Někomu to kvete každý rok...

Sobota. Dnes budu muset vstávat. Modální slovesa se nemají používat. Nemusím. Chci. Nechci. Mohu. Zkrátka spím. Petroušek se mi zjevil ve snu. Vlastně ve dveřích. Něco mi potichu říká. Dnes pomáhá něco někde vyměnit, aby v pondělí mohli něco. Spím.

Linda. Jede do Světí. Dnes začínají prodávat. Tam já pojedu až pomalu po zmrzlých. U nich v horách ještě nic nekvete. U nás zlatý déšť nastavuje zlaté vlasy. Krásný. Petroušek ho tvaruje do koule. Docela se mu daří. I Petrouškovi. I zlatici.

Linda je pilná, pečlivá. Rozkvete jí i násada od koštěte. Jako mamce. Maminka uměla všechno. Všechno jí rostlo. Všechno uměla přivést k životu. Já zas umím všechno přivést ke konci. Definitivnímu. Vůbec se o to nemusím snažit. Jde to samo. Linda mi vždycky ukazuje, jak tenhle rododendron v Pze trpěl na nějaké hnidopichy, koupila mu jiné, ti sežrali ty škodlivé. A podívej, jak tady v horách prospívá. No a já to řeším po svém. Mně to odejde. Koupím na jaře novou rostlinu. Podívej, jak mi kvete. Jen letos. Za rok už ne. Co jsem od ní odkoukala, je zálivka. Totiž kytky potřebují vodu. Na okně, abych nezapomněla, mám konývky a zalévám. A ono se daří. Letos u mě poprvé přežil celou zimu bobkový list. Jsem z toho tumpachová. Jak je to možné! Dožil se jara! Jeho čtyři předci nechtěli růst. Uschli. Nic to nechce. Jen péči.

Celou zimu jsem musela dávat pozor při parkování. Parkovaly tam taky palisády. Dnes se jejich stoh po nařezaných kouscích rozběhl po zahradě. Ťap, ťap.

Odsunuji dveře do zahrady.

- Dobré ráno! Kávu?

- Ano! Kafééé! A pojď, prosím tě, říci, jak to chceš.

- Jak to chci, jak to chci. Ty nášlapy zahradou jsou pro obra. Skáču jak koza.

- Tak jsi to chtěla.

LP má s sebou inteligentního pomocníka. Dal je od sebe jen asi dvacet centimetrů. Ťapkám. Vyhovuje.

- No, tááákhle to je bezva.

Nesu kafe. Mažu plátky bagety pomazánkou z čabajské klobásy. Občerstvení.

- Tady ta pomazánka je z čabajky. Měla jsem ji asi dva roky v lednici. To se u nás nevaří. Brr. Ani nejí. Moc mastné. Moc červené.

- Chudák Petroušek.

- Ale máme čistou kuchyň. A střeva.

Linda přijela ze Světí. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-12-vypsane

- Lindi, prosím tě, dám ti vypsané propisky.

- To zahazuji. ¨

- Já to schraňovala pro jednoho sběratele. Počkej, mám jinou paní; zavolám...

Na Obal není odpad se mi přihlásila z Phy sběratelka propisovaček a per. Domlouvají si, kde si krabici vyzvedne. Konečně se mi uvolní v zásuvce. 

Vypili. Na prkénku zbylo asi pět kousků. Večer mi hlásí, že si zasadila všechny kytky.

Nabízím jí. Dojedla. Musím se smát. Značkovačka. Je jak liška. I kdybych tu nebyla, poznám, že ona tu byla. Vždycky, ale vždycky, i na pětiminutovou návštěvu vytáhne skleničku, nečepuje z filtrace. I kdyby si jen crcla. Zůstane po ní sklenička. Její značka. Někdo má svastiku, někdo Aeskulapovu hůl, někdo má šest, šest, šest, ona má skleničku.Šest šest šest jsou všude. Audi. Google, poštovní obálka v mailu, stopa tří drápů na plechovce nějakého drinku… Ani si to neuvědomujeme. Satanské číslo.

- Prosím tě, nechceš těmi palisádami vydláždit pod stolem?

- Ani nechci. On migruje. Vidíš, měli jsme ho tady. Když jsme odupali trávu, přestěhovali jsme ho sem. Tady už taky není tráva. Budeme ho stěhovat zpátky pod třešeň. No, leda, že bychom ho zaparkovali k houpačce, pod třešeň, kde byl. Ale co by tomu řekl Petroušek!

- Péťa je tady! Hele ho !

- Peťůůůš, co bys říkal…

Okukuje. Přemýšlí. Souhlasí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-12-siesta

- A tuhle větev od třešně uříznete.

