Novoluní. Staré končí.

Neděle. Novoluní. Ranní meditace. Svítí sluníčko. Prý poslední den. Budiž. Jsem doma sama. Čím bych mohla udělat Petrouškovi radost? Už vím! Až přijde z práce...

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-21-kocici-snidane

Nejdřív udělám radost kočkám. Sama mám radost, jak krásně lupou. Ráda je pozoruji, jak s chutí, nadšením a radostí vyprazdňují obsah misek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-21-cesu

Mám v plánu dočesat dvě jabloně. Vlastně tři. Přecenila jsem se. Ono to přeci jen zabralo čas. Nejdřív lezu v trávě pod švestkou. Sbírám shniláky do svého zeleného zahradního vozíku. Pěkné plní košík. Polední hovor s Petrouškem rychlý. Myslím, že má dost práce. Nezdržuji ho. Ani sebe. Jdu švestky namočit do vody. Všechno, co do nich nepatří, vyplavím. Petroušek miluje ovocné knedlíky. Sobě ohřeju květák, nové brambory, okurkový salát s rajčaty. Beru si válovník ven. Tvarohové těsto. Tvořím knedlíky v zahradě. Akorát mi to časově vyjde na čtrnáctou.

- Á, tady se tvoří.

- Petroušku, dostaneš švestkové knedlíky.

- To si dám. 

Na páře se vaří knedle. Na pánvi sobě oběd od včera. Stolujeme. Oba milujeme sezení a jídlo venku. Volám Ivě. Vyptávám se, jestli si pamatuje, kde jsme včera spolu byly. Připomínám, napovídám, aktivizuji.

- Ivo, zapomněla jsem ti dát malinového míšu.

- Tak já jí ho vezmu, až pojedu na fotbal. – Ivo, stavím se!

- Tak jo, ale už končím. Je tu Olda.

- Senzace. Ahoj.

Tak to tam dnes bude mít živo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-21-stado

Ach, jak stádu smrdíme my, kteří si dovolujeme myslet, a navíc odlišně od nastoleného narativu. Otravujeme jejich klid jinakostí, otázkami, drzostí myslet, a ještě ne, jako oni. Štěstí, že sem plují vodnářské energie lásky. S láskou tyhle překračuji. Ne, nekopu do nich. Jen jdu dál. Je čas se rozloučit.

Petroušek odjíždí na fotbal. Do skleničky posílám malinovou mňamku a pár rajčátek pro Ivu.

- Peťuš, chvíli si budu číst. Jestli mi zbyde čas.

Nezbyl. Dívám se, jak je otrhaná jabloňka z pátku celá oštulcovaná. Štafle mi připravil pod její sousedkou. Na tu se vrhne s nůžkami zítra. Má volno. Její plody mám ráda. voní po malinách nebo tak nějak. Po důle. A do koruny. Třídím malé do košíku. Ostatní skládám do bedny. Dnes to pojímám jako posilovací cvičení. Jak se to dělá? Nevezmeš si do koruny stromu košík, ale lezeš nahoru dolů, nahoru dolů. Perfektní cvičení. Sice se ti česání prodlužuje, ale zase získáváš kondičku. Za chvíli cítím, jak se potím. A to jsem chtěla. Občas seberu vlašský ořech v černé slupce. Pár si jich ochutnávám. Jdu si vybrat další bedýnku. Vystýlám ji novinami. Pářu se s tím skoro do klekánic. Ještě se vrhnu na jabloňku vpředu. Chybí mi bedýnka. Ve skládku v poslední mám uložené ořechy z předloňska. Loni zmrzly. Přesýpám je do velkého koše. Jemný prach se vysypal na dlažbu. Hlavou mi proletěla myšlenka – nájemnička mi veze nájem. Ale nedbám. Luxuji po sobě. Beru i pavučinky. Oluxovala jsem celý skládek. A stále mám v hlavě, že někdo stojí před vrátky. Hotovo. Beru klec; běžím dopředu před dům k jabloni. Ano. Stoj tu auto. Fakt mi přivezla nájem. 

- Čekáš dlouho?

