Nenalíčená mezi lidi. Zvládla. Šťastná
Ráno. Úterý. Tak dnes v plné pracovní aktivitě. Peču bagetky. Už třetí den pečení po sobě. Rozdávám.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-14-snidame
Kočičky dnes irské hovězí. Úplný hřích. Místo aby si venku chytily myšky, krmíme je hovězím, ještě z tak daleké země. Masíčko vypadá jak vepřové. No, jsem taky obětí globalismu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-14-nachod-kudowa-nachod
Venku to vypadá na krásný den. Po víc jak týdnu už zase řídím. V deset u Eriky. Mám být. Lindin Petr přijel renovovat zahradní chaloupku před desátou. Odjíždím v deset pět. To už asi nestihnu být u Eriky včas. Eri nevolá. Ví. Vjezd do jejich ulice do podzimu uzavřen. Parkuji u hospody Na Bojišti. Ve Skalici u nádraží. I v Trutnově mají Na Bojišti. Tudy i tam šla bitva v šestašedesátém. Tehdy bílé rakouské kabáty se svými předovkami prohrály. Taky technika jejich válčení byla důvodem. Prušáci měli zadovky, tedy při nabíjení nemuseli vstávat. Tmavé uniformy se v přírodě víc ztratily. Hlavně Rakušané používali stále techniku první řada vpřed. Padla. Další. Další. Další. Prušáci využívali nerovnosti v terénu. Neměli takové ztráty. Hodně tu zbylo u cest kosterních pozůstatků. A pomníčků. Pár km odsud sady. I tam se ledacos našlo. Nyní tu povede obchvat. Mnoho mrtvých bude pod cestou. Nebo jejich ostatky někdo vyzvedl?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-14-u-eriky
Klušu rozkopanou ulicí. Těším se na Eriku. Mám ji moc ráda. Trpělivá, přátelská, hodná, milá. Nesu ji dárek k svátku. Měla minulý měsíc. Jenže jsem ho nechala v autě. Tak dnes jsem nezapomněla. Vezu jí i houstičky. Prve vytažené z trouby. Vítají mě její pejsci. Abby a Quincy. Abby mladá krásná, přátelská. Quincy už je asi 98, tedy 14 a 3 měsíce :-) Pamatuji si na Quincy jako štěňátko. Nerada se celý život fotila. Dnes už málo slyší. I focení ode mě vydrží. Nechce být venku sama. Má ráda společnost. Abby jí asi prodlužuje život. A taky Eričina láskyplná péče.
Quincynka trošku kulhá. Holčička psí. Vlastně stařenka psí.
- Víš, že jsme ji už dvakrát chtěli nechat uspat? A ona druhý den běhala jak za mlada. A sestřenka přijela z ciziny taky uspat pejska. Jezdila tři čtvrti roku.
Ach, smutné konce lidí i zvířat. Ještě, že Eri zbude mladá… Z jejích tří kocourů jeden je taky na uspání. Ale drží ho dietní stravou a medikací. A láskou.
Melíruje mě. Máme hodně času.
- Ty taky furt koukáš do telefonu, viď?
- Závislost. Taky to mám.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-14-ano
Koukám na rámeček na FB. Konec světa se blíží. Už i Pankrác, Servác, Bonifác jsou teplí. Ale dneska je to in...
Linda mi volá. Sousedka měla ročního kocourka Karla. Měl kouličky. Ztloustnul. Včera se mu narodila tři černá koťata. To transgenderovství je v přírodě už všude. Nejen u lidí. Dneska je to in...
Hotovo. Jedu dál na Náchod. Miluji pohled na náchodský zámeček. Je opravdu na vrŕŕšku kulatém. Kdysi holou zámeckou stráň páter Myslimír Ludvík a jeho přítel P. Regner Havlovický nechali posázet šeříky.
https://www.ceskaskalice.cz/o-ceske-skalici/o-meste/osobnosti/josef-myslimir-ludvik-241cs.html
Myslím, že Myslimír poprvé přivezl do Čech jiřinky. A na prvních jiřinkových českoskalických slavnostech se roku 1837 stala královnou plesu Barunka Panklová. Vlastně od toho dne už Němcová. Byla oddána v kostele v Malé Skalici. S manželem se účastnili první jiřinkové slavnosti. Vzpomínám, jak jsem na chalupě četla pro mě okouzlující Jiráskovu kroniku U Nás. Pod nohama dole v údolí zrcadlo Rozkoše. Kraj z knihy na dosah. Kronika začíná pochůzkou sluhy Dubenuse na Boušín. Nesl tamnímu faráři dopis. Tam to všechno je. Jedu-li do kravína pro mléko, nezapomenu vyfotografovat pamětní desku na Ludvíkově statku. Stále tam žije jeho rod. Hospodaří na polích, chovají krávy… Jejich děti jsem učila. Jeden z nich mi řekl jako malý chlapec:
- Já miluji práci na poli. Mám rád práci na statku.
A to trvá. Už je z něj dnes dospělák. A stále s láskou jezdí na traktoru, vezme vidle do ruky, krmí krávy… To by určitě jeho předek rád slyšel.
