Nový biokoridor vysazen
Budík. Nepřítel č. 1. Chci spát. Navíc v noci jsem si přenastavila budík o hodinu dopředu. Tfuj! Takové zvěrstvo. Budík a ještě o hodinu dřív.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-29-rano-po-snidani
Květná neděle. Mám mít něco nového na sobě. Nad tím teď nepřemýšlím. Kočky čekají jak sfingy v kuchyni. Nakrmit je. Vybrat popel. Uhlíky ještě žhavé. Aspoň čistím okýnko. Šup, šup! Vybírám boty. Do kufru si dávám holínky a náhradní boty. Na nohy beru polokecky několik let staré. Dnes je den D. Sázení stromů v biokoridoru za Kimberly-Clark.
Jedu v devět deset. Změna času. Hodina vražedná. Budík sice na osmou, ale včera to bylo ještě na sedmou.
Parkuji u Kauflandu. Kráčím pěšky po trase, která mi byla popsána. Volám pánovi, jestli jdu dobře. A jdu dobře. Za Kimberly po uzoučké asfaltce. Na konci už vidím vlevo v lukách auto a skupinu lidí.
Pan Kozák právě předvádí sázení stromu; vykopat, zamíchat hydrogel do půdy, hnojivové tablety. Nabírá kůl na železnou trubku s rukojetěmi.
- A takhle ten kůl zatlučete. Máte to místo posilovny.
Tluče do kůlu. Rýč na mě nezbyl. Dělám jinou záslužnou činnost. Roznáším stromy podle názvů na kolících. Jeden hloh přebyl. Vše je umístěno u tyček s popisy jmen dřevin po dlouhé louce vedoucí do mokřadu; prý ho snad založil bobr na potůčku do rybníka. Amerikánec škodí.
Roznáším velké kůly po louce. Sbírám vytyčovací tyčky. Člověk by nevěřil, jak rychle mladí hokejisté s rodiči, ochránci přírody, lidmi z ŽP a se mnou nasadí ve dvou řadách alej jeřábů, švestek, jabloní, dubů, lip, hlohů… Hned po prvních krocích jsem zapráskaná až za ušima. Nevadí. S tím se počítá. Boty obalené hlínou, růžové tepláky pocákané jemnými kapičkami hlíny. Začíná pršet. Nevadí. Louka se svažuje k potoku. Omladina jede rychlým tempem. Sázení odsýpá od ruky. Je tu občerstvení. Dvě bedny jablek. Koláče a koblihy. Mám tu koktejl od snídaně. Své tyčinky. Ale nepohrdnu jablíčky. Je to sorta, kterou máme doma a v maminčině domečku.
- Jen by to chtělo přihřát.
- Ledové, že? Trnou zuby.
- No, jako když to někdo měl přes noc v autě.
Hotovo. Neuvěřitelné. Je tu jako dobrovolník taky vnuk autora dějin Josefova. Známe se z kulturních akcí. Aha, on byl spolužákem mého Ivky a Ládi Bátory.
- A na tablu si vzpomínám byla i dcera zástupkyně…
- Eva Jakubcová?
(Byla to Eva? Teď nevím.)
- Ano. Blondýnka.
- V devítce jsme byli rozděleni na dvě třídy. Studijní a učební. Ta studijní měla tablo, o kterém hovoříte.
- Aha. Na gymplu pak byl ve čtvrťáku Láďa Bátora, Ivka jako Pulpie. Berší – Zdeněk Berger, Tomáš Dokoupil Doda a další, já byla v prváku.
- Ano. Já jsem 1952.
- A já 1956.
- Když chodím okolo Dokoupilova nádherného domu z promči okolo kuželek…
- Ten je zpustlý, co?
- Ach, tak nádherný dům Nároží překrásné. Okna vytlučená.
Zapomněla jsem se zeptat, jestli Doda ještě žije.
- S vaším bratrem Tondou kamarádil Ivka.
- Ano, Tonda umřel, bylo mu padesát sedm.
- A Ivka zemřel ještě mladší.
Jdu za městskou ekoložkou. Sídlí na odboru majetku města, ale patří k životnímu prostředí. Jen tam prý už neměli židli a kancelář. Mladá paní se zdá rozumná. To ukáže čas. Pracuje s ing Papíkem. No, to je ten odborník, který úřaduje od stolu… Ty větve s hlínou a listím jsou už ve vodě. Paní má s sebou psa a dítě.
- Mami, máš tam rýč.
- Mám, Fiskars.
Odcházejí. Já se ještě kochám nekonečnou zelení. Trhám si pár vršků kopřiv. Vracím se na louku s dvěma řadami nových stromů.
Loučím se. Zdravím se s Ivetou. Sestrou mého největšího kamaráda z dětství. Ona dnes šéfuje TSM. Hovoříme krátce. Ona je vždy připravena k akci, pomoci.
