Nemastný, neslaný... Prosím tě, vždyť jsi šťastná!

30.10.2020

Od ničeho k ničemu, od nikud nikam. Myšlenky v oblacích.

Nad ránem jdu spát. Čekala jsem na bubeníka Micku. Nezabubnovala. Co se jí přihodilo? Za chvíli se budím. Musím rozsvítit, nadechuji světlo. Zas usínám. Den. Zháším lampičku. Ptáci létají ke krmítkům. Kmitají od stromu ke stromu. Prší. Zahrada se napije. V půl desáté skyp s maminkou. Beru si bundičku s kapucí. Jdu sbírat ořechy. Tyhle vlhké - musí se sundat slupka - to je moje vášeň. Očekávám, že se někde zjeví Micka. Ráda mě děsila svými výpady. Určitě mívala radost, když jsem se lekla. Večer si na mě počkala přikrčená. Vyskočila. Vykřikla jsem strachy. Už jsem jen viděla mihnout se chlupačku zahradou. Jak byla zvědavá! Všechno si očichala. Žádná změna jí neunikla. Prohlédla si na ulici auto návštěvy. Chytrá. Návštěvy neměla ráda. Vylezla vždycky, když jsme zavírali branku. Věděla - už odjeli. Hned přiběhla a rovnou do domu. Cítila se bezpečně ve svém revíru. Stála-li jsem s někým u plotu, kdo měl psa, vycapovala se na dlažbě, aby se pes mohl zbláznit. Vycvičená. Hodná. Od původního - nesmíš nic - už okupovala kancelářské židle, vlastně všechny židle, v posledních dvou letech mě přemluvila a směla se vyvalovat na dece na sedačce. V ložnici si obsadila jednu skříňku. Když se bála bouřky, měla své dvě skrýše -  za piánem a v technické... Ochočila si nás. Párkrát jsme ji našla trůnit na m dece v posteli. Jen jsme vykulila oči, hned seskočila. Inteligentní. Můj pohled stačil beze slov. 

Už mám plný koš; beru i takové černé. Vevnitř najdu malé křehké šťavnaté plody. Vylouskat, sníst nebo namlet. Vytahuji pár ořechů z vany. Koukám, jestli tam nespadla. Nespadla. Už musím domů. za chvilenku skyp s maminkou. 

Maminka dnes děsně zívá. Může to být deštěm? Úplňkem? Povídáme. Svěřuji, že se naše hraběcí osvícenost Micicinda nevrátila domů. Máme nového ministra zdravotnictví. Včera novináři vyšťárali, že podepsal petici proti nynějšímu premiérovi. Včera zapřel. Dnes prý varianta - že ho někdo podepsal i s manželkou; do večera další změna. Ano, podepsal. Ale s premiérem si to vysvětlili; on přijal nabídku místa ministra, protože chtěl pomoci. Cha, cha. Peníze a moc vůbec nehrají roli. Očividná lež. Naskočil k vlkům Tak uvidíme. Jestli zvlčí. 

Faltýnek - póvl. Čenich vždy tam, kde cítil prachy. Národ nesmí nic. Ale panáček nenosí roušku. (Já taky ne. To jediné máme společné.) Ale aspoň je vidět, jak je ta rouška důležitá. :-) NEdůležitá. Panáček se dnes vrátil od móóóře. Jestlipak si nechal poničit zdraví špejlí? Nebo si test koupil? Lidi domácí vězení. Támhle ve Sněmovní i okolo Úřadu vlády obšancováno. Kdyby se tam člověk dobýval, použijí zákon proti Ústavě... A vyhrozí, jak to, že si člověk dovolil svobodně jít Sněmovní ulicí... 

Vyzvídám na mamince, jak tatínek mohl tady pod námi zavézt hradební příkop jen kolečkem. Péťovi trval rozvoz hlíny ze základů domu tři roky. Bohužel, to už z mamky nevydoluji .zapomněla,

- Mami, dovedeš si představit, že tě položí do medicinálního lůžka a za tři vteřiny máš paměť zpátky?

Radostně reaguje. Proč by to nemohlo být pravda? Jules Verne byl vysmíván. Cesta do Měsíce? To je fantasmagorie. Vzlétnout letadlem? Určitě to nejde. Jo? "Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout." Povídal Napoleon Hill.  Měl pravdu, chlapec. Posledních deset minut už tu mám klientku. Zlepšila se. Má pochvalu. Termín. Nákup. 

