Není svižná chůze jako svižná chůze. Někdy je to trysk
Jak já to dělám! Zase půlnoc. A zas jsem se probrala ráno bez budíku. A zase kličkuji mezi vteřinami, minutami, dnem. Dávám si počítač na dlažbu v koupelně. V klidu. Mám čas. Mám čas. Mám... Už nemám.
- Mami, už bys měla jet, ne?
Chtěla jsem být u Eriky v půl desáté. Spíš to vypadá na desátou. Stihnu to?
Můj klíček do zapalování vypověděl službu. Prý jsem ho rozbila. To není žádná pravda. Rozbil se. Začal haprovat. Jednou ano, podruhé neodemknul. Vezu ho s sebou k opravě. Odbočila jsem o ulici dřív. Jak odbočíš dřív, už se vezeš. Trošku jsem si zakufrovala.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-18_Velmi_rada_jezdim_ke_sve_kadernici%2C_moc_rada/
Žádné v půl desáté. Před půl jedenáctou jsem u Eriky. Na mé upozornění na dřívější příjezd nespoléhala. Počítá s mým zpožděním. Totiž - ona je naprostý kliďas. No, a to je pro zdraví. Stejně slunce zítra vyjde zase!
- Eri, Linda se mě ptala, proč se objednávám na hodinu. To je, viď? Přece čas je jen taková domluva mezi lidmi. Hlavně domluvit den a přibližnou hodinu, kdy se setkáme - dopo nebo odpo.
Její Quincy - pejsík - se nerada fotí. Pouští ji ven. Mihla se okolo dveří. Přiběhla by na mé zavolání, ale všimla si telefonu v mých rukou. Prchá na dvůr. Nesnáší fotografování.
- Quincy! Běž na pelech, ať nenastydneš!
- Cože? Nenastydne? Přece pes umí ležet v zimě na dlažbě u branky...
- To jo, ale ne naše. Tuhle prochladla. Musí se držet v teple.
To jsou věci! Dvanáctiletý pejsek je hlídán, aby byl zdráv.
Vlasy nabarvené, umyté, zastřižené, vyfoukané. Dostala jsem od Péti za úkol vzít papíry na OSSZ. Jsem se asi zbláznila, ne? Chtít po úřednicích, co - po státě! - aby v pátek fungoval. Někdo vzal telefon. Ne, mají zavřeno. Přes dveře? To neví. Jo, zkuste si ve třináct zavolat. Možná tady na vás kolegyně počká. - Ve třináct volám. Pro jistotu, abych lépe pochopila, raději telefon nikdo nebere. Úředník, náš král. Má neomezenou moc. Proč by byl ochotný, vstřícný, když může ukázat, co si může dovolit. Pardon, ale úřední dny jsou taky jen dohoda. Ano, aby se tam lidi netrousili, aby úředník mohl vyrábět šimly, aby měl klid od obtížného hmyzu z ulice. Občane, ty se zglajchšaltuješ a budeš dodržovat přísně vymezené úřední hodiny! Že ne? Donutíme tě! Ukážeme, kdo tu vládne! OK. Neberou telefon? Kvůli tomu se na bok nepřevalím. Úřednická zvůle mě nechává v klidu. Volám Péťovi, že mise nemůže být splněna, protože je pátek. Uklidňuje mě - zařídí to za oba.
Kdybych takhle podnikala, prodělám. No jo, jenže u mě platí náš zákazník, náš pán, kdežto úředník má své otroky. Podřízené. A to je setsakramentský rozdíl.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-18_V_kramku_s_hezkostmi/
Stavuji se v krámku s krásnými věcmi pro radost. Fialkový, pomněnkový, jahůdkový porcelán. Jaký to mám doma? Fialky. Pomněnky mají lis na citron. Ptám se, jestli by nebyl u fialek. Byl. Na polici. Kupuji. Vybírám ještě porcelánovou slepičku a zajíčka. Mají tu krásné aranže. Vyrobím si sama. Miluji kýče.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-18_Ceska_Skalice/
Zastavuji na českoskalickém náměstí. Stavuji se v zelenině - prý tam prodávají kytky. Jaro se hlásí. Linda volá z Polska. Porovnáváme ceny za petrklíč, chudobku, macešku.
- Kup mi šest macešek a tři chudobky. Budu mít do tří truhlíků.
- Sejdeme se doma!
Stavuji se ještě v družstvu pro hrušky. Tady se s cenami nezbláznili.
- Mami, kde seš? Za chvíli ti přijde paní.
