No přece borůvkový!

Jak se dny kutálejí! Neděle. Skok. Čtvrtek. Otevírám oko v osm. Dávno dávínko před budíkem. Jdu kouknout, co kočky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-22_Kocky/

Jakmile je tu klid, čičiny se uvelebí v kočkolitu, na koši, v koši, v krabici. Zrzečka se naučila hodně loudit. To před koťaty nedělala. I dnes ráno se snažila. Svým pobékáváním vzbudí děti. Začne rambajs. Jejich akční rádius se rozšiřuje. Nebojásně objevují další části domu. Musím být obzvlášť opatrná při našlapování. Už se pod nohama nemotá jen Zrzečka. Malí kvíkalové si povídají, jejich krok není tak neohrabaný; škrábou se po koši už s jistotou. Kde je jejich vratká chůze? Kde je čas, kdy spali v přítmí koše?

Po ránu vždy pečlivě kontroluji, jestli tu někde není nějaké nové myší hovínko. Sice jsem tu malou šedou potvoru našla a chytila, ale!! I tak jsem stále ve střehu. Vedle lednice mám v košíku pytlíky s moukou. Dnes mě napadlo košík vymýt. Vysypala jsem zbytky mouky a pozůstatky té odporné hnusné vetřelkyně. Byly to zbytky ještě po ní? Není tu nějaká nová? Stále naslouchám. Jsem jak špicl. Koťata šramotí. Mám uši nastražené.

Telefon. Objednáváme. Zrovna paní, která ví, jak to bylo v ANS. Tak moje milovaná předsedkyně strany porušila pravidla? Vyhodila šéfku kraje, která ji podporovala do poslední chvíle; netušila,že už není členkou ANS. To jsem z toho janek. Naši vlastenci všichni vysvětlují jak to bylo, co bude. Jsem naiva. Přála bych si, aby se spojili všichni pod jednu střechu. Jenže ega! A nemám koho volit; moje strana se rozsypala. S paní Janou Peterkovou fakt díru do světa neudělá. Někdo řekne - jediná ODS, ta podporuje podnikatele. V jejím čele slizský podporovatel rakousko uherských titulů a zřízení. Tfujtajxl. Ani jedna velká strana! Všechny vymést na propadliště dějin. Bohužel - dr. Heis z ANS na kandidátce KSČ. Tak to by se tatínek v hrobě obracel. Ireno, musíš hledat.

Dokončujeme objednávku; pod hovorem volá Péťa. S půlhodinovým zpožděním se ozývám.

- Ty tam seš jak centrála. Tobě se není možno dovolat.

- Ale volals´ skoro v poledne. Jak bily hodiny, předběhla tě paní... Peťuš, zajedu si do lesa.

To rád slyší. Bude mě mít v bezpečí relaxu. 

Ještě jedna paní volá. Chystám pro jejího muže tašku se zbožím. Až v půl třetí stěhuji do auta košík s kahánky, s hrnečkem, ubrousky. Stavím se pak ještě na hřbitově okouknout nový pomník s podobiznami. Na fotce to vypadalo včera krásně.

Náš mladý nervově labilní budoucí soused  sedí na židli za plotem. Za naším plotem. Pan magistr nás neustále šikanuje. V lednu dělbuchy. Ořezal nám strom. Pálil větve a zadýmil celou ulici. Jeho nálety nám rostou do plotu. Mladý nevycválanec mě oslovuje bez pozdravu. To ani nečekám. Magistr, který je drzý jak opičák. Tyká Péťovi... Takový mladý novodobý terorista. Lidský povl z dobré rodinky.

- Mám zavolat policii?

- Prosím?

- Měl jsme tady na plotě folii.

- Na našem plotě? Jakou folii? Co máte mít na našem plotě folii?

- To je společný plot!

- Ten plot je tu osmdesát let. Ty sloupky vyráběl můj táta. A já jsem koupila nové pletivo. Vy jste nám na to nepřidal ani korunu. 

- Ale to je společný plot.

- Prosím? Ten plot je náš a vy si na něj nebudete nic dávat.

