Normální páteček

Pátek. Tolik plánů. Bude půlnoc. Někdo lusknul prstem a den je v tahu.

Na obloze šedo. Včera nacachtali.

- Kočky, pojďte domů!

Kočičáci čekají. Vběhnou domů jak pejsci. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-11_Ranko/

Už čekaly a šly. Moureček se svým panděrem náramně slyší na NA. Radostně kluše k mističce. Chytráček to bere pak uličkou okolo ostrůvku. Míří vybílit Zrzčiny misky. Jen zvýším hlas. Chytne smyk a prchá. Po snídani sebou obě čičandy buchly na teplou dlažbu. Zrzka po chvíli odchází do zimy.

Dopoledne vyřizuji objednávky. Telefonuji lidem info, aby v pondělí čekali balík. Poslouchám, u toho

https://www.facebook.com/toulkyprahousdavidemchlumem/videos/3337629209807567

O čase. O blokacích v těle. O čipech. Vracím a vracím si slova, rozumím, ale chci si je vrýt do paměti. Čas - jednotka relativní. Hlavou se mi honí blboviny. Netýkají se mě. Kdy už se pokladní a prodavači osvobodí z hadrů na nose! Tak bych jim to přála! Tolik lidí trpí. Navíc ohrožují své zdraví. Dá mi hodně práce, nemyslet na ně. Snažím se nechodit do obchodů; týden to vydržím. A pak letím... Jo, mají to pod nosem. Sice pod nosem, ale mají. Dnes si mi jedna stěžovala, že sice pod nosem, ale oblezlé rty. A že má v roušce vlhko.

Ještě jednu administrativu jsem dopoledne udělala. S podnikáním to nemělo co společného. Pačakutu je třeba přežít. Ale dělat si na hlavu nelze nechat. To jo, to přežijeme, ale kdo to má vydržet. Mám ráda něco mezi řádem a neřádem. Celý život puntičkářka. Ouška hrnečků v policích vpravo. Na lince uklizeno. Teď se někdo řehtá, viď? Lindo!. Ouška zůstala, ale na lince mám tolik věcí. To nejde zastrkat. Mimo chytrý hrnec tam přece musím mít odpadovou krabičku na bio. Krabičku na papír, špejle a to, čím jde zatopit. Někdy vázu s květinami - na ostrůvku. Pohotovostní prkénko, abych rychle mohla něco ukrojit. Koš s ovocem. Vysoký skleněný válec s cibulí. Nízký skleněný válec s česnekem. Slánku s himalájskou solí. Slánku se sopečnou solí. Slánku s Bambovou solí. Kam to chcete schovat? Sáhnu, mám to.

Pojedu v deset; pojedu v jedenáct; pojedu v poledne - na běžky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-11_Kompot_s_orisky/

Před polednem si spíchnu oběd. Spíchnu? Mamka vždycky říkala, že si něco spíchne. To jako na šicím stroji. Přišlo mi příhodné použít spíchnout. Ale spíš jsem oběd spáchala.

Čas letí. V horkovzdušné troubě brambory, plátek sýra. Na pánev jednou bez páry nudličky krůtích prsou. Pod ně rajčata, která jsem sklízela v prosincovém mraze. Letos jsem neuklidila kbelíky s rajčaty. Čeká to na jaro. K rajčatům cibulku. Koření. Myslím u toho na lidi. V posledním roce mám v hlavě pokladní. Bláznivé myšlenky. Nic mi po nich není. Na malý skleněný talířek křeník. Nesu si i domácí majolku na stůl, ale nakonec zůstane neotevřená. Dala bych si víno. Ale běžky, běžky, běžky... Nemohu jít pěšky. Zaexperimentovala jsem s jablečným kompotem. Přidávám kurkumu. Má se povařit. Přidávám pár jader vlašských ořechů a pár lískáčů. Ořechy změkly. Vynikající. To se mi povedlo. Zdravé, Blani, a ještě navíc dobré!

Telefon.

- Peťuš, neříkej, že už je poledne!

- Jedeš na běžky?

- Jedu. Za chvíli.

Schvaluje mi, prý ať se proběhnu. :-)  Mamka taky říkávala:

- Jdi se proběhnout.

