Nestíhám. Potřebuji sekretáře... :-)

Každý večer zpytuji den. Tolik věcí, které bych normálně přehlédla, se mi vepíše do mysli. zažila jsem den eňo ňuňo. Se vším všudy. Ale v trysku.

Na devátou začínám. Půl osmá. Mám ještě hodinku na čtení; usínám. Půl deváté. Šup, rychle, rychle. Hlídám si čas. Na desátou maminka. Nestíhám. Jé, na tři čtvrti na deset... Doklusávám čas. Paní koordinační se snaží. Neznám systém. Ale zdá se zbytečně složitý. Ntb má být v době korona viru na každém patře volně k dispozici. Ale tak to nemají. Koluje tady jeden ntb. Budiž. Zjednáme nápravu. 

Mamka má prý čajík; dostáváme půl hodinky... To je pro izolovaného člověka přece přepych! Za den si popovídá půl hodiny. Masakr na jeho psychiku, paměť, slovní zásobu, rychlost sešupu, city a taky radost z vězení. Co to píšu - radost z nařízené izolace. Za hodinu už neví o ničem. Neví? Podvědomí si nese - nemají o mě zájem...

Povídáme. Ntb v mé pracovně je nasměrován na obraz tatínka. Kouzlo nechtěného. Jak špatně vidí, tak tatínka zblejskla:

- Nazdar taťko!

Lekla jsem se, jestli... - Ne, došlo mi.

- Mami, ty vidíš taťku? 

Ukazuji jí obraz z jejího obýváku. Zastavuji se u obrazu s maminčiným otcem. Jdu domem.

- Mami, koukej, tady mám další tvůj obraz.

- Vlčí máky. Vidím.

- Od pana Schaffera, viď?

Ukazuji kvetoucí stromy v reálu. Chtěla bych jí zprostředkovat atmosféru naší zahrady. Co se tu nadřela. Vyměňovala stromy, které sázel tatínek. Čtyřicet. Všechny už jsou vyměněné. Mamce nejvíc chutnalo Gaskoigneho. Mně byla milá čistecká lahůdka. Tak krásně voněla. A taky malináče a nonety... Co ovoce jsme tu sklidili. Koženáče - nevzhledná hnědá jablíčka, výborná na štrůdl. Jahodová a skleněná - ječnišťata. Letní odrůdy.

- Mami, neusínej!

- Jen si zavírám oči.

Zlé znamení. Nemá chuť do života. A teď bonbonek pro paní Vyprďálkovou: Pan ředitel nechává lidi zabalit svůj život vcelku bez starostí. Je mu jedno, že staříčci a stařenky nemají kontakt se svými. Kolikrát jsme vyslechla  jejich: naši za mnou nechodí.

- Ale jo, chodí. Viděla jsem tu Vaše dcery!

- Joó?

- No, tuhle jste sjeli dolů do zahrady, pamatujete? A tuhle jsem viděla Vašeho synovce...

Takhle utěšuji porouchané lidi. Jsem přesvědčená, že jejich podvědomí ví, jen na bází vědomí je mlha... V této fejkové nelehké době si snadno lidé připustí, že o ně není zájem. Budu potom chtít statistku nebožtíků. To nemůže starý člověk přežít, viďte, paní Vopruzálková!

Maminka stále ulétává. Jmenujeme její dcery, koho si vzaly. V pondělí byla ve formě - po cvičení, po tréningu s Libuškou. Dnes? Tvrdí mi, jak si děda vzal mě... Nesmysly...

- Mami, pojď, zazpíváme si.

Aby mi nemohla odmítnout, hned navazuji.

- Mamko, dáme Já husárek malý. Počkej, já si to nahraju. A ještě ti pošlu srdíčko. Vidělas ho?

- Neviděla.

Přitáhla oči na monitoru.

- Mamko, vidíš tam to srdíčko.

- Vidím.

- Tak to máš ode mě. A ještě ti pošlu smějícího se smajla.

- Vidím ho. A co to je?

Vysvětluji.

- Mamko, řekni mi něco hezkého z habřinské školy. Nebo mi vyprávěj, jestli jste zlobili. A jak se jmenoval pan učitel. Ta paní Vyčesaná ta byla z Habřiny nebo z Velichovek?

