Nepochopitelný rozšiřující se chaos

Skyp. Je mi divné, že je maminka v pokoji. Týden není v jídelničce. Zvláštní. Dochází mi. Pozitivní a netestovaní bez příznaků musí být potrestaní. To se jinak nedá. Vzpurníky vsadíme do ťurmy. Dnes se to jmenuje karanténa a izolace. Jinými slovy MUČENÍ A DEVASTACE PSYCHIKY UŽ TAK SEŠLÝCH LIDÍ. No, tak takhle to nebude! Není důvod maminku bez příznaků vsadit na samotku. Nezajímají mě kecy v kleci pro hlupáky. Jj, už to slyším, jak tady někdo bude láteřit:

- Ale maminka ohrožuje ble, ble, ble.

Nikoho neohrožuje. Ano?! A ani ti pozitivní nebožáci nad hrobem nikoho neohrožují!!! Ani jeden z DD neměl těžký průběh. Paní vedoucí mi říkala, že by s tím chodila do práce. Asi tři dny intenzivní bolest hlavy. Pak bolesti něčeho dalšího. Taková odporná podzimní chřipka v létě. To by člověk neřekl, jak se za půl roku zfašizovala společnost! Tak intenzivně! A ještěr napomáhá. To ti přijde draho, šmejde zaprodaný!

Skypujeme.

- Mami, kde máš jelení lůj?
Vím, že ho má vpravo.

- Nemám.

- Určitě ho tam nemáš, jo?

- Já ho tam nehledám.

Vtipná odpověď. Jak to, že mě mamka každý den něčím dostane. Navenek zblbla. Životní moudrost, intuice, humor a ostrovtip - někde na dně duše stále sídlí. To se v duši nese dál do dalších životů. Maminko, kdyby lidi věděli, jak jsi byla inteligentní, šikovná, krásná, okouzlující svým šarmem, a vždycky šik. Rázná, pracovitá, charitativní!

- Tak ho zkus hledat!

Mamka šmátrá.

- Já ho tu nemám.

- Máš. Někde ho tam určitě máš. Vpravo!

Jelení lůj dnes nenacvičíme. Určitě ne. 

- Mami, meruňky už jsi snědla?

- Ještě tu mám.

- Kam jsi je postavila? Nepostavilas je náhodou na klávesnici?

-  Náhodou ne.

- Tak si je raději vezmi do rukou.

- Já jsem si je chtěla šetřit.

- Nešetři. Co budeš chtít - jahody, meruňky, borůvky, všechno ti dovezu! Co budeš chtít! Akorát teď je sezona doopravdického hroznového vína ze Slovenska, z Maďarska... Ale jednodušší je rozdělat vám konzervu. 

Věčná pohodlnost vedoucí kuchyně. Pokusy vedení o zdravou chutnou racionální stravu vydržely tak na týden. Jasný důkaz nekompetentnosti vedení. Vyměnit, vyhodit? Ne, poslat na kurz! Zaplatit místo debilních špejlí na poškozování zdraví školení kuchařů. A těm šikovným to obtisknout ve výplatě. Výmluvy, že to personálu nechutnalo, že jídlo nosí domů v obědářích a manželé prskají, že se to nedá jíst, TO NENÍ V ZÁJMU KLIENTŮ!!! Mě manželé personálu NEZAJÍMAJÍ. Ředitel nemá na svém místě co dělat. Je to pouze trafika od kamarádíčků. Nový konkurz neproběhl? Jak je to možné? Možná nové vedení kraje přehodnotí. Každý ředitel má svou teplou židli na jisté časové období. Nikdy ne na stálo. Ale ten náš tam trůní už osm devět let. Přesně od rozkrádačky.

- Která vesnice byla vesnicí tvého mládí?

- Moje vesnice!

- Jak se jmenovala?

- Ne, já nevím, jak ti to mám říct.

Mamka neumí artikulovat, vyslovit jméno své vesnice Neznášov.

Mohli byste ji z té samotky vytáhnout mezi lidi a nehrát trapný spektákl s izolací a karanténou? A k čemu Vám je karanténa? Na co to je? Když po karanténě přijde další a další a další. Fašisto!

Připojuji na skyp sestru Ivu.

- Ahoj mami! Vidíš mě?

- Mami, jsme tu všechny tři! To je senzační! Kolik jsi měla dětí?

- Dvě.

- Jak se jmenovaly?

Hlavně ať zase řekne Ivu. Ty vorle, hlavně ať si dnes vzpomene na Ivu.

- Irena!

- Ano. A ta druhá?

Jasně. Trefila se do mě.

- Mami, že ty mě nepoznáváš!?

- Mamko, Iva a?

- Jaroslav.

Iva dodává:

- No to určitě. A dědeček byl Jůlie.

- Mamko, to byl tvůj bratr a děda. Ta druhá byla?

- Iva.

- Výborně! Mamko, ty seš šikovná. Vzpomněla sis! Huráá!

- Mami, já tu vozím vnučku. Hlídám.

Ukazuje holčenku k světu. Už sedí.

- Mamko, to je Olikova Danielka.

