Nikdy nemysli, že je někdy. Protože ono je jindy
Středa? A já v poledne u bazénu ve stínu švestky neslyšela tu ránu. Jak se zlomil týden. Ale že to metou, co? Nabrali turborychlost. Čtu si SMS, že přijede kurýr. Volám mu. Pro co? Jo, už vím. Něco vracím Herbalife. Je tu. Veze mi tři balíky. Jeden bere ode mě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-13-mam-novou-lahev
V každém z balíků nacházím láhev na vodu. Bože, ta je nádherná. S hadičkou a náustkem. A popsaná – aby člověk každou hodinku maličko upil. A po obědě doplnil vodu. A z tvrdého materiálu. Ne takové ty plastové šity. Ty nemám ráda. A těsní! Překrásná.
Volám Žofku. Marně. Ježiši, ztratila se. Volám vpředu. Volám vzadu. Mourek si sedá u zahradního stolu. Dívá se dozadu na šance. Hustý porost. Stříhá ušima.
- Mourku, kde je Zrzka?
- Vždyť ti naznačuji! Nevidíš?
Zrovna jsem se zpotila. Kočka nikde. Volám znovu vzadu u zahradního domku. Zaslechla jsem brekot? Zdálo se mi to? Vracím se. Slyším šustění na hradbách. Jo, je to ona. Ten malý šedý balíček se skutálí dolů. Hrabe se mezi stromy nahoru. Volám, aby se blížila ke mně. Ne. ZZase padá dolů. Opakuje své úsilí vyškrábat se nahoru.
- Peťuš, ztratila se mi Žofka. Ale už jsem ji našla. Nemůže se dostat z hradeb. Jak se tam dostanu? Čím otevřu branku?
- Já tam jedu.
Vtom se malá šedá hlavička objeví na střeše právě rekonstruované dílny. Práce tu stojí už čtrnáct dnů. Nemám kam složit zavařeniny, uložit nářadí, bedny, květináče. Fajn.
- Pojď, ty, tulačko! Tam už nesmíš!
- Peťuš, nejezdi. Ona přišla na střechu, sundala jsem ji.
- Zavři ji doma na sedm západů na sedm neděl. Nepouštěj ji.
- Nepustím.
Peču bagety. Ve dvanáct jedu na vyndání stehu. Luxuji ložnici. Koukám do diářku, že k zubaři až zítra. Bože, to jsem ale popleta. Vymrukuje. Smrádě kočičí. Mám nakázáno nepouštět. Ale zkusím ji pustit. Jako když jsem včera řekla – kdyby bylo potřeba něco vyklidit z lednice… Taky neumím poslouchat.
Chtěla jsem si dojet na poštu. Do dvanácti. Za deset dvanáct. To dám. Jedu. Když nemohu nalézt klíče, tak nejedu. Tak nic. Úklid v ložnici. Luxuji filtraci. To by člověk nevěřil, co prachu zachytí během čtrnácti dnů. Vytírám terasu. Horký den - je mi dán!! Ireno, utři prach, nepřeháněj to; neblbni, jdi se ještě v poslední den osmělit. Pravda. Už včera byl pro mě poslední den. Neumějí nic určit, vědci přes mraky. Copak budou vědět, kdy bude nasypáno? Cítím, že by mělo být babí léto. Element země. Spojovací mezí létem a podzimem. To už je za námi. A tady se drží tropická vedra. Už okolo 19.8. nastoupil element kov. Což je podzim. A já dělám žuch. 13. září se koupu. Obdivuji se. (To byl fór.)V létě jsem se vždycky pomaloučku osmělovala do 32°C teplé vody. To to dalo, než jsem se smočila. Teď? Nohy. Ruce. Představa, že se pokládám na záda. Realizace. Lehám do vody. Perfektní. Nořím se do studené. A znovu. Vylézám do křesla, do osušky. A znovu. Ireno, zvykni si na chlad.
Kde je ten malý kočičí všudybud? Zas mi zdrhla. Hledá kocoura? Už je tu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-13-poledni-kockovani
Bagety se mi náramně povedly. Totiž nerozkvasila jsem si kvásek. Ten se nemá dávat. Ale cpu ho všude. Protože byly přesně podle vedení Vorwerkem, povedly se. Bez experimentování. Vynikající.
Sedím v osušce. Schovaná pod stromem. Před sebou na talířku rozkrojenou houstičku s rajčetem a okurkou. Žofka leze na stůl. Mám ji shodit? Ále. Naučím ji rozlišovat. V kuchyni v žádném případě. Na zahradní? Proč ne. Pozoruji ji. Moureček si lehne pode mě. Ani se nehne. Ta malá? Jde se podívat na schůdky k bazénu. Opírá se packami o horní okraj. Něžně ji beru. Tohle kdyby viděl Péťa, schytala bych to. Víme své. Co jejich drápky dokážou! Prohlížím FB. Jé, očesané bedny s jablky. Ireno! Tropy tě nějak letos uspaly. Už bychom měli začít česat. Jenže bedny mám zarovnané pod pergolou. V zahradním domečku bordel. Když jsem dnes lovila kočku, zjistila jsem, že mi cementem při zazdívání okýnka zabetonovali plot. Jestli to nepůjde odkopat, zničili mi ho. Nebyla jsem ve střehu.
