Nenechej se zneužívat
Večer. Sleduji Šalingrad. Nepište tak rychle, jsem dyslektik. :-) Legrační.
Dnes mi někteří opanovali den. Nenechali mi svobodu. Byla jsem zbytečně příliš proklientská. Svolila jsem, že budu pracovat i v sobotu. Ne. Nebudu. Nejsem ráda opanovávaná. A nebyla jsem dost ostražitá. Kvůli jedné jsem já ztratila dva. Dva cenné dny na horách.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-26_Ranni_posileni_tela/
Probouzím se poslední. Hydratuji tělo. Snídám.
Měla jsem v plánu jít se proběhnout, když už ne do Pece. Plány, plány. Bála jsem se, abych se stihla vrátit včas domů. Linda s Péťou pracují na zahradě. Taky se tam chystám. Plány, plány. Dnes si sluníčka neužiju. Na čtrnáctou má přijít paní ze včera. Včera mi sebrala den. Poslední lyžování. Ok. Stane se. Stále na to myslím. Podřídila jsem se někomu. Poučení. Beru moc ohledů. Zpátečka. První jsem já, pak cizí lidé. Na světě jsem číslo jedna já. Jsem příliš tolerantní. To není dobré. Už nebudu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-26_Rano/
Linda odjíždí na výlet. Vařím. Točím se okolo plotny, trouby.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-26_Zimo%2C_papa/
Balím zimní věci. Zimo, tak zas příště.
Pracovna očekává hosta. Bez omluvy se nedostavil. Mám to tak, že se mi zbortí konstrukce dne. Naruší se všechny plány. Zahrada. Natření zahradního nábytku. Nasazení truhlíků. Vyjížďka na kole. Plány, plané plány. Stále jste v pozoru. Kdyby náhodou. Nezačnete novou činnost. Může se ozvat zvonek nebo telefon. Minule jsem doběhla tak tak na čas z vycházky. Paní už deset minut čekala. Dnes? Žádná omluva. Nic. Mám to v sobě. Nesoustředím se. Žádná zahrada, žádné truhlíky. Žádná vyjížďka. Žádné žehlení.
- Chceš zkontrolovat kolo?
- Nevím. Třeba.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-26_Housky_na_hulkach/
Mimo plán peču zvláštní housky. Zaberou mi odpoledne až do večera. A dobrou buchtu pro Petrouškova Honzíka. Ty housky - takové jsem ještě neviděla. A nejedla. Namotávají se jako osmička na čínské hůlky. S těstem se moc hezky pracuje. Poslouchám u toho to své. Někdo volá do nějakého pořadu. Prý někde potkal na benzínce ruského řidiče kamionu. Prosil o cigaretu.
- Nemáte kousek chleba? Dva dny jsem nejedl. Máme zablokované karty i telefon.
Pán mu koupil jídlo. Půjčil svůj telefon. Už nevím jak - nechal poslat peníze na svůj účet. Pomohl tomu člověku. V cizí zemi naprosto bez prostředků. Živý člověk.
Včera mi někdo vyprávěl, že nějaký Ukrajinec, který tu žije čtyřicet let, přivezl nevím kolik rodin. Dal jim k dispozici svůj dům. V deset volá dítě, že mamka vzkazuje, že na WC došel toaletní papír.
- Dej mi maminku.
- Tak, Světlano, teď mě dobře poslouchej. Ještě jednou mi budeš volat v deset večer, vystěhuju vás. Papír je o deset metrů dál a ty to víš. Tak si ho laskavě podej! Rozumělas´!?
A prý je fakt vystěhoval. Chovali se tu nepřiměřeně. Ukrajinec vystěhoval své. Zvláštní.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-26_-/
Venku se zatáhlo. Začal fučet leďák. Aspoň mi proschne prádlo na šňůře. Štěstí, že dnes vedle neřežou cihly, nedělají hluk a špínu. Nemusím se o prádlo bát. Jen nahoře zas sypou saharský písek.
