Dokonce jsi odešla... Divný světa běh. 

Zalévám svou snahu. :-) Takhle mi zahrada asi ještě nikdy nerostla. Krásně. Taky jsem nikdy nezapracovala do země tolik hnoje. Pejsík Mourček chodí za mnou. Chvilenku si sedám pod slunečník. Vytahuji dvě tyčinky. Zrzku na klíně. Mourek v trávě. Zrzka kousky kouše. Mourek je polyká. 

- Moure, nauč se to vychutnávat. Seš jak pes.

Dávám jim napít. Zrzka včera v noci poprvé sedla k misce a hodně a hodně pila obyčejnou voděnku. Žíznivá. 

Hlavou se mi mihl tatínkův obrázek. Měla jsem vybrat ten, na němž se lehce usmívá. Přemýšlím, jaká data ohraničovala tatínkovu exkurzi na naší planetě. Myslím, že asi 12.11.1959 odešel. Ale kdy se sem zrodil? Červen 1914. Který den? Na matrice neberou. Neberou. Stále neberou. Prý mají poradu. Hotovím se ven. Sedám do auta. Nebrali, nebrali; jedu. Jen jsem vyjela, vzali. Vysvětluji, že potřebuji data tatínka na náhrobek.

- A tatínek umřel v Jaroměři?

- Jsem přesvědčena, že ano. Léčil se ve FN v HK. Ale odešel tady. Oldřich Konečný. Listopad 1959.

- Kdyby odešel jinde, ještě by vám mohl pomoci na evidenci obyvatel pan Hofman. Ozvu se.

V Josefově jsme měli sousedku. Paní Bertu. Němka. Moc hodná paní. Neodsunuli ji. Jezdívali za ní příbuzní s trabantem i mercedesem. Hned člověk poznal... Vyprávěla mi, že v listopadu 1959 ležela v jaroměřské nemocnici. Tatínek měl po operaci mozkového nádoru. Umíral. Paní Berta prý celou noc slyšela štěkat psa. Ráno si sestře stěžovala, jak jí ten pes rušil. A víte, že to nebyl pes? To štkal můj tatínek. Naposledy prý volal svou maminku. Taky vydechl nad ránem. Jako jeho žena za víc jak šedesát let.

Paní matrikářka volá zpátky. Netrvalo jí to ani minutku.

- Mám to. 19.6.1914 a 12.11.1959.

Co má devítek. A tři devatenáctky. A sedm jedniček.

- Přijedu za Vámi. Už vidím úřad! Jsem u ÚNZu. Jen zaparkuji.

- Tak jo. Ofotíte si to.

My máme ale hodnou milou příjemnou ochotnou vstřícnou sympatickou matrikářku. Její tatínek nám tahal elektřinu v domě. Ten, na kterého, když šel se svými miništafličkami stavbou, volali:

- Arno, tak jdeš na ty zásuvky?

Povídáme si. Chjo. Chápu... Testy... Rozhodování... Takhle lámou lidi. Mladá paní rozumná... 

Ona stojí u narození, zapisuje nové příchozí v matrice. Její bratranec pan Trochimovič na hřbitově obrazně řečeno vypisuje, pomáhá vypravit odchozí z tohohle světa.  

Jdu Vietnamci ukázat prádlo. Po jednom vyprání na třicítku...

- To ne, to já neberu, prádlo!

- Já po vás nic nechci. Vím, že jste měli bídu.

- Ale já tohle nereklamuji.

- Co jste říkal?!

Jdu před prodejnu. Zapínám data. Hledám: Česká obchodní inspekce Hradec Králové. Zvoním.

- Paní! Chce s vámi mluvit manželka.

Vypínám telefon. Jdu do prodejny. Prodavačka utíká nahoru. Přináší své asi troje kalhotky. Ty moje po prvním vyprání v rozkroku ztratily kousek látky. Podprsenka po asi dvojím vyprání vytahaná ramínka atd.

Znovu jí opakuji, že nechci vrátit zboží ani peníze. Připomínám, že jsem u nich nechala v březnu asi patnáct, možná víc stovek. Je mi známá jimi prezentovaná bída. Vietnamečkovi zdůrazňuji, aby už nikdy neříkal:

- Za tohle nevracím. Tohle je prádlo, to nereklamuji. Neb - je to PROTIZÁKONNÉ.

Protizákonnost mě provází a obtěžuje na každém kroku. F jako všude. Mám si na ni zvyknout?      

Kupuji si ze slušnosti sportovní podprsenku. Ta tam visela už tehdy v zimě. Byli tehdy ochotní. OK. Docela mě ti hodní milí zklamali. Ale nic si z nich nedělám. Přišla jsem v životě o víc. Žijí tak, jak umějí. Nechtěla jsem po nich ani peníze ani vrátit zboží. Jen jsem jim šla ukázat, co prodávají za šunty. Asi před rokem tu někdo dával článek. Světové značky zvlčily. Používají stejný nekvalitní materiál, jaký visí u každého Vietnamce. Už to není, co bývalo dřív. Značka - kvalita. Ne. Dnes značka - drahota - stejná nekvalita.

