Nepochybuj o sobě. Důvěřuj si. Věci nejsou takové, jak je vidíš

Přiložila jsem poleno. Mourek oddychuje u ušáku. Teď na chvíli přestal hýkat ze spaní. Jinak funí celý den. Tady se už spí. Jdu psát.

Krásný den! To bylo hezké!

Sedm. Za chvíli mi zazvoní budík. Spíš něco před sedmou. Ty mé různě chodící hodiny. na ruce o pět minut. Budík o neznámo, asi o dvacet, v autě o šest, v kuchyni plus mínus půl hodiny. Péťovy hodiny po rodičích a ještě jedny bicí - jdou na chlup přesně. Na počítači 23.10 hod. :-) Než dopíšu, bude jedna. 

Tak tedy startuji. Vytáhlo mě slunce. Rozlilo se do celého domu. Tolik slunce! Jedu. Ranní práce a rituálky, které jindy trvají hodinu, dvě, mám dnes hotové raz dva tři. Kočky. Vyhrabat popel. Vyčistit okýnko u kamen. Na mixovat sportovní výživu po výkonu - poděkování svalům. Namalovat. K snídani si mixuji F1 sport. Vařím čaj do obrandované termosečky Herbalife. Někde jsem ji kvalifikovala. Čajíka se napiju na místě. Zkrátí mi dobu zahřátí z dvaceti minut na sedm osm. Co ještě? Už vím. Boty, přílba, chránič na záda do auta. Hlavně, Ireno!!!, rukavice!! A taky nezapomeň lyže, hůlky! Všechno si zvědomuji. Nějak lítám v oblacích. Tak šup - dolů! Uzemni se. Sluchátka - ještě si stahuji zvuk z YT o čínském předání Temné flotily Pozemské alianci. Aha - ještě vycpat bundu. Ztěžkne na několik kilo. Hmotnost rozložená na těle netíží, ale při navlékání - jak když oblékám těžké brnění. Dnes o dvě vycpávky víc. Pravá kapsička u kalhot peníze. Kam si dám klíče? Levá kapsa na rukávu. Snad mám všechno. 

- Mami, ty to snad stihneš v osm!

Provokativní poznámka z mé pracovny. Totiž zrychluji tempo. Už nechodím, ale běhám. Šustivé kalhoty prozrazují každý můj pohyb.

- To víš, řád musí být.

Směje se. Řád už jsem dávno opustila. Žiju volně. Hodiny jsou jen domluva, abychom se v nějakém rozmezí sešli u kadeřníka, na kosmetice nebo na zastávce. Někdy se na vlak trefuji dvakrát, třikrát... Už jsem dlouho nejela. Pokusím se zas někdy.

- Až pojedeš, zavři dveře do ložnice, všude zatáhni. Mour tu hospodaří a jde si klidně lehnout na bílý gauč. Ačkoli - je tu Kitty... Aby ji nešel navštívit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-11_Mlade_Buky/

Jedu. Do sluníčka. Poslouchám o vesmírných dějích naší současnosti. Raduji se z jízdy. Jen tak se těším. Už za chvíli mi spadne Sněžka na cestu před oči. Nejprve mě bude vítat. Nad Trutnovem. Dnes si tam někde zastavím a vyfotím si ji. Pak mě bude doprovázet. Budeme na sebe jukat. Na výjezdu z Trutnova se mi položí na cestu. Normálka. Aby mi udělala radost.

Jsem na místě. Dnes musím všechno sama. Zvládnu to? Vždycky, než se vrátím z těch krásných WC, už mám nachystané lyže, hůlky; jen se zamaskuji do kukly, nesmím zapomenout vstrčit sluchátka do uší, pak teprve kuklu; opásám se chráničem na záda. Ale nejdřív boty. Přeříkávám si - táhni za poutko na jazyku nahoru k holenní kosti. Myslím, že se tomu říká tybie. Je to fuk - hlavně táhni a tlač nohu dolů. Je tam. Druhá - musíš mít nohu naprosto přesně na střed. Tlač, táhni! Tlač. Hotovo. Bílý upevňovací páseček kolem holeně si tři roky uchovávám běloučký. Přezky zacvakám až nahoře. Rytířka v brnění. Přílbu. Rukavice. Jo - napít čaje s bylinným koncentrátem. A asi hotovo. Zamkni auto. Bude devět. V devět a dvě minuty jsem u pokladen.

- Jednu důchodcovskou na tři.

- Stovka záloha na...

- Ano, ano. Vím. Vím.

- 590,-

Kartičku do levé kapsy bundy. Bankovky do levé kapsičky u kalhot. Zapni. Až skoro v poledne zjišťuji, že jsem si ji zapomněla zavřít. Ireno, Ireno!