Redaktor Suchoň. Dovolil si na nedotknutelného hysterického ředitele ČLK Kubka. Úvodní otázka, co myslel neomylný Kubek tím, že lidé si raději jdou koupit eko mrkvičku, než by byli doma, aby nepředávali krákorán. Kubek měl naučené odpovědi. Mlel si svou. Neodpověděl. Zase si mlel svou. Otevírala se kudla v kapse. Redaktor na měsíc stažen z obrazovky. Jasně, jsme před rokem 89. Zákaz vycházení i v tzv. nouzovém stavu odporuje Ústavě. Ano, jsme před rokem 89. Zákaz stýkat se s blízkými - jasně. Omezování práv. Zákazy přes zákon. Nedodržení zákona. Dupání po něm.

Jdu namočit do pračky prádlo na 40°C. Nechávám si v technické svítit, Abych nezapomněla pračku stopnout. Jasně, naprogramovala jsem na 60°C. Ireno, mysli! Myslím. Na kočku. Kde asi je. Nejen že jsem prádlo zapomněla namočit, ale ještě prala na 60°C. Petroušek volá.

- Já jsem ji ráno hledal s baterkou. Nikde nebyla. I do boudy jsem sáhnul.

- A já ráno v dešti sbírala oříšky. Volala jsem ji. Ne.

Poslouchám na FB člověka, který se snaží dostat do Sněmovní ulice k petičnímu stánku. To je zvůle! Všechny vchody k Parlamentu hlídá policie. Ta má snad pomáhat a chránit! Pán není agresivní. Není vulgární. Policisté prý vykonávají práci - psali lidi v komentech. Ještě je varianta, že od ní odejdou. Jasně, peníze... Žena policistka buzeruje. Copak ona nemá děti? Legitimuje. Vyhrožuje. Prý co tu má co dělat. Nadskakuji. Jak si dovolují ho omezovat v pohybu?! Pak mám jít vypnout praní. Zapomněla. Pak nemám poplést teplotu. Pán policistovi vypráví příběh své maminky. Asi před měsícem jí bolelo břicho. Vyděšená ze strašení TV, šla k doktorovi. Udělali test. Negativní. Léčili ji kortikoidy. Byla pozitivní. Asi do tří neděl umřela. Chjo... Neměla vůbec do nemocnice lézt...

Petroušek je tu.

- Nesu baterii.

- Jů, ta je krásná.

- Vidíš, tady ten čudlík jsi rozbila.

- Já?

Ještě odjíždí pro Scuk. Farmářské výrobky. Volám na něj, aby vzal nákup klientce. Chodím od ničeho k ničemu. Zadělávám na chleba. Copak se mi může povést? Ani náhodou. Zmrzačila jsem ho. Nízký. Chjo. Ireno, vždyť víš, dobré energie u vaření vařené vylepšují.

Půjčili jsme si pohovku. Dnes jsem vyčarovala skvělý plán. Na chvíli jsme zapomněla na Micku. Povedlo se mi vymyslet to, co chci. A to se stane. V úterý doladíme se slečnou, která se mi věnovala. Vyjevila jsem své přání. Seděly jsme u počítače. Já tady, ona v Lounech. Vedla mě. Zadávala jsem si slova, která mi nehláskovala; prohlížela jsem si varianty sedačky svých snů. Látka lancaster. Nádherná.

Luxujeme. V létě jsme z ručního vysavače s Lindou ztratily kloubek na trubku. Hlavně, že jsme do maminčina turba dali nový pytlík. Chceš nechceš, musíme vyndat centrál. Luxuju prázdný prostor po sedačce.

- Už musíš sedět pohodlně. Týden sis užila v kancelářském křesle.

Vyluxováno. Honzík s Petrouškem stěhuji půjčenou sedačku.

Hotovo. Usazeno.

- Peťuš, takovou bych si nikdy nekoupila.

Sedáme. Dáváme hlavy dohromady. Předvádím mu různé varianty. Nakonec se shodujeme na té nejlepší.

- Máš pochvalu!

Peťuš, v úterý dopo to se slečnou doladíme. Byla perfektní. Přesně plnila mé představy. Akorát prý nyní mají objednávky na konec ledna. Takže si do začátku února počkáme.

- Jasně, vyčekáme si to. A bude to překrásné.

- Už nadosmrti. Sedací nábytek mých snů.

Večer. Uvelebuji se na nový gauč. Nižší. Vždycky do něj spadnu. Za pár tvrdých dopadů už umím usedat.  Naše prodaná byl pohodlná. Vydržím...

Ustaveno. Jen Micka tu chybí. Aby to zvědavě okoukla. Včera ji tu prý sháněl ten moratý krasavec. Jak mu v létě svou nesmlouvavou bílou tlapou uštědřila takovou, až spadl ze schůdků její boudičky.  

Pouštím si video z úvodní stránky blogu. Hovoříme s maminkou o studánkách. Dva roky. Takový propad. Ať jdou všichni fašisti světa do p... Kam? Do propadliště dějin!

Dobrou noc!