Nekončíme

Dnes devatenáct hodin, jakž takž hotovo. Sedám, píšu. Ve dvacet lékařský trénink. Den v poklusu. Dopoledne vypíjím asi dva litry bylinkového čaje. Chutná mi. Jedna z mých holek mi říkala, že čaj léto jí vůbec nechutnal. Najednou vidím před očima maminčin nerez hrneček. Jeden byl asi litrový a jeden asi čtyřlitrový. Maminka je používala jen občas. Měla své smaltované černé nádobí asi z doby svatby. Tedy listopad 1944. Když přišla návštěva, v tom menším svářela vodu na kávu. My jsme kávu doma nepili. V čem jinak vařila? Zapomněla jsem. V nové době ve varné konvici… V tom větším spařila bylinky na pocení... Snažím se stále odpouštět, co natočím do těla. Na třináctou jedu k zubaři. Nevím, jestli ke své nebo jestli s kanálky po mikroskop. Raději o tom nepřemýšlím. Kanálků se bojím jak čert kříže. Byl to živý zoubek. Lékařka mi doporučila ho zmrtvět, protože byl hodně proplombovaný.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-12-ranni-radost

Chystám do tombol. Potím se. To asi lípa a černý bez. Od včera hromada povlečení k vymáchání. Naškrobit. Vylézt na půdu. Tady je krabic, pytlíků od Vánoc. Maličko je třídím, rovnám. Tolik jsem toho měla v domě ve vánočním období?

Rychle dolů. Vybrat kamna. Vyčistit okénko. Práce v pracovně. Jeden balíček do tomboly na ples beru s sebou. Petroušek je tu. Dva odveze, tam si je rozeberou. Ušetřil mi čas. Jedu. Slunce. Boží den. Cestou volám archanděla Rafaela. Očekávám, že mi řekne jako vždycky, že už na mě čeká. Tentokrát mě ubezpečil, že tam bude se mnou, ale nehoupal nohama nad křeslem. Přijíždím asi o čtyři minuty déle. Sestřička mě zve do zadní ordinace. Asi praktikantka? Dozvídám se tolik věcí ohledně kanálků. Dva jsou v pohodě. Ten třetí - distální. Ach, ach.

- Chcete injekci?

- Nevím. Minule a předminule to píchalo. Tak já nevím. Zatím ne. Když tak ukážu levou rukou.

Ani nemusím ukazovat. Ten distální – ach, píchá, kroutím se. Při měření kanálků jí to pípá moc rozdílně. Prý divně velký rozdíl. Sestřička se učí. Ale ví, že ta, co tu pracuje normálně, si chodí půjčovat vedle. Jdeme na rtg. Ještě jednou.

Beru to přes WC s klipem a modrou blánou v puse. Měla jsem obavy, jestli to udýchám. Byliny udělaly službu. Nejen, že na mě nepřišel kašel, ale dýchala jsem nosem. Vcelku v pohodě. Jen občas jsem udělala mimoděk hluboký nádech, výdech pusou. Doktorka je dnes velmi hodná. Velmi milá. Dokonce občas řekne zajímavost. Hezky odpovídá sestřičce na dotazy. Učí ji. Když se kroutím už moc:

- Teď to bude, paní Hrobská, nepříjemné.

Ty vorle, co může být horšího, než když mi rozšiřuje distální – ten je tak citlivý. Tak píchá. Sestřička se diví:

- Do kanálku?

- Do kanálku. 

Cítím přes zavařené oči, jak hledí do okulárů mikroskopu a přes něj pracuje v mé skoro zavřené puse. Sestřička se cvičí v barvičkách nástrojů, to jsou velikosti, v držení nějakého elektrického zařízení, aplikuje v konci lampu na ukončení kanálků. Stále se pro jistotu ptá. Když nevím, zeptám se. Učím se. Tak to má být. Doktorka jí vysvětluje, že sice všechny nástroje do kanálku jsou kónické, ale tvaru tubulus se přibližují ani ne z 15%. Kanálek má jiný tvar. My do něj nevidíme. Kořeny se snažíme rozšířit kónicky. Prý je snad ani dokonale nevyplníme.

- Kdy jí to píchlo? Podejte mi měřák. Tady ji to píchlo.