- Z Velichovek. My jsme se neprali. Báli jsme se. 

- Měl pan učitel rákosku?

-  Ne, on nás nemlátil. 

Zkoušíme trošku luštit. Přeříkáváme roční doby. S despektem.

- Mamko, se tě ptám na takové jednoduchosti, viď?

Půl hodina je krátká.

- Tak už jsem tadyýý.

Dávám mamce pusu, hladím ji. Vyprovokovalo jí to k monitoru.

- Jo, paní Hrobská, vedení rozhodlo, že o víkendu klienti nebudou skypovat.

- Kdo vám koupil ten tablet?

- Ten je z kraje.

- Aha. A byl zakoupen do krabice nebo k využívání? Za jakým účelem?! Tady se porušuje zákon. Nechám to zkontrolovat. Svévůle se tu nesmí stavět proti lidem!!! Hejtman asi věděl, proč to kupuje! A já mu to řeknu. Protože opičky neumějí. 

- To rozhodlo vedení. Zítra tedy zase v naší hodinu ve 13.15 hod. ano?

- Ano. Prosím, vyřiďte, aby maminku dali na sluníčko nabít. Je malátná. A aby s ní někdo šel tam na tu zadní chodbu ukázat jí Chloumek...

- To udělám teďka já. Pojedu tam s ní a ukážu ji Chloumek, Prašivku...

- To jste moc hodná. 

Loučím se. Vypínám. Jdu žhavit právníky. Ptám se na oddělení stížností. Informuji se o daru hejtmana kraje sociálním zařízením pro tuto dobu. Info mám dost. Ještě zítra dva hovory. A to by v tom byl čert, aby se to bezcitné odporné stvoření z nory nepodařilo vyplavit. Je to vůbec člověk?! (To je tady pro paní Vyčůrálkovou.)

Zvonek. Přišel mě navštívit bílý přítel. Rozběhl se do zahrady. Aby se nesetkal s Mickou. Vidím ji metošit okolo jídelního výklenku. Rychle otevírám dveře. Miicka ví, kam se schovat. Nebezpečí oběhlo dům a vtlačilo se do domu hlavními dveřmi.

- Jedeš! Kde máš paničku?!

Micinka není. Hledám. Volám. Procházím tajné skrýše... Napadlo mě, jestli se neuvelebila za záclonou na okně. Napadlo jí to. 

Deniska přišla pěšky ze své vesnice. Asi šli poli. Bělouš Frída prý vymetal příkopy naplněné myšmi.

- No jo, neorají, chemizují. Tak ať se nediví!

Pejsek se koupal v Labi. Miluje vodu. Deniska mi posílá videa z jeho dovádění na Rozkoši. Uvelebuje se na houpačce a já jdu pracovat. Věříte, že se mi nechce? Zahrada potřebuje mou ruku. Deninka se loučí. Na třináctou pracovní připojení. Jedu na nákup. Chjo, roušky. Tfuj. Vystrkuji nos. Jak to můžou zvládat sestry, lékaři, pečovatelé, prodavači, úředníci... Lidé. Mučení národa. K čemu to vymysleli? Nestačil jen zákaz zábav?

- Lidi, budete dřít, z práce rovnou domů, rozuměli jste?

- Ano, rozumíme.

- A ještě si připlácnete na obličej dusítko.

- Ano, je to pro naše dobro!

Víc a víc lidí křičí o nahém králi. Pssst, nikomu ani muk! A poslouchat se bude! Jinak pokuta. Na chudý lid musí být přísnost.

A je to. Největší chrápalové ještě po příchodu z venku tančí očistné tanečky. Je to k smíchu.

Kaufland. Nesu zpět dvě kytky. Vracejí mi 88 korun.

- Jak se vám dýchá?

- Hrooozně.

- Onemocněl tady za ty dva měsíce někdo?

- Koronou?

- Ano.

- Nikdo.

Divné viďte? Ani v Lidlu, ani v Tesco... Zvláštní, jakou mají odolnost lidé v Jaroměři. Pozoruji lidi na parkovišti. Všichni se pečou na sluníčku. Dýchají své bacily. Co za tím vězí!

