Není konec světa?
Když jsem si před sto lety zřídila schránku na gmailu, měla jsem oproti seznamu véééliký prostor. Nemám ve zvyku mazat. Všechno archivuji. Ráda se vracím. Prohlížím. Připomínám a najednou! To je tak dva tři roky – prachy, prachy. Pořád výhrůžky - máte plný google, nebudete moci přijímat maily... Vůbec nevím, co je one drive, co je další a další archivní prostor, ale chtějí po mně peníze. Kup si, zaplať si, využívej jen za… Nedám. Nechci. Mažu, mažu. Jednou za pár dnů mi napíšou: 8. dubna už nebudeš moci přijímat ani posílat maily. Jo? Tak se jdu někam mrknout, tam mažu a mažu a mažu. Někde to je dvojmo. To nevím proč. Taky když mi pípne v mobilu, většinou dvakrát. Netuším, kde se to ukládá jednou a podruhé. Přijdu na to až při mazání. To jako dělají schválně? Aby se ten archivní skládek rychleji zaplnil? Dnes jsem někam zas zajela. Rok 2019. Fotky s mamkou. Ty nesmažu. Všechny archivuji na velkých externích discích. Ráda narážím na maminčiny fotky i na těch vyděračských – čem? Tam. Mazala jsem mraky videí z dovolené ve Špindlu, nekonečně videí z hor. Čekala jsem – smazala jste větší množství dat, v koši budou ještě třicet dnů… Dala jsem si koš – smazat. Na chvíli je pokoj. Na jak dlouho? Na týden? Na deset dnů? Pak jsem šla na google photos nebo na photos google. Tam zaškrtnu den – celý jede do koše. Zloděj času. Hodně lidí říká, že mažou, mažou, mažou. A venku slunce. Zloděj času. Drží lidi u monitoru. Jen aby nešli ven. Jak krásná byla doba, kdy jsem si filmek nastříhala do úzkých chlívečků do desek. Nechala vyrobit fotografie. Zasunula do alba. To chvíli vydrželo. Pak další, další. Ale nebylo to tak ohavně obrovské. Kde to žijeme?
Odmítám WhatsApp. Cokoli mi tam kdo pošle, vůbec nestahuji, mažu. Nevím, co mi píší. Asi to není důležité. Vědí, že mají psát na Telegram, MeWe, Signál, Messinger…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-06-anicka
Bože, teď na mě vykoukla smutná zpráva. Anička Slováčková odešla do světla. Nadaná. Pokorná. Trpělivá. Mladá. Až jsem se lekla. Vždycky věřím v dobrý konec. Tady je smutný. Tak ať se nám Anička co nejdřív vrátí! A její rodina ať dostane sílu a rozum.
Petroušek byl dnes v práci. Gruntovala jsem. Na jednom konci skončíš a na druhém můžeš začít.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-06-rano-dopoledni-bubnovani
Žofinka je jak kotě. Blbne, zlobí, dovnitř, ven, tohle jíst nebudu, dej mi něco do misky, pusť do tepla… Prve si zalezla do nábytku. Šmejdila za počítačem. Drzá.
Obědváme doma. Za oknem fučí. Petroušek se diví, že je oběd na stole včas. Stihla jsem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-06-muzlik
Po obědě pokračuji v práci. Petroušek se na chvilku složil na gauč. Zaslouženě. Hop! Už ji měl u sebe. Kočičanda přítula.
Dnes mi připadá, jako by měl končit svět. Ponurý divný čas. Tak ať ho končíme v čistotě.
Přečetla jsem si text. Ano. Prve jsem četla, že nějaký politik byl na nějakém sex veletrhu. Když ho objevili, utekl. Proč utíkal? Neměl čisté svědomí? Kdyby tam načapali mě, řekla bych docela přímo a nahlas:
- Nu co! Přišla jsem se podívat, co tu vystavujete a co ještě neznám!
Po zprávě o Aničce se probírám nadpisy bulváru. Nechodím na bulvár. Jeden nadpis divočejší druhého… Valím oči.
Největší dětské organizace žádají důraznou ochranu před pedofily. A mohu jim důvěřovat? Dopoledne jsem nasdílela:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-06-bazina
Nejtemnější bažiny
The Darkest Swamps – SiriusB
Vydávají se za charitativní organizace, neziskové organizace, rodinné podniky – cokoliv, co by mohlo odzbrojit vaše podezření.
Ale za každou sladkou fasádou se rozprostírá labyrint parazitických spojení: nepotismus, korupce a neutuchající touha po kontrole.
Tyto entity dýchají strachem a vydechují vykořisťování, takže poctivý lid je vyčerpaný a dezorientovaný. Infiltrují výbory, soudy, regulační orgány a uzavírají spojenectví se svými příbuznými jako velká, bezbožná síť.
Chcete pochopit měřítko? Představte si kolosální pavučinu, každé vlákno spojené s tisíci dalšími. Ve chvíli, kdy se otřete o hedvábí – bez ohledu na to, jak jemně – vás vycítí. Označují vás.
