Nový start

Pondělí. Nejneoblíbenější den - pro mě. Dnes začínám už v osm. Paní důchodkyně. Pracuje v třísměnném provozu.

- Jak se máš, Irenko?

Očekává jako vždy kladnou odpověď.

- V pátek na mě padla deka.

- Depka?

- Ne, deka.

Vyprávím o trápení s chemizací lidí v DD. O radosti, že už nekřičí haló!, když potřebují na záchod. Zbytečné rvaní chemie do lidí. O hře na svéprávnost. Naprostý svéprávný dement rozhoduje o své léčbě.

- No, ve mně je taky všechno jakoby naruby. Jak příroda není bílá, neodráží světlo. Jeli jsme se podívat o víkendu do Pece na sníh. Bylo ho málo. Ale aspoň na sjezdovkách. Jsme zvyklá na bílou zimu. Na třpyt, odraz sluníčka. Podívej, jaká je venku tma. Šero.

Měření, nákup, termín, manžel zvoní, odjíždí.

Dalšího klienta omluvila manželka. Mám chvíli. Píšu dopis - stížnost. Formuluji, myslím že přesně to, co mě trápí. Péče - výborná. Pečovatele nemůže dělat každý. Jsou to lidé se srdcem tam, kde má být. Pečovatele aby pohledal. Přála bych jim, aby jich bylo víc. Mohli by rozvinout svou péči. Každý po svém. Každý se uplatní v něčem. Malovali by. Vystřihovali by. Zpívali. Chodili by dolů do zahrady. Mohli by se vypravit až k řece. Nabít se od vody. Nabít se pohledem na oblohu... Lidé nejdou za zimu ANI JEDNOU VEN. V Hradci s nimi chodívali okolo Grand parku. 

Sepsáno. Hotovo. Ještě neodesílám na tři místa. Tohle není možné - TADY SE LEGÁLNĚ CHEMIZUJÍ LIDI. Tráví se léky. V rámci péče o člověka. Tfuj!

Dr. Eleková by nikdy nevzala do úst prášek na vysoký krevní tlak, na cholesterol. Lidé umírají na otravu ledvin, jater. Legálně. Nikdo z pozůstalých nejde do pitvy, do soudu. Nejsme v Americe. Mirnyx tyrnyx se člověku předepíše antidepresivum. Proč? Porč s nimi nezpívají, neblbnou, proč jim nezdvihnou náladu kontaktními hrami... 

Telefon s vrchní. Vysvětlujeme si.

- Proč maminka dostala nové léky?

- Vy jste nepochopila. Ona nedostala tlumivé. Ona dostala antidepresiva.

- Proč? Každý den ji vidím. Mluvíme. Nepostřehla jsem, že by byla depresivní.

- Ona je agresivní.

- Jo? Jak je agresivní?

- No mluví třeba vulgárně. Řekla sestře...

- To není agresivita. Snad odborník umí člověka uklidnit slovem. Na to není potřeba chemizovat. A pokud se odborník neumí postavit k vrtochům mentálně retardovaného jedince, starce s nespojeností z bezmoci, není odborník!!!

- My tu máme všechny odborníky. Ale ta sestra je zraněná.

- To je právě ono. Loni mi sestřička vyprávěla, se smíchem, důchodkyně:

- Šla jsem v devět mamince dát prášky na spaní. Už spala. Vzbudila jsem ji, že ji nesu prášky. Odbyla mě: Ty káčo pitomá, já jsem už spala.

- Sestřička se tomu usmála. A já dodávám: proč ji budila? Proč nepočkala, až se vzbudí? Třeba v jedenáct, o půlnoci? To je ten přístup. Plním úkoly systému. Trošku lidství! Pokud je mamka svéprávná, tak si tu tisknu ceduli, že smím nahlížet do její dokumentace, že mi dává právo rozhodovat o její medikaci. A je to. Budeme si hrát na svéprávnost. Máte, co chcete.

- Ale paní doktorka je úžasná.

- Jo, úžasná!

- Ona jde za pacienty, s každým promluví.