Pako. Ten chlap je asociál. On naprosto nedodržuje zákony. Hlavně je nezná. Je nevycválaný. Před dvěma lety u nás zazvonil, nepředstavil se. Přinesl ukázat náčrt domu, který si chce v úzkém pruhu zahrady, která patřívala k sousednímu domu, postavit. Nevěděli jsme, kdo u nás zazvonil. Prý přízemní domek. Pic kozu do vozu. Najednou jednopatrové monstrum. A prý si postaví betonový plot. Vysvětlila jsem mu tehdy, že betonový plot si opravdu může postavit, ale dva metry od nás. Koukal, asi mu to mozek nepobral. Ten plot mu leží v žaludku. My mu tam ležíme taky. Až do smrti tu budeme mít asociální nepřizpůsobivou rodinu. :-) Otitulovanou. 

- Tak jo, zavolám policii.

Sedám do auta. Nezajímá mě, s kým si telefonuje. Míjím město a stoupám nahoru k Chvalkovicím. Kochám se. Na vteřinku zahlédnu zámek nad koupalištěm. Tam si mě vzala kdysi Iva jako doprovod. Chodil se tam koupat její budoucí manžel. Voda ledová. Nahoře na zámku byla dána na výchovu panských moresů Barunka Panklová do rodiny správce Hocha... Barunka pak musela odejít. Asi byla příliš krásná. Možná vyzývavá. Zámeček ve dvacátem století zplundrovalo JZD. Ani nevím, komu krásná stavba dnes patří. Kdo v ní sídlí. K Hochovým bych poslala na výchovu souseda magistra. Aby si k titulu doplnil ještě společenské mravy.

Jedu důvěrně známou krajinou. Dojímá mě. I po téhle silnici za námi jezdívala maminečka na chalupu. Jednou byla svědkem scény. Můj první manžel Ivulka jedl pod ořechem krupicovou kaši posypanou kakakem. Už nevím, co se mu nezazdálo. Hodil talíř vztekle na cestu. I s kaší. Rozpůlil se na dva kusy. Nechtěla jsem, aby mamka viděla, jak se mnou zachází. Jak jí muselo být... Jedu dál. Tady nás vozívali v prváku a druháku na gymnáziu na bramborové brigády. Ulili jsme se z písemek a ještě si vydělali nějaký peníz. Ela, Jitka, Markéta... Na dvojkolce nám ke svačině v papírových pytlících vozil člen JZD svačiny. Housku nebo rohlíky, kolečko gothaje, asi jablíčko, tatranku... My jsme se moc těšily na svačinu, na legraci, na odpočinek. Ela vždy pronesla:

- Tak kde je ten rikša s vozejkem!

Neznala jsem to slovo. Až později jsem zjistila, že rikša je vozík a pohání ho lidská síla. Takže rikša s vozejkem je nesmysl. Ale používám ho dodnes. (wiki: Rikša je druh dopravního prostředku, kdy je lidskou silou poháněn malý vozík.)

Tady bychom odbočili na další chalupu, kam jsme jezdívali s Petrouškem mými a jeho dětmi na prázdniny. Stejná chalupa, stejné kulisy, jen ta manželova byla o stráň níž. Bývalá tchýně vzala nové manželovy děti na vozík a stoupala do kopce, až přijela na návštěvu za svými prvními vnučkami, mými dcerami.

Hned za odbočkou zatáčka. Před nedávnem jsem si vyfotila tři hroby se stejnými jmény. Všechny rodiny z náhrobků znám. V jednom odpočívá paní Červená; v jejím bytě bydlela v Musíme si pomáhat Simona Stašová. V téhle zatáčce se zabili mladí hoši. Jeden zůstal na živu. Na vozíku. Na karu za maminku přišel do hospůdky Honzík. Psala jsem, jak se nádherně usmívá na svět. Právě jeho bratr, student vysoké policejní školy, havárii taky nepřežil.