První jaro bez mamky. Poslouchala jsem kousek loňského povídání s ní. Třicet minut. Nechali nám tak maličko. Prý jsem byla už poslední, kdo skypoval. Přesto striktně jen třicet minut. Všichni už byli opíchaní a chodili za svými přes špejlový katr. Pamatuji si, jak si mi Iva stěžovala, jak jí nějaká sadistická důchodkyně u vchodu špejlí div nepropíchla hlavu. Brr. Když jsem si byla pro pozůstalost, viděla jsem ji. Neměla roušku. Pěkně si tam hačala, čekala na čtrnáctou. Jakmile přišel první návštěvník, teprve ji nasadila. Mně nutili roušku, ale ona ji mít nemusela. Sranda balet. Svět chce být klamán. Někdo ji nemusí mít, ale pro paní Hrobskou - tu vyvedeme ven. Jednali se mnou u domovních dveří. Skotáci - by řekla mamka. - Dívám se na monitoru na maminčinu tvář. Vidím její celoživotní podobu. Stále stejná. Teprve teď vnímám, jak se snažím přes obrazovku udržet ji při životě. Bez doteků. Viděla jsem, jak z ní prchá život. Ztratila se veselost. Jak jí vyprávím o tom, co by dělala, kdyby byla ve své chaloupce. Přeprala by na umývadle. Zatopila by si pod brutarem pár větvičkami. Koupelnou by se rozlilo teplo. Mamka by vymáchala prádlo ve vaně. Vyběhla by s ním na šňůru před okny... Vykoupala by se. Umyla vlasy. Dala si je do natáček. Maminko, pár těch molitanových ještě držím. Až přijde čas, moji potomci je vyhodí jako bezcennost. Někdy si večer odpočítávám měsíce. Jak dlouho už jsi pryč? Na nahrávce mamce říkám, že nevím, jestli ji ještě někdy uvidím. Netušila jsem, jakou pravdu vyslovuji. 16.5. jim sklouzla v koupelně. Prý malé poranění. To se prý stane. Jj. To se stane. A umře se. V té koupelně muselo být krve jak z prasete. Štěstí, že mě Linda za mamkou v tu neděli poslala. To bylo poslední setkání. Poslední vědomé přijetí pusinek ode mě. Poslední pohlazení. Poslední dotyk s její jemnou pletí. Vrátila jsem se domů. Pod stromem jsem sela ředkvičky. Pak už jen zavolali 21.5. Přijeďte se rozloučit. Nejraději bych si vlezla k mamce do postele. Objala ji. Usnula s ní. Vypadala, jako že spí. Nenatočila jsem si ji. Krásně oddychovala. Představovala bych si, že jen spí. A já vedle ní. Žádné přístroje. Jen maličko kyslíku. Vypadala mladě. Měla teplounkou ruku. Viděla jsem v ní nevěstu z jejích svatebních fotek. Dnes jsem si u videa pobrečela. Mami! Už mě nemá kdo chlácholit, utěšit a utišit. Petroušek to dělá jinak. Jen maminka je ta s křídly. Rozprostře je. Přikryje své děti. Schová je do bezpečí před deštěm. Jsou to celoživotně její mláďata.
Kluci už jsou tady. Zvu je na skvělé houstičky. Buchta bude tuhnout do zítra.
- Honzi, zítra tě čekám.
Šup, šup. Sebrat prádlo. Ustrojit se do divadla. Jedeme. Hoši na florbal.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-26_Dnes_vsichni_vedeli%2C_ze_divadlo_je_prerazeno/
Přijíždíme k divadlu. Pár aut. Nikde nikdo. Dva roky vždycky poslali SMS o přeložení nebo zrušení představení. Vybíhám schody. Jdu okolo šaten. Od baru:
- Dnes není divadlo.
- Jak není?
- Je až v pondělí.
- V pondělí? Ale všude je napsané na sobotu 26.3.
- Máme tady takovou bluegrassovou kapelu. Ta by se vám líbila.
V duchu si říkám, že nelíbila. Protože jsem přišla naladěná do divadla. Před týdnem jsem zapomněla. Bylo v neděli. Celý život chodíme v sobotu. Volám Péťovi. Během minuty mě nabírá, přemisťuje k domovu. Vystupuji na rohu. Přemýšlím, to nebyl omyl. To byla pomsta. Ozvala jsem se ohledně nezákonnosti jednání násilného šaška, který se mě fyzicky před měsícem dotknul. A ejhle! SMS jako na vztek nepřišla. Nikde nikdo! Jen mně nepřišla.
Zatápím.
Věci se dějí. Svět se bortí. Ledovec veliký jako Řím. Apokalypsa snad možná spěje k vrcholu. Nesmysly. Lži. Dnes čtu koment: Přišla jsem o rodinu. S půlkou jsem se rozhádala ohledně očkování. A s půlkou ohledně národních hostí.
Jo, mami, taky jsi zažila národní hosty. Taky nás vyžrali jak zub. A zase jste se vzchopili. Vybudovali, co nám zničili. Na chvilenku jsme si vládli. Peníze byly podložené zlatem. Propaganda byl slabý čajíček s tím, co se děje dnes. Mezi lidmi je zaseto třicetileté zlo. Výchova, spíš nevýchova. Ztráta umění komunikovat. Spěch. Stres. Strach. Obavy o zdraví, o budoucnost, o práci... Přitom bitva už je vyhraná. Vítězství se tutlá pod pokličkou. Stačí se narovnat, nadechnout, usmát se jeden na druhého.
https://www.youtube.com/watch?v=zSW_RRUGOPQ
Ráda sleduji dr. Sallu. A dr. Colliera. Dnes jsem poslouchala o pobytech kontaktérů na vesmírných lodích. To není jen tak si vyletět. Ne, ne. Všechno dobře skončí. Lidi se všechno dozvědí. Kdysi prý Churchill, on dost chlastal, v alkoholovém opojení v dubnu 45 řekl: Až se jednou lidstvo dozví, jak to na planetě chodí, hodně lidí se zblázní.
Nezblázní. NASA už najímá kněze, aby ovečky připravili na změny. Tak šup, šup, už ať se to stane. Duben, červenec 2022... Kontakty 2023. Proč se ten čas tak vleče!
Ireno, drž vibraci. Usmívej se. Zítra všechno doženeš. :-) Vstáváme o hodinu dřív! Teď se to právě změnilo! Uau. Byly dvě. Jsou tři.
Dobrou noc!