Než něco pojedeme koupit, Mourek...

Pátek. Je to tady. Poprvé vstávám v síle. Cítím zase život. Během dne se ještě potím jak vrata od chlíva. Nemoc odchází. Ale už se vracím...

Na jedenáctou přijede můj počítačový expert. Devět. Telefon.

- Ahoj, ještě není jedenáct.

- Jedu směr Liberec...

Předávám mu své nové dělo. To už je v tomhle roce kolikáté? Mám plán.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-09_Dobry_zacatek/

Venku pršelo. Kráčím trávou. Balzám! Smývám rosu bosýma nohama. Zrzečka našlapuje legračně opatrně. Někde se zdvihla z vyležatého pelíšku v trávě. Mokrá, Směřuje k domu. Hlad.  Krmení. Jak to bude s Mourkem?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-09_Ranko_s_kocicacky/

- Mourečku, ještě ti dám bonbony, ale vidím to bledě. Kluku kočičí!

Telefonuji. Petroušek volá už v deset. Copak:

- Tak jak je to s Mourkem. Volalas´ tam?

Je čas. Přiznávám:

- Peťuš, ještě ne, ale zavolám tam. Hned. Počkej.

Náš veterinář včera ještě optimista. Zkoumal Mourkovu krev. Dnes - Mourek má písek v moči. Dráždí ho.

- Moment, připojím manžela.

Hovoříme ve třech.

- Nejlíp, kdybych kocoura viděl.

- Do kolika tam jste?

- Do jedenácti. Odpoledne do pěti.

Péťa rozhodl.

- Přijedeme hned.

Ó! Moureček se natáhnul po snídani na teplou dlažbu. Beru deku. Telefon. Petroušek je tu. Jedeme.

- Mourečku, ničeho se neboj.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-09_Na_veterinu_s_Moureckem%2C_ATB%2C_dieta/

Mourin leží jak mimino zabalen v dece. Nebrečí. Leží oddaně. Prohlíží si auto, míjející krajinu. Copak asi očekává.

Neseme ho do čekárny. Jé, někdo v ordinaci. Deset minut. Patnáct. Dvacet. Moureček trpělivě čeká v dece. Z ordinace se ozývá strašný psí brekot.

- Mourku, neboj! To nic! To se tě netýká.

Schovává si hlavu do deky.

- Podívej, on se schovává.

Cítí bezpečí v dece.

Přichází pán. Péťa se zná s každým. Hned navazuje hovor. Pán čeká na manželčin rtg, jde objednat psa na prevenci.

Konečně se otevřely dveře. Paní nese v pelíšku něco malého. Pejsíček. Na krku límec. Už nebrečí. Vedle paní poskakuje dítě. Skoro půl hodiny Mourek čekal. Nedá se nic dělat.

Pán jde s námi do ordinace. Bere si termín. Další zdržení. Telefon. Nějaká baba něco chce. Už se mi to nelíbí. - - Mourečku, neboj!

Nebojí. Leží jak krokodýlek na své dece. Doktor ho prohmatává.

- No jo, on má úplně prázdný močový měchýř. Proto pořád učůrává. On ho nenaplní. Teď je možnost medikace. Spolkne tablety penicilinu?

- Spolkne. Ale píchněte mu injekci.

- OK.

Bude držet dietu.

- Už měsíc ho omezuji. Dostává dvakrát denně. Může maso?

- Ne, jen vývar. Dám vám dietní granule. Rozpustí mu písek.

- A může se k nim přiblížit Zrzka?

- Může, ale je to velký přepych jíst tak kvalitní stravu. :-)

- Aha. A kapsičky?

Nabízí granule. Necháme si poradit - extra třídu. Ve stejné značce kapsičky. Tři balíčky. Žadoním o víc.

- Ne, nejprve vyzkoušejte, jestli mu to bude chutnat.

- Bude mu to chutnat. On žere až na jedny bonbony všechno.

