No, no, lepší...
Jedna ráno. Od osmi jsem se nezastavila. Den se sice obrátil v dobré, ale i tak...
Mám volno. Ráno čtu, že mám zpátky ztracená data vytažená z počítače na externím disku. Volám. Za chvíli mám v plánu dojet pro svého dennodenního průvodce. Závislost na něm. Pracovní nástroj. Zábavný nástroj. Nástroj k poučení...
Kdepak je Zrzečka? Nahání kocoury? Už čeká v zahradě. Utíká před bílo-rezavým teletem. Kocouři jsou drzí. Střídají se tu jak svatí na orloji. Ale největší výdrž a hlas má ten velký morovatý krokodýl.
Spěchám, spěchám. V deset přijde klientka. Už už. Ještě řasy. Slyším dvířka auta. Vyděsila jsem se. Že by přepravní společnost bez časového avíza? Zvonek. Jejda. Paní si zapsala čas o hodinu dřív. Jj. To z vládneme. Měřím. Konzultuji. Věčné sluníčko je otrávené z domácího vězení. Zvyklá i v důchodu pracovat. A využívat peníze k cestování. Chjo. Chápu ji.
Odjíždí. I já jedu. To je svoboda! Jedu naším městem. Po známé nebezpečné dlažbě. Kdypak mě omezí i v tomhle?
- Jo, zrušil jsem prosím tě servis. Dnes v noci Microsoft zveřejnil chybu. Mnoha zákazníkům nešla a šla kamera.
- To jako jsi to opravil?
- Ne. Poslal jsem ti link. Až to bude aktuální, dáš Windows update...
Držím v ruce svůj ntb. Radím se ještě o různých věcech. Stojíme na sluníčku. Jsem šťastná. Mohla jsem si vyjet svým autem po městě. Luxus. Zpátky jedu okolo kasáren. Bývalých. Zbořených. Rychle zastavuji. Fotím. Tady v těch místech plotu s ostnatým drátem měla maminka protekční vchod. A vojáčci tudy mohli zaběhnout na pivo ke Kulaté bábě. Většinou si prostříhali vzadu na plotě ostnatý drát. Přeskakovali přes zeď. Támhle stála velká trojbudova - kuchyň, jídelna, arma, ubikace záložáků. Místo s volným pohybem malé holčičky. Všichni ji tu měli rádi. Pozorovala jsem pořadová cvičení. Na tu svatú Katerinu... Okolo Hradce. Kluci nechtěli zpívat. Ale museli. Kráááásně. Když pochodovali po městské dlažbě, jejich zpěv se rozléhal. Čobogaj něbogaj, čáry něbogaj.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-10_V_kramku_s_kvetinami_to_prokouklo/
Chci lidi! Potřebuj lidi!! Zastavuji se v květince. Krámeček dala majitelka do čistoty, pořádku. Prodavačku odvelela dělat binec do jaroměřského krámečku. Až zas nechá zaprášit zboží a udělá binec, zas se prohodí. :-)
- Ó, máš to tu krásné! Přehledné. Budu fotit. Ať se sem jdou lidi z Jaroměře podívat.
- Však odsud chodím večer. Pořád myju, přerovnávám.
SMS. Za čtvrt hodinky se staví přepravní služba. Jak napíší mezi 10.30 a 11.00, značí to, že už jsou před brankou.
Potěšila jsem se hovorem se zákaznicí s holčičkou. Vybíraly něco pro kamarádku. A ještě se tu objevila naše bývalá sousedka. To už je skrumáž! :-)
- Nevadí, že nemám dekl?
Nikomu to nevadí. Jen některým lidem na FB.
- Čí to máte dítě?
- Svoji. Dočkala jsem se holčičky
Její starší dvojčata už sama mohou mít děti. Užívá si mateřskou. Jupíí. Raduji se.
Telefon. Utíkám do auta. Ukládám maličkaté macešinky, petrklíče a nějaké drobnosti. Vysvětluji, že transport je zrušen.
- Aha, to nejde v ten den. Tak nic.
- A nezlobíte se?
- Ne, vůbec ne.
Zrzečka čeká. Hraju si s ní chvíli venku. Předvádí se. Zpoza domu mraucá kocour. Poznávám po hlase krokodýla. Moráka. Chtíč s ním cvičí. Vykřikuje jak muezín z minaretu. Jdeme do tepla.
Tak ukaž, jak mám data... Ty vorle! Všechno se to rozsypalo. Dokumenty, videa, fotky... To je práce na týden. Chci si založit nový FB účet. Jen na reklamu. Tak zas dnes ne.
