Není nad to proběhnout se na Velikonoční neděli Babiččiným oudolím :-)

Tak jsem dnes někde zahlédla reklamu, že mají lidé šetřit. S Billou. A říkali tam takové ceny, které mi neladily. Všechno nad stovku. Nějaká pečeně za 118. Nevím, za kolik maso prodávali, ale zdá se mi, že jedině nějaká svíčková byla už dřív tříciferná. Jsem ve snu? Nebo už je to realita green dealu. Však my vám to maso znechutíme! 

Velikonoční neděle. 

V devítce, to mi ještě nebylo patnáct, jsem po Velikonocích hned v úterý šla k přijímacím zkouškám. Přála jsem si jít na gymnázium. Maminka rozumně rozhodla, že lepší bude studium na ekonomické škole. Tehdy sídlila ekonomka naproti vědecké knihovně. Maminka o přestávce nahlédla do třídy. Uviděla mě sedět na lavici.

Vylekala se. Pověra prý říká, že tě odsud vymetou. Nevymetli. Rovnou mě nepřijali pro velký počet uchazečů. Hned na to přišel další dopis. Jaroměřské gymnázium mě a mé spolužačky přijalo s otevřenou náručí. S výborným prospěchem bez přijímacího řízení. Gymnázium - zlatá léta. Cesta otevřená ke studiu pedagogiky. Ekonomku bych nestudovala s láskou. Gymnázium s velkou. 

Někdy první jarní úplněk bývá ve studených březnových dnech. V tom roce to bylo ale jako letos. Proto jsem si vzpomněla. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-17_Rano

Mám na papírku mnoho úkolů. Vstávám relativně brzy. Pojedeme s Lindou do Ratibořic. To mě vábí. Velikonoční výstavy, trhy... Šup šup, ať to stihnu. Vybíhám se pokochat do zahrady kočkami. Mourek je okouzlen trávou. Zrzka si brousí drápy na vrbě. Zpívají totiž ptáci, tak pro všechny případy, aby je měla ostré.

Špikuji krůtí prsa. Odškrtávám... Ještě si vytvořím Tik tok.

- Jedem!

- Jdu čekat ven.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-17_Do_Ratiboric/

- Péťo, vyvářím polévku. Peču maso. Jak přijedeme, dodělám.

Cestou pozoruji tři bílé oválné mraky. Připomínají tvarem kosmické lodi. Krajina umytá. Ve vesnicích se za ploty předvádějí magnólie od bílé po růžovou, zlaté deště, sakury... Zemský ráj to na pohled. Zlíč. Vesnice za Českou Skalicí. Ratibořický zámek na dohled.  

- V téhle hospodě jsem se vzdávala. Vidíš, támhle o ten schůdeček klopýtl Ivkův děda. Upadl. A Ivkovi to přišlo nesmírně k smíchu. Omámen svatbou, rozjařen alkoholem... Místo aby dědečkovi pomohl vstát...

- Mami, mohly bychom zastavit tady a dojít k zámku.

- Ne, ne, ne, to bys mi musela dopředu říci, abych si nebrala na nohy balerínky.

Chce se mi říci: Ale to bys mě musela předem varovat, že jdeme na krůtí dostihy. Co to je? To natáhnete pérka a lehce se vznášíte nad zemí. Jediná metoda, jak Lindě stačit.

Parkujeme u zámku. V blahé naději, že jedeme na velikonoční trhy, nebo aspoň výstavu. U brány vlají dvě vlajky. Česká a švédská. Probíháme zámecký areál. Hospodářské budovy, které byly před zřícením mají nové střechy. Ano, střechou se začíná. Hledám marně vchod do suterénního bytu Panklových. Nemohu ho najít. Kolikrát jsem ukazovala studentům, dnes nevím.

Doběhly jsme dostihovým cvalem na Staré Bělidlo. 

- Tady nic není.

- Vždyť jsem ti posílala odkaz. Tady spíš se to týká jídla.

- Aha.

- Ty nejsi ráda, že jsme tu?

- Ráda, ráda. Ale že tu nic není.

Tam, kam jsme každoročně jezdívali v adventu, tam stánky ožily Dva. Jsou tam snad od dob kněžny Zaháňské. V jednom suvenýry, vypalované, náramky, náušnice a zbraň husitských dětí. Praky. Naproti stánek s něčím voňavým. Asi tu pečou oplatky. A to je vše. U mlýna hraje Šlapeto. Lidi se cpou. Kupují z nabídky sladkého pečiva, koláčů, koblih... Pochutnávají si. A tloustnou. 

