Nezdolná :-)

Dnes maličko dospávám. Před desátou nastupuji do služby. Kočky si pomalu zvykají zase v domě. Všechno prohlížejí, okukují, pod vousky se diví. Žofie dnes snídala jako první.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-23-vymena-strazi-uz-misek

Mourek trpělivě čeká na sluníčku, až se otevře dům. V létě nenocuje doma. Je to kocour venkovní. Na bílých miskách vidím, že jim Petroušek ráno hodil pár kousků masa. V noci spal u sebe v křesle. Po pádu v práci si nemohl odkašlat. Pamatuji, jak jsem si po operaci taky nemohla odkašlat. Sestřička donesla emitní misku, a já pomaloučku ze sebe soukala pooperační hleny. Ješiši, jak se odborně vysvětlí, že si potřebuješ šíleně odkašlat, ale bolí to jako čert:

Po operaci se v dýchacích cestách běžně tvoří zvýšené množství hlenu. Tento stav je přímým důsledkem zavedení intubační rourky nebo laryngeální masky během celkové anestezie. Sliznice dýchacích cest reaguje na cizí těleso a suché anestetické plyny přirozenou obrannou reakcí.

Zvýšená tvorba hlenu (zahlenění) doprovázená nucením ke kašli, škrábáním či bolestí v krku postihuje podle výzkumů zveřejněných v časopise Anesteziologie a intenzivní medicína až 50 % pacientů po intubaci.

Patřím k těm padesáti procentům. Po všech svých operacích to bylo mučení. A že jsem prošla mnoha operacemi. Kdysi. Dávno. V mlhách. Několikrát u nás v nemocnici. Ve FN v HK. I v Náchodě…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-23-koncert-sikovnych-rukou

LP dnes dolištoval kuchyň. Překrásně. Položil přechodovou lištu mezi kuchyň a obývací pokoj. Podruhé vymaloval obývák.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-23-nasel-se

- Mně po Vánocích spadl za tuhle polici takový maličký andílek. Počkej, posvítím si. Ne. Není tam. Chtěla jsem si ho vyndat, ale ztratil se mi.

- Tak si asi řekl, že tam bude bydlet.

- Fakt tam není.

Spolu jsme odtáhli polici. Vlastně víc zabral LP. A hele. Byl tam.

- Jéšiši, já ho vidím! Hurá. To mám tak velkou radost.

Vymalováno. Pospojoval mi kabely, dráty. To nikdy nerozpojuji. Už nikdy bych to nedala dohromady.

Poledne. Volá Petroušek. Slyším z jeho hlasu smutek. Ano. Bolí ho to. Ptám se, jestli si vzal Aulin. Ví, že je to účinný dryák. Prý až před polednem. Uklidňuji ho, že to bude dobré. Je třeba si to vytrpět.

LP. mi vypráví, jak se před lety vydal za svou paní do Phy. Jenže před odjezdem propadl několik metrů na bednu z nářadím. Ta se úplně rozsekla. A jemu na zadku vyrostl další zadek. Rozmýšlel se. Ale jel. Volala mu do auta. Taky slyšela smutek v jeho hlase. Ženská intuice. V Pze nemohl vystoupit z auta. Hrozná bolest.

- Ona mě pozorovala za záclonou. Já se škrábal z auta; pro bolest to šlo těžko. Už jsem chtěl zazvonit. Prudce se otevřely dveře. A divej, hned jsem se takhle postavil.

Ukazuje, jak se v bolesti vyprsil do pozoru jako voják. Měla ženskou intuici, byla to právníčka. Čula. Odvezla ho do nemocnice. Neměl taky nic zlomeného. O to víc to bolelo.

Hromady bince z linky jsem sesunula na jednu. Uklízím sekci okolo Herbalife. Ne. Tady nebude. Stěhuj ji na druhý konec na staré místo. Tam bude stát i nutribullet. Nově tam přibude mlýnek na obilí. Uvidím, jestli ho nevrátím na opačný konec, kde instaluji kráječ na chleba, zásobník na pečivo. Hm. Tam by se mlýnek asi hodil víc. Uvidím. Thermomix asi budu operativně stavět pod digestoř, pokud nebude pářit, i jinam.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-23-ceny-smesne

Při inventuře, co všechno mám doma, přicházím na tři krabičky párátek. Hlavně, že jsem si koupila čínská z Temu. Děsně hubená. Ta česká jsou lepší. 

Pořád se kochám uklizenými částmi.

Ve čtrnáct dávám hranoly do trouby. Ohřívám maso, které mi v neděli dovezl LP s kyticí a obrázkem andělky Irenky.

- Kde ten Petroušek je? Dnes mu to bude asi trvat dýl. Než nastoupí…

Okurkový salát s rajčaty a cibulí.

- Hele, už je tady.

Petroušek se tváří vesele. Ale jen tváří. Bolest není nic příjemného.

- Kluci, v patnáct jdu na kosmetiku. Tamara mně vždycky ještě zmasíruje záda. Loučím se a děkuji.

- To nestihneš.

- To stihnu.

Tamara už čeká. Včera mi zrušila termín. Jela si vyřídit chybu v dokumentech. Napsali jí tam – "po dohodě s Jugoslávií"

- Cože??

