Nevím, jak já to dělám. Opět v první sedmičce v celém týmu :-)

Ráno:

Pátek. Čas, kdy jsme se měli prohánět na sjezdovce na Černé hoře. Člověk míní, pánbu mění. Nevadí. Dnes si ordinuji odpočinek. Nejraději bych měla županový den. Nic se nemá přehánět. Za okny zbytky sněhu. To už asi do luk nepoběžím. V noci pršelo… Mohla bych popojet o kopec výš. Uvidím.

Tak tedy dnes po dlouhé době županový den. To neznamená, že se poflakuji úplně.

Na telegramu vzkaz od LP na mou nabídku lístků do Léčivého divadla. Že jestli by ještě jeden lístek byl…

Volám Barušce z Opočna.

- Baruš, já jsem ti ještě neposlala peníze za dva lístky. Potřebovala bych tři.

- Povídáme si. Baruška je taky absolventka kurzu Vidění naslepo s Markem Komissarovem. Jakmile se koná něco v Kodýmově domě v Opočně, dostávám nabídku.

- Vídíš, jak ty energie ve vesmíru plynou? Na zaplacení to čekalo, až budeš mít tři. Pošlu ti vstupenky ofocené.

Ještě během hovoru je mám. A ještě během hovoru je platím. Pink, pink, pink… To je zrychlená doba.

Po čtyřech letech se mi zaplnily disky s fotografiemi. Volám svému poradci. Mám ho ráda. Vidím na Messingeru zprávičku z deset hodin dopoledne, že už může.

- Já jsem si to přečetla až teď v poledne.

- Jak velké jsou ty dva předchozí? Já jsem ti vybral čtyřterové.

- Hovoříš stále česky? Počkej. Jdu se na ně podívat. Áha. Ty první byly jeden TB. Ty další už byly dva TB.

- No, v porovnání kapacita cena doporučuji 4 TB. Posílám ti odkaz na WhatsApp. Nebo na Messinger?

- Na telegram.

- Ten je ruský. Jim dávat data nebudu.

Nediskutuji. Stejně je mají. Tik Tok Číňani. Všechno oni vědí…

Házím do košíku dva 4 TB. V. mě kontroluje, abych nezaškrtla políčka s pojistkou prodloužené záruky, zárukou okamžité výměny  a dalšími nabídkami. Za peníze. 

- Kam si to mám nechat poslat?

- Do Alza boxu.

- To nedám. To neumím vybrat.

- Umíš. Péťa to umí. Přeci ti tam přišel ntb.

- Ten? Neumí. Počkej, musím si to poslat někam, kde jsou lidi.

Hotovo. Děkuji. Ještě že mám okolo sebe ochotné bytosti.

Večer:

No, už deset? Ješiš! Půlnoc! Boží den. S překvápkem. Vlastně se dvěma. To jedno mě dostalo víc.

Volá pán.

- Vzpomínáte si na hovor, který jste měla minulý týden?

- Ano. Vy jste ten doktor?

- No, abych se přiznal, nejsem doktor.

Větřím… Ta paní minulý týden povídala, že mi zavolá doktor. Myslela jsem si, že to je nějaký obvodní... 

- A vy pomáháte lidem hubnout?

- Ano. Nebo nabírat svalovinu.

- Aha, nejde o fu Herbalife?

- Ano. Jde.

Začíná roztahovat sítě, jak mě lapit do jiného multilevelu. Sázím se. Protože jede autem u obchodního hovoru. Panáčku, počkej. 

- Jestli si myslíte, že mě někam přetáhnete. Nikoli! Všude je tráva stejně zelená. Když jsem začínala, říkali mi, abych svou energií neplýtvala. Tedy pardon, nebudu. A někdo mě vábill: 

- Nech Herbalife, u LR ti dají auto. Neštěpila jsem energii. Soustředila jsem se na jedno podnikání. V něm jsem byla velice úspěšná. A vždy v první desítce. Teď už polevuji.