To jsem byla malá holčička. Byla jsem ukázněná. Hodná. Iva by řekla rozcapená. Každý jsme nějaký. Učení mi šlo skvěle. Moc ráda jsem se učila. Škola a její učitelé má vášeň. Přidaná hodnota - spolužáci. Loni touhle dobou tu ještě byla mamka. Krátil se jí čas. Já to vůbec nevěděla. Nepřijímala. Věřila jsem, že se dočká med bad lůžek. Hospodařila jsem denně s časem pro ni. Poslední dva vypráskané vězeňské roky vždycky v jedenáct. Když Hitleři povolili uzdu, musela jsem jezdit na přesný čas. A jen na hodinu. Komu to vadilo, že jsme byly spolu venku? Komu vadily kontakty? Až jednou budu někomu vyprávět, že mi odměřovali čas přes debilní skyp na půl hodiny denně! Neuvěří! Do toho mě ještě chodili rušit, otravovat a někdy vyhrožovat pokutami, služebnice režimu. Lidi umějí být bestie. I děti. Umějí šikanovat. Ale úředníci mají svou důležitost. Cítí moc. Vyžívají se. Cucají a nemohou se dososat. No, nejsou sami. Dej volovi moc... 

- Mami, vzpomínám na doby, kdy jsem za tebou mohla přijet kdykoli. Vůbec nejlepší období bylo, když jsem si tě vozila k nám. To bylo skvělé. Mami, někdy jsme se stavily v domečku pro tvou kočinelu. Tak jsi říkala jí i mně. Byla jsem tvá kočinela. Uložila jsem tě po obědě na gauč. Micicinda jako by věděla, že má vypadnout ven. Dovezla jsem jí do revíru cizinku. Tvoji Micicindu jsem ti dala na gauč, pod deku. Byla moc zmatená. Obhlídla si dům. Brečela. Vyjedla Micce misky. A pak jste spolu usnuly. Mami, to byly časy. Když bylo teplo, uložila jsem tě na lehátko pod ořech, pod třešeň. Žehlila jsem u tebe. Hlídala jsem, aby až se probudíš, abys mě viděla. Abys nebyla zmatená. Jednou jsi řekla:

- Jarda, teď tady byl Jarda. Já jsem ho viděla!

Strejda Jarda umřel, než jsi přišla o paměť. Ještě jsi odjela do Šumperka na pohřeb. Tam odpočívá babička Jůlinka Kopecká. Hm. Vyděsila jsem se, jestli si pro tebe strejda nepřišel. Ale ne. Ještě asi pět šest let jsme se spolu poměly. Mamko, kolikrát zaslzím. Když tě potřebuji, nejsi tu. Chybíš, tak moc. Tam uvnitř. Utíkala bych k tobě. Mamko, zrovna před týdnem bych ti volala a žalovala. Mami, cizí chlap si na mě dovoloval. Buran. Musím se právně bránit. Mami, určitě bys mi moudře poradila. Selským rozumem. A posílila bys mě. Byla bys účastna. Jak mě to bolí! Sama. Den co den mi tě něco připomene. Mám výhodu. Velkou. Zlé zprávy a roztomilosti šířící fejsbůk. Tam jsem si tě uchovala. Až ho zruší, vůbec mi nebude chybět. Mám tě v počítači. Někdy se jdu na tebe mrknout . Každý večer se dívám na obrázky mých holek a tvůj u postele. Mám mraky a mraky tvých vzpomínek, vyprávění. Iva se mě jednou ptala, jak to všechno vím. Protože jsem tě poslouchala. Ona toho ví víc, ale ze své doby. A já z té tvé. :-) Skoro sto let zpátky. 

Bude půl třetí. U závor potkávám Petrouškovo auto. Zrovna se setmělo. Jedu za město. Kde je dopravní špička? První kopec. Druhý kopec. V mysli si říkám:

- Tady bylo sněhu! Tady jsem drandila. Nikde nic. Ani srnec. Tolik pařezů okolo cesty. Všude tady rostly lesy. Jedu ještě za vesnici našich bramborových gymnaziálních brigád.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-11_Na_bezkach._Tady_je_videt,_co_zbylo_z_lesu

Za polem mého lednového běžkování jedu směrem k vesnici, kam Linda jezdí na borůvky a Péťa na houby. Les vzal za své. Měli jsme skvělého lesníka v čele. Kolik dekád? Po jeho odchodu do důchodu nastoupil na jeho místo jeho syn. Záruka kvality péče o městské lesy. Včera jsem se dozvěděla, že nástupce svého otce před Vánoci umřel. Chjo. Kdo na jeho místo! Koho tam dosadí! Bude odborník? Kde ho vezmou? Bude pracovat pro blaho lesů a městského majetku?