- A pak mu napere chemii. Nic takového. Jestliže necháte lidi okolo stolu, kde někdo hřmotí, hlasitě dýchá, má nějaký hlasitý zlozvyk,  někoho to rozčiluje; je to jak na písečku s kyblíky a lopatkami. Jenže tam dozírají rodiče, pokud by někdo někoho majznul. Nebo se taky dají antidepresiva? Kde byla pečovatelka? Někoho krmila, někoho koupala. Vidíte, je to systém.!Tak se to vyřeší umrtvením lidí. Narveme je do plín, dáme jim chemii, zařveme na ně, ať si zkusí zakřičet a máme čas na práci. Tak tak to nebude. NEBUDE! Mamka má právo si říci, že antidepresiva NECHCE.

- Prospívají ji. Paní doktorka to vyzkoušela na čtrnáct dní! A maminka už tolik nerejdí vozíkem po chodbě.

- Bez mého vědomí to vyzkoušela! No, a já chci, aby naopak byla aktivní, aby se hýbala, aby si z nouze dojela na záchod. Líbí se mi, když ji potkám na vyjížďce na chodbě!!

- Ještě zkuste s paní doktorkou promluvit. Než odešlete, co chystáte.

- Nepromluvím. Když mi někdo práskne telefonem s větou: Je maminka svéprávná? Tak já se jí jdu zeptat, jestli jí léčba vyhovuje. - Ne, takovým nevycválancům nevolám. Potřebovala by antidepresiva. Chci vyjádřit: vážím si péče sestřiček. Vzdávám hold pečovatelkám. Máte to tam hezké, barevné, čisté. Všímám si vašich dekorací, vaší výzdoby. Mamku upozorňuji, ukazuji jí. A když si s lidmi hraju zpívám, cvičím, často pracujeme s vaší výzdobou interiéru. Nebojte se, všeho si všímám. Vnímám to svýma očima. Jsem ráda, že tu mamku mám. Děkuji.

- Ale někdy to tak nevypadá.

- Právě proto to zdůrazňuji! To, že řeknu svůj názor neznamená, že tu mamku nemám ráda. Ale nerada sem jezdím. A mnohdy se večer vrátím okouzlena. 

- Tak co babča?

- Peťuš, to bylo krásné. Ti lidé spolupracovali. Mluvili, probrali se z letargie. A nezažila jsem nikdy žádnou agresivitu!!! Neodbývám je. Nikam nespěchám. Nechám se od nich krásně vysát. Umím se znovu nabít.

Hovor byl dlouhý, není tu k vypsání; myslím, že mě pochopila. I já jsem ji pochopila. Sedám do auta. Neberu termosku. Vypnuli proud. Aha, neotevřu vrata.

- Peťuš, nejdou mi otevřít vrata.

- To jedeš v tý číně?

- Jo, jedu do lékárny, mám málo času.

Slyším ho v telefonu sakrovat. Zkoumám, kam se asi zasune klička. Za chvíli je tu. Otevírá mi sepnutá vrata. Vyzvedám v lekárně hromady nějakého buronilu. Jsem celá vylekaná z takového množství. To musí být mamka hodně depresivní. Asociuje mi to odpad, buřinu... Hm, asi osm krabiček. Tak to se mamka nazobe.

Vrchní předávám krabičky, dva vytištěné lístky s mou mocí. Asi jsem trošku zamotala hlavu. Chápu ji. Složitá doba. Jsem potížista. Zkrátka chci mít svět normální. Nemám ráda nespravedlnost. Hloupost. Zvrácenost. - Mamce vysvětluji, co podepsala.

- Mami, nesmíš křičet haló! Umrtvili by tě. Mamko, nemluv prosím sprostě. Rozumíš?!

Je tu vrchní sestra.

- Paní vrchní! Znovu připomínám zákaz očkování maminky proti chřipce.

- To se tu už neočkuje. Je pozdě.

- Varuji a připomínám. Máte to od prvního dne v papírech. Teď vám něco ukážu:

- Mami, dala by ses očkovat na chřipku?

- Dala.

- Tak to vidíte. Tedy rozhodovat budu já.

- Ale já vůbec nevím...

- Ano, zamotala jsem vám hlavu. Promiňte. A pokud někdo trpí koprolálií (Tourettův syndrom), taky se mu nedávají antidepresiva. Profesionál zkrátka umí jednat s pacientem, s klientem.

- My tu máme všechny profesionály.