Chvilku usedám na lavičku. Svítí sice slunce, ale fučí ledák. Poslouchám staropražskou - jako ho přišli zatknout... Příjemná hudba bez zesilovačů. Neruší.

! Tak jdeme. Ještě bych chtěla vědět, co je podplamenice nebo poplamenice

- Támhle to!

Linda ukazuje na papírový tácek lidí přede mnou. 

Teď si hledám, že je to placka z chlebového těsta.

- Mami, půjdeme tajdle přes most.

Nechala jsme se zatáhnout od Rudrova mlýna na silnici, která kopíruje cestu okolo zámku.

- Lindo, tys´ mě nevarovala.

- Mami, příště pojedu sama.

- Ne. Jsem ráda. Ale jazyk mám s tebou až na vestě.

Jak ona to dělá. Vykrůcá se, jde pomalu a já jí nestačím.

- Podívej, támhle už se vrátíme k zámku.

- Hele, támhle je ta příjezdová cesta. Já si tam na tebe počkám.

Ale nebyla. Ta příjezdová vozila po sobě auta o kousek dál. Doklusly jsme k zámku. Naběhla jsem si lindu zkratkou po trávníku - pardon, jinak to nešlo. 

- Mami, já jsme tě viděla. :-) 

Jinak bych jí nedohnala. :-) Míříme ven na parkoviště.

- Slečny prosím vás, proč tu vlají dvě vlajky?

- Protože je válka.

- Aha, my jsme ve válce?

- No my ne, ale Rusko s Ukrajinou.

- Aha, a tak tady je válka?

Holky se dotčeně ptají:

- Neříkejte, že nesledujete televizi a rozhlas!

-  Ne, nesleduji!

- No ve válce je Ukrajina a Rusko.

- Aha, a proč tady vlaje ta cizí vlajka?

- No. No. Toť otázka!

Jj, proč tu visí cizí vlajka vedle naší? Nerozumím. Nechápu. Rozumím tomu, že jsem si koupila růženínový nárameček. Jediná logika.

Jedeme domů. Vařit. Maso je hotové. Dnes šťouchám brambory z páry s máslem a česnekem. Přidávám na talíř hromadu čerstvého křenu. Chtěla jsem prostírat venku. Ale člověk se těžko soustředí, když mu je zima. Nebudu Péťu dráždit. Zpožděný oběd a ještě na vídrholci. To mu nemohu udělat.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-17_odpoledne/

Chvilku odpočívám. Honzík přišel. Ireno, vstaň! Šlehám krém s mascarpone. Mám na papírku - vajíčka barvit, koledu chystat, žehlit... Je mi líno vytáhnout zdobičku. Vždycky mám beránka kudrnáčka. Vyznačím ocásek, růžky. A letos jsem ho tak zmrzcla. Že vypadá jak čerstvě ostříhaný. No. On se sní. Dávám ho ztuhnout na stůl do zahrady. Během minutky, ještě jsem ani nezašla do domu:

- Dívej, dívej, Zrzka si prohlíží... Hele, ona skočila na stůl!

- Zrzko! Ty zlodějko!

Beru berana ztuhnout na terasu. Děj se vůle boží. Kdyby tu byla mamka, chlácholila by mě - neboj se, to se sní.

Odškrtnuto. Jdu namalovat panenku. Stojí venku už asi pět let. Mráz, déšť, vichr ji poškodily. Péťa zalepil, nalepil. Dnes přišla ta chvíle.

- Mami, povedla se ti; já jsem si říkala, nač tu máš ty barvy.

Aspoň někdo mě pochválil. Nesu panenku ven. Vyznačila jsem jí i líčka, ta tam původně neměla.

Co dál? Vajíčka nabarvit. Obtisky nalepit. Koledu připravit. Mám jednoho malého hošíčka. Adámek se jmenuje. Je krásný. Přenádherný kluk. Lišácký úsměv. Kaštanové vlasy. Pro něj jsem nachystala taky pro radost. J

Hotovo. Na papírku zbyly: NUDLE. ŽEHLIT.

To dám. Indy. Teda jindy.

Dobrou noc!