Nesnesitelná lehkost bytí

Svět se zas pootočil o kousek dál. Jen se kutálej! Ráno jsem si nasadila růžové brýle. Jo, je tu krásně. Mourin si užívá svého prvenství. Jen co se dozvíme, jestli je černá chlupatá kulička kočička, oznámím mu, že bude mít kamarádku.

Dívám se na fotky rok a dva roky staré. Zrzka na nich dovádí. Leze na vrbičku. Loni si spolu hráli v trávě. Mourek směšně poskakoval. Honili se tu. Jó, před dvěma lety to bylo něco jiného. Mourin ještě neměl jméno, nebyl náš. Jen slintal na terase, když jsem ho pohostila. Jj, čas letí. Časy se mění. Kde jsou ty předvolební debilní sliby fašistů. Marně jsem varovala – nevolte je. Zrovna tak nyní marně volám – bacha na zloděje. Pozor, výměna moci! Nastrčená figurka v porsche a červených krokobotách. Ne, prý – musíš někomu věřit. Ježiškunakřižku! Nemusím! Žádný falešný spasitel. Mám důvěru ve vlastní hledání zdrojů a ve vlastní rozum.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-17_Rano/?

Mourin jak uslyší provoz v domě, běží ze sluníčka. Nakrmit bafušu. Nakrmit kočičáka. Ten velký stěhovací vagon, ten žere venku. To je naše záloha. Ten menší vůz – Mourek, má privilegia domácího pána. Zdá se, že se mi podařilo zhubnout ho. Kocourek už nekrade z cizích misek. Nedožírá jak maminka na mateřské. Dostává své porcičky. A když – jdi si chytit. Péťa vždy poznamená:

No jo, ale to by mu někdo tu myš musel zakousnout. Naráží tak na březnovou scénku. Přijela jsem z hor.

- Pojď se podívat. Zrzka tu oběhla s myškou v hubě dům. Mourek ji pozoruje.

A když jsem se šla mrknout, už myšičku držel on. A schlamstnul ji taky on. Na posezení. https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-17_Na_prochajdu/

Fotím. Raduji se z kvetoucí přírody. Z Macka. Ze zdraví. Magnolie rozvíjí poupata. Těším se ze všech vesmírných darů, které nám jsou poskytnuty. Přeskakuji ukázky ze včerejší nachytávky tisíců lidí na Václaváku. No jo, ten odsuzovaný Zítko. Dav na magistrále ho srdečně zdraví. Jdou pruhem od Hlavního nádraží. On jede za svodidly v protisměru Lidé jsou srdeční. Mávají mu. Zítko je slušný. Oblíbený.

- Zítko prezident!

- Ahoj, Pavle!

- Zítko! Pojď s námi!

On z auta přátelsky haleká:

- Když vy jdete proti bídě a já jedu za Československo.

Jdu se mrknout, co mu píší pod jeho sranda podání žádosti na konkurz na ředitele ČT. Tady mu píšou jednu urážku za druhou. Rozklikávám profily. Vyučená v potravinářském učilišti – neurvalý komentář… Než by šli sami s kůží na trh, budou se tu schovávat za své profily. 

Jaroslav Kvasňák

Tvl to je takovej šašek z hajz*em tvl jemu není nikdo rovno tvl

Jaroslava Brožíková

Hvězdná pěchota Tulamorka a Bílý kloubok

Docela mě to zlobí. Urážky s hrubkami, vulgaritami. Vypovídá to o autorech. Dovoluji si:

Irena Hrobská

Co lidí se inspiruje hrubiánstvím a nechutnou mluvou. Jak si mohou dovolit urážet vzdělaného člověka. Nic proti vyučeným, taky tu plní svůj úkol, pracují a předvádějí svou zručnost. Ale lepší by bylo, kdyby šoupali nohama a drželi pevně sevřené čelisti. Aby nikdo nezpozoroval jejich hloupost. Jo a k paní Peterkové. Má své výkyvy, a kdo nemáte? Přináší svou investigativní prací tolik informací, na které my ostatní nedosáhneme. Jenže kdyby je předváděla distingovaně, jako paní Bobošíková, ani byste necekli, co?! Hleďte, abyste viděli. Ctěte svůj jazyk, oslavujte náš národ, než promluvíte, třikrát si ověřte, co chcete vypustit za žumpu. Pak raději mlčte! Totiž mlčeti - zlato!