Dále vysílají své drony v přestrojení za neškodné sousedy, užitečné kolegy nebo krásný urostlý partnery využívající program povrchnosti vědí že zapůsobí na ty co v něm jsou. Přivítají vás falešnými úsměvy a zdvořilou konverzací a zároveň zmapují každou vaši slabost.
Jednoho dne si uvědomíte, že jste obklíčeni, vaše únikové cesty jsou uzavřeny papírovými stěnami a razítky. Byrokracie je jejich pevnost a vaše vězení.
Spad jsem viděl na vlastní oči. Rodinní muži rozbití falešnými obviněními. Podniky přes noc vykuchané frivolními žalobami. Hlasy umlčené jednomyslným odsouzením od anonymních výborů.
The Hive prosperuje z ničení individuality. Odsávají vaši identitu, dokud nejste o něco víc než slupka, nádoba pro jejich parazitickou agendu.
Chcete pravdu?
Tito ubožáci mohou být také démoni. Nevytvářejí; korumpují. Nevyživují; pohltí.
A jakmile jejich úponky zapadnou do místní infrastruktury – ať už jde o vládní úřad, nic netušící vesnici nebo luxusní podnikové apartmá – je téměř nemožné je vykořenit.
Svírají zemi s náruživostí, která hraničí s démonismem, vysávají každou poslední kapku slušnosti a dobré vůle, dokud nezbude jen skořápka – prázdné zdání komunity nebo podnikání, obývané poslušnými otroky.
A přesto to nejsou bohové.
Jejich největší slabina? Arogance. Věří, že jsou nezranitelní, opevnění milionem malých aliancí, podporovaní zbabělými patolízalci. Ale ti z nás, kteří viděli za závoj, znají trhliny v jejich brnění.
V tichu nočních strategických sezení, v tiché výměně jednoho zbitého přeživšího za druhého vyměňujeme příběhy, shromažďujeme důkazy a učíme se, jak udeřit.
Protože někdy, když se usměje štěstí, můžete úl odhalit takový, jaký je: hnízdo švábů, které prchá pryč, když rozsvítíte světlo.
Pokud tedy uvažujete o vstupu na toto bojiště, připravte se na neutuchající nápor klamu a zloby.
Budou se vás snažit označit za vyvržence, spřádat iluze, podněcovat hysterii – cokoliv, co by odvrátilo kontrolu od jejich vlastních machinací. Ztratíš přátele.
Budete pochybovat o svém vlastním rozumu. Ale pokud je vaše odhodlání pevné, pokud dokážete udržet své instinkty na hraně břitvy, máte šanci – jakkoli mizivá – vybojovat prostor bez jejich jedu.
Nic z toho si nepleťte s melodramatem. Tančil jse m v bahně dost dlouho na to, abych rozpoznal stopy skutečného zla.
A pokud máte vůli to dotáhnout do konce, pokud unesete tíhu věčné bdělosti, možná pomůžete naklonit misku vah.
Protože nenechte se mýlit – tyto Úly jsou nepřátelé života samotného.
A pokud nebudeme stát a bojovat, celá tapisérie lidstva riskuje, že se pod jejich bezbožnou nadvládou rozpadne.
Hezky sepsané, že? Dá se těm dětským organizacím důvěřovat? Není to zas pedofilní zástěrka? Mám strach našlapovat bažinou, abych se do ní nepropadla.
Co mě rozesmálo, fakt – prasečí radost mám. Křivý Svěrák dostal na frak. Od jistých dob a informací o jeho bezpáteřnosti ho nemohu ani cítit. Hada.
https://www.prahain.cz/celebrity/zdenek-sverak-dostava-otresne-vzkazy-k-narozeninam-22748.html
Textař, herec, spisovatel a scenárista oslavil přesně před týdnem, tedy 28. března, své osmdesáté deváté narozeniny. PrahaIN.cz mu už před časem přála v restauraci na Vinohradské třídě, kde jsme se náhodou setkali.
Působil vitálně, jen bylo místy patrné, že má problém s chůzí. Každopádně byl přesně takový, jakého jej známe z filmů Tři veteráni, Vesničko má středisková, Marečku, podejte mi pero! anebo Vrchní, prchni! Nepřehlédnutelný a rozevlátý.
Právě v den jeho oslav se na naši redakci obrátili první pisatelé. Kdo by čekal díky za jeho tvorbu, spletl by se. Kdo by očekával poděkování za Cimrmana, byl by vedle. Všichni autoři e-mailů se totiž věnovali jeho údajné politické činnosti a na herci nenechali nit suchou. Citovat netřeba.
Ani po sedmi dnech však zprávy na Svěrákovu adresu nepolevují. Jeden z pisatelů, jeho zastánce, nás navíc odkázal na internetová fóra, jimž se pravidelně vyhýbáme. Jak nám v telefonátu popsal, po přečtení několika komentářů se mu udělalo nevolno. Následně nám poslal odkaz.
