Někteří stále věří bludům

Ráno. Šest. Mourečkovi dávám lžičku kapsičky a pár dietních granulek. Rozpouštějí mu písek v močových cestách. Šup, rychle mizím zpátky v ložnici. Zavírám za sebou dveře. Aby mrouc nepřišel mrouknout. To on umí, drzoun. Devět. Dnes jsem spala v domě sama. V klidu. Deset. Letí to. Ještě chvilku. Dnes nic, ale vůbec nic nemusím. Pod okny někdo brečí. Tak už musím. Zrzka má hlad. Volám ji z kuchyňského výklenku. Jde opatrně po okraji kačírku. Protahuje se. Dělá Zagorku.

- Tak pojď! Dobré ráno! Jdeš na snídani? Máš hlad?

Mourek se aktivuje. Vstává. Jde loudit. Zrzečka půl kapsičky, misku granulek. Moureček lžičku nehorázně drahé kapsičky a pár granulek. Jen aby věděl, že svačil.

Dnes slaví svátek všechny Denisy. I ta moje. Když jsme vybírali její jméno, byla jsem už v osmém. Ivulka měl nějakou chřipku nebo angínu. Už nevím. Leželi jsme v posteli. Chtěla jsem mít první dceru s mým jménem. Jenže jsem se ve všem podřizovala. Žádná Irena. Lezla jsem jim na nervy. A ještě mít vnouče Irenku. Celý život mě paní tchýně oslovovala tak sladce. Od všech to vyžaduji, jen od ní to bylo falešné. Mé jméno nepřipadalo v úvahu. Teď si uvědomuji, že mě to mrzí. Irenka. Malá Irenka. Nikdy jsem si to nepřipustila. Neuvědomila. Dnes ano.

- A co kdyby to byla Dana?

- Dana? No, hezké jméno. A co Denisa?

Souhlasil. Hlavně ne Irena. 

- No, tak jo. Tak to bude Denisa.

A byla. A vyklubala se o měsíc dřív. :-) Ještě včas jsme se usnesli. Jméno bylo připraveno. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-11_Kocky%2C_zahrada_ve_vyrocni_den/

- Tak kočky, jdete ven. Šup. 

Sedí na kraji kačírku. Najednou do Zrzky vjede rapl. Šup k vrbě. Brousí si drápky. Hup do koruny. Ó, Mourek se taky zapojuje. Jenže ta drzá rezatá skáče z koruny na něj. Honí ho. Mourek nestačí utíkat. :-)

Obhlížím prostor kuchyně a obýváku. Už je mi dobře. Týden počkám, pak se do prostoru vrhnu. Bude to neskutečná práce. Vystěhovat, uklidit cimprlátka. Naposledy letos rozmíchat kbelík barvy. Na schůdky, dolů, na schůdky, dolů. Budu potřebovat Petrouškovu, pomoc. To dám. Ireno, to dáš!! Jak to říkal Policar? Období práce. Nabrali jsme za červen, červenec, srpen energii. Nahromadili ji. Je čas ji využít.

Telefon. Petroušek. 

- Dobrý den! To je paní Hrobská?

- Peťuš, už jedete?

- No, kdybys mě přišla pustit. Čekáme tu se Zrzkou.

- Už jsi u branky?

Běžím ke kameře. Tma. Utíkám k domovním dveřím. Odemykám. Je tu!

- Peťuš, aha, já jsem měla klíče v zámku! :-)

Poledne.

- Tak jaký byl sraz?

- Všichni jsou šediví. Jen já jediný mám barvu vlasů.

- A Jožan?

Líčí mi svou prostořekost ke svému dvojčeti. To je Petroušek. Smí si všechno dovolit. Všechno mu projde.

- A co ty?

- V pohodě. Nebála jsem se. Věděla jsem, že tě mám na telefonu.

Moureček šílí hlady. Dávám mu zas jen lžičku z kapsičky a hrstečku granulek. Jak to vydržíme. Ráda bych mu nalila mlíčko. Dala olíznout trošku másílka. Trpělivá. Ale jak zašustím pro Zrzku, hned stojí v pozoru. Marně. Dnes už zabírá penicilin, povídal doktor. 

Ohřívám polévku. Obědváme doma. Venku mokro. Jdu očesat rajčátka. Hlavně ta pod stromy. V dešti praskají.

- Peťuš, uděláme si smaženičku?

- Hned?