- Zvonila jsem ti už od Kauflandu. Nebrala jsi to. Volala jsem manželovi. Ten tvému.

- A já o tobě věděla. Mihla ses mi hlavou. Ale potřebovala jsem to ve skládku doluxovat.

Zvláštní vjem. Intuice?

Mám v hlavě dilema. Když maminka ztrácela paměť, byl to pro mě zlý a bolestivý čas. Proces trval dlouho. Až jsem konečně pochopila. Měla jsem maminku střídavě doma s Ivou. Bylo to úmorné, těžké, náročné. Braly jsme na ni osm set korun. Sousedka mi řekla, že to nejde. Že by nás utrápila. Že by nás rozhádala. Rozvedla od sebe. Petroušek nesl statečně, že nám chodila v noci několikrát do ložnice, ztratila se prý. On už neusne. Nevyspal se. Ráno ji našel sedět na záchodě. Prý jsme ji tam zapomněli. Začala jsem podnikat. Chodila a do telefonu mi hlasitě přikazovala, abych to už ukončila. Tekly mi nervy. Soustředit se na hovor, když vám ho někdo ruší... Co jsem se nadřela, když jsem ji koupala… I Iva byla unavená. Už taky nebyla mladice. Představovala jsem si, že maminka bude s námi jako to bývalo za starých dob. Nakonec jsme ji umístili do DD. Vturánu erár najednou vyplácel osm tisíc plus na nemohoucnost. Den co den jsem za ní jezdila. Iva si určila středu a sobotu. Když jsem zjistila, že na to kašle, jezdila jsem i v sobotu i ve středu. Zlobila jsem se. Byly to sváry. Od jednoho slavného, co má sociální služby, jsem se dozvěděla, že se to dělá jinak. Zažádá se. Stát se pochlapí. Rodině peníze na pečovatelku nedají., Ale erární organizaci ano.  Staroušek se může vrátit do svého bytu nebo domu. Do svého prostředí. Máme na péči, na chůvu. Pamatuji, jak mě jednou mamka umluvila, že chce spát doma. Naposledy. Slíbila, že nebude nikam volat. Jasně že zavolala Ivě, že je v domě sama. Dnes jsem slyšela názor, že je to kupčení se zdravím a špína. To slovo ŠPÍNA, to mě bodlo u srdce. Zasáhlo mě to. Myslím, že je to nečestné od státu. ŠPÍNA stát. Proč nedá rodině všechny ty dávky? Proč? Rodina by pak zvládala, když ještě chodí do práce, umožnit svému blízkému pobyt doma. S pejskem.

Petroušek je tu.

- Tys očesala i tu zadní jabloň! 

- A teď ještě tu vepředu a mám to.

- A tu vedle?

Na tu jsem zapomněla. Má zelená jablíčka a zdá se, že jen pár. S tou mi pomáhá. Ale nejdřív si sedáme ke stolu. Novoluní počká. Vypráví mi, jak bylo u Ivy. Její mladší tam byl. Taky Milena s manželem. Iva prý včera byla na výletě s nějakým cizím chlapem.

- Péťo, tak to bylo s mamkou. Řekls´´  jim, že ji nabádám, aby se hýbala, aby chodila denně na procházku s pejskem.

- Jo, že ji bereš na výlety.

Všechno mi líčí.

- Petroušku, jdu na tu poslední.

- Proč tam máš štafle? To zvládneš ze země. A co ta vedle?

- Tu dáš ty.

Obíhám jabloňku, nad kterou jsem držela ruku při stavbě domu. Uhlídala jsem ji. Tu samou maminka zasadila u sebe doma v sádku. Velká krásná jablíčka. Petroušek nakonec načesal košík, vlastně bedýnku. To byla letos úroda! Všeho! Děkujeme. Ještě pár ontárií. Mají vydržet do května. Ale mně vždycky shnijí. Výborná jablíčka do pečiva. Tu necháme ještě týden dva na stromě. Těch bude jen pár.