Zapomněla jsem jet do VZP s deskami. Ještě štěstí, že mě Petroušek hlídá. Nevím kam nosí mé dokumenty ke zpracování. Každý měsíc mi spravuje účetnictví. Pak to někam někomu odnese. O víkendu zvonil pán, potřeboval jakýsi kód.
- Peťuš, to už budu mít hotovo?
- No, pošleme to do Náchoda poštou.
- To je tam, kam každý rok jedeme na výlet?
- A kde jsi sehnal ty tiskopisy? A jak víš, které a kde seženeš?
Péťa umí. Péťa zná. Péťa je šikulka.
- Peťuš, na VZP jsou nekonečně zavření. Psali v lednu.
Péťa ví všechno. I úřední hodiny. Beru desky, jedu. Mám tam svou slečnu. Vyzvídám, proč v lednu chyběla. 30.12. (všichni z mého okolí onemocněli před Štědrým dnem a v období Vánoc!! Divné. Sypali nový kmen?) jí byla v práci zima. Horečka. Dutiny. Chtěla na ORL. Testy pozitivní. Ne, ne, teď vás na ORL nejméně čtrnáct dnů nikdo nevezme. Bolela ji hodně hlava. Horečku asi pět dnů.
- A jak vás léčili?
- Nijak.
Aha. To je naše metoda. Tak já bych to řešila jinak. Žádné testy. Lék. Byliny, spánek, odpočinek. Pokud bych samozřejmě necítila těžký stav...
Slečna mě má ráda. Já ji. Mám přeplatek. Čtyři měsíce nebudu posílat. Skvělé!
Stavuji se v další květince. Vřes. Svíce... Svoboda. Mám s sebou pakl pětikorun. Stavuji se v KB. Ty vorle, tam vůbec, nepracují s hotovostí. Doporučují ČSp nebo MOnetu. Prý raději Zastrčenou Monetu. Přesto se zkouším dostat bez deklu... Ne, musím mít. No, nemusím. Nemám náladu na hádaní se s někým, kdo je přesvědčen, že musím. Na hlavě čelenku pevně přiléhající k uším. Ani sluchátka jsem si nemohla vzít. Kam bych si asi jednou rukou pověsila tu pomůcku pro zedníky?
- Ne, děkuji vám. Já nic nechci.
Jdu o ulici dála. všichni usměvaví. Ochotní. Neotravují. Super. Stavím se ještě ve svém obchodě na ozdravnou misi.
Nechávám kabelku, počítač, telefon v autě. Vidím ho obchodu. Není tu radost. Jako vždycky tu byl smích, pohoda, optimismus. Dnes se to vypařilo.
- Já chci jít do důchodu. Ale ještě nemohu.
- Nebudete přece nechávat peníze nepřizpůsobivým!
Dozvídám se, co paní rozladilo. Pán vystoupil z auta. Dekl na ruce. zaplatil pokutu. Ty vorle. Pomáhat a chránit. Skolit ženu. Tři na jednoho. Čtyři na jednoho!! Skolit tatínka před brečícím dítětem. A skolit maminku před brečícím dítětem. Kudly jedny podělané! Co si myslí! Jsou otroci jako my, jen natažení v černých mundurech. Lusknutím prstu mohou být oni ti štvaní na dlažbě. Doslova.
Maturity? Jo tak to vyšlo. Bez ústních. A patnáct minut navíc na písemnou. To je úroveň! Už tahle jsou blbí. Ale o to nejde. Dát se do ruky takové zdravotní sestřičky, amen s námi a zlý pryč! Miligram, mililitr, kilogram. Všechno stejná míra.
Sodoma. Gomora. Kdybych mohla odcestovat. Nikdy jsem nechtěla opustit svou vlast. NIKDY JSEM TO NEUDĚLALA. Je ještě čas?
Volám bývalým nájemníkům. Mají nedoplatek. Až večer Péťa přepočítává podle stavu měřidel. Ne, ne. Větší část jde překvapivě za našimi novými. Volám Lukášovi. Stavuje se tu. Počítal s tím. Hodně topili. Mají nahoře přímotop. Pro bývalé potěšující zpráva. Až mi vezmou telefon. :-) Věnceslávek prý už chodí. Roste. Prospívá. Žijí na samotě v maličkaté vesničce.
Ještě zacvičit. Chvíli přetahuji data do počítače. Jde mi to ztuha. Musím vybírat. Třídit. Večer. Školení. Já jsem nic nestihla. Tři. Jedna Helenka za hodinu vstává. :-) Jdu si teprve lehnout. Jé, půl čtvrté. Ráno nebudit!!
Dobou noc!