Projíždím dál do Kudowy. Zkusím, jestli už mají otevřené zeleninové stánky u cesty. Vpravo první u dědka. On je to takový hodný stařík. A má jahody. Za devadesát. Zítra jsem měla jet s Lindou na samosběr. Za šedesát. A to já si koupím. A nové okurky a rajčata. Polské. A čtyři stará jablíčka a dvě hrušky. Našla jsem prve ve skládku asi osm žlutých posledních. Pro nás zázrak, že tak dlouho vydržela v chladném prostředí s šancovní zdí. Jedu dál. Lidl. Biedroňka. Vím, co chci. Cestou zpátky se stavuji u jedné úřednice. Znám její jméno. Velice mi v něčem pomohla. Nesmírně lidská. Jasně. Zas ty debilní skleněné dveře. Za nimi nějaká osoba odchází domů. Fotobuňka mě propustila dovnitř.
- A za kým jdete?
Ty vorle! Bojí se, že vytáhnu samopal? Kde to jsme!
- A čeká vás?
- Ne. Kde ji najdu? V prvním, ve druhém patře:
- V prvním.
Jde za mnou.
- Kam teď? Vlevo? Vpravo?
- Vlevo. A vpravo.
Zahýbám na konci schodů vlevo. A do pravých dveří.
- Neklepejte. Tam je chodba.
Otevírám dveře. Vskutku. Právě vychází paní. Asi tak čtyřicetiletá.
- Sháníte někoho?
- Ano. Paní XY.
- To jsem já.
- Jdu vám poděkovat. Poznáte, kdo jsem?
Podávám jí kytici a bonboniéru. A v ubrousku housku z rána.
- Vy jste podle hlasu paní Hrobská.
- Ano. Velice si vážím toho, že jste mi pomohla. Nezištně. A že jste se o mě postarala.
Paní říká, že to je samozřejmé. Není. Opakovaně mi něčím posloužila, když mi někdo chtěl ublížit. Dala rady. Udělala úkon. Kdo je ten někdo? Falešná Aranka. A ten její povedený vyhulený syn. No. Všechno je v pořádku. Nepovedlo se jim. Hřála jsem si hada… Pozor na úlisné. Nikdy neposkytujte svým známým své služby. Nikdy.
- Právě jsem se vrátila ze školení. Chvilku a minuly bychom se.
- Neminuly, protože jsem to měla tak nějak vypočítané, že bych vás tu mohla do půl třetí zastihnout.
Vycházím ven. Dívám se na pamětní desku, jak tu naši němečtí přátelé zastřelili v roce 1939 českého strážníka.
Zde ve světnici mužstva padl rukou zákeřných nacistických vrahů dne 10.6.1939 Jaroslav Müller. Strážník státní policie v Náchodě.¨
Na další tabuli nápis:
Za vlast dále položili své životy tito policejní zaměstnanci: Akt. řed. Josef Nemasta pplk, ruský legionář. Umučený v Osvětimi 19.12.1943.
(To měli doma tady u nás v Čechách asi velice hezké vánoční svátky. Padl člen jejich rodiny.) Nápis pokračuje:
Št. strážm. Josef Škornička, italský legionář. Umučený v Terezíně 16.2.1942.
Praporčík Hynek Tauchman, padl ve Studenci 4.5.1945
Taky – na samém konci války. Naši němečtí přátelé, kteří táhli tady odsud k Američanům, cestou stihli zabíjet bezbranné lidi. To je ta naše přítelkyně Ursula Lejnová a její předci. O tom se ale nesmí psát. To patří do jiné pohádky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-14-zrodlo-ano-je-to-mnamozni
Domů. Nebyla jsem tu pět hodin.
- Peťuš, pojď mi pomoci s taškami. Jé, uvařils´´ jim kafe. Jdu
jim rychle připravit svačinu. A sobě pozdní oběd.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-14-vecer-z-pracovny
Ohřívám polévku. Každému do hrnečku. A k tomu na prkénku obloženou bagetku z rána. A na to – a to se musím řehtat – polský sýr s nápisem ŽRÓDLO VAPNIA. Ano, je to žrádlo. :-) Kvalita za dobrou cenu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-14-vecer-v-zahrade-a-v-chaloupce
Petroušek konečně seče.
- Nechal jsem ti ostrůvky s kopretinami a sedmikráskami. A sekačka mi to nebrala. To jsem se nadřel.
- Petroušku, tráva se ještě nevysemenila.
Obsekal. Nechal jí dobrý zaklad. Zítra zaprší. Snad v létě bude chladit.
Na osmnáctou klient. Podnikatel. Pět dětí.
- Víš, já sice žiju komerčně, podnikám. Ale doma se snažím udržovat život postaru.
- Sedíte u oběda u jednoho stolu.
- Ano, a teď si předčítáme Staré pověsti české.
- Kdo čte?
- Třeba i já. A přidala se i babička.
Skvělé. košili zatím od února zmenšil o dvě konfekční velikosti. Zníme stejně. Oba víme, jak je to tu na světě. Radím mu s jídelníčkem. A zas souzníme. Ještě stíhám při něm fotit výhled do šeřící se zahrady. V koruně ořechu se ještě koupe sluníčko.
- Věřil bys, že támhle ten ořech nám zmrznul a ten vedle ne? Mráz tu cákali v nějakých divných vlnách.
Vysvětluji výsledky. Termín.
Do půlnoci dnes skončím. Totiž do šesti do rána nepůjde interfernet.
Tak tedy dobrou noc!
P. S. 1 Nejsme nemocní. Jsme pod permanentním zářením. A lidi si to ještě fotí...
P. S. 2
https://www.youtube.com/watch?v=aBz_P28ICuk
P. S. 3
https://www.youtube.com/watch?v=ywvaMD_3Cho