Nikdy se nevzdávám. S kondicí to jde lehčeji

Protahuji se. Dnes mám v diáři den rozplánovaný na minuty. Doslova. Zvládnu to? Ještě je čas. Půjdu si napracovat ráno. Mourek se ani nehne. Krásně chrupe na svět.

Voda do prázdného žaludku. Jdu uvařit vodičku na přípitek městu a světu. Jako to dělával papež. Urbi et orbi. Vlastně jen lidstvu. To stačí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-24-na-koprivy-do-zahrady

Tak když už jsem vstala, doběhnu si pro zelené k snídani. Žofko! Vypadá to na déšť. Pleju bršlici z konvalinek. Žofie mě sleduje ze starého dřevěného žebříku. Pochutnávám si na mladých zelenkavých lístečcích bršlice. Žofinka šťastná, že jsme venku. Nesu si vršky kopřiv. Ireno, zrychli svůj krok. Ty se tu kocháš květy, začíná pěkný slejvanec. Připomíná mi to dávný reklamní slogan lidové tvořivosti:

Chodíte pomalu? Pijte šaratici! Zrychlí váš krok!

Utíkáme obě do sucha.

Když už jsem vstala, připravím si pleť. Myju si obličej. Ošetřuji krémy. Pleť vsákla séra, krémy. Lehce se mi bude malovat, až vstanu doopravdy. Mourek se rozvaluje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-24-snidame

Tak když už jsem vstala, zvu kočky na snídani. Daly si říci.

Tak teď už půjdu zpátky do postele. Ne, tak když už jsem vstala, chystám si snídani. Ale pak se vrátím do postele. Mám čas. Ale letí, to zas jo.

Kočkám dopřávám. Procházím telefon.

https://rumble.com/v6sgit1-jp-sears-klaus-schwab-pape-a-ekonomika-jsou-mimo-hru-cz-dabing.html

Mám moc a moc ráda JP Searse. Před kovidem byl vtipný. Za kovidu se pěkně trefoval do hlouposti doby. Pouštím si český dabing. Klaus, Schwab, papež a ekonomika jsou mimo hru.

JD Vance (mluví k papežovi): Denně se za vás modlím.

JP Sears: Připomeňte mi, abych požádal JD Vance, aby se za mě nikdy nemodlil. Dobrý večer a vítejte u zpravodajství Lžeme vám, vašeho nejdůvěryhodnějšího zdroje lží. Naše dnešní hlavní zprávy. Nový světový řád čelí velkému neúspěchu, protože do důchodu odešel velmi mladý 88letý Klaus Schwab. Zemřel papež. A přineseme vám kompletní zprávu o tom, jak se daří ekonomice.

To vše a ještě více, počínaje… Po 55 letech snahy ovládnout svět Klaus Schwab oficiálně odchází z funkce předsedy Světového ekonomického fóra. Klaus byl jedinečný člověk, něco jako kdybyste smíchali plaza a autismus dohromady a pak mu oholili hlavu. A samozřejmě, jeho práce byla zaměřena hlavně na záchranu demokracie na světě, o což se pokoušel tím, že vládl světu a přitom pro něj nikdy nikdo nehlasoval, což svědčí o silné iniciativě.

Zatímco klimatické změny a COVID byly jeho oblíbenými koníčky, měl také velmi nezištnou misi, která vám pomohla nic nevlastnit a mít z toho radost. V posledních letech však Klausův velký reset začal ztrácet na síle, což nedávno přiznal na pódiu, když promlouval k publiku složenému z globalistů.

Vtipný. Dědek pedofil a celá pekelná církev ať jdou do hnoje.

Když už jsem vstala, ne. Do postele už nejdu. Poslouchám vtipného Searse. Maluji si obočí. Nic víc, stejně se po masáži namaluji znovu. Strojím se. Ireno, dnes bude zima. Déšť na spadnutí. Přehodnocuji oblečení.

Ješiši, v 9.45 hod. masáž. Jeď! Stojím u závor. Dvě minutky zpoždění.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-24-na-masaz

Kristýnka už čeká u vrátek. Omlouvám se. V klidu.

- Četla jsem, co jsi napsala. Pěkné shrnutí.

- Myslíš tu umělou parazitickou inteligenci?

Masíruje mně nožénky. Chválí tělo. Masíruje záda. Na konec baňkuje. Hodně energie na plících a srdeční čakře. Podává mi sklenici vody. Mají dobrou. Studniční.