- Bude jedna, ne?
- Ne, budou dvě.
Ten čas, ten mi činí potíže. Neumím se do něj vhečmat. Jedu. U domu už stojí krásné autíčko. V pracovně si Linda s paní srdečně povídají o ovocných stromech.
Přeměřuji po třech týdnech. To je neuvěřitelné! Fantastické! Po obvodech -39 cm. Paní se cítí báječně. Naše zdravé nutričně vyvážené jídlo jí očividně prospívá. A to neměla co měnit - jen pravidelnost stravování. Nesladila. Nejedla bílé pečivo. Jen nabírala. Spokojenost. Jde to hezky.
Nákup. Termín. Odchází.
Vyzývám Lindu k vycházce ostrou ráznou svižnou chůzí. Naivně. Důvěřivě. Přijímá. To jsem ale netušila, jaký propastný rozdíl je v ostré chůzi u ní a u mě. Fotím rozoranou zničenou půdu na stavbě rodinného domku vedle nás. Vyrážíme. Po pár metrech popadám dech.
- Prosím tě, když takhle natáhnu nohy, Péťa se zlobí, že mě honit nebude.
- Povídalas´ ostrou chůzí. Mami, takhle chodím do práce.
Loni si nekupila síťovku na MHD. Skoro všechno po Pze obíhá pěšmo.
Snažím se držet krok. Ale vlaju. Míjíme hospodu.
- Lindo, víš co si říkají chlapi u piva za oknem?
- ???
- Hele, holky Hrobské! A než zdvihnou oči, vidí po nás jen žíznivou čáru. Jen šmouhu.
Řehotáme se.
Někdo jí telefonuje. Navlékám si sluchátka. I přes ně slyším, že má letět v neděli do Dubaje na zahájení Expo 2022. Během chůze si obstarává potřebnosti k letu. Poletí s pro mě nepříjemnými vysoce postavenými lidmi. Nezávidím. Raději jí pohlídám Kittynu. Apropos. Ráno po příjezdu si černá kočičí holka vyběhla do zahrady. Naši dva tygři z kočičího gangu zrovna snídali doma. Zrzka šla na záchůdek jak akrobat na laně. Linda pohotově její pozici fotila. Řehtala se. Než jsem odjela, vypustila jsem kočičí gang taky do zahrady. Kitty se do večera neukázala.
Furt klušeme. Rychlá chůze mi zapojuje břišní svaly. Vlastně celé tělo. Kráčíme nad městem. Spíš se vznášíme. Letíme. Fofrujeme. Uháníme. Svištíme. Div ne běžíme. V městě jsem si vždycky našla nějaký důvod k zastavení. K vydýchání. Plakát, nápis, cokoli, jen abychom na chvilenku zastavily. Tady jen stromy, pohled dolů do prostor bývalé chlouby města - ZAZ. Rozkládá se pod námi na obrovité ploše. Bývalá koželužna. Za socialismu obrovská výroba s dalšími závody po republice. Všechno rozkradeno, zničeno, odstaveno, zrušeno. Starý svět je fuč. Ukazuji Lindě cestu, kterou asi nikdy nešla. Paní klientka na nás čeká. Uklízela u slepiček. Ukazuje nám hospodářstvíčko. Krásné, malé, útulné, rozkošné. Slepičí kurníček. Místo, kde slípky spí, kde snášejí... Blesklo mi hlavou - před časem jsem chtěla zachránit pár slepic z chovů. Péťa byl důrazně proti. Myšlenka se slepicemi mi zas uvízla v hlavě. Mít slepičky...
Jdeme se ještě podívat na samý konec břehu nad městem. Cvičně sestupujeme po schodech, zas vystupujeme - v rámci posílení kondice.
- Lindo, támhle dole byla taková branka. Tou mohli lidé tady z té části města seběhnout a v mžiku stáli u muzea. Jenže branka je prý zamčená.
Přesto se zkusmo spouštíme po schodech. Možná se tudy budeme za chvilku vracet. Za plotem továrny čteme na krabicích Volkswagen. Volkswagen. Volkswagen. Copak je tu složeno? Tunýlek. Odporné hnusné grafiti na něm. Procházíme dlouhým tunelem. Bez branky. Vycházíme v blízkosti muzea. Divím se. Funguje to. Tudy chodíval synovec do školy. Seběhl po schodech, prošel tunelem. A byl skoro u školy.
