No!

Den obrácený hnědým navrch. Vyskakuji k práci rovnýma nohama z postele. Můj ntb už mohl odjet do opravny . Ne. Ztracený den. Uklidňuji mysl - nevadí. Máš na čem psát. Nechci otravovat svého šikovného mladého pomocníka. Píšu jen, že nemám zprávu z přepravní společnosti. Prosím o telefon. Alza, Lenovo, DPD, PPL... Ty vorle. Je toho moc. Volám. Na druhém konci cizinka jak z divadelní role. Navíc metoda ohrané desky. Ne, nemůže popohnat přepravní společnost. Ne, nebude to do konce týdne. Mají na opravu třicet dnů. Ty vorle. To se tady na tom tablontb umlátím. Malíčkem stále vracím kurzor dopředu. Likviduji si text. Háčky odhaduji. Nesmím se dívat na klávesnici; musím psát poslepu, jinak se nehnu.

Tisknu přepravní štítek, chystám výstelku krabice. Čtu instrukce. Píšu dotaz do servisu na přepravu.

Přichází písemná odpověď jak od cizinky - to tak rychle vymlaskla v češtině odpověď? Asi takových otravů mají každý den chumly. Ctrl c a ctrl v. A ještě odpověď na mail. Ty vorle, mnoho let nemažu, nečtu poštu a hledím, že z patnácti něčeho už mám obsazených 14,3. Tak mažu. Beru to podle you tube, vykupto - nerozumím, proč to odebírám, když to nečtu. Zadávám slovo a mažu. Vova. wish. Atd. Jsem zabraná do mazání. Nenaběhla ani desetina. Z práce mě ruší telefon.

- Prosím vás, pojďte si pro balíček bez dobírky.

Vím co. Koupila jsem si krásný svetr. Air - a k tomu různá slova. Pořád ti stejní. Prodávají nekvalitu. A nedám si pokoj a nedám. To nebyl svetr z obrázku. Ten vypadal jako žinylkový. Toto je potištěná halenka z toho jejich unimateriálu. Jdu hledat do počítače objednávku. Aha. Hustone, máme problém. - Ireno, vždyť víš, že problémy neexistují. Jen VÝZVY. No jo, ale to není výzva pro mě.

Včera jsem pečlivě překopírovala data na externí disk. Všechna. A dnes? Dnes na mě mrkal svou modrou kontrolkou. Ne a ne se probudit. Prý "připojuji". Ty vorle, zkouším to do další zdířky. A do ntb připraveného na transport. Zkouším to a nejde to. Nechci otravovat svého šikovného. Tentokrát nepíšu. Rovnou volám.

- Já jsem si zkopírovala celý ntb na externí a on nejde otevřít.

- Tak to nevadí, máš to v ntb.

- Ne, já jsem to přenesla.

- Už s tím diskem nic nevyváděj. Ať nevysypeš data. Já se stavím. Dám ho na diagnostiku.

- Zkoušela jsem to asi desetkrát. Takže jsem přišla o všechno. Super.

- Máš ještě ten nový na opravu doma?

- Mám.

- Tak připrav nabíječku, vytahám z něj data.

- Tak o ně nepřijdu?

Za chvíli je tu.

Fakt skvělé dopo. Neudělala jsem ani Ň.

Volá Petroušek. Už je čilý. Fit. Jediná světlá zpráva dne. Vlastně ještě večer o dětech a jejich učitelích z hudebních škol. 

- Našlas kočku?

- Ne. Volám ji. Někde lítá.

Skyp! Za chvilenku zavolají. Rychle honem zprovoznit skyp na starém ntb.

Stihla.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-09_S_maminkou/

Maminka. Dotaz ze strany paní Hudákové. Úřední šiml zas vyžaduje testy. Ne, děkujeme. Paní Hudáková se jen chce ubezpečit, že nikoli. Dnes mi jedna známá na FB psala,že mladí jsou nakažení a jsou v kleštích hygieny. Nejsou. Ale zkrátka každý je svého štěstí strůjcem.

Dnes pohodlně mačkám ovladače. Nemusím se trápit s tabletem. :-) Dnes skypuji s kamerou v ntb.

Moje milovaná maminka. Stále stejná. Stejná? Protože nevidím, jak mi před očima schází. Trpělivá. Nekonečně. Pokorná. Poslušná. Nejistá. Tuší. Vzpomínám, jak jsem v tu srpnovou neděli před čtyřmi lety maminku uložila na lehátko pod strom. Tehdy byli na rok v hradeckém odporném moderním betonovém neútulném Grand Parku. Péťa pro ni jezdil, večer ji odvezl zpátky. Zůstala tu její košilka. Stále melduji. Když je třicet nad nulou, košilku ne. Jo, když je prosinec, tak prosím košilku; ještě bych poprosila nedávat v mrazech krátké letn kalhoty. Nepochopím, že to někdo nechápe. :-) Zkrátka - jak říká maminka - byla splavená. Myslela jsem si, že košilku vyperu, vezmu s sebou do GP. Ne. Následující středu si zlomila noženku... Kdyby mi řekli, že je to poslední neděle s maminkou pod stromem, při obědě, na lehátku, óóó, jak jinak bych to pojala. No jo, vesmírné cvičení. Ještě aspoň jednou, jen jednou!! bych chtěla maminku uvítat s vozíkem na chvíli pod ořechem. A pak ji rychle odvézt.

Mamka chátrá. Znovu se věnujeme Erbenově pohádce Hrnečku, vař! Dnes cvičím mamčinu pozornost. Kdy říci hrnečku, vař! A kdy hrnečku, dost!! Krásná stará slovní zásoba.

Už je tu zvonivý hlas paní Hudákové. Uvařila lahodný čaj. Maminka s chutí popíjí.

Jdu tvořit reklamu. Ne. To není možné. Nejde. Moje dráha jater dostává homeopatické posílení. Jak to, že nechci rozkopat počítač? Hm, síla homeopatie...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-09_Zrzku_chytil_rapl/

Krásná překrásná tečka dne. Reportáž o dětech v hudebkách. Těžká výuka přes PC - sezení, držení nástroje, zpěv, hra - mám husinu.

Dík učitelům! Mají složitou práci. PC zvuk posouvá, zkresluje. O tom bych mohla vyprávět. Nelze s maminkou zpívat. V adventu jsem sledovala u pečení koncert - už nevím, jaké hudební školy. Rozkošné. Kouzelné! Moc se mi líbí hodně oken na obrazovce. V každém okýnku někdo zpíval. Nebo hrál.

V reportáži ukazovali kolektivní zpěv, koncerty z domova. Zapojují se i rodiče. SKVĚLÉ! UNIKÁTNÍ. Nedovedu si představit, jak se učí držení těla a nástroje na dálku. Náš národ (věřím, že i slovenský) přes divnou zakázanou dobu vzkvétá. Včera jsem hovořila s jedním tatínkem. Jak na děti padají deprese. Vyhledávají psychology. Nemají se na co těšit. Roste zbědovaný národ psychicky narušených pacientů a potencionálních sebevrahů Ne, ne. Říkal, jak jeho dcery denně běhají, pracují na zahradě, maminka jim chystá program a u toho podniká. No, co chtít víc? Aby i děti, které přišly o sport, o provozování koníčků začaly žít tak aktivně, jak to jen jde.

Pod psaním poslouchám dr. Hnízdila. Už několik let ho nemusím. Ani Igora. A dnes mi jejich rozhovor přišel k chuti. Tady je:

https://www.youtube.com/watch?v=cUDtUEMir9U

Dobrou noc!