Děkuji. Jedu. Rychle nahodit barvy na obličej. Zvonek. Á, už jsou tady… Ne. Pošta. Vracím se k zrcadlu. Zvonek. Teď jsou tady. Paní doprovázená manželem. Hodní lidé; hubne druhý rok.

A teď se seber, mazej na nádraží. Anděle jsem poprosila prve cestou z masáže, aby mi připravili místečko. V ruce si držím dvacku na vlak. Ty bláho, vyklouzla mi mezi sedadla. Ne. nevylovím ji. Musím vytáhnout peněženku z batůžku. Ireno. Lístek mám. Oběhnout celou rekonstruovanou budovu nádraží. To je doba, co tu stojí lešení. To je času, než to vždycky všechno oběhnu.

Odkud? Řítím se na svůj peron. Přijíždí rychlík. To bylo knopové. Ale tři úkoly z diáře mohu odškrtnout. Odjezd.

Hradec. Fotím hotel Černigov a nádražní věž. Krásná. Stařičká. Jak dlouho se rozhlíží do kraje? Na starých pohlednicích tu je louka. Oni tu měli nejdřív původní nádraží někde z roku 1857. Tuhle nádražní krasavici –tu postavili o pár metrů blíž městu. Překrásná. Moderní i dnes. Jako celý Hradec.

https://kam.hradcekralove.cz/objekt/29-nadrazi

Díky politickým aktivitám starosty Františka Ulricha a snahám decentralizovat státní aparát nového Československého státu se sídlem ředitelství Československých státních drah stal Hradec Králové. Protože se počítalo s tím, že se Hradec stane metropolí železniční osobní i nákladní dopravy a důležitou křižovatkou, bylo rozhodnuto o zrušení nádraží z roku 1894 a výstavbě nové, monumentální a značně naddimenzované výpravní budovy. Ambice vyjadřoval dobový tisk: "[budova] má na dlouhou dobu vyhovovat budoucím požadavkům, zejména pokud jde o bezpečnost a pohodlí cestujícího obyvatelstva."

Na přelomu let 1926 a 1927 stavitelská a projekční kancelář Václava Rejchla ml. vypracovala projekt, na němž se podílel čerstvý absolvent pražské techniky, Rejchlův mladší bratr Jan. Václav Rejchl ml. měl s projektováním místních nádražních budov zkušenost z války, kdy navrhoval se svým otcem Václavem Rejchlem st. Nádraží na Slezském Předměstí, v Kuklenách a ve Lhotě pod Libčany.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-24-nadrazi-v-hradci-kralove

Dne 18. října 1927 bylo stavební kanceláři Václava Rejchla odesláno poměrně podrobné zadání stavby. Do konce roku 1927 měla kancelář vypracovat: náčrty výpravní budovy v měřítku 1:200, polohopisné plány, zadávací stavební plány v měřítku 1:100, příčné a podélné řezy v měřítku 1:100, ortogonální pohledy všech průčelí, statistické výpočty namáhání zdiva a konstrukcí, detailní rozpočet, plány instalatérských rozvodů, rozkresy stavebních a řemeslných detailů a seznam firem doporučených k provedení uměleckých a umělecko-řemeslných prací. Žádný z těchto projektů se bohužel nedochoval. Za včas odvedenou práci získal Rejchl spolu s bratrem Janem, kterého přizval ke spolupráci na tak rozsáhlém projektu, odměnu 135 tisíc korun. Návrhy mobiliárního vybavení a projekty elektroinstalace, plynoinstalace, topné struktury, výtahů a střech bylo honorováno zvlášť.

Budova je disponována kolem podlouhlé odbavovací haly ve tvaru písmene H, která sahá přes tři podlaží a je osvětlena střešními světlíky. Ve střední části se nacházely pokladny, kromě toho zde byly standardní služby jako holičství, restaurace, biograf atd. "Nádražní restaurace je zřízena jako hotelový podnik s cizineckými pokoji a sklepní vinárnou. […] V budově je také 15 bytů pro zaměstnance dopravního úřadu." Zde se informace rozchází s článkem v Kraji královéhradeckém, který uvádí jen 12 bytů. Buď nepočítal inspekční ubytovací prostory, nebo byl počet bytových jednotek během dokončovacích prací zredukován.