Tak od zítřka podzim. Dnes už jsme do konce října v době posílení imunity. Do konce října je čas posílit tělo, abychom byli připraveni na zimu.
Na každém školení Herbalife slyším od lékařů to stejné. A mohou být zahraniční i naši. Složení střevního mikrobiomu rozhoduje o naší psychice, myšlení, váze, trávení, pozornosti, koncentraci… Teď je čas zabrat. Mikroflora střeva nesmírně důležitá. Útočí na ni to, v čem žijeme – toxická voda, toxický vzduch, elektrosmog, toxická kosmetika,toxické jídlo. Všechny toxiny se sčítají a paralyzují mikrobiom, centrum našeho zdraví a imunity. Pro střevní mikrobiom prospěšná zelenina, ovoce, obiloviny, luštěniny, semena a ořechy. Jsou to živiny s nejvyšším obsahem prebiotik – vlákniny. Bez vlákniny obsah střev nebude žít. Vláknina je vyživuje. Střevní mikrombiom závisí na našem stravování – fermentované obiloviny, luštěniny, ořechy spoustu druhů ovoce…
My používáme na záněty zázvor. Ale naše babičky ho neměly. Požívaly křen. Prý pomáhá z těla odstranit i spikproteiny. I já v zimě kupuji křen, melu ho s jablky. Za zimu ho spořádáme hodně.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-13-perfektni-prednaska
Vyprávím Petrouškovi o svém dni. Poznal, že jsem uklidila.
- Ještě je třeba uklidit u tebe a u mě.
- Já se budu chystat na zápas.
- Jo? Já budu teprve obědvat. Tak to bych si mohla k obědu nalít vínko. Vezmeš mě do knihovny?
- V kolik to máš?
- Na půl šestou.
- Ale ve čtvrt odjíždím. Ve čtvrt!!
Jdu si na chvilenku přečíst FB.
- Kde je kočka?
- Nevím.
Slyším, jak ji volá.
- Prosím tě, pojď ji zavolat.
Volám. Dřív bývala vždycky na vrbě. Teď si rozšířila svůj resort. Najednou je přede mnou.
- Kdes' byla?
Dělá hloupou. Předstírá, že tu na mě čeká už od rána. Co, od rána! Že na tomhle místě sedí už měsíc.
Něžně ji berou do náručí. Když už se nechala nachytat, nabízím oběma předvečeři. Krájím syrové maso. Žofka šelma. Neříká, že nechce. O Mourkovi ani nemluvím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-13-hypnoterapeut
Jedeme. V knihovně jsem pět minut před začátkem. Sedám si do první řady. Hypnoterapeut, herec, konferenciér, televizní dramaturg zpěvák Šimon Pečenka. Ptá se, kdo tu byl před rokem a půl. Dívá se na mě.
- Kdo ještě mimo tady paní?
Jak mě mohl poznat? Copak jsem tak zapamatovatelná?
- Byl někdo v hypnoze?
Napadá mě - nyní intenzivněji než kdy jindy - kočko, ukro...
- Myslím, že celý svět je denně hypnotizován a opíjen TV a rozhlasem.
- Výborně.
Poutavě vtipně zajímavě vypráví o hypnoze. Ukazuje sochu abbe Faria, jak hypnotizuje ženu. Že by si od něj vzal Dumas st. jméno a povolání? Břetislav Kafka od nás z Červeného Kostelce. Další Čech Stanislav Kratochvíl. Zástupce americké školy Milton Erickson.
Jmenuje knihu, kterou sepsali jeho studenti Můj hlas půjde s tebou. Tu si chci přečíst. Pokud má někdo zájem, může mi ji koupit k Vánocům. :-)
Ptám se:
- Takže manipulace, programování a hypnoza patří k sobě?
- Ano. Patří.
Závěrem krátká relaxační meditace. Perfektní. Ale kousky jsem zaspala. Což nevadí. Mozek slyšel.
- Jak dlouho si myslíte, že relaxace trvala?
- Deset minut!
- Patnáct!
Odpovídám:
- Půl hodiny.
- Ano, na telefonu, co jsem pouštěl relaxační hudbu, je to 22 minut.
Cestou z knihovny telefonuji. A zas velmi zajímavý rozhovor. S člověkem, který má potenciál dosahu dva miliony lidí. Jdu nočním městem. Občas mě vyleká za plotem štěkající pes.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-13-doma
Jsem doma. Ještě chvíli mluvíme.
- Tak to F. L. Věk v tom vašem kraji zanechal stopu.
To bylo vůči mně míněno jak poklona mým znalostem. :-) Ó, brnknutí na šupinku ega.
Péťa je tu.
- Jak se ti pilo z nové láhve?
Nečekám na odpověď. Vstávám. Jasně, vymývá láhev i s ozdobný poutkem.
- Peťuš? Vzpomínáš, co jsem říkala, když jsem ti láhev dávala? Abys ji neodřel, abys na ni byl opatrný a nenamočil tady tu stuhu.
Ne. Je to marné. Je to marné. Je to můj milovaný Petroušek, co si dělá, co chce. Miluji ho z celého srdce.
Prožila jsem skvělý den! Vy taky?
Dobrou noc!
P. S.
Já se někam vecpu. https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-13-ja-se-nekam-urcite-vecpu-i-kdyz-me-nechcete