Jak se rozevírá jaro, jezdí míň a míň lidí. Letos byla sezona taková prazvláštní. Než se rozjela. Než mi došlo, že mohu... Lidi se zas naučí. Hodně, hodně moc dětí! Dnes už bylo vidět malé tanky řítící se zběsile do údolí. Měli by jim trošku ještě říci, že tu nejezdí samy. Radost - během tří měsíců od kopýtek po malé suverény.

Manšestr láká. Lanovka pro čtyři. Jedu sama. Nejdřív přivítání s horou hor. Kdo ji tu vysypal? Co se tu těžilo? Co je uvnitř? Dnes je to nádherná mladá dívka. Svobodná, rozjuchaná, hippies rozjetá Venuše. Bodejť, vždyť celé Krkonoše zalévá zlať. Juchám s ní. Spouštím se dolů. První jízda. Nejistota. Dokonce mě manšestr vzal směr. Aha. Jsem tu sama. Proto nejistota. Nějak mi to nejde. Vyjíždím podruhé. Ty bláho! Ireno, ty jsi...! Nemáš zapnuté boty! Odtud ta nejistota! Jsi přece šikovná! Máš důvěru sama v sebe! Stačí pozapínat. Upevňuji nohu v botách. Na vleku ve starých botách ve starých dobách bez zapnutí hrozilo, že tě vlek vytáhne a boty zůstanou na startu. :-) To v těchhle nelze. Drží nohu i nezapnuté.  Vidíš, jaká nejistota? Solidní jistota! Jsi šikovná! Nepodceňuj se. Není to skleróza, že ne? Jak se člověk nechá lehce zmanipulovat. Zastrašit!

Točím to nahoru, dolů, užívám energii. Ač slunce, chladno. Sluníčko netaví sníh. Sjezdovka zůstává tvrdá. Pozoruji děti z lyžařské školičky. Na vedlejší cvičné sjezdovce jim napíchali slalom. Tady se cvičí budoucí Esterka. Vyprávěla, jak nebyla nadaná. Děti už šly domů. Ona si ještě nacvičovala. Všechno vydřela. Jednička. :-)  S pílí zvládneš všechno na světě. A vytrvalost!! A vůle! A to mám. Dřív se říkalo, že průměr IQ u nás byl tak okolo 110-120. Na vysokou jsi potřeboval okolo 130. Ale vysokou mohl vystudovat s pílí každý. Jen se tam dostat. Dnes je to s IQ prý katastrofální. 

Poslouchám do sluchátek dějiny Ukrajiny. Krásné. Výstižné shrnutí. Pamatuji si, v roce 2017 Rusko splatilo veškeré dluhy i za všechny své bývalé republiky. To bylo někdy v tom roce, jak založili s Číňany investiční banku s penězi podloženými zlatem. Utekla k nim i ta neforemná Angela z NDR. Možná ze známosti s Vovkou ze stáží v socialismu. Nedovedu si představit, že bych zaplatila všechny dluhy za sousedy v ulici. A pak by mi nějaký šizuňk nebyl alespoň vděčný.

Jedu s klučíkem vlevo, holčinou vpravo. Jsou z Kladna. Pátá třída. Bydlí u známých od táty. Asi dvacet minut cesty.

- Máte prázdniny?

- Ne, my jen dva dny.

V duchu si říkám, že tolik času zmeškali, místo o jarních je rodiče vytáhnou na dva dny ve výuce. Toto nepovažuji za dobré. Kluk má trojku z chemie. Holčička tři dvojky. Teď jde o to, jaké dvojky to jsou. Za mě by to třeba byly trojky. Lidstvo uspané. Nechává se opíjet rohlíkem. Zblblo. Vyzvídám, jak se naučili lyžovat. Ani nevědí. - Skvělá odpověď. - Táta je pak učil.

- A jestlipak znáte SKI pravidlo číslo jedna?

Koukají. Nevědí. Neznají. Neumějí.

- Zodpovídáš za toho, kdo jede před tebou. Ten může zahnout vlevo. Zahnout vpravo. Náhle zastavit. Upadnout.

Aha. Děti neznaly. Výborně. Pak vidíš, jak přejíždějí ze sjezdovky na sjezdovku a vůbec nedávají pozor, jestli někomu nezkříží nečekaně dráhu. Nová doba. Řítíme se střemhlav dolů.

Skvělé, že sice R-R-R, ale nikdo nedbá. Bez obav si kýchnu, zakašlu. Klid. Už nemusíš kašel maskovat prdnutím. 

Moc se mi líbí lyžařské sukně. V prosinci se mi mihla reklama. Sportisimo. Sukně krásné. Minule jsem jedné paní chválila. Sukně mají dlouhé rozparky. Dnes jsem zas obdivovala jedné lyžařce sukni. A jedu na lanovce se sukňovou. Pozeptám se.

- Vy nemáte rozparky.

Ukazuje, jak se sukně natahuje. Můžeš v ní cvičit. Neroztrhne se.