To si nemyslím, ale mlčím. Jsou tu lidé se srdcem na pravém místě. Jsou tu lidé pilní, ochotní, udělající, milí, snaživí. Lidé s touhou pomáhat druhým. Jo, slyšela jsem, že tu jedna vykřikovala loni, že tu je jen pro vysoký plat, který by jinde nedostala. Ale to je výjimka. (Věřím, že v montovně by nedostala tolik, co tu. A že tu platy nejsou žádný vejvar! Ale určitě vyšší, než u stroje.) Za čtyřicet let jsem na různých typech škol zažila mnoho bytostí. A smyčku jsem si nehodila. Nikoho jsem nehnala do pedagogicko-psychologické poradny. NIKDY A NIKOHO. Vždycky jsem si to spolu s žáky, učni, studenty vyřídila. Žádná chemizace! Jen lidské slovo, energie. 

- Jsem ráda, že už nejste smutná.

(To mě potěšilo. Zájem o mě. O mou duši...)

- Mami, žádné haló!! Mami, když se na tebe někdo bude lepit, ne abys byla sprostá. Nebo abys ho majzla. Mami, jinak tě zchemizují! Rozumíš??!

Systém! Rozumí. Nepamatuje si. Za minutu už neví.

- Mami, sluší ti to. Mamko, mám tě ráda.

Libuška (aktivační) odváží dvě lehátka na chodbu. Prý jdou zdobit síť srdíčky. Vezu mamku na chodbu do holportu. Moc děkuji. Lidi očekávají, co se bude dít. Prý zdobili srdce. Dík, dík, dík za služby. Já už nevím, jak vyjádřit poděkování a úctu. Že by se to bralo podle držení úst? (Bacha na antidepresiva!)

Už volá paní. Stojí u domu. Jedu. Přišla na poukaz. Prezentuji vnější výživu. Nechávám paní porovnat pleť. Změna je patrná. Paní si bere bentonitovou čisticí masku. Vypráví mi:

- My jsme v naší vesnici založili, nebo spíš oživili před dvanácti (teď si nejsem jista) lety svaz žen. Manžel dělal starostu. Přišel domů, že se svaz má zlikvidovat, že ženy už jsou staré. Tak jsme se toho chopily...

- Nebály se?

- Bály. Že jim budeme chodit na peníze.

- Kdo je předsedkyně?

- Právě jedna z těch původních. V posledních letech po oživení se opravdu snažíme. Čistíme kabiny sportovců, využíváme pak jejich areál ke grilování a opékání. Uklízíme třikrát ročně obec. Pořádáme výlety, dětský den. Jeli jsme do Luhačovic. Měli jsme tam přednášky, koupily jsme si procedury...

- Ani nevíte, co děláte za bohulibou činnost! Stmelujete...

- To my právě cítíme, že stmelujeme lidi. Je nás patnáct.

- Ještě bych vás inspirovala - tématem slovanství.

- No, na to právě už taky pomýšlíme. Máme tam ženy, které o toto mají zájem.

- Tak to bych navrhla navštívit Slovanskou košili a Myšlenky o čemkoli. Na myšlenkách si najděte v lupě o Tartárii... Slovanská košile - zrovna dnes jsem sdílela o Tartárii , o slovanských zvycích atd. info na FB...

Paní odjíždí. Petrouškovi jsem namixovala na zápas. Je unavený. I já. Zvadla jsem na gauči. Čučím do prázdna. Oheň plá. Dnešní energie byly umělé, silné, oslabující. Vypli zas proud. Vypadl internet. Mám plno zmeškaných hovorů. Čekají mě na zítra. Máme skvělého dodavatele netu. Zkusila jsem poslat SMS. Byla odpravena. Okamžitě internet naskakuje. To je ten malý mladý Slováček, jak nám zaváděl Orel soft. Velmi milý. Ochotný. Jde už telefon? Volám Lindě.

- Mami, dnes tu byla..

- Ta blbá, co chce studovat policejní...

- Probírají ve škole v angličtině Velkou Británii - Londýn. Mají v učebnici obrázek Buckinghamského paláce. Mami, ale za to může učitel. On jim pouští texty, nepřekládají. Oni vůbec nevědí, co jim pouštějí. Ten učitel jim neřekl nic o těch obrázcích. Je to hrůza.

- No, tak už redukoval učivo. 

- Ptám se, kdo tam bydlí?

- Král.