Já se odpojím.

- Odpoj, ale udělej to ty. Mám obavy, abych nás s mamkou nerozpojila.

- Nemám brýle a mám telefon.

Vražedná kombinace! Dvě babky a technika. Zaplaťbůh se tam nachomýtla synovečkova Verunka; cvak, ťuk, hotovo.

Už je tu ševelení koordinační. 

- Vy jste nejedla kompot. Dýně nebo co to máte?

- Tak dýně, aha, žádné meruňky. 

Loučíme se. Dnes je to milé. Ne jako na gestapu! Včera šílenost! 

- Půlhodina uplynula! Rozlučte se! 

Nikdy nepřeju nikomu nic nepříjemného! Jen mě napadá: Co kdyby si to zažila ta bezemoční neempatická osoba na vlastní kůži. Rok by neměla přístup k mamince a nějaký tupec by jí dal příkaz: Půlhodina uplynula! Rozlučte se!

Den plyne v práci, v povinnostech, v setkávání s lidmi. Raz, dva, tři je tma. Petroušek v zahradě pohrabuje další spadané listí. Poslouchám bláboly na tiskové konferenci o organizaci našich příštích dnů. Jsou tak navedení nebo to dělají za peníze?! Snad nevěří těm žvástům, co je soustruhují od huby...

Otroci! Připravte se! Nebudete vědět, která bije. Nebudete vědět, za co vás budeme moci pokutovat. Za všechno. PES. Už by mohla být čtyřka. Ale my to ještě týden necháme na pětce. Protože křivka pozitivních klesá, uděláme to jinak. Budete promrzat venku ve frontách. Však my to zase zdvihneme. Vystresovaný organismus lépe na sebe virus naláká. A když vás necháme prochladnout, nebudeme vás muset mást. Pětka zůstane dál pětkou. Nerozuměli jste? A to je účel! Otroci! Rozchod! Živé vysílání skončilo! Béééé!

I já mám pěkný chaos. Od dvaceti výživový kurz. Od dvaceti patnácti až od dvacet dvaceti porada. Po poradě marketingová skupina. Tři různá připojení. Jsem jak jelen, do zadele střelen. Ty vorle. Píšu svému sponzorovi, ať nahraje první připojení. Druhé jsem někde zahlédla. Ale kde! Whats App, Telegram, Messinger, FB skupina, mail. Ty vorle, než tohle všechno projedu, tak je výživový kurz v háprdepu. Dnes náhodou objevuji připojení na minulý týden. Super. Jen týden zpoždění. Čtu:

- Už by sis to mohla zapamatovat. Je to v pondělí vždycky stejné. Koukni do FB skupiny.

No, to má pravdu. Stejné. Náhodně jsme někde ťukla ve FB skupině na první link. Funguje. Vidím hlavičky lidí. Super. Trefila jsem se. Velký příkop překonán. To druhé jsem někde zahlédla. Hledám během vysílání. Třetí odkaz je v mailu. Uf!

Organizovaný chaos na všech frontách. Ještě zapomněli vyhlásit čas prodeje pro důchodce. To by bylo cvičení! Hlavně ať si na to nikdo nevzpomene! Ačkoli, vzpomínka na mládí - fronty na toaleťák. Fronty na mandarinky. Pomeranče. Pamatuji fronty na kakao. Jen tři kusy! Při naší spotřebě jsem se musela probít aspoň k deseti krabičkám, když jsem nevěděla, kdy bude zas příležitost nákupu. Šla jsem s kočárkem městem. Tři jsem koupila já. Náhodně jsem oslovila nějaké vojáky. Přinesli mi každý tři. A bylo na rok vystaráno. Pak zas nebylo něco dalšího. Furt jsme byli udržováni v pohotovosti. V napětí, co zas není a nebude. Kde jim "vypadla výroba". A kde to sehnat. Tak ať si to taky zažijí naši milí mladí vychovaní ohleduplní pokorní inteligentní uctiví pracovití potomci.

Konec. Hotovo. Skyp s Lindou. Probíráme PES. Předčítá mi Tweety. Slyším nějakou reklamu:

- Na Vašich Vánocích nám záleží!

- No to jistě! To určitě! To vám tak budu věřit! Vám? Na našich Vánocích? A budou?

Linda se řehoní. Bezmoc! Zrzečko, přišlas ke mně právě včas. Jinak bych už dávno lítala někde z kůže. 

- Mami, ukaž mi Zrzečku. Vyrostla.

- No, však ji taky podstrojuji. Je to pejsek. Prve jsem se v pracovně hnula ze židle. Za dvě minuty jsem byla zpátky. To byl okamžik. Přesedlala si na mé místečko. Dala jsem jí příležitost vyběhnout si ven. Jak Kéliška nejrpve pozorovala zpoza dveří, pak načouhla pod něů sedla si na parapet. Asi jí málem přimrzly tlapky zimou, tak šup do tepla. 

A další reklamní perla!

Udělejme spolu svět lepší!

Ne! To není možné! A jak to spolu teda uděláme? Možná se to dozvím zítra.

Dobrou noc!