Zejména od 28. března se informace o Svěrákových narozeninách rozšířila na desítky různých profilů na sociální síti Facebook. Celkový počet komentářů se pohybuje kolem pěti tisíc. PrahaIN.cz se soustředila pouze na ty nejrelevantnější. Na základě jakého kritéria je tato síť vybírá, říci nedokážeme. Do jednoho však obsahují přesně ten typ zpráv, který jsme dostávali i my.
"Lidsky velké zklamání, ale má prsty v takovém množství komedií, na které se dá v televizi dívat, že zkusím na Zdeňka Svěráka v současnosti zapomenout," uvádí jeden z nich. "Je zajímavé, že když těm rádoby demokratům řeknete jiný názor, než mají oni, začnou kolem sebe kopat a zle takové lidi napadat. Přesně tak, jako to dělají ti, co jsou v našem státě u moci. Kam jsme to dospěli. Svěrák je křivák, stejný jako hradní šašek," zazněl druhý nejvíce relevantní komentář na profilu Hledání ztraceného času. Jenom zde se jich nachází téměř 2.500.
PrahaIN.cz v této souvislosti udělala to, co už v minulosti jednou, kdy jsme pátrali po autorkách útočných zpráv Aničce Slováčkové trpící rakovinou. Dva z nejhorších a nejagresivnějších uživatelů Facebooku jsme napřímo oslovili s identickou otázkou: Jak vám osobně, případně Vaší rodině Zdeněk Svěrák ublížil? Poslat dotaz je otázka pár vteřin. Na odpověď jsme přitom čekali několik dnů.
V případě prvního (David S., Praha) jsme se každopádně nedočkali. Druhý (Pavel K., asi 50 let, ženatý, SŠ vzdělání) přeci jen nereagoval. "Holoubku, vy si h*vno pamatujete, tento člověk, parazit, by prodal vlastní rodinu, aby měl bene z veřejných peněz, na které je přisátý! Přesný volič demolice ve vládě!"
Další invektivy rozvádět nebudeme. Věcná debata to pochopitelně nebyla. Autorovi jsme poděkovali a znovu se zeptali, jak jemu osobě Zdeněk Svěrák ublížil. Do vydání tohoto materiálu nereagoval.
Tady nejde o to, jestli někomu osobně ublížil. Bezcharakter kazí svět. Vázací akt. V mých očích býval vtipný, inteligentní, slušný, rozšafný, originální… Pak jsem se dočetla, co je zač, viděla jeho vázací akt, ukládám si je do počítače. Vždycky je to pro mě zklamání. Ano, křivák. A nechápu, proč v textu motají, že pátrali po autorkách útočných zpráv o Aničce, přitom se článek rozepisuje o tom, kolik jedovatosti popřáli lidé nerovnému člověku Svěrákovi místo gratulace. Stálo mu za to někde něco podepisovat?
Mankote, Rothschilds založili komunistickou stranu Číny. Co všechno leze na povrch.
Mají určitě prsty i v pobláznění sufražetek. Raději bych dodnes nosila sukni. Udržovala teplo rodinného krbu. Vzdala se hlasovacího práva. Delegovala bych ho na manžela. A žili bychom si tak, jak žiju až na stará kolena. Pečuji o domácí krb. Nechodím do práce. Žijeme v lásce, štěstí, hojnosti, spokojenosti.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-06-hotovo
Dnes jsem nectila neděli. Mimo úklidu, vaření, praní, jsem upekla bagety, připravila čabajkovou pomazánku z prošlé čabajky. Dostal ji Petroušek dávno k narozeninám. Tyhle tučnosti nejíme. Pomazánka se povedla. Ještě tam čeká druhá čabajka. Co na ni lidi vidí!
U žehlení jsem sledovala, jak David Drobík shání nové bydlení v LA.
https://www.youtube.com/watch?v=pP57hb7GsqQ
Mám ráda jeho reportáže. Se zájmem sleduji jeho život. Zrovna tak život na druhé straně světa – v Rusku.
https://www.youtube.com/watch?v=UAedvk0blbI&t=3s
Jakub Zieba ukazuje, jak se bydlí, studuje, stravuje, parkuje v Rusku.
Kamna sálají. Venku prý dnes proletoval sníh.
- Petroušku, dnes kamna krásně hřejí.
- Venku se zatáhlo. To nebude mrznout.
Žofka spí nade mnou na opěradle. Mourek se právě vrátil ze tmy. Svými neohrabanými packami se vyhoupl na gauč. Přední drápky neumí zasunout. Než on ten zadek zdvihne nahoru. Na zadní packy se mu nesmí sáhnout. Uši orvané. Ale složil se vedle mě.
Dnes byl divný den. Takový temný. Možná zpráva o Aničce? Nebo o bažině světa? O neutěšenosti budoucnosti?
Prožila jsem ho v lásce, v radosti, pohodě.
Dobrou noc!