Znovu rtg. Je vidět, že pookřála. I když ten distální píchá, asi ho ještě přimrtvuje, už pracuje jistě a s radostí. Dnes se to povede. Dívám se na ni tázavě.

- Nebojte se, máme nástroje.

- Jé, to lije. A já jsem tady na kole.

Doktorka:

- Já vás odvezu.

- Ne, ono přestane. Bude duha.

Předpokládám, že původní obraz oblohy, kterou jsem pozorovala v rentgenové místnosti, se nezměnil. Vlevo šedá, slunce, jasně modrá, vpravo černo.

- Jé, opravdu. Duha. Podívejte!

Mám oči zavřené. Chce se mi zase na záchod. Vypila jsem tolik čaje. Hledím do sebe. Maminka mě hladí.

Neboj se, tolik jsi toho zažila, vzpomeň... Porod, tak to vydrž.

Oči se mi zalévají slzami. Držím je pod víčky. Tak nejen Rafael, i maminka mě přišla uklidnit. Moje silně, velice silně bušící srdce. Docela mě buchot děsil.

- A vy jste nepoužila silikon?

- Ne, tady se nepoužívá. Tady naopak jsem odmašťovala. Ten je jen aby nepřilnula výplň.

Distální tubulus

Kořenový kanálek je nutné vypracovat na široký průměr s úzkým foramen apicale, aby nedošlo k přeplnění. Dále si vyberu vhodné cpátko (plugger). Kořenový kanálek vymažu sealerem, vložím gutaperčový čep. Přebytek gutaperči upálím nahřátým spreaderem. Pokračuji ve vertikální kondenzaci gutaperči pluggerem. Jelikož při upálení 1. čepu neprohřeju čep i v apikální oblasti, tak postup opakuji. Tato metoda je náročná a zdlouhavá!

Ano, zdlouhavá. První sezení asi přes tři hodiny. Druhé asi dvě a půl nebo tři. Dnes dvě a půl.

- Tady to má teplotu 200°C.

Zdvihám ruku, neb teplota mě projela až do kořenů.

- Nepotřebujete odsát sliny?

- Eeee.

Pod blánou mi tentokrát žádná chemie nestéká do krku. Vše se zachycuje na bláně.

- Teď všechno vypněte. Ono vám tam pak ještě kus vyleze právě na jeden kanálek.

Když už si myslím, jak má kanálky rozšířené, zaplněné…

- Teď se nebojte, bude to jen vibrace.

Poslední si nechala bolestivý.

- Píchá?

- Eee.

Pracuje na jistotu. Slyším stálé odkládání nástrojů. Je to nekonečné.

- Potřebujete něco, pane doktore?

Ten mi tu chyběl. Ať nezdržuje. Medik se ptá, jestli ve vedlejší ordinaci může dát kompozitum na prasklý zub.

- Myslíte, že kompozitum udrží prasklinu?

Hm, hezky ho sjela. Ale správně.

- Dejte mi deset minut. Už ukončuji čepy.

Teprve teď mi přestalo srdce tlouci. Teda – silně. To se píše na parte.

Zažila jsem bolestivou napínavou exkurzi do kanálků. Konečně poslední upálení čepu. Cítím, jako kdyby někdo kouřil. 

- Připravte si to, ještě nemíchejte. 

- A mohu použít původní papírek nebo nový?

- Můžete původní, když se to nelepí.

Ještě dává bílou hmotu. 

- Můžete míchat. Je toho málo. Zaplním to přes vrch.

Celou dobu ležím hlavou dolů. Konečně se křeslo zdvihá k zářivkám. Hotovo. 

- Bude vás to třeba ještě bolet. Zítra víc. Třetí den nejvíc. A pak to začne ustupovat. Každý to má jinak. Já jsem zub cítila měsíc.

- Co vaše těhotenství?

- Mám už polovinu za sebou. Paní Hrobská, chci se omluvit, jak jsem na vás minule byla hnusná. Nezlobte se na mě.

- To ty hormony, viďte?

- Ano, hormony.

Můj původní záměr dnes odplul. Je to jen žena. Přišla z Ukrajiny. Pracuje na špičkovém pracovišti. Ovládá skvěle jazyk i jeho nuance. Je dobrá učitelka. Sestřička se dnes hodně přiučila. Všechny sestry na praxi tady se ptají. Jak, proč… Poznávají ty jejich růžové, hnědé, stříbrné jehly a jejich velikosti.