- Mami, ale to mají znát z občanky. Kolik máte hodin OV? Prý jednu a stále jim odpadá. Ptala jsem se na královskou rodinu, koho si kdo vzal - nic. Ani ťuk. Proč jen na Trafalgarském náměstí sloup admirála Nelsona? Nevěděla. Napojila jsem občanku. Obrázek jejich Parlamentu... A kde najdeš naše budovy Parlamentu u nás?

- Na ministerstvech?

- Víš, kde je Malostranské náměstí? Tam jsou staré budovy a tam najdeš naše budovy. A parlament se u nás skládá z čeho?

- Poslanci?

- Ano, Poslanecká sněmovna a to druhé? Kdo umřel před čtrnácti dny?

? 

(Představuji si dutý, nepřítomný, nešťastný, vytřeštěný obličej.)

- Předseda Senátu Kubera.

Netušila - r.  1805, velká bitva, Angličani porazili francouzsko -španělské námořní loďstvo. Pan učitel jim NIC NEŘEKNE!!! Aspoň něco by si zapamatovali.

A to mi asociuje: Na FB psala dnes paní: 

Hani Hurtová No, já nevím jak ostatní, ale pro mě škola byla z velké části spíš ztráta času.. Učebnice neučebnice.. Zrovna jsem to psala na svůj profil.. učivo ZŠ + gympl: dějepis - nepamatuji si 95% učiva a jsem za to ráda (vše je jinak, skutečně důležitou historii, která mě zajímá, si doplňuji nyní sama). Chemie - pamatuji si cca 10% a stačí mi. Biologie obdobně - co jsem chtěla, sama jsem se doučila a mnohé z toho ve škole vůbec nebylo řečeno, to samé zeměpis. Čeština - stačí mi pravopis a větný rozbor, pro kvalitní literaturu mám vlastní měřítka. Matematika, fyzika - to bylo jediné jakžtakž k něčemu, přesto mnoho pokročilých věcí nepotřebuji, ale vzala jsem si z toho dobré logické a analytické myšlení. Jazyky - 95% z toho, co dnes umím, jsem se naučila sama. Učebnice ve školách mi byli vesměs k ničemu.. kdyby nebyly, vyjde to nastejno. Hodně naučí rodiče, pokud má člověk rodiče aspoň trochu na úrovni a pak život sám a vlastní snaha.

Má odpověď:

Irena Hrobská No, Hani, ale ta hrubajzna nevypovídá o zvládnutí pravopisu. A teď si vezměte, že si budete pamatovat opět jen těch 10% z vybrakovaného obsahu. Nula, nula, nic. To můžeme školy zrušit. Dnes mi dcera volala, jak holka v šesté třídě měla v učebnici fotky z Londýna. A co to je Trafalgar? A kdo bydlí v Buckinghamském paláci, kdo byl admirál Nelson??? Nic. Tupá. Blbá, nevědomá. A to chce jít studovat myslím policejní právo. Tedy vrchol domlácení naší nevzdělané hloupé - to se jinak nedá napsat - mládeže je, vypumpovat jim učivo. A já navrhuji: zrušit školy. Ať se každý naučí doma, vždyť číst a psát jejich rodiče umějí, zrušila bych rozvoj psaného projevu psacím písmem a ušetřila bych na platech těch hnusných učitelů. A do škol nastěhovat herny, bordely a nebo je zbořit.

Hani Hurtová Irena Hrobská máte pravdu, jeden překlep tam je :-) tady na fb píšu rychle a korekturu textu si nedělám.. v další části věty ale už je to dobře.. Psala jsem můj pohled na věc.. Kdo byl admirál Nelson? Taky nevím.. a i kdybych věděla, k čemu by mi to bylo? Pro normální život myslím.. Dosavadní historii lidstva (která se učí na školách) shrnuji do 1 věty: Opice s klackama v ruce. Jsou mnohem důležitější věci pro život.. Pro mě, samozřejmě :-) nikomu můj postoj nevnucuji :-)

Irena Hrobská Hani Hurtová Bylo by Vám to k všeobecnému rozhledu. dávala byste si 1+1 dohromady. Takhle nevíte. Neumíte spojovat. Moje maminka kdysi dálkově studovala na SVVŠ - Střední všeobecně vzdělávací škola. Měli jsme nejlepší školství na světě. naše děti, lidi se uplatňovali všude. dnes v jednoduchých otázkách ne maturant, ale vysokoškoláci tápají. To je hanba. To je zánik národa. "Dnešku plně neporozumí ten, kdo nezná včerejšek. Předkové naši zdatně zápasili a my zdědili jejich boj." - Alois Jirásek