Při placení se usmívejte. Do tří dnu začne působit antibiotikum. Písek se rozpustí. Mourek zas začne čůrat. Prý by se mu ucapaly cesty a...

Přišli jsme včas. Divné, že kocour dával najevo - hleďte, hleďte, jsem nemocný!!

Dnes už chodil zas na kočkolit. Teda - až na jednu výjimku.

Jedeme. Mám ho zas zabaleného. Obracím ho, aby viděl.

- Mourku, už jsme skoro doma, viď?

Stříhá ušima.

- Peťuš, cítím něco teplého!

- A co?

- Mour se vyčůral.

- Moure, tys´ poch... paničku.

- A zrovna mám čisté legíny. Moure!

Mourek si až do večera na zahradě i doma omýval počůranou srst. Hezky si lebedil v mém mokrém klíně. 

- Bóže, Moure!

Jsme doma. Zrzka se rozvaluje na chodníčku. Vítá nás.

- Zrzi, to jsi ráda, že jel dnes Mourek, viď? A na rozdíl od tebe, ani nemukl.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-09_Kolac_podciperak/

Rozdělávám ten setsakramentsky drahý zázrak. Zkouším Mourkovi na ochutnávku pár granulek. Povídal pan doktor asi 40 gramů - na den!! Usmlouvala jsem dvakrát denně!

Mourek lupe. Moc mu to chutná. Tak ode dneška začíná dieta, léčba a cesta ke zdraví! ranule mu prý písek rozpustí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-09_Tak_zas_jedeme_neco_koupit/

Teď rychle podciperák. Má být borůvkový, ale naše medové blůmky jsou snad ještě lepší. Milovala je maminka. Na fotkách vidím, že jsem jí ještě touhle dobou vozila borůvky, blůmy. Vařila kafíčko. Dva roky nás nechtěli pouštět. V březnu 2020 přistoupili na podvod s plandemií. Kolik lidí zařvalo? Kdo ještě žije? Už se tam nikdy nepodívám. Třešně - to by mi vynadali, ať to nevozím, že lidi nadělají pecky. A tak si říkám mantru - pr. políbit. Natrhat. Odvézt. Nechat si vynadat. Ještě najít za stěračem cedulku - mám je schované - že tam nesmím parkovat. A která kjava mi to zakáže? Ne, ne. Každý dobrý skutek musí být od nelidů po zásluze potrestán. A že jich tam bylo...

Přijela Linda. Jedeme zas něco koupit. Dnes krásná chalupa. Moc hezká usedlost. Na konci světa. Ne. Obrovský pozemek. Pro velkou rodinu. Tam se musí ještě něco doplnit.

Lucka mi píše:

- Budete kupovat i ten větrník?

:-)

Večer. Volá Jitka. V pondělí ve tři čtvrti na osm. Na protetice. Vše tam je pro mě přichystáno. OK. Vyzkouším obojí vložky na mou klenbu. Raduji se z nabídky z FB. Ty budou kvalitní! Vesmíre, děkuji! Slyším mamku. 

- Nebuď mstivka. 

- Mami, nejsem. Jen řeknu - že už mám . 

- Nech to být. 

- Ne, musím přece zrušit termín!
:-)  

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-09_Konecne_nudle/

Jdu si lehnout!

Už zas se potím. Nemoc odchází. Sestřička mi poslala recept na krabičku první pomoci do zásoby. Tabletky jsou hořké jak ďas. Ubývají. 

Měsíc se chystám k výrobě nudlí. Je to dřina. Tak dnes. Když se teda na to cítím. Jsem splavená. Válím, válím, válím. Ještě znovu válím a válím. Placka musí být co nejtenčí. Myslím u toho na maminku. Tak jemné vlasové, jako mi vyráběla ona, takové už nikdy, nikdy nebudu zavářet do polévky.

Bude jedna. Šipka postel. Takový obyčejný den důchodkyně.

Děkuji za přízeň!

Dobrou noc!