Nemám ráda manipulaci! A ještěry v trafikách. Kradou!!
Dnes krátce. O maňáskovém divadle světa.
Výjimečně ráno auf. Před sedmou musím vyjet. Náhradně stříháníčko. Ve středu budu lézt po horách. Budíka jsem si ve tři narafičila na šest. Asi jsem ho neslyšela. Miculena tu zas obzukuje, pomraucává...
Micko, jak to žes mě nevzbudila?! Sedm! To už mám být v křesle u kadeřnice!
Rychle koktejl, rvu noční košili; natahuji v běhu cokoli, jen už vyjet.
- Eri, já jsem zaspala. Ale už jedu!
Hlavně, že mi kladla na srdce, abych přijela včas. Já se picnu. Aspoň jednou kdyby se mi to povedlo.
Mám skvělou vynikající kadeřnici. Klídek a pohoda. Ostříháno. Další paní na osmou přišla před osmou. To nechápu. :-) Ještě že to nečte Petroušek, ten by to chápal; a moc dobře.
Frčím domů. Den bude dlouhý. Brzy začal. Stavuji se v papírnictví pro vánoční svíčky. No, vánoční! Je na nich napsáno do lampionů! Až doma zjišťuji, to je vina karty, tam člověk nevidí hotovost, co jsme si přinesla. Osm svíček, svíčiček za čtyřicet korun!! Čtyřicet! Vždycky stávával balíček vánočních okolo třiceti. Dám i čtyřicet, ale ne za osm kousků. Ok. Stalo se.
Vytelefonovat pobyt v Harmony ve Špindlu. Dovolená s Herbalife. Tři holky jsme se včera smluvily. Manželé ponechali termín na nás. Podařilo se nemožné. Harmony už je zase hodně obsazen... Našli tři pokoje na stejný termín!
Dopoledne pracuji. Objednáváme s klientkou zboží... Další paní volá. Dostala avizo, aby mezi 11.01 a 12.01 čekala kurýra. Nešla ani na oběd... Pak už jen SMS, že si má balík vyzvednout na Sazce. - Já ji nechám poslat balík do firmy, aby byla k zastižení, a kurýr drzoun tohle. Paní se děsně zlobí. Vůbec se nedivím. Vůbec! Co to je se světem? Dřív pošťák denně nosil balíčky, neexistovalo, aby nedoručil... Ty vorle, na vedoucích místech sedí zloději a za volantem přepravní služby drzí líní debilové. Volám do skladu. Musím vyplnit - bože, jak to nenávidím - dotazník, formulář.
- Co je order?
- Číslo objednávky.
- Nefunguje to. Je to červené. Nejde to odeslat!
- To je divné.
- Moment, zkopírovala jsem. Zkusím číslo opsat. - Ne. Nejde mi to.
- To je divné.
(Divné to není. Je to naprosto normální. Formuláře musí mít náležitost, jinak vás robot nepustí...)
- Moment, vymáznu to. Mohla byste mi to číslo, které jsem vám nadiktovala, nadiktovat?
Diktuje. Dopisuji. Ejhle! Rámeček zčernal. Pink! Formulář odešel.
Volám na přepravní službu. Ty vorle! To je na zabití. Paní je součástka, hodný poslušný biorobůtek.
- Mohla byste zavolat řidiči, aby hnul zadkem vrátil se a ještě dnes balíček doručil?
- Vidím, že ho svévolně opravdu dal na úložiště Sazka, ale jakmile nám to spadne do úložiště, nelze ho už vzít zpět.
- Jak nelze? Snad se tam vrátí, ne? A jestli chcete kód pro vydání, nadiktuji vám ho!
- To nejde. To my nemůžeme.
Ty vorlééé!! Kdyby byla Třebíč blíž, jela bych tam nakopat jednotlivé aktéry. Pod hovorem mi zvoní adresátka. Ztratila jsem tolik drahocenného času. Kvůli šlendriánu, lenosti nějakého hejholy z DPD. TA bezmoc! A to se chce! Aby lidi netušili, jak dopadne soud, aby netušili, jak dopadne cokoli. Zvůle moci. Blbost vládne...
Jé, to je Shakespearův Sonet 66. Nejraději mám z kvanta překladů ten Saudkův:
E. A. Saudek:
Jsem unaven a za smrt prosím Boha -
jen nevidět už, jak je bita ctnost,
a vynášena nicka přeubohá,
a křivdou rozšlapána nevinnost,a odívána zlatem nemohoucnost,
a v trhu prodávána dívčí čest,
a pokálena bezúhonná vroucnost,
a utloukáno to, co silné jest,a umění jak panáčkuje vládě,
a doktor Blbec káže geniům,
a lumpové se posmívají pravdě,
a Dobro babě Zlu jak smejčí dům -tím světem unaven, tak rád bych zhas!
Leč tebe zůstavit mu napospas?
Vrchol: Balík tam bude šest dnů. Pak se vrátí do skladu. Tam ho znehodnotí!!! A pošlou jiný!!! Kdyby se vrátil mně, zboží dále prodám... Ne, hlava mi to nebere!! Uzavřená nepoškozená pixla...
Po o balím k mamince. Na šestnáctou paní na přeměření. Vyjíždím, volám, jestli by mi svezli maminku. Ano, vyřídí. Rozkládám se na lavičce pod kaštanem. Prostírám. Zalévám kafíčko.
Takové maličkaté neviditelné nuance. Tomáš - nemá konkurenci. Rozevřou se dveře výtahu, jede až do altánu, až do Tramtárie. Dnes - dveře se rozevřely. Čekání. Odložila jsem do košíku mističku. Hezky poslušně pro maminku. Kdy má přijet pro mamku?
- Za pět minut čtyři. V šestnáct má přijet paní.
- Ale už máte čtvrt.
- Ano, už mám čtvrt. Však tady už deset minut čekám.
- Ale já jsem musela nakrmit ostatní.
-:-) :-) :-)
- Já taky nic neříkám.
Beru maminku, parkuji k lavičce. Vybavuje se mi scénka z loňského léta. Paní K. vždycky nesmírně VESMÍRNĚ toužila po společnosti, po komunikaci, po doteku, po konverzaci. Brávala jsem ji na terasu. Nosila jsem jí dobroty. Než si jedna důležitá pro paní přijela, div ji nevyklopila. Volala jsem tehdy:
- Má tady ještě meloun!
- Teď měli melouna. Nepotřebuje!
A jindy se zas jiná realizovala a nechtěla, aby paní K. s námi obědvala. Mám tu scénku natočenou. Rve srdce! Ten věchýtek na vozíčku se drží mocí mermo zárubní. A z jídelny se ozývá:
- Já jsem myslela, že byste se najedla tady. Paní tam má rodinu.
- Ale nám to nevadí!! My budeme rády!!
Halekaly jsme s Lindou. Marně.
Tak tohle manipulování mi dnes vyběhlo v mysli. Tak se mi to příčí. Na jednu stranu mi řeknou:
Ale my nesmíme nutit... My nesmíme... My NESMÍME!!
A na druhou stranu: My děláme. My nutíme. My zakazujeme. My omezujeme. My vládneme. Nerušit!!! A nejlepší je, když na dotaz, jak se věnovali v době korona hlavní odpoví, že 24 krát jsme s paní hovořili... A na dotaz: Nechci vědět kolikrát, zajímá mě čas, délka hovoru. Ono hovořit je třeba:
- Dobré ránko!
Nebo:
- Dorou chuť!
A už jsme s klientem dvakrát pohovořili, že?
Prohnilý systém. Vedou v něm zloději, kteří se neštítili rozkradení státního majetku. A trafička? No uděláme z tebe ještěra! Budeš mlátit ocasem - vládnout!
Prve jsem doposlouchala skvělý pořad s Jardou Chvátalem. Ano, ano, strach je droga. Lidi potřebují drogu. Budeme je strašit krimigranty, atentáty, bombovými útoky... Už to nefunguje? Co tam máme dál? Jo, koronu! A lidi zavřeme, a klidně čtyři dny nebudou komunikovat. Cože? Něco proti?
- Tak my vám necháme znesvéprávnit maminku!
No, tomu se říká asociace - jedna nevinná manipulativní starostlivá větička: Už máte čtvrt!
Jasně. Jasně.
- Mami, víš jak se jmenuji?
- Iva.
- Já jsem ta druhá. Iva sem nejezdí.
- Ne?
- Mami, když taťka stavěl limnigrafické stanice, jezdilas za ním někdy do Krkonoš?
- Jezdila. I na Šumavu. Byl tam sám. On by byl jelen...
- Do pr. střelen...
Maminku to rozesmálo.
- Mami, a kdo hlídal Ivu? Vždycky na pohledech psal, ať pozdravuješ Tititi...
- Babička Konečná. Ona k práci nebyla, ale děti pohlídat uměla. Tak vás hlídala.
Nevím, ale myslím, že se mamka mýlí. Babička Konečná zemřela před mým narozením. Neznala jsem ji. Měli firmu Centrokov, v Okružní... Myslím si, že se asi musela otáčet. Možná vařila pro učně... Nerozvádím to... Vyzvídám, jak to bylo s elektřinou. To začínala... Měli, ale šetřilo se. Ptám se na draní peří... Sama jsem se jako holčička účastnila. Bylo to bezva. Kruh lidí. Družení. Nesmělo se funět...
Konec. Loučení. Zítra.
U branky už se usmívá mladá paní. Vypadá moc krásně. Ještě nemá kondici, ale...
Odjíždí. Naložit houby. Připravit skleničky s borůvkami a smetanou na dva dny pro maminku. Sebrat prádlo; vyžehlit těch pár kousků. Snést kufr...
Na dvacátou se připojuji na poradu.
Chystám do lednice. Popisuji. Ještě dopis mamince vytisknout. Zítra vstříc krásným zítřkům. Uvidím zas Pec v létě. Přípravy hotovy... Zítra dobalím. Bude zima. Bude pršet. Ne, naše túry budou skvělé. Těším se na pohledy dolů, do kraje. Možná potkáme Krakonoše. Ačkoli - ten stávává ve Špindlu na mostě... :-) Máme s ním taky fotečky.
To byl maraton. Chci se vrátit do starých hnusných dob. Bylo tam jisto. Kvalita. Přísné normy. A to, co se dnes děje? Ne. Tatínku, ten zpropadený socialismus byl to nejkrásnější a nejbezpečnější období mé návštěvy tady v hotelu Země.
Toto je skvělé!!!
Jé, kdyby si tohohle doktora pustil ten mladý u pokladny v Lidlu. Ječel na mě, že nemám roušku, prý ho nakazím! Hyster! Tehdy jsem se ho ptala: Jak vás, ehe, ehe (naznačila jsem kašel) mohu nakazit, když jsem zdravá?! Takový mladý, a takový hloupý! Zdrogovaný strachem!
Dobou noc!