Ještě jdu osadit truhlík a květinové misky vpředu. A teď už se opravdu jdu soustředit na rituálek novoluní. Mám k němu na stole připravenu bílou svíci. Poslední ze třech rituálů v září. Ukončuji všechno staré. Cítila jsem to a chystala už 7.9. na zatmění Měsíce. Přes vodu jsme se zbavovali všeho starého, nepotřebného, zatěžujícího balastu. Tam byla ta afirmační větička: Propouštím pouta minulosti. Má duše se očišťuje.

Procházení devítkovou branou 9.9. s afirmací: Dokončuji starý cyklus a přijímám svou novou cestu.

Pečlivě si promýšlím, co chci zařadit do každodennosti. Píšu si na papírek. Formuluji. Piluji. Označuji malými ikonkami sluníčka, kytičky… Beru kartičku, přepisuji. Končím koridor zatmění. Vykračuji definitivně po novu a do nového. Končí kapitola. Vše, co se od jara připravovalo, co jsme se učili, v čem jsme se orientovali, už jede a my se neseme na vlně.

Pročítám si své zářijové poznámky. Krásně jsem měsícem prošla:

Září je devátým měsícem, je to měsíc sklizně. Kromě toho, že je to devátý měsíc, je to devátý měsíc v roce devět, takže jsou energie sklizně ještě několikanásobně umocněny, je to dokončení cyklů, poslední měsíc, kdy se zbavujeme starého a vytváříme prostor pro nové.

Ve staré Číně se trestali odsouzenci v měsíci září - sklidili trest za své činy.

Bude to měsíc nových rozhodnutí a vnitřních změn.

Konec starých věcí, příběhů, vše, co je nefunkční skončí, odejde...

Co se dlouho táhlo, může skončit - nefunkční vztahy, špatné projekty, atd.

Mohou přijít duševní lekce. Všechno, co nám září ukáže: co jsme se nenaučili, co jsme nepustili, i když měli už dávno.

Také je třeba si udělat čas na odpočinek. Je to měsíc očisty - je důležité odstranit ze života všechny zbytečné vazby, staré křivdy, pochybnosti.

Je to i příprava na novou etapu. Vyčištěním prostoru si vytvoříte půdu pro nový start v říjnu, říjen je měsíc nových začátků.

Popřemýšlejte, čemu otevřete nové dveře... (Táňa Labovská)

Ano. Čemu otevřeme dveře. A komu dveře už navždycky zabouchneme. Pracovala jsem intenzivně, jak jsem uměla. Víc neumím. Pouštím nefunkční vztahy, lidi, s nimiž nesouzním, nabírám lidi, kteří mě mají rádi, s nimiž mohu hovořit beze strachu, že šlápnu do vajec. 

Dobrou noc!

P. S. 1 Od Táni na zítra

Podzimní rovnodennost - Mabon - 22.9.2025

Naši předkové věřili, že podzimní rovnodennost může do domova přinést bohatství a pohodlí. Ti, kteří tento den dodnes slaví, považují za důležité vykonávat určité rituály.

• Nezapomeňte přivítat východ slunce. Můžete jít ven, na balkon, nebo otevřít okno, sledovat východ slunce a přivítat nový den a novou etapu svého života. Někteří lidé věří, že je důležité se s vděčností zbavit nepotřebných věcí (návyků, lidí, situací, věcí).

• Vděčnost: Zvyk děkovat Zemi, Bohu(Vesmíru) a přírodě za úrodu je již od pradávna zavedený. ​​V tento svátek bylo také zvykem děkovat rodině, přátelům a celému okolnímu světu, i když člověk musel čelit těžkostem, protože těžkosti jsou cennou zkušeností, bez níž nelze vybudovat světlou budoucnost.

• Věřilo se, že jakékoli rituály a obřady očisty jsou v tento den velmi dobré – od jednoduchého očištění se a sprchování až po zapsání všeho, co narušuje život, na papír a následné spálení tohoto "dopisu Vesmíru". Barvy , do kterých se obléci v tento den jsou oranžová, žlutá a zlatá.

• Pečení buchet - koláčů. Vzhledem k tomu, že svátek je tradičně spojován se sklizní, bylo zvykem péct sladké i slané koláče pro rodinu (liší se krajově).