Exteriér představuje harmonické propojení požadavku monumentality nové výpravní budovy a moderních forem. Moderní formy představují velká prosklená pole se stylizovanými vitrážemi představující znak města a symboly železniční dopravy (okřídlené kolo, hlava Marta atd.). Monumentální ráz vtiskly budově výrazné lizény, lizénové rámce a náznak kanelury v parteru stavby. Jižní rizalit s pylonem byl osazen sousoším Josefa Škody. Sousoší je protikladem vysoké štíhlé věže, která tvoří dominantu celé části města a měla být i jakousi protiváhou historické Bílé věži. Věž je vysoká 46 metrů a je osazena ze tří stran elektrickým ciferníkem. Ciferník směřující k městu byl v noci osvětlen.

Z důvodu zpomalení dodávek stavebního materiálu, způsobeného hospodářskou krizí, se zprovoznění stavby značně zpozdilo, na což upozorňoval i dobový tisk. Budova nádraží byla otevřena v neděli 5. května 1935. Článek, který vyšel v Kraji královéhradeckém ke slavnostnímu otevření, vzpomíná nejprve kritiku předimenzovanosti projektu z "tučných let" před ekonomickou krizí, ale vzápětí vyjadřuje přesvědčení, že se tato investice do budoucna vyplatí a podpírá to už tehdy úctyhodnými čísly: stanice měla celkem 555 zaměstnanců a vybavila denně 119 vlaků. Tato čísla ještě Přehled desetileté práce, který uvádí, že stanicí Hradec Králové denně projede 10 rychlíků, 58 osobních vlaků a 51 nákladních, pokladny odbaví kolem 3100, při nejsilnější frekvenci až 6100 jízdenek.

Velkorysá stavba byla upravována v 60. a 70. letech, v letech 2000–2003 proběhla celková rekonstrukce nádraží s rozšířením komerčních ploch. Další dílčí rekonstrukce proběhly v letech 2008–2010. Od roku 2018 probíhá obnova světlíků v odbavovací hale a další interiérové úpravy.

LZL

Fakt ukázková nadčasová stavba. Jestli ji nyní budou modernizovat, poničí ji. Další peron. Výtahy… Škoda. Uvidíme, co z rekonstrukce nakonec vyjde. Kéž by se vzhled neměnil!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-24-do-hradecka-a-zase-zpatky

Procházím okolo sadby cestou k Au parku. Volám květinářce. Ano, má saláty. I kedlubničky. Pošlu Petrouška odpoledne.

Začíná jemně pršet. Procházím si v hlavě ranní rozhovor s Kristýnkou. Je Husákovo dítě. Až se jejich generace nahrne do důchodu, pánbu s námi a zlý pryč. Kdo bude vydělávat, budovat, tvořit, to ví jen hvězdy.

Napadlo mě, že umělá parazitická inteligence sem nalezla už v době, kdy se začaly stavět porodnice. Všichni, kdož přišli na svět, byli ihned zkontrolováni státním systémem. Moje maminka se narodila ještě doma v posteli. Já už jsem dítě z porodnice ve fakultní nemocnici, kam právě běžím. Moje děti byly houstičky, které nám přinesli několikrát denně ke kojení. Na noc – novorozenci odnešeni, aby si maminka odpočala. Chjo… Dítě má být u maminky. A dnes už platí, že dítě má být u maminky do tří let!! Takže mateřské tatínků je kravina… Konečně k tomu "vědci" – asi jen někteří – dolezli. Tatínek přichází s výchovou později. Jsem indoktrinovaná. Bezpečnější je rodit v nemocnici. Přitom v některých zemích Evropské mumie se rodí doma normálně. Stopy v mozku pěkně zažrané.

S Kristýnkou jsme hovořily o houževnatosti. Ano, nikdy se nevzdávat. Dnes se hodně dětí rodí císařským řezem. Nejsou pak do života vybaveny urputností, s níž se drali porodními cestami na svět. Měli vstup ulehčen, nemuseli bojovat o první nádech v první, druhé době porodní v úzkých sevřených cestách. Z dětí se staly cukrové panny. Od kovidu, kdy byly odloučeny od kamarádů. Sociálních vztahy se změnily na virtuální. Psychofarmaka pro ně nejsou výjimkou…

Sedím v čekárně. Mladá řecká doktorka jde z oběda. Zdraví mě srdečně. Je tu nesmírně milý personál. Ale opravdu vesmírně.

V ordinaci.

- Jak se máte?

- Jasně, že skvěle. Nohy mě donesly pěšky z nádraží až sem. Odsud poklušu zase pěšky v rámci kondice. A támhle zas vidím okna, za kterými naposledy vydechla moje maminka 21. května roku…

Doktorka doplňuje:

- 2021

- Vy si to pamatujete?