Vzdaluji se. Na rozcestí u Kimberly se dávám vpravo dolů k rybárně. Fotím vodníka na hladině. Prodírám se nad potůčkem. Skulinou mezi porostem vycházím pod kopec. Mám ráda tenhle pohled. Zelený kopec ukončený na horizontu nebem. Nic víc. Strmá stráň a nebe. Připadám si jak malý lidský červ. Prší krásně. Vracím se. Vybíhám kopec. Jdu do civilizace. Civilizace mi moc nesvědčí. Totiž vypadám jak křovák z divočiny. U auta si přezouvám zablácené boty. Své drahé cenné vložky do bot mám navlhlé. Aha. Boty jsou někde prasklé. Nezkoumám kde. Nesu je do koše. Ač jsem jak vandrák, jdu do KIKu. Kupuji si drobnosti. Ubrousky ve tvaru květů, velikonoční malé, misku pro Mourka a šálku na krk. Volá Péťa.
- Petroušku, za hodinku bylo nasázeno. Tos´ neviděl, jak ti mladí hokejisté pracovali. Perfektně zorganizováno. A teď jsem si pro radost koupila na krk růžový šátek s lesklými srdíčky, víš, je Květná neděle, máš mít něco nového na sobě. A Mourkovi jsem koupila větší mističku, aby to v ní nevypadalo jako velká porce, víš?
- Tak hlavně že sis to užila.
- Užila. A vyhodila boty. Bláto tam bylo.
Jedu domů. Petroušek přijde na čtrnáctou. Chystám oběd. Myju dvě okna a velké balkonové dveře. Kuchyň a obývák hotov. Ložnice a jeho studio umyto. Ke mně až zítra. Mně už se nechce.
- Petroušku, ta miska pro mourka má nenápadně odštípnutý okraj.
- Já tam zajedu.
Zajel. Jinou neměli. Přinesl peníze.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-29-zofie-se-jde-lisnout-k-mourkovi
Po obědě se propadám do hlubokého spánku.
Dnes půjdeme navrtat břízku. Ekologové řekli, že míza teče celým kmenem. Mám zavrtat jen asi pět cm. Ona ji má po kůrou. Břízku nepoškodím.
Volám pánovi, u něhož jsem si břízku vyhlídla.
- Samozřejmě. Bez řečí. Ano. Vím o tom, jděte tam.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-29-brizko-prosim-dej-nam-mizu-dam-ti-energii
Tak jdeme. Péťa vrtnul a už cákala šťáva.
Pověsili jsme háček se sklenicí. Začíná se plnit kapkami.
Chvíli sedím na lavičce. Pozoruji zahradu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-29-kocici-laska
Jdu za Petrouškem. Doma se kočky zas muzlají. Jen se přesunuly do kuchyně na vyhřátou dlažbu.
Padám v čepici a bundě u něj na gauč. Po hodince vyzývám:
- Peťuš, pojď se tam podívat.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-29-nacepovano
Jdeme. Půl sklenice nakapáno. Chutnáme. Mírně nasládlá vodička. Za pár dnů prý zkvasí.
- Petroušku, do rána bude přetékat.
- Já tam hned ráno doběhnu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-29-vecerni-tvoreni
V rychlosti zadělávám na bagety, peču. Sýrovou česnekovou pomazánku. Hotovo. Ochutnávám kopřivovou vodu z dnešních kopřivových vršků z luk. Chystám svačinku Petrouškovi na ráno. Vařím mu čaj do termosky. Ještě vymáchnout povlečení v octové vodě. Ty vorle, to jsem rychlá.
- Peťuš, všiml sis, co jsem teď stihla v necelé hodince?
- Dyť tě chválím.
Odchází do věčných lovišť. Dnes nám hodina opravdu chybí. Je to hnus hnusný. Už kolikrát řekli, že změna je poslední.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-29-i-muzi-maji-cipek/1707042048
Pavel Rozbroj
Mají to ale ve STANu samé chytré hlavy,není liž pravda? Po Matěji Hlavatém (starosta Tetína)a jeho prohlášení o zdevastované krajině na Ostravsku po povrchové těžbě hnědého uhlí tady máme další chytrou hlavu Michaelu Šebelovou ( bývalá starostka Kunčic pod Ondřejníkem), která v televizi oznámila 30% výskyt rakoviny děložního čípku u chlapců na Zlínsku?!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-29-j-wolker/1707042047
Dnes má výročí Jiří Wolker. Jen jeho epitaf není přesně uveden. On si ho složil takhle:
Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let.
FB: Vzpomínka: 29.3.1900-3.1.1924 JIŘÍ WOLKER, český básník a představitel proletářské poezie. Nejznámější jsou jeho básnické sbírky " Host do domu; Těžká hodina ".Psal také pohádky, povídky,hry.Velice známá je jeho báseň " Poštovní schránka ".Byl to velice nadaný člověk, který zemřel velice molád .Napsal si svůj epitaf" Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít". VĚNUJME TICHOU VZPOMÍNKU
No, věnujme.
A já jdu spát.
Dobrou noc!