- Jak vás napadlo LR? To jste mě udivila. Jak jste na to přišla?

Jsem doma. Bude mě lákat do LR.

- Byla jsem na kurzu vidění naslepo. S Markem Komissarovem. Jednak jsem se zbavila brýlí. A dvojak jsem si cvičila intuici. Je to obrovský výcvik intuitivního vnímání. Využívám to a cvičím ji dál. Už se tomu ani nedivím. 

Ten na druhém konci vyzvídá, jak jsem odložila brýle. Budu mu vysvětlovat, že přes cvičení intuice?

- Aha, no, ale někde je tráva zelenější. Třeba v 3D

- Nebo 5D…

- Mně už HL oslovila na gymplu. Je to skvělá fa s vynikajícím zázemím.

Co tam máš dál?

- Ona už je tu třicet let.

- Přes čtyřicet. Od roku 1980.

- Ale myslím v ČR.

- To ano.

- Mně se na vás líbí ta loajalita. Když už máte svou síť… Máte svou síť, že jo?

Nepoložila jsem hned. Maličko jsem ho povodila. Vyzvídal, kolik lidí mám v síti. Co ti je potom? Nakonec poděkoval a odletěl jak noční motýl do tmy. Byl překvapen, já víc, že jsem hned podvědomě vyslovila LR.

V poledne hovořím s Petrouškem. Připomíná mi:

- Přijde ve dvě na tu rybku, jak jsi mě pozvala.

To jako ubezpečení, že obídek bude včas. Kmitám sebou, abych stihla ve čtrnáct mít na stole. Jdu si do skládku do zahrady pro jablíčka. Vařím kompot. Melu křen, zelí. Vyrábím majolenku. Brambůrky na páru. Kapříka na pánev. 

Linda.

- Lindi, nejeli jsme. Koukala jsem na Černou horu. Je tam mlha.

- Ukáááž? A sněží tam.

- Kde to vidíš?

- Na kamerách.

- Já vidím, jak vlekař odhrnuje hromadu sněhu.

- To byste mamko byli za chvíli promrzlí.

- My už jsme si domluvili další termín. S tím flexiskipasem mi píšou, že půjdu jen k turniketu. Už mi v noci psali. Dnes mi to potvrdil nějaký pán znovu. Tak je to bezva.

Péťa je tu. Už už nesu na stůl. Slyším: 

- Prosím? Jedu tam.

- Peťuš, nepodělají se.

- Já má nemocnici v poruše.

Ó je, ustupuji z cesty.

- Já jsem za chvilku tady.

Servíruji sobě. Obědvám. Ještě jsem ani nedojedla, je tu. I jemu nakládám.

- Peťuš, jedu na hřbitov a nákup. Nic nepotřebuji. Jen tak.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-10-hrbitovni-scenerie

Nasedám do svého švarného Šemíka. Teda naskakuji na něj, že jo? Zkusím jet přes most na soutoku. Jestli se tam vejdu. Někdo o Vánocích říkal, že kolíky dali víc od sebe.

V úzké aleji mě napadá, že mi to nakukal čert. Ale koník pode mnou mě uklidňuje:

- Neboj, to dáš. Srovnáš se.

Auto v protisměru. Jedu pomaloučku. Opravdu. Vešli jsme se. Poplácávám Šemíka po palubce. Chválím ho. Auto za mnou. Přes černá skla vidím světla nalepená na zadek. Počkáš si. Opatrně projíždím přes most. Ano, dala jsem to. Protože jsem ŠIKOVNÁ.

Na hřbitově padá soumrak. Parkuje tu ještě nějaká paní. Hřbitov ji pohltil o chviličku dřív. Přicházím k hrobu. Á, paní pečuje o své předky kousek ode mě. Ometám listí. Rozsvěcím všechny lampy. Děkuji rodičům za vše. Odcházím o pár vteřin dřív. Startuji. Paní taky startuje. Zadní stěrač na mém okně cyklicky opisuje půlkruh. Jak se to vypne? Takhle? Ne. Takhle? Taky ne. Volám domů. Přistávám u vrátek. Petroušek už čeká, aby mi pomohl.