Platím. Za ty peníze bych měla skoro nový. Neva. Můj je můj. Byl živý, není… Mám s počkat na termínek. Už mě tlačí čas. Majitel organizuje pacienty. Paní xy je v ordinaci. Tamta půjde s ním. Tahle jde na rtg. Omlouvám se, že už musím. Ano, píše sestřičce na papír, aby mi zítra zavolala.

Cestou se stavuji s poukazy v domě, kde žila dětská lékařka. Nechala tři děti. Jedna ji následovala. Už je též lékařka. Už má taky dvě děti. A její dva bratři už jdou po svých nohou. Všechno v životě pokračuje dál. Dotluče srdce nejdražší, ale pokolení pokračuje. Je třeba mít a rodit potomky. Rozmnožovat rod. Aby se nestalo, že by vymřel.

Přijíždím. Parkuji. Už je tu paní. Malá. 43 let. 47% tuku v těle. Všechno ví, všechno zná. Vyzkoušela diety.

- Ale diety jsou cesta do pekel. Vy nemáte dovyživené tělo. Je třeba o něj pečovat. 

- Zkusím to kalorickými tabulkami.

- Vždyť vám to vypočítalo, že máte z hubnout 65 kg. To je jeden člověk.

Samochtějícímu se křivda neděje. Hlavně aby měli její patnáctiletý a devatenáctiletý mámu. Ta odjíždí na kuželky. Nedala jsem si práci s vysvětlováním. Třeba zavolá. Uvidím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-12-rajewski-da-se-mlsat-zdrave

Jé, bude osm. Webinář pro nás i pro klienty – Dr. Pawel Rajewski. Přední světovýodborník na transplantaci jater. Na metabolické poruchy. Rektor univerzity v Bidgošti. Téma:  Dá se mlsat zdravě? Ano, dá. Dávám pár PrtSc co jsem stihla… Inspirace… Pro vás! Však přijďte, ozvěte se. Udělám z vás zdravého člověka bez léků…

Objevuji náhodě video Vlasty Mádla. Pouští ze CNN prima news dnešní živé zprávy – v devět. Prý byl odsouzen Patrik za to a za to. Pak takový, co si jeho jméno nepamatuji – taky odsouzen. A teď bacha pozor! 

- Patrik Tušl se skrývá neznámo kde… 

Pak pouští zprávy od soudu za hodinu a to už tam o Tomáši Čermákovi není ani ťuk. Kde je největší dezinformátor?!! Hlavně, že jeho obhájce Naxera řekl, že ho byl před časem navštívit. A s kým tam mluvil? A proč ho neukázali jako medvěda?

A bomba na konec. Ekonomka Turková se ptala nepříjemně rybího oka. Jeho stupidní odpovědi jsou na demisi. DEMISI!!

Ivana Turková vysílal(a) živě.

https://www.facebook.com/100082673402121/videos/418486730576024 ·

12.2.2024 Most restaurace Severka ze známého seriálu Dycky Most.

Lžibaron Rakušan aneb Padrino Dozimetro přišel s kšiltovkou stejného názvu, ale vtipné to nebylo, spíše trapné.

Vrchní cenzor, mající v zádech založenou novodobou státní bezpečnost s názvem KRIT na potírání dezinformací, pořádá besedy bez cenzury, to nevymyslíš

Už jsme si zvykli, že vládní představitelé neumí nic jiného než lhát

Lžibaron potvrzuje pravidlo když tvrdí, že vláda nikdy neuplatňovala cenzuru, žádné weby nezakázala

Ve zprávě provozovatele domény CZ.NIC z května 2022, se jasně uvádí, že tzv. dezinformační weby byly vypnuty právě na žádost vlády České republiky. (Zdroj v komentáři)

Tak co už těm vládním lhářům a diletantům konečně vystavíme účet

Jste PRO

Dejte si sledování, v dalším příspěvku jsou velice zajímavé informace ke korupci a praní špinavých peněz Fialy

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-12-kocky

Jdu. Kočky už jsou zalezlé, Mourek chrápe nahlas, Žofinka pospává tichoučce.

Byl to den s bohatými silnými zážitky. Hlavně u zubaře. Nyní klid, bez bolesti. A bycha na trpaslíky!

Dobrou noc!