Mám v duši setkání s matrikářkou. Vzpomínám na setkání s ochotnou mladou paní v pohřební službě. Těší mě z jejich strany závan civilizace. Starých zvyků. Slušnosti. Serioznosti. Co se řekne per huba, to se dodrží.

Vývěska pohřební služby. Mamčina sousedka, sportovkyně, spolupracovnice z mládí v V. Ú. 11 17 - odešla. Mamka č. p. 234, sousedka o číslo vedle. Jejich dvojdomek osiřel. Zajímá mě - víte co? Ano, to mě zajímá. Jestli tu ještě mohla být. Jestli embolie nebo tromboza... 

Mám v plánu upéct podle internetu takový jiný divný chleba. Nakonec se pouštím do štrůdle. Mami, už dávno si na podzim zpracovávám jablíčka do sklenic sama. To bylo lahví a lahví, cos´ mi vždycky celý život chystala. Abych se nezdržovala. Už jsem sama ta, co chystá... 

Chleba. Dnes se obzvlášť povedl.

Medard. Narodila se Petrouškova první vnučenka. Osm let? Nepamatuji si kolik je mi, kolik je mým dětem, vnukům. Jediné, co si pamatuji je věk mamky. Zvláštní.

Péťa volá synovi.

- Mluvím s Ondrou!

Ondra v daleké zemi. Vyprávím, jak tu nedodržují zákony. Jak mi KHS vyměřila pětistovku. Jak mě mladé agresivní ucho (kolik agrese, tolik strachu, ale tohohle fakt neměli brát. Tragéd. A stálo mu za to mě udat - bez roušky. A mně teď bude stát za to ODPLATA. :-)

- Nesmíš tolik číst.

Chjo. Lidé nevidí nebezpečí. Policejní mafie. Organizovaný zločin. Kovid pas - apartheid. Ředitelé z rozkrádaček na teplých židlích... Nedodržují zákon... Jsem na to sama. Ono to nikom nerve srdce :-(

Večer; volám paní s porcelánovými obrázky. Klidný hlas. Včera to u ní bylo skvělé. 

- Moje kamarádka když je tu, obchází ji husí kůže a musí odejít.

- Tak u mě je to jiné. Bylo to u vás jak na návštěvě u babičky. Psala jsem vaše vyprávění lidem.

Paní se znepokojila. 

- Ne, na plná ústa ne.

- Mně to připadá jako něco neskutečného.

Ano, její příběh je neskutečný. Nese si život na zádech... Co jí taky zbývá. 

- Víte, jak jsem ležela s tím kovidem, vedle mě ležela inteligentní paní. Přes osmdesát let. Ona tichoulince zemřela. A mě to ani nevyvedlo. Zrovna přišla sestra. Tak ji oživovali asi hodinu. Asi tři hodiny před tím řekla: Už bych to tu měla ukončit. 

Uši mi lezou důlků. Paní tušila. Ukončila.                 

- Mohla bych změnit ten obrázek... Já vím, vlasy tam jsou nějaké nejasné. 

- Já už jsem vám říkala svůj názor. Aby někdo nešel kolem hrobu a nedivil se, která kráva to dělala. 

Řehtám se. 

- No, právě si to nemyslím. Mám jistotu, že jste šikovná a pečlivá. A tak to zvládnete? Tak mi to pak napočítáte... Jak jste říkala, že tam jdou vlasy nějak do ztracena. 

- No, já už tu dlouho nebudu. 

- Co to povídáte?! Vy tu máte ještě práci! Víte, že jsem dala klientce dva hadovce... Sobě jsem vybrala ten velký. 

- Jak jste odjela, ještě jsem si vzpomněla, že mám košík s většími.

- Tak až přijedu.

Loučíme se. Paní působí klidným dojmem. A je klidná. :-) 

Pod oči mi FB - nevím proč - vyhodil poslední rozhovor s maminkou. Náš úplně poslední rozhovor s maminkou na tomhle světě. Naše společné plkání. Bylo 14.5. Fňukám tam, že nic nefunguje, že je všechno zničené... Mé poslední žalování. Jak tam vzdychám. Duše věděla, jen já ještě ne. Myslela jsem, že zas v neděli. Tuhle mě Péťa přišel zkontrolovat. Prý jsem třikrát vzdechla. Duše zná ten film.  My ne. Proto jsem posledních čtrnáct dnů pořád plakala. V posledním rozhovoru jsem měla být radostná, rozesmátá, optimistická, děkovat... 

Ve dvacet se rychle připojuji na školení dvou doktorů o mikrobiotice střeva. Probiotika. Prebiotika... 

Dráčata na komíně ječí:

https://www.youtube.com/watch?v=gNu_PIwAk3I

Já začnu zas zítra. Jdu se na to vyspat. 

Dobrou noc!