Hledám na obzoru bílé pláně. Pole mého běhání je prozelenalé. Budu běhat po obvodu, jak to půjde. Zatáhlo se. Začíná jemně sněžit. Protlapávám firnem stopu. Soustředím se, abych zachovala rytmus a neupadla u toho. Najednou mi před nosem prosvištěl z cesty srnec. Skočil do pole a divoce uháněl schovat se do náznaku lesa. Dle mého neodborného názoru mladý. Nebyl to obr. Lekli jsme se oba. Za chvíli dobíhám k remízku, kde mi zmizel. Znovu vyskočil. Netušil, že vetřelec pojede zrovna k jeho úkrytu. Vidím jen jeho bílé zrcátko. Nakukuji mezi stromy. Utekl. 

Přemýšlím, jestli se mám vrátit po své stopě a běhat tam a sem. Nakonec přeskakuji po bílé, kde prosvitá hlína. Znovu se dostávám na sníh. Je to bída. Ale místy jsem v bílém království. Kaplička nahoře u lesa u zeleného pole. Po poli běží čtyři srnci. Zastavují se v dálce. Kolik posedů jsem za zimu viděla. Tady u toho pole je jich taky hodně, jeden zasklený. Je tam vidět naskládané podložky. A asi deky. Dvířka má na zámek. Běhám skoro hodinu. Ještě deset minut. Vrátím se hlubokým sněhem zpátky. Buch. Suverénní jízda skončila na zadku. Zdvihám se. Dobíhám do míst, kde jsem předevčírem parkovala. Obracím se. Uf! U auta. Končím. Lehce sněží. Domů.

- Mami, máš to pro Péťu?

- Mám.

- A kde to máš?

- Normálně, v obýváku.

- A on si toho nevšiml?

- Ne.

Řehtáme se. On nevidí.

- Tak to neví?

- Neví.

- A už to máš zprovozněno?

- Promptně ze dne na den. 

- A kam to dáš?

- Nechám to v obýváku. :-) 

Pojedu si zanakupovat. Mám pro Petoruška krásný dar. Někdo mi ho dal zadarmo do chodu. U Rossmanna prodávají lehké osušky a ručníky. Kvalitní. Rychleschnoucí. Savé. 180 cm dlouhé. To se mi líbí. Dají se krásně složit do housenky a vsunout do pružného oka na okraji. Kupuji šedou sadu. Sobě červeno oranžovou. A ještě jednu pro Péťova bratra. Sedmdesát let už tlapká po Zemi. U Rossmanna jsem se rozšoupla.

- Nemám tu nějakou slevu?

Ukazuji aplikaci v mobilu. Slečna pokladní - chjo, oblezlá od respirátoru pod nosem. Už ať jim to odpustí, prosím! - Slečna vybírá deset procent na všechno.

- Hm. Tak to budou necelé dvě stovky.

Trefila jsem se. U Žida mi slevili 175 korun. To by se Maryša radovala. Na Vávru by měla meltu levnější. Tam se prý arabská neprodávala.

Nechávám čtyři koruny holčičce pokladní. Používám větu, kterou mi říká klientka, když mi nechá dýško.

- A něco si za to kupte! Třeba šaty!

Dovoluji si, jestli smím vyjet k autu s košíčkem. Mám dovoleno vždycky. :-) Máme tu moc a moc hodné prodavačky.  A ještě dostanu dáreček. :-) 

Tma. Jdu vymést ještě jeden obchod. Jen ovoce, zeleninu. Nic nechci. Nic mě neláká. Připadá mi, že se tu stále a dokola točí stejné šunty. Hadry. Chemie. Furt dokola. Chci něco! Něco jiného! Něco okouzlujícího! Něco originálního! Něco překvapivého! Něco neobvyklého. Zkrátka NĚCO! Jenže zas tam mají NIC!

Zatápím. Teploučko se rozlilo domem. Máme dům konzervu. Drží teplo.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-11_Povedly_se/

Ještě upeču housky a rohlíky. Zabalím dárky. A je jedna. Mourek hnípe nahlas. Zrzka si oblíbila křesílko svého páníčka. Pořád za ním leze. A nechá se od něj pochovat. A na mě kašle. Vždycky tu se mnou lehávala. Nu, vot pogodi!

Dobrou noc!

P. S. Na TV Šalingrad včera hlásili, :-) že Tg i Signál i FB jsou sledovány. Vše zaznamenáno. A já mám dvojité sledování. :-) Vždycky mám něco extra! :-)  Něco navíc. Komu tak může vadit mé veřejné denní procházení dnem, mé vyprávění, mé výmysly, mé vzpomínky, mé nadsázky, mé fantazie, mé - jdi do háje! Bééé!