- Za hodinku?

- Jdu si chvilenku dáchnout.

- Honzíček volal.

Je tu. Nabízím metýnku. Kafe. Povídáme si. Petroušek líčí včerejší cestu na sraz dvojčat. Péťa je stejně skvělý! Seděl na místě spolujezdce. Zajeli do zákazu. Petroušek je pohotový. Stavěli je. Ale pustili. Hovor plyne v klidu. To je skvělé. Povídat si bez strachu, že narazím. Tak to bylo dřív. Dnes jsme roztříštění na cimprcampr. Člověk aby se bál, že řekne něco, co se druhému nelíbí. Agrese mezi lidmi - no, zrovna dnes jsem se trefila na FB. Kouzlo nechtěného.

Petroušek je tu ze sportu. Mamka, když mi omylem postavila žebřík na nohu, vždycky mi řekla - ty koni, nemáš ji tam nechávat. Řehtaly jsme se při mém úpění. Mamka kormidlovala s těžkým žebříkem. Já jen držela balanc. Mamka se dřela. Kolikrát mi žebřík přistál na noze kvůli mé neobratnosti. Jak šly roky, už mě neoslovovala ty koni, ale koníčku. :-) Kdykoli jsem něco zvojtila, byla jsem maminkou kárána - ty koníčku!

Chvíli jsme si schrupla s ntb.

- Co ty koníčku?

Pusa.

- Nějak jsem zestárla. Ráda se pohybuji tady na gauči.

- Tak to bylo hezké. A Mour se rád pohybuje tady na teplé dlažbě.

Maminka měla ten svůj slogan - teď si tady sednu, až si z toho lehnu.

Asi před týdnem jedna FB hodná paní, říká se na FB přítelkyně, ukázala obrázek své přenádherné vnučky prvňačky s velkým krásným kornoutem se sladkostmi. Psala jsem:

- Koukám, že se korporace činí, že? Hned první den! Když jsem byla ředitelkou, taky jsem byla ráda, že mohu něco dětem dát. Bohužel!

Odpověď:

- No, Irenko, rodiče Terezky jsou lakomí, kornout ji odebrali, když šla do třídy, takže nemohla nic ostatním dětem rozdávat...

Mé divení:

- Jo to nedostala ve škole?

Totiž našim dětem daly třeba Krkonošské papírny vlnitý papír. Každý rok se někde někdo přihlásil s dárky pro prvňáčky. 

Její vysvětlení:

- Kdepak, to musí rodiče koupit, my jako prarodiče jsme ten kornout naplnili... A mají si to děti rozdávat navzájem, v ten první den, což se také dělo... Jde asi o to, aby si ten první den zpříjemnily( ty děti), případně si získaly nové kamarády...

Můj údiv:

- No to padám k Mourkovi na zem. To mě podrž! :-)

Dnes po šesti dnech čtu docela neomalený koment:

- No, Maruško, dojdi si k doktorovi, protože pomlouvat svoje dítě na sociální síti a tím vlastně na sebe napráskat, jak blbě jsem ho vychovala, to už je na medikaci, z toho se nevyspíš.

Zamíchala jsem se do žrádla prasatům - teda, omyl, do komunikace. Bránila jsem Marienku, tedy babičku té nádherné holčenky:

Irena Hrobská

Věra Nováková Prosím Vás, vychovala skvěle. Tady je vliv snachy. Zmírnila dle mého vnímání soud, napsala oba. VY TO NEVNÍMÁTE? KDYBY TO NAPSALA na plnou pusu, měla by nepříjemnost. Kdopak to řídí? Myslíte, že otec???

Hm, já se trefila. Ani jsem nijak zvlášť nemířila:

Věra Nováková

Irena Hrobská Paní, mírněte se, její snacha je naše dcera a nikdy k lakomosti vychovaná nebyla, takže nesuďte, když neznáte podrobnosti.

Přiznávám: Čertík zlomyslnosti se ve mně probral, když jsem zjistila, kdo se ohradil. Jeho začesané růžky ve vlasech vyčouhly:

Irena Hrobská

Věra Nováková Ó, tak to je mi to jasné. Aha!!! Tak proč to dítě nemělo k rozdávání!? Být Vámi, tak to tu nerozpatlávám. Postižená husa... Tak to se teda povedlo. Kouzlo nechtěného. Tak to poníženě v kleče a kajícně prosím o odpuštění. Kolikrát mám dát očenáš, alias otčenáš??