- Pamatuji.

Milá. Inteligentní. Dnes jsem zaregistrovala smrt Cyrila Höschla 21.4.2025.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-24-cyril-hoschl/1672934177

Ona patří k těm, kteří mají mozek na pravém místě. Ani kovid ji neoslabil. Má v Řecku tatínka stomatologa. Nezblbla. Nedali jí příležitost. Možná sama cílevědomě individuálně studovala…

Dnes mi nasadí implantát. Kolik vody v Labi odteklo od doby, kdy můj zoubek plaval pod korunkou. Extrakce. První konzultace na implantologii. RTG. Loni na čarodějnice extrakce kořene. Ješiši. Kontrola na RTG. Konzultace. Operace a příprava dásně. Zkouška. Ještě. Dnes hodinu a půl titěrného dolaďování, mordování. Našroubování. Vyjmutí. Opětné šroubování do dásně. 

- Bolí?

- Maličko.

- Počkám.

- Ee.

Šroubuje.

¨- Stiskněte. Čelistí doprava, doleva. Zacvakejte.

Znovu vyšroubovává. Ladí. Brousí.

Učím se, do které mezírky flop… Napevno. Cítím v puse něco obrovského.

Za oknem přistává vrtulník. Daphne se prá:

- Co to je?

Sestřička Kája odpovídá, že vrtulník.

- Mrtulník?

- Vrtulník. Helikoptéra.

- Aha.

Chci promluvit.

- Moment, došroubuji. Utáhnu. Teď:

- Vrtule, list vrtule, která se točí. Základem slova je vrtat, točit dokola. Od toho vrtule. Otáčivý pohyb – vrtule, vrták, vrtět se. Třeba i vrata – otáčí se v pantech.

- Aháá. Vrtule. Vrtulník.

Řecká Daphné umí další české slovo.

Já děkuji. běžím dolů do pokladny. Hotovost nemám. Opíší si čísílko z faktury.

Mám asi tak patnáct minut na doběhnutí na nádraží. To nedám. Ireno! To dáš!

Svižně běžím. Klušu. Pochoduji. Zas zrychluji. Odpočívám na semaforech. Přibíhám na nádraží. Vlak je ještě na ceduli. Kupuji jízdenku. Už odjel. Z peronu čtu na vedlejším nástupišti – Meziměstí přes naše město… Běžím podchodem. Vybíhám jak střela na peron. Díky kondici beru schody na jeden zápřah. Vlak tu je. Mačkám zelený knoflík. Ujíždí mi pod ukazováčkem. Za sklem dveří mi průvodčí ukazuje, že za nimi stojí další vlak. Tenhle odjel. 

Průvodčí u stojící lokomotivy mi potvrzuje, že pojedeme, jen co nás pustí na trať. Nejprve nechali odjet ten do Meziměstí.

Ješiši. Třetí pokus. Jedeme. Tak to stihnu do patnácti být doma. Paní na kontrolu objednaná na šestnáctou. Péťa mě vítá. Hlásím, že doplatek nebude pětadvacet tisíc, ale jen dvaadvacet.

Obědvám. Najednou mi Petroušek mává vějířkem peněz u hlavy.

- Na, tady máš polovinu.

- Jé, děkuji!

Paní nepřišla. Až večer s ní telefonuji.

- Peťuš, mně se hodí, že si mohu na půlhodinky dáchnout. V pět jedu do knihovny. Už se mi pěšky nechce. Naběhala jsem se dost.

V knihovně poslední program letošní sezony. Přátelské posezení s paní Konvalinkovou. Jdu pozdě. Ženy se nehněvají. Prý aspoň, že jsem dorazila. :-) Jsem tím známá.

Šeptám spolusedící:

- Na co jdu?

- Život na zámcích.

Píšu si poznámky. Začínáme hrady. Paní Konvalinková má krásně, překrásně témata zpracovaná.

Ale o tom až jindy.

Nikdy se nevzdávám. NIKDY! Druhé poselství – pěstuj tělo Pečuj o něj. Hustota živin v potravinách nulová. Když mu nebudeš dávat jíst, bude chátrat, jako kobylka, kterou večer místo vyhřebelcování plácneš přes zadek a pošleš hladovou do maštale. Tělu dělám občasná, spíš častá cvičení vytrvalosti, výdrže, kondice. Aby mi hezky sloužilo a nebylo překvapeno, když ho potřebuji nutně akutně použít. Jako dnes.

Dobrou noc!