Informovaný je ve výhodě :-)

Sněží. Otevírám oko na zabuchání Micicindy. Mokrá se na mě dobývá přes okno. Slyšela budík.   Dopoledne práce, práce.

Telefonuji. Hovor plyne v harmonii. Pozoruji nálety ptačích motýlů. Lepí se na krmítka. Štěbetají. Cítím vděčnost - i v zimě jsou radostní. Přenášejí svou hravou energii do prostoru.

Mám zajímavý telefon. Informativní.

x První patro je prý opravdu divné. Neenergické. Co tam s člověkem udělá lékař... Není patrná činnost; většinou chodby temné; personál se baví v neosvětlené kukani; odhání případné zbloudilce s chodítkem. Pracoviště přišlo o hodně lidí. Štěstí je potkalo, nastoupil znovu policista, kterého jsem, než dal výpověď pravidelně načapala, jak mamku omývá, protože ji neuměl vysadit. No, je na jiném patře, nebezpečí zažehnáno...

x Doktorka psychiatrička skončila. Nějaké nedorozuměníčko s panem ředitelem. Na paní psychiatričku stížnost na lékařské komoře. Mužatka si myslela. Měla jsem s ní taky konflikt asi před třemi lety. A jak se vztekala. Práskla mi telefonem. musela jsem mamince hledat - a velmi těžce - nového lékaře. Dřív vyživení lidé měli silnou vůli. Museli se s životem srovnat sami. Dnes? Někdo se na ně špatně podívá, přijdou o práci a už hledají psychiatra. V DD se hraje na svéprávnost klientů. Jenže klienti se svéprávností bez paměti - to je taková divná kombinace, že jo? Říká se tomu pokrytectví. 

x Za bývalé ředitelky byly schody vymetené, čisté, bezpečné. Chodníčky špíglnýgl - neexistoval zasněžený povrch. Proč mě napadá slovo dobytek? Je zima, nikde na pastvě ho nevidím... Proč mi to slovo přišlo na mysl :-) Prý jednou jeden člověk zpronevěřil v čele zdravotnického holdingu pěkné peníze. Když za ním přišli z Hradeckého deníku pro vysvětlení, nenamáhal se odpovídat. Proč taky? Zlodějiny, tunely, podvody jsou v naší zemi normou. Ten člověk si myslí, že je nesestřelitelný. A já si myslím, že se mýlí. Přeji sobě a jemu, aby byly jeho dny sečteny. Ať se propadne na hampejz dějin. Chci být optimistická. Musím odhánět slovo šmejd.

Informací mé ucho vyslechlo víc. Naslouchači, dnes nic víc :-) 

Micka celý den proležela v teple. Nemá ráda našlapování v ledovém sněhu. Odmetám ho já i manžel. Pro nás, pro okolo jdoucí a pro klienty. Nechápu zákon, že chodník mají uklízet TSM. Mám pocit, že si každý má uklízet před svým prahem. Tak to bylo odjakživa... Ať moji hosté vystoupí z aut a v bezpečí projdou do domu. 

Petroušek si hraje s dovíráním brány. Ne a ne a ne. Musí přijet hodný. Jedna z mnoha fotobuněk stávkovala. Vyměnil. Nastavili. Hotovo. Děkujeme.

Mohu vyjet za maminkou.

- Peťuš, já si ještě umyju vlasy.

- To pojedeš večer.

Během čtvrt hodiny jsem hotova. Jedu. Sněží. Rozkošné.

Maminka moje zlatá. Sedí v jídelně. Slouží Veronika, Věrka, Simonka a - kdo byl ten čtvrtý? Vezu maminku do pokoje. Užívám slastné chvilky stáří - s maminkou. Vnímám to jako přepych. Luštíme. Ač večer, v luštění jede. 

Simonka má chystat večeři; ještě mi pomáhá maminku vysadit a já prchám. Za Petrouškem. Svařit mléko - dovezl od krav. Zatopit. Připravit na zítra jídlo jemu i mně. Ještě pribiňáček... Ať si tu užije :-) Jedu do Brna. Měla jsem tam trávit celý víkend. Dokonce mám prezentaci. Ale večer - frrr domů. 

Hezky se vyspěte. Opatrujte se. Krásné sny a hezké chvilky s blízkými!!

Dobrou noc!