Volá Linda. Ukazuje mi židle tonetky.

- Pan Thonet se narodil na severní Moravě. 

Linda hledá. No jo.

- To byla taková líheň. Tam se narodilo mraky lidí. Freud. Porsche? Nebo ten na severu Čech?

Bavíme se o látkách na restaurování židlí. Linda mi říká nějaký název, jméno. 

- To bylo v seriálu Až po uši. Kupovali tam něco. 

- Kupovali křeslo Halabala.

- A to se píše dohromady?

- On se nejmenoval Hala a Bala.

- To je jako na gymplu, když Elena povídala Adis s Bébou. Adisabeba.

Řehtáme se. V seriálu se ptá myslím Němec. Čeká obdiv nábytkového kousku.

- Co jí říkáš? Halabala!

Ten, kdo měl projevit údiv nad Halabalou, odpověděl:

- Abrakadabra?

Na patnáctou paní. Sfrnknu si na nákup. Rychle domů. Pracuji. Při rozhovoru hledím na ptáky. Paní odešla. Fotím.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-17_Ptaci/

- Peťuš, půjdu ještě ven.

- Nechoď. Fučí tam ledový vítr.

Jdu se přesvědčit. V poledne bylo teploučko. A opravdu. Dnes už nikam. A zatopit.

- Nikam už nepojedeš, viď?

- Ne.

- Jdu si uklidit auto, abys mi zas neřekla – jé, Peťuš, já jsem ještě chtěla jet… Na psychiatrii už maj dnes zavřeno.

To mě neuráží. Vůbec ne. Chechtám se. On je svůj. Já taky. Mám ho moc ráda. Největší chlap mýho života. Dnes jsem například dostala k podpisu nějaké papíry daňového přiznání. Vůbec nevím, kudy bych na to šla. Ještě před čtrnácti dny jsme tápali. Vše přes datovou schránku. Ale zdravotní můžeme papírově. 

- Pe´ťuš, to jsem vděčná. Já vůbec nevím, jak se to dělá. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/202-04-17_Tuzka_1955/

Jdu si prohrábnout šuplík s tužkami. Mám tam ještě inkoustové. Červené. A dvojbarevné. Možná poválečné. Vybírám vnučkám. To jsou ještě poctivé kvalitní tužky po babičce. Babička je používala v hospodě. Psala modrými. Já jsem si ty červené naslinila a nabarvila rty. Babička mě plísnila, že je to jedovaté. Ale pusu už jsem měla natřenou. :-)

Nutriční webinář. A porada. O víkendu bych měla jet do Visly. Nejedu. Už jsem se nacábrovala dost. Uvedou tam novinky.

Čekají nás dva zásadní produkty. Dočkali jsme se. Je s nimi dlouhodobá zkušenost. Přicházejí na náš trh. V Evropě strhává veškeré prodejní rekordy a pozornost aktive Mind Complex. Kdekoli je na světě uveden na trh, je o něj obrovský zájem. Slučuje účinku thermocompletu a Cell activatoru. Má větší sílu jako jediný výrobek. Ten přijde po Visle koncem dubna. A v polovině května proteinové chipsy. Lidi budou moci zobat zdravě. Nekaloricky.

Dnes výročí. Smutné. Američani se zase spletli, jako v únoru 45. Vymlátili nám průmysl v Ústí nad Labem. Spletli se u Phy, u Plzně, i na Moravu si zaletěli zbombardovat. Spletli se všude tam, kde věděli, že území bude patřit pod správu SSSR. Jsou to šmejdi zrovna tak jak Angláni. Ireno, raduj se! To už bylo. Nevzpomínej!

Lenka Kubínová

17.dubna 1945 americké bombardéry vybombardovali město Ústí nad Labem až vám bude zase nějaký přepisovač historie tvrdit jak nás "osvobodili Američani " ..nálet trval hodinu a zemřelo 512 lidí v závěru války ...podobně jako v Plzni ..

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-17_Dobjou/

Moureček střídá koš a koberec. Obr. Vezmu-li ho do náruče, přede. Dělá, jako že je rád. Ale kouká, kde by se mi vysmýkl. Teď zrovna se přešel svalit se do svého košíku.

Ani neřekl dobjou.

Dobrou noc!