Rychle domů. V osmnáct chci stihnout školení o střevní mikrofloře a primární a sekundární prevenci. Mikrobiom je termín, který popisuje genom všech mikroorganismů, symbiotických i těch patogenních, žijících uvnitř i vně našeho těla.

Lidé s častějšími záněty nemusí mít v pořádku mikroorganismy ve střevech. Urologové - pokud řeší zánět, zkoumají i složení mikrobiómu střeva. I ORL lékaři zjišťují, že lidé s častějšími záněty dutin, nosu... mají špatně nastavený mikrobiom. Mají disbalanci v obsahu mikrobů - některé mikroby jsou přemnožené. Pokud se člověk vystaví chladu, lehce onemocní...

Dříve se myslelo, že placenta, plodová voda, pupeční šňůra, první stolice (mekonium) nejsou osídleny mikroby. A jsou. Předčasně narozené děti a děti, které přicházejí na svět císařským řezem, neprocházejí porodními cestami, mají vyšší riziko s imunitou, s autoimunitními poruchami atd.

Kojené děti tradičním způsobem oproti nekojeným dětem - mají naprosto jiné složení mikrobiomu ve střevech. Kojené mají např. imunoglobulin - na imunitu.

Pokud někdo nejí vlákninu - má oslabenou imunitu. Nutno jíst fermentovanou vlákninu - bataglukany, inulín... Mají protizánětlivé účinky proti patogenům. Tedy těm zlým. Snižuje propustnost střeva. Pokud sní člověk třeba něco s karcinogenem (též kancerogen), něco připálí, pokud má zvýšenou prostupnost střeva - nebezpečné. Ale pokud si střevo hlídá, jedovatosti neprojdou...

Tolik nových informací. Doba koronová asi ukončila naše víkendová lékařská školení s drahou vstupenkou. Minulý měsíc - dr. Rajewski. Dnes s dr. Borisem Bajerem... Vynikající. 

V zahradě sedí Honzík s Petrouškem. Připravila jsem jim rybí pomazánku na můj hedvábný chleba.

Beru maminčin krumpáč, jdu do jahod. Vykopávám mlíčáky, budoucí pryskyřníky... Jdu nasadit dva truhlíky... Rajčata na terase nemohou popadnout dech, jak je sluníčko dnes peklo. Chceš nechceš, dám je do kbelíků. Na záhon si ještě koupím. Hledám místo pro azalku. Mamka by mi poradila. Zakopávám hnůj k vajgéliím, klematis, k popínavým klematiskům. Vypadají v době květu jako z pohádky o Šípkové... Kontroluji své tři rododendrony. Linda mi vždy ukazuje, jak jí kvetou. Odpovídám: 

- Já kupuji v květu. 

Směje se mi. Vše zahubím. Počítám - fakt, tři mi rostou už dva tři roky. Ale jen jeden z nich kvete. To ještě vychytám.  

Už se smráká. Objevuji nádherný oranžový keř. Myslím kdoulovec. Zahradou se line příjemná vůně. Jdu přivonět k mahonu. Ten to není. Jak ho nemám ráda, nádherně kvete. Je po mamince. Nechala jsem ho tu pietně.

Hotovo. Uvelebuji se v koupelně na teplé dlažbě. Pročítám FB. U paní Nepejchalové si prohlížím obrázek: Dominik Hašek by chtěl být prezidentem. Prý pozdvihl mužstvo v Naganu, Buffalo... Pod tím ani jeden souhlasný koment. Každý si smočil. Někteří lidé mě pobavili: 

Někdo mu připsal moudře: Jaroslava Kroupová Mohli jsme si tě všichni pamatovat jako skvělého hokejového brankáře a mít tě v úctě, takhle si tě budeme pamatovat jako na namyšlenýho troubu, co si o sobě myslel, že může být prezidentem!


Iva Martinak Ebergényi 😂já jak jsem ten dysgrafik a dyslektik😂nejdriv uviděla Šašek😂😂😂 

Eva Kučerová Bóže on už se také zbláznil 🙄😠 


Kristina Dvorakova Ale kuš brebto,to by mohl dělat už prezidenta brouk Pytlík-máte stejné myšlenkové pochody,taky všechno zná,všechno ví a všude byl!!

A to je vše. 

Dobrou noc!