- Já taky nevím.

- Příručku mám na stolečku.

- Aha, vidíš? Oddálíš celou páčku od sebe. Tys´  ji měla odvčera k sobě, viď?

Raduji se. Ono by to dnes nevadilo, je vlhko. Ale za sucha bych si dřela sklo. Děkuji. Odjíždím na nákup.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-10-lidl-v-cr

Potuluji se obchodem. Pozoruji obrázky na zboží. Ano. Jsem v Čechách. No nic. Hledám v telefonu kartu. Píšou mi, že jsem s nimi za loňský rok ušetřila 109 korun. No to je na bouchnutí sektu! Sto devět korun? Kolik tisíc jsem sem nanosila? To nepíšou. Prý si mohu aktivizovat kupony na bílá a červená vína. 30% sleva. Jen dnes. Mám ráda Portské. Je to víno. Čtu – likérové. Ale je to víno. OK. Mají tu mé oblíbené maďarské. Voní po bonparech. Mohu si vzít až dvanáct kusů s třicetiprocentní slevou. Jak se snaží, aby lidi po Vánocích nešetřili. Aby z nich vydojili poslední koruny. A že tuhle slevu nedali před Silvestrem.

Koukám do tg. Ješiši! Druhé velké překvápko. Obrovské! Náš člen millionare teamu posílá roční statistiku pořadí v podnikání. Hledám se. Jsem tam! JSEM TAM!

…a teď něco pro příznivce statistik, mám tu 💥TOP 10 v celkové osobní produkci za 👉celý rok👈 2️⃣0️⃣2️⃣4️⃣💥 našeho týmu; mimochodem překročili jsme milník 1000 členů, je nás aktuálně 🔥1001🔥 členů

:-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-10-poradi-ve-worldteamech

kategorie 🚀World team

Hele, ve světových týmech jsem třetí po Lucce. No to je překvápko! Jak je to možné! Vždyť už skoro nepracuji. Tak asi pracuji.

2️⃣0️⃣2️⃣4️⃣ABSOLUTNÍ POŘADÍ 🏆🥇🥈🥉🏆

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-10-2025-01-10-celkove-v-tisicihlavem-tymu-sedma

A jsem zas v první desítce :-)  z 1001 lidí. No, docela dobré.

Celkově jsem pro letošek na sedmém místě z 1001 lidí. Posílám to Lindě. Hned volá.

- Mami, že tam obchodujete jen deset lidí? Jsi tam ty a Lucka.

Řehtám se. Zajíkám. Raduji.

- Já to vložím na náš společný ještě Lucce. Ta taky přestala dělat.

Linda nám založila skupinku Maminka a Lucka. Lucie už se vysunula ze společné skupiny. Tedy o pořadí nemá ani páru. Je u ASEA v redoxních molekulách a teď složila zkoušky na realitního makléře.

Řehtáme se spolu. Jsme šikovné. To je nemožné. Vynikající. Posílám to domů Péťovi. Volám.

- Peťuš, viděl jsi, že jsem třetí ve WT a sedmička v celkovém pořadí v našem týmu?

Přitaká. Gratuluje. Ani není udiven. To já jsem víc. Můj druhý údiv dne. 

- Peťuš, poflakuji se tu po obchodu. Přijedu.

- Však jo. Pak ti zajedu.

Tak se i stalo. Jedu domů. Petroušek mně zajíždí pod stání. Ve tmě přes černá skla veliké auto – umím, ale raději on.

No. Bylo to perfektní. Excelentní. Spokojenost.

Dobrou noc!

P. S. Půl druhé. Někdo zvoní. Ani se nehýbu. Měla jsem. Nebyl to opilec. No nic... Tak zítra.