- Prosím tě, tak já jsem včera mohla tady zahnout, vyběhnout a byla bych nahoře. Ne. Já to frajerka celé oběhla okolo sv. Anny. Pro příště!
- Aspoň ses proběhla.
Stavujeme se v obchodě. Fotím bonbóny s velmi vkusným obalem. Zdravé. Beru je znovu do ruky. Bez cukru. To nic neznamená. Čím jsou tedy slazeny? Umělým zdraví velmi nebezpečným sladidlem. Co nás ale překvapilo, a to tak, že velmi, zlepšená receptura u většiny velikonočního zboží. Místo palmového tuku čteme kakaové máslo. Místo glukózovo-fruktózového slazení cukr. Tak to má být. Teď jde o to, může-li se tomu věřit.
Ohnivou čárou už za tmy se vracíme domů. Přeměřuji ji. Včera psala, že na sobě týden makala. Já tři měsíce, než jsem docílila úspěchů. Každý den pádluje na takovém tom stroji, jaký měli v Domě z karet.
- Člověče, ubylo ti tuků, narostly svaly, navýšila se metabolická voda. O pět let jsi omládla. Viscerály jsi odpálila. Prosím tě, tys pádlovala i nohama?
Smějeme se mé nesmyslné poznámce. Jasně. Chodí pěšky.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-18_Kocicaci/
Voláme Kitty. Celý den někde schovaná v zahradě. Čipera černá se objeví večer až na několikáté zavolání z různých dveří domu do zahrady. Přišla. Pro své antré si vybrala přední vchod. Jaképak podloudné plížení do domu terasou.
- Holky, je tady Kitty!
Vběhla rezačka. Ten Péťa špatně vidí. Tohle je přece Zrzka.
- Holky, máte tu Kittynu!
Na mou duši. Nespletl se. Přišly obě. Zrzatá i černá.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-18_Kocicaci/
Dostává večeři. Druhou večeři. Tyčinku. Bonbony. Jde se vyčůrat.
- Lindo, ta Kittyna si celý den schovávala čůrání na doma. To nemohla jít do mechu?
- Ona se bála na zahradě kocoura!
- Houby, ona si říkala - počkejte! Já Vám dám! Vy mě necháte mrznout venku celý den? Pěkně vám záchůdek zaneřádím. Nechat mě stresovat s kočičím raplem.
Mourek prý už dostal. Z hladu si hraje s kuličkou. Tlusťoch se zasoukal i pod křeslo. Z Péti má stále respekt. Já jsem hodná teta.
Kitty si přinesla i hovínko na kočkolit. Sedí v pozici přemýšlivé sovy. Utíkám si pro foťák. Na oplátku za ranní ztvárnění Zrzky zachycuji na bidýlku černou akrobatku.
Přijely, a Linda zítra musí odjet. Dubaj volá. Budu tu mít na celý týden tři kočky. Třeba se skamarádí. Ireno, nebuď naivní. Jako když sis myslela, jak se lehkým tempem proběhnete svižnou chůzí. :-) To byl vejšpluch. Svižný. :-) Masakr. :-) Prospěšný tělu. Všechno se zvládne. Hlavně nenechat se vykolejit. Třeba lhaním v barvě fialek.
- Když jsme přiletěli, přijeli do Polska...
Kurník, vždyť jeli vlakem. Tak kam to jel?
LEŽ MÁ KRÁTKÉ NOHY... Přiznal se sám.
https://www.facebook.com/gabriel.gibson.773124/videos/676205557024558
Ruská armáda nezaregistrovala žádnou vlakovou soupravu, která by 15.3. dorazila do obléhaného Kyjeva. Trošku se uřekl.
CNN Prima NEWS
42,6 tis. odběratelů
ODEBÍRAT
Cesta Petra Fialy do Kyjeva je geniální marketingový tah a zviditelnění, shodli se v pořadu Co Čech, to politik! na CNN Prima NEWS ekonomové Miroslav Ševčík a Vladimír Pikora. Ševčík navíc prohlásil, že ohledně války na Ukrajině selhali kromě ruského prezidenta Vladimira Putina také všichni politici Západu. Kritika Fialovy cesty je ale ojedinělá, mezi politiky a odborníky převládá kladný postoj.
Pravda prý vždycky zvítězí. Mohou ji umlčovat, fixlovat, zatajovat. Vyjde na světlo boží. I to mi přináší radost ze života.
https://www.facebook.com/mudrhavrda/videos/439272617993432/
https://www.youtube.com/watch?v=_xA-HRT6zS4
Dobrou noc! :-)