- No, a kamarádovi v Itálii zas napsali "po dohodě se Švýcarskem". Ale on žije v Itálii.

To dělají schválně? Aby otrok musel jít žádat o opravu úřednických chyb?

Usínám. Spím necelou hodinku. Přeju zítra šťastnou cestu do Itálie. :-) Venku je po dešti. Zima.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-23-usmev-jen-navenek   

Petroušek odpočívá na židli v zahradě. Mourek leží proti němu na židličce. Dostávám pochvalu, jak jsem hnula s úklidem. Pořád  mě chválí. Za výdrž. Za kondici. Za píli. Za odhodlanost. 

- Petroušku, umyju výklenek. Zítra dáme stůl. Kuchyň bude hotová. Pak se vrhnu na obývák. Pojď, dám ti borůvky s medem a se šlehačkou.

Zas se kochám změnou.

- Vy už jste pověsili s LP hodiny?

- Ale nejdou.

- Půjdou.

Petroušek snad desetkrát je jde rozběhnout. Vždycky po malování to takhle hapruje. Jenže dnes mu je nesl LP. Něco tam prohodil. Věřím, že můj hodinářský mechanik to zase spraví.

- Peťuš, když tak půjdeš za tím pánem, jak ti čistil součástky.

- Jenže on to nedělá. Je nějaký nemocný.

- Tak to dáš ty sám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-23-kocici-vecere-a-obhlidka-domu

Kočky se taky přišly pokochat. A navečeřet. :-) 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-23-dalsi-kus-domu-uklizen

Myju okna v kuchyňském výklenku. Nikdy mi to tak dlouho netrvalo. Čistím tečky z žaluzií. Myju rámy. Rozpouštím muší pigment ze skel. Finišuji. Hotovo. Už se zešeřilo.

- Peťuš, ještě vytřu, končím. Zítra umyju stůl. Dám ubrus…

Věší záclony. Když se hýbe, je to dobré. Když ulehne, bolí to.

Poslouchám 666. Schůzku Toulek českou minulostí. Dnes o Pavlu Josefu Šafaříkovi. Opakuji si, co jsem učívala. Zajímavé, oživuji si. Zapomněla jsem, že byl cenzorem. Příběh začíná přistěhováním Šafaříkovy rodiny ze srbského Nového Sadu do Phy v květnu roce 1838. Probliklo mi, že už druhý rok odpočíval K. H. Máchy v Litoměřicích v hrobě. V Pze právě řádila chřipka. Postihla hodně přátel, s nimiž se chtěl setkat. Byt mu sehnal Palacký. Zpočátku žili v hotelu. Moc se nevyskakovali. Domáčí učitel Václav Vladivoj Tomek hodnotil, že rodina nežila v přepychu. Byt skromný. Soukromý učenec své Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích – sepsal německy v Budíně. Německy proto, že spisy, z nichž čerpal, byly většinou německé a druhé bylo přání, aby knihu mohli číst studenti a přátelé literatury různých slovanských kmenů monarchie. Šafařík dospěl v Dějinách k názoru, že Slované jsou jedním velikým národem, z něhož žije v habsburské monarchii jenom sedm kmenů, tvořících polovinu občanů monarchie. Slovanské jazyky jsou pak jejich jednotlivými nářečími. Těmi kmeny jsou podle Šafaříka Češi, Poláci, Slováci, Srbové, Slovinci, Chorvati, Rusíni. Jejich mateřštinou jsou nářečí. Staroslověnština nebyla matkou, ale jen starší sestrou. Většina učenců zabývajících se slavistikou si myslela opak. Šafařík začal své vědecké dílo uveřejňovat v časopise Českého muzeum. Vystoupil proti názoru, že by Slované pocházeli ze Skýtů nebo jiných severoasijských kmenů. Slované jsou podle něj tady doma. Jsou to původní Evropané a byli a jsou přítomni odedávna. Spis O původu Slovanů následovaly Slovanské starožitnosti v sešitech, pak knižně a už česky. Šafařík v nich rekonstruoval obrazy pohanských Slovanů od nejstarších dob v desátém století, kdy slovanské národy většinou přijali křes´tanství. Slované jsou rovnocennými prvotními praobyvateli Evropy jako byli Řekové, Římané a Germáni. To byla velmi odvážná teorie. Podceňovaní Slované se nemohli rovnat evropské elitě… Takové hlasy se ozývaly z německých řad. Česká veřejnost a další slovanská veřejnost přijala Starožitnosti s otevřenou náručí. Kniha byla přeložena do všech slovanských jazyků. Oni nás považovali za nový národ, který se tu zjevil někdy v pátém století ve společnosti Hunů, Avarů a jiných asijských národů.

A tak to je dodnes. Tvrdí, že jsme slezli ze stromů v pátém, lépe až v šestém století. Přitom my jsme tu tisíce let před těmi, kteří nás dnes vykořisťují, kteří nás ženou do bratrovražedného boje. Od dob národního obrození nám stále dávají pocítit naši méněcennost. Schweinové.

Hotovo. Petroušek zase spí v křesle. A já jdu do vyhřáté postýlky. Lidi topí. Já si postel vyhřívám.

Juch!

Dobrou noc!