Hani Hurtová Irena Hrobská Asi bych měla dodat, že to není tak, že bych zavrhovala všechno vzdělání šmahem.. to vůbec ne. Jen to školní mi připadá dosti zbytečné. Já sama se nadprůměrně samo-vzdělávám ve vícero oblastech. Prakticky neustále.. jen prostě jde o jinou látku než tu klasickou školní. Máte pravdu, ano, rozhled.. ale pro moje účely jsou vhodnější informace jiného typu.. Třeba z toho školního dějepisu pro mě nemá cenu fakt nic, jsou to jen tahanice o moc, o prachy, o nadvládu.. nic v čem bych se chtěla vrtat. Zabývám se naopak mnoha dalšími tématy, kterých se dotýkám v mých příspěvcích. Dokonce sama učím - jazyky a jen toho, kdo se učit sám chce. (Samo)vzdělání je pro mě extrémně důležité, jen prostě škola naprosto neuspokojila moje požadavky.. a žádná učebnice na světě by to nezměnila, pokud osnovy a způsob výuky jsou takové, jaké jsou..

Irena Hrobská: Pro mě je má základní škola poklad, zdroj základních znalostí a dovedností celého mého života. Moji skvělí, inteligentní, vzdělaní - všeobecně vzdělaní - učitelé, mravně čistí! mě přivedli k lásce ke vzdělání, k vědomostem; pan učitel Matějka s námi přecházel na gympl, doplnil si vzdělání středoškolského učitele, od něj - láska k češtině mě vedla k jejímu studiu... Celoživotně se vzdělávám, doplňuji, zavrhuji, přerovnávám, poslouchám Svobodný vysílač, zrovna teď - o zbytcích Atlantidy - Azory atd... Lidé, kteří jsou hloupí, nevzdělaní, mají jednou možnost: být plnohodnotnými otroky. Každému po jeho. Každý svého štěstí strůjcem. A k učitelům - degradace vzdělání degraduje učitele. Slabé odvárky těch, kteří učili mně. Ivaško říká, že nepotřebujeme učitele. Ano, nepotřebujeme. My, kteří toužíme po bádání, vzdělání, zdokonalování. A co s tou hordou líných? Kteří se nechtějí učit ani s učitelem, natož sami?!

Linda pokračuje:

- Prý z občanky píšou jednou za pololetí písemku; z té jedné známky je známka na vysvědčení.

- Kde je mých třicet, čtyřicet známek! Písemky, diktáty, úkoly, slohové práce... Dodnes si pamatují. Dodnes umějí psát - moji kuchaři... Moji studenti Taťána Kuchařová...

- V rámci konverzace jsem u učiva Velká Británie brala znaky, hymny, národní symboly. Ona má hodinu OV týdně. Dvojku na vysvědčení... Jedna písemka za pololetí.

- Obrázek dnešního světa! Lindi, hezky se vyspi!

Petroušek je tu. Náš vítěz. 

- Peťuš, vyhráls?

- Poprvé v životě za čtyřicet let ani jeden bod. To se mi ještě nikdy nestalo. Všechno mě bolí. Kočka mě čtyřikrát za noc vzbudila. Bolí mě svaly. Chytly mě křeče. Jsem vzteklý. Jdu se vykoupat. Spát.

- Mažu mu svaly zázračnou mastí.  Tang quei na křeče. Guaranu na vitalitu. 

(Napadá mě, jestli by mu paní doktorka nepísla antidepresiva. Aby to své POPRVÉ v životě zvládl bez deprese. Že bych ji nakonec přece jen zavolala? Že bych se přemohla?!!)

- Dobrou noc! Mám tě rád. 

Poslouchám Paralaxu s Jardou Chvátalem. Otázky a odpovědi.  Na podzim požáry. Pak coronavirus. Proč zaměstnávají lidem mysl? Co skrývají?  Od čeho je odvádějí?! Přemýšlejte... Hm. Otázka stíhá odpověď. Na Sibiři teď 18,3°C. V permafrostu - odtál třicetimetrový ovocný strom. I zbytky ovoce v ledu našli. Intenzivní výzkