Nemám ráda Silvestr. Byl víc než krásný. Rodinný.

Nemám ráda Silvestr. Vždy jsem mazala z hor s dětmi 30. domů. Organizované veselí. Zaspat ho. Plánovala jsem všední den. Však taky pošťačka donesla dopis, dáreček z Číny. Prý je všední den. Ač Silvestr, přesto skvělý, srdečný, nádherný. Bez TV, bez rádia. Jen tak.

Okolo poledne vyletěla ku Pze Linda se svou černou Kitty. K obědu ovárek - jazyk, srdce, ledvinka... Křen s jablíčkem - jsem vyrobila. Ale ten se mi povedl! Celou půl litrovku - jsme snědli. Skvělý, ostrý, zdravý, vynikající! Večer jsem pro velký úspěch vyrobila další. 

- Peťuš, pojedeš se mnou, abych si mohla dát víno?

- Jsem tam byl včera.

- Dnes bych mohla jet na kole.

- No, ale musela bys jet teď. Jdu ti ho napumpovat.

Kolo přistavil. A jela jsem. Unikátní. Teplo. Sice po stezce hodně lidí - rodiny, milenci, pejskaři... Hlavně šířit lásku. Být ohleduplná. Rozcapení přes celou cestu. U nájezdu na stezku - skupinka. Objíždím. Ani mě nenapadne si pomyslit něco zlého. Na stezce jsem zdvořile zvonila, děkovala.

- Jé, držte si pejska, bojím se ho! Děkuji!!!

Vzala jsem do batůžku dvě soustečka jazyku, křen, čerstvé bagetky. Běžím po schodech. První patro. Pro mě hrůza. Ale nemám zkušenost - jen jak hoch během svátků okřikl paní, že žádný bonbon nedostane a zas zatáhl dveře do jejich skleněné kukaně. První patro - prázdná chodba. Vzpomněla jsem si na pečovatelku, která neunesla tíhu světa; v adventu se dobrovolně rozžehnala s životem... Tři prý dali výpověď... Nevím, jestli je to pravda, ale první patro - pro mě mrtvé. Určitě se mýlím. Klušu po schodech. Druhé patro. Běžím na pokoj. Nejvíc mě rozcitliví sedící mamka  bezmocně zavřená v posteli. Marně huhlá: Haló, haló... Haló, je tu někdo? I dnes. Vrátila jsem se do kukaně svých oblíbenkyň zažalovat. Je Silvestr, odpouštím. Kočenky běhají, lítají, honí se, snaží se, starají... Úcta. Velká úcta. Atmosféra na druhém patře - veselá, radostná. Dík za ni. Přichází Petronelka, pomáhá mi s mamkou. Tichá, usměvavá, hodná. Konec konců - všechny pečovatelky jsou skvělé. Zaslouží si jen a jen vzdát hold. Za svou nesmírně zodpovědnou práci - s lidmi. Dnes hlavně s nemohoucími - to je o něco těžší.

Maminka opět perlí u křížovky.

- Mami, hovorově Jiří.

- Jirka. - Jirka pirka, šel za dvírka.                                                        Na vokurky chcát.

- Mami? Co to je? To jsem nikdy neslyšela.

- No, vidíš.

- Kdy jste si to tak říkali?

- Asi v patnácti.

Natočila jsem ji. Na videu posunula - asi ve dvanácti. Překvapila mě.

- Mamko, mám doma šampíčko. Zapomněla jsem ho vzít. Tak zítra. 

Balím ji do deky. Sluníčko se sklání, musím se sbírat. Vezu do jídelny. Na stole stojí čtyři láhve vaječného. Přeju, loučím se. Jedu. Obloha posetá piloty sypačů. Hnus. Fotím nádhernou řeku, zrcadlí se v hladině... Kačenky se zpoza mostu na Smiřice přesunuly sem. Jejich houfy čeří hladinu. Sbírám klacíky. Jsem jak socka. I do košíku si je ukládám. Ale krásně se s nimi zatápí. Fotím. 

Přijíždím se soumrakem. Silvestr. Klid. Peču brambory s houbami, luštěninami, kroupami, vejci, cibulí, Moravankou... Mišmaš. Pokladený masem. Zatápím. 

Zachytila jsem posledních pět minut Mrazíka. Zastavila jsem se. Pohádka vybarvená. Nádherné slovanské vzory. Trámy v chaloupce jsou potaženy textilem. Krásné barvy, květy, příjemné tvary, obličeje... Blonďaté hlavy. Slovanské symboly. Ovanulo mě slovanství. 

Silvestrovský večer. Střílejí. Micka není k sehnání. Přijedou prý mladí. 

Jsou tu. Dáváme polévku. Ovárek. Letos bez kolena. Servíruji. Hrají karty. V. umí prší. Pak hrajeme pexeso - zvukové. Vítězím. Vykazují mě ze hry :-)  Nemají sluch. Já jo. A umím rychle odpovídat. Na mě nemají. Kluci v deset zalézají do nory k nějakému fotbalu nebo hokeji. My holky zpíváme písničky Semaforu. Snad desetkrát Kdyby tisíc klarinetů Glory, glory...  V. tančí. Překrásně. Náramně se bavíme. Skvělé. Vytahuji křišťálové kyvadélko. Ptáme se. Večer bez TV, bez rádia. Ani jsme si všechno neřekly, bude půlnoc. Micka přišla.

Narodil se nový rok. Připíjíme, přejeme si... Ze všech stran ohňostroje. Mladí jdou na dvůr sledovat gejzíry světel. Prskat prskavkami. Micku beru do náruče. V ložnici ji chovám. Uložím ji do její přihrádky. Přede. Pozoruji světla nad pevností...

Nechce se nám rozejít. Loučíme se. Odjíždějí. Děkujeme si s Petrouškem. Poslední noc starého roku. První noc roku nového. Co přinese?

Tak hezký klidný Silvestr jsem nezažila. Jen tak.

Dobrou noc!