Odpal na druhou stranu hřiště:

Věra Nováková

Irena Hrobská Vemte se za ruce a dojděte si obě k doktorovi

Tolik lásky jsem v reakci ani neočekávala:

Irena Hrobská

Věra Nováková Koukám, koukám, že jste pěkně zlá, arogantní, namyšlená a suverénní! Možná by stačilo zamést si před vlastním prahem, ubrat páry, trošku si zameditovat, zpytovat svědomí, zazpívat si, rozradostnit svět a nebýt tak škarohlídská! Vaše energie špiní morfogenetické pole lidstva. Takhle se z té temnoty nedostaneme. Napadáte své. Zkuste najít společnou řeč, až se navštívíte. U kávy z očí do očí se hovoří nejlépe. Všechno začíná v rodině. Jsme vzory pro děti. Tady ta holčička na obrázku je překrásné, přenádherné stvoření. Světelná bytůstka. Přišla k Vám Vybrala si Vás. Čekali jste ji? Asi ano. když si k Vám to hvězdné semínko našlo zlatkou nitku. Radujte se z ní! A učte ji všemu krásnému! Pohostinnosti, lásce ke světu, pomoci bližnímu, přátelství a tak dále. Totiž nemá každý takové štěstí, aby takovou nádheru měl. Někdo nemá a jiný si dítě nechal pokazit třeba léky, očkováním apod. Držte ji jak v bavlnce a ukazujte ji, že se máte všichni rádi! Všechno totiž začíná u nás, u velkých, rozumných Jste určitě v jádru vychovaná od své maminky taky v lásce, v dobrotě... Kde se co pokazilo?!

Tak takhle to je, když něco někde řekneš a trefíš se. :-) Jsme naprosto rozmláceni. To se Sorošovi teda povedlo perfektně. Víc už to ani nešlo. Mladí, staří, provakcinační, protivakcinační, pro rouškoví, proti, pro ulici, proti, štěpení ve stranách, v hnutích...

Dobrou noc!

P. S. A taky rozštěpení na ty, co věří v 11.9. a na ty, kteří četli vědecké pojednání o řízeném odstřelu. Vyšetřování se účastnil také český inženýr, který dokázal, že šlo o řízenou demolici. Palačinkový efekt. Mnoho článků, besed, vyprávění a snášení důkazů o tom, že si Američané svrhli dvě budovy sami, ta třetí ještě neodpálena, spadla za hlasatelkou, která hlásila tři budovy spadly... O Pentagonu a díře v něm, kam by se nevešlo letadlo s křídly ani nemluvě. 

https://veksvetla.cz/agent-cia-priznal-na-smrtelne.../

Jiří NitscheIrena Hrobská Článek je z roku 2017 a média stále zatloukají... 

Irena HrobskáJiří Nitsche Ale jak je to možné?! Náš vědec se před lety účastnil vyšetřování. Na základě jeho zpráv o palacinkovem efektu byl stanoven závěr: Řízená demolice. Nehledě na Clarkovo vyprávění, jak už pro položení základů Centra bylo určeno, jak to bude.... A při rekonstrukci budov byly položeny výbušniny. Připraveno. 

Jiří NitscheIrena Hrobská Vymývání mozků je nesmírně účinné... Dodnes je i u nás celá řada lidí, kteří té oficiální verzi věří... 

Josef RuzickaNezačalo to už přistáním na měsíci??

Stejskalová JanaJosef Ruzicka tam se jeste nezabijelo

Irena HrobskáStejskalová Jana Ale lhalo. A Stanley Cubrick na 15 let podepsal mlčenlivost. Po mnohem delší době si pustil pusu za špagátu. Stálo ho to život. Nedožil se premiéry svého filmu o rituálech mocných s Tomem Cruisem a Nikol Kidman. Ta mu mimochodem volala. Varoval ji, ať k němu nejezdí, že budou oba mrtví, než si stačí kýchnout. 

https://veksvetla.cz/mistoprisezne-prohlaseni-agenta-cia-budovy-wtc-jsme-se-zemi-srovnali-my/

Nádherná mapa dezinformátorů :-)

https://xmind.app/m/iAe56y/?fbclid=IwAR2QM3rQBXCFPSkeEmEGfpJnvvAgpRhBJruYH2JSiM6QFKFc9Y59aUMvOGQ