- Na to zapomeň. To jsou větve pro mě.Abych nemusela lézt do koruny. 

- Prosím tě, podívej, co tam nahoře je květů.

- No právě. Pokud někdo přijede na třešně, musí po žebřiíku. Po důle je to naše, moje.

Jak oni by tui zahradu pořád okrajovali.

Rozpouštím skupinu. Chlapi jdou po práci. Péťa se ještě někam vzdaluje. Linduška jede domů. Deniska tu nebyla, už ani nepamatuji. A to ještě před nedávnem přiběhla s pejskem od nich pěšky. Přinesla mi libeček. Ona teď tráví čas s bezva lidmi na psích akcích v lepší společnosti. Každý to má, jak to chce.

Jedu na nákup. Penny, Lidl. Nakukukuji do Kauflandu.

Jdu vařit. Dnes bude pozdní oběd.

Ale že se mi povedl. Péťa na rýži moc není. Prý čínská pomsta. Ňuňínek. Nebo ňunínek? :-) Když mohou být Wanastovi vjecy, a BOĎI – jako Boučkovo divadlo, proč ne ňuňínek. Dnes budou krůtí prsa s rýží a houbami. Namáčím rýži do octa. Dnes jsem nalila svůj. Ireno, nešetři si s ním. Budou další jablka, vyrobíš si. Ocet nebo citron z rýže vyplaví arzén. Proplachuji. Uvařeno. Ještě jablečný kompot. Polévku jsem dnes zvládla taky. Servíruji. 

- To v polévce jsou odřezky z hovězího hrudí. Když tam  je bílé, odkrajuji. Vyvařím do polévky. 

Smějeme se. Kočky žerou lepší než my lidé. A to Žofka protestuje! Zapomněla jsem dojet pro játra. Sehnat vepřová játra umění. Přimíchám kuřecí krky. Když mám. Nerada. Bůhví, co v nich je za dobroty.  Jako když kočka chytí myšku. Maso, vnitřnosti, kosti.

Dostávám za oběd pochvalu. Prý se mi to povedlo.

- Žes´  do té rýže dala tu svou zeleninvou pastu?

- No, ten můj masox.

- Moc dobré.

Pasta byla dnes ve všem. V létě vyrobím novou. Bezvadný pomocník. Není to magi. Není to masox. Je to má masová zeleninová pasta. Maminka vždycky na masovém strojku ručně namlela lavor zeleniny. Ach, co práce jí to dalo. Trpělivá. Vytrvalá. Promíchala se solí. Myslím, že se tam asi přidávalo i máslo. Její pasta voněla po česneku. Moje taky. Mají v receptu asi stroužek, narvu tam tři palice. :-) Recepty si upravuji po svém. Recept je jen dohoda, návod, ne dogma.

Odjeli. Večer.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-12-vecer

Jdu sázet. Nevím, jestli jsem nenasadila azalky moc blízko růžím, hortenzii. Ale nenasadila. Vždyť  ti to stejně zhebne. Na svém novém záhonu vykopávám mahon. Jde do květu. To se nemá. Má se dělit po odkevětu. Potřebuji místo. Mám ho tu ještě hodně. Dávám ho do kbelíku s vodou. Zítra ho Linda zasadí. Ta ho určitě chytne pod krkem a řekne:

- Koukej růst! Běda, jak ne!

A on ji poslechne. Ona kolem svých rostlinek chodí jak mág. Tahle potřebuje tohle hnojivo. Tahle zas nemá ráda. Tady jede ten hajzl krtek. Tady to se musí na podzim zastřihnout. Tohle se zalévá málo. Tohle hodně. Tohle chce sluníčko. Azalky chtějí lehkou humózní kyselou půdu. No, to u chaloupky není. Tam je navážka. Jsme přece v hradebním příkopu. Mám se na co vymluvit.

Jejka, tady je ještě práce jak na kostele. V jahodách vykopat pýr. Nahnojit tújky. Drny, které dnes vyryli, uložit tam, kde neroste tráva.

Ještě bych mohla osadit truhlík vpředu na okně. Vyhazuji podzimní vřesy. Šup, šup. Ať to do ulice vypadá hezky.

Jdu domů. Špinavá rovnou do vany.

- Tys´   dnes udělala hodně práce.

- I ty, Petroušku. I chlapi. Všichni jsme dnes dostali příležitost konečně zas v teplém dni. Včera byla zima jak v psinci.

Hezké to bylo. Žofie se vyřádila v zahradě. Moureček ten jen v klidu popochází. Taky kdo by se, být takovým korábem, hýbal... 

Dobrou noc!