• Talismany z jeřabin. Na konci září v přírodě úplně svítí červené bobule jeřabin. Byly přinášeny do domu, aby zajistily prosperitu a ochranu.

Spolu s rituály předávanými od našich předků existují pro podzimní rovnodennost pověry:

• Ať už je v den podzimní rovnodennosti jakékoli počasí, takové bude celý podzim.

• Čím sušší a teplejší září, tím lepší bude podzim, tím později přijde skutečná zima.

• Velká úroda jeřabin a ovoce předpovídá vlhký podzim a chladnou zimu.

• Když už je zažloutlé listí na břízách a jeřabinách, dá se předpokládat chladná zima a mrazy.

• Pokud bude v den rovnodennosti bouřka, bude teplý podzim.

T.

P. S. 2

NA SVATÉHO MATOUŠE - BRAMBORY DO KOŠE, POVĚRY A PRANOSTIKY

Také se říká: "Den svatého Matouše je první podzimní den." Dnešní svátek spadá do období, kterému se říká ludmilsko - matoušské pozdní léto. Datuje se od dnů na konci první zářijové dekády až po dny v polovině poslední zářijové dekády (cca od 10.9. do 25.9.) a je charakteristické velmi nápadnými teplotními výkyvy v dlouhodobém průměru teplot. Pravděpodobnost těchto ludmilsko-matoušských poklesů teplot se pohybuje kolem 65 %. Tyto teplotní výkyvy nemívají kritický průběh.

Kolem svátku sv. Matouše se vyvinuly různé zvyklosti a rčení. O dětech, které se narodily v noci na sv. Matouše, se říkalo, že budou vidět duchy. V předvečer Matušova dne se pokoušely mladé dívky a vdavekchtivé ženy zjistit, kdy a za koho se vdají, a to tak, že nechávaly plavat na vodě zrníčka nebo kousky papíru.

Co nám přináší apoštol Matouš:

(dle selského kalendáře z r. 1867)

Na apoštola Matouše

chodíme zase v chlupatém rouše.

Hledáme teplých čepic k tomu,

sedáme tím více pak v domu.

Hrozny vinné se nadýmají

a lidé se k vinobraní mají.

Připravují sudy, také kádě,

neb každý miluje víno hojně.

Většina matoušských rčení souvisí s babím létem, jehož výskyt se dá v tuto dobu již velmi pravděpodobně očekávat a které se pak uplatňuje po delší dobu, např.: "Matouše jasný den čtyři týhodni potom jasné předpovídá." Zároveň jde i o nejstarší pořekadlo doložené A. Strnadem r. 1793. Velmi známou je pranostika "Po svatém Matouši čepici na uši", kterou zachytil ve svém Mudrosloví F. L. Čelakovský (1799-1852), ale povšimněme si, že se neříká na Matouše, ale po něm – a to je velký rozdíl. Souvisí to patrně s tím, že již u nás převládají zimy mírnější a nástup nižších teplot je posunutý na pozdější měsíce.

Další rčení je zajímavé svým obsahem: "Na svatého Matouše, vyměň slámu do lože." Po žních, po vymlácení obilí se dříve vyměňovala stará ložní sláma za novou a pálila se. Na nové vonící slámě bylo prý požitek odpočívat. Podobný věcný obsah má i staré české rčení: "Na slámě svatého Jakuba." Naši předci říkali plachtě (prostěradlu) mezi slámou a peřinou poslamka.

Pranostiky:

Svatý Matouš přivádí podzimec.

Den svatého Matouše je první podzimní den.

Svatý Matouš dny zkrátí i zchladí.

Svatý Matouš svačinu zakous.

(Den se krátí, proto se již na práci na poli nebalila svačina)

Svatý Matouš, svačinu jen nakous, svatý Václav (28.9) svačinu splácal,

svatý Josef (19.3.) ji zase dones.

O svatém Matouši vlaštovka nás opouští.

Na svatého Matouše s jabkama (brambory) do koše.

Na svatého Matouše - brambory do koše.

Svatý Matouš krumplím (brambory) kořínek odtrhává.

Bramborová kaše, to je strava naše.

Chléb a brambory, jsou základem potravy.