A teď už dávám pozor. Projedu vesnicí... Vjedu do klenby stromů rostoucích nad cestou. Krásná přírodní scenérie. Takhle se pnou nad cestou stromy v Kersku. Už budu odbočovat. Házím blinkr tomu za sebou. Ano. Velká lesní kaluž.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-22_V_lese_na_boruvkach%2C_v_dobre_zname_krajine/

Klušu do kopečka. Za hodinku mám litr borůvek v hrnečku. Do sluchátek poslouchám pořad s Benjaminem Kurasem. Vladimírek Wolf, bývalý děkan UHK, dej mu pánbu věčnou slávu, mi povídal, že studovali oba v Olomouci. Vladimírek byl ročník 42, historie; Benjamin 44, anglistiku. 

Dívám se do korun. Pozoruji cestu dole. Přes sluchátka slyším nad sebou nějakou rodinku. Dole parkuji já a dvě auta. Když odjíždím, jsou lidé už pryč. Přijíždí paní s hochem tak do šesté třídy. Mají pražskou značku. Nezná to tu. Ptá se na borůvky. Letos jich je všude plno. Prý se zítra vypraví do Krkonoš. Slyšela jsem, co jich tam roste. Jo, dnes jsem našla ty "pomalu jako hroznové víno". Ty, jak je Petroušek včera neviděl. :-)

Sjíždím dolů do kraje. Domů. Musím zastavit. Natočit a vyfotit kraj BN, bří Čapků, Jiráskův. Máme to tu kouzelné. Támhle je ten les, který padl před čtyřmi lety při orkánu. Péťa mi říkal, když tam šel přes zákaz na houby, jak je cítit, že se stromy bojí. Dnes už je prý osázeno novými stromky. Tam za těmi moderními chatičkami je ta stará chaloupka, kde jsme prázdninovali. Holky si půjčily stan. Kluci chtěli taky spát venku. Rozhodlo se, že se budou střídat ve spaní ve stanu. První noc - holky. Druhou noc - Honzík začal už odpoledne, jestli s nimi bude spát tatínek. Petroušek má rád své pohodlíčko. Takže druhou i třetí a všechny další noci spaly venku holčičky. S Iviným pejskem Bobíkem. Hlídali jsme ho, když odjížděli každé léto ke švagrové na Štrbské Pleso. Jo, to se jezdilo. Kam jsi chtěl. A nikdo tě nechtěl zabít neověřenou injekcí. Nesměli jsme nikam, ani do Polska. Hranice otevřená do NDR s ledovým Baltem, do žhavého Maďarska a na Slovensko. Chtěla bych se tam vrátit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-22_Pro_mleko/

Ve vesnici, kam jezdíme pro mléko, mě na křižovatce osvítil duch svatý. Vždyť já mohu mléko vzít. Petroušek nemusí z tréningu odjet dřív. Je rád.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-22_Hadanka/     

Stavuji se otestovat TESCO. Neotravují. Ale zas jsem samička samotinká. Hergot, lidi, ono vám to na těch nosech zůstane!! Kupuji mamince kytku. Jenže v pět už bude hřbitov zavřený. Nestihla jsem. Tak zítra.

Doma vykládám nákup. Kotata se ke mně hrnou. Kočičí smečka loudí v pěti. Liju jim vlahé mlíčko. Všichni se snaží. Zrzečka jako kdyby nechtěla, aby její děti pily. Ale ony se snaží. Ukrajuji Zrzce kousek jater, kousek krůtích prsou. Malinkatý kousíček dávám do malinkaté tlamičky. A ta ho zhltla. První masíčko v životě.

- Peťuš, pojď se podívat, jak pijí. A vezmi ještě jednoho. Bude určitě v kočkolitu.

- On čůral. Já jsem ho vyrušil. On mě počůral.

Aha, takže mlíčko pijí, začnou chodit na kočkolítek, a za týden bude třeba udělat smečce pápá. Zrzko, to budeme smutné. Pamatuji, jak jsem tě loni v listopadu popadla z tvé smečky. Jen jsi strašně žalostně vykřikla. V autě jsi byla klidná. Dokonce jsi usnula. Uvidíš, děti budou v dobrých rukou. Neboj!

Dobrou noc!