- Mám ji už asi osm let. Víte, mně je nepříjemné studené sedátko.

- Mně taky. Ale někde jsou vyhřívaná. Dnes ráno jsem zrovna pocítila chlad.

- Ta sukně vás hřeje.

- A když si ji kupuji, musím si vzít o číslo větší?

- Ano. Navlékáte ji na kalhoty.

Zjistila jsem, co jsem chtěla. Že by si babka na příští sezonu pořídila novou hodně kapsovou bundu a novou sukni? Uvidíme.

Jedu s tatínkem s asi tříletým Kubíčkem. Kluk krásný. Maličkaté lyžičky. Opakuji mu pravidlo. Ptám se, jestli rozumí. Ano, rozumí. Tatínek mu ještě dovysvětluje.

Přejíždím na vedlejší prudší sjezdovku. Labůžo. Nekonečné! Volnost. Svoboda. Letím! I Sněženka se dnes odvázala. Odhodila ten svůj závojíček. Holka mladá trsá. :-) To nebývá často. Většinou bere podobu staré vážné moudré dámy. Bílá čepice. Jemný závojík. Nevidíš jí do tváře. Ani nevíš, jestli jak se vyvaluje v Obřím dole, jestli spí. Tajemná. Ne, ne. Dnes je to kamzice mladá.

U lanovky se tvoří fronta. Lidi se vyspali, najíždějí. Střídám vlek. Je bez fronty. Poslední. Jedu na lanovku. 

- Prosím, mohu předběhnout? Končí mi permanentka.

Nasedám. Asi už další jízdu nestihnu.

- Nevíte, jak zjistím, kolik minut ještě mám?

- Přiložíte na turniket a tam se vám ukáže čas.

Vytahuji z kapsy kartičku. Dřív musel být nastražena jednou stranou. Teď ji hodím do kapsy a procházím plynule. Jen někdy se musím kapsou přitulit. Ale většinou se ti zábrana otevře plynule. Na kartičce 11.3. To není hodina. Zkoumám. Dochází mi. To je dnešní datum. Jemně natištěno 9.05 hod. Čtu nahlas. 

- Tak to už nestihnete.

To nevadí. Bylo toho dost. Svištím vrátit kartičku. Vjíždím k pokladně s prkýnky. Nějaký kluk mi ji vrací. Podává stovku. Sjíždím, co nejdál to jde. Přes most už musím pěšky. Auto jsem si postavila třetí u mostu. Dnes sama očistit sníh. Obstarat vše, co dělá Petroušek. Ale jsem šikovná. Zvládla jsem. Teď na cestě dát pozor na radary, na kruháče v TU. Na tom posledním se trefit rovně k nám. A pak před městem na sjezdu z dálnice zas jet rovně. Nesplést se. Pro někoho brnkačka. No, pro někoho. Na cestě tam, kde většinou svištím, blikají hasiči. Ó, havárie. Čekáme jen chvilinku. Už nás pouštějí. Mamka by řekla - bič a pryč. A to taky dělám. Blížím se k slonovi. Oblečen do švédských barev. 

Doma. Kočky mě vítají. Vystěhovávám auto. Krmím. Vařím. Tetelím se štěstím. Radost ze života. Slunce mě láká ještě ven. Už asi nechám sundat plachtu se stolu. Dalo by se obědvat venku. Kvete nám jaro. Vybírám vpředu ze záhonků suché listí z lísky. Odstřihuji z astřiček suché větvičky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-11_V_nizine_je_jaro/

- Páne jo, ty ses do toho dala!

- Peťuš, bylo to kouzelné. 

- Já jsem viděl, jak jsi byla v devět u pokladny.

Cítím elán, energii, radost. Naplnila jsem bio vak stařinou.

- Mami, jedu z Náchoda. Bude něco k jídlu?

- Koukrová uvařila.

- A dáš mi?

- Nedám.

- Tak já si něco udělám.

Řehtám se. Jsem uvařila dokonce i jablíčkový kompot s jahodami. Masné dárky, které včera přivezla od výrobce, jsem dnes hodila do hrnce. I ty nakrájené kostičky špeku. Do brambor s quinoou, krupkami, sojou. Jednou. No!

- Peťuš, chceš ochutnat?

Rád si dá. hezky to tu voní. Do brambor cibuli, koření, česnek, smíchat s jadýrky...

- Co to je? To je vejšpluch.

Linda ho motivuje k jídlu. 

- A dej mu omáčku. Jsou v ní žampiony. A smetana.  

Odbila půlnoc. Jen informovaní tuší, co se děje na světě. Co se odehrává na pozadí. A co se letos stane za význačné archeologické dva objevy. Už se moc, ale velmi, nemohu napsat strašně, hrozně, děsně - tak tedy maximálně se těším! Snad už se lidstvo probere.

Ještě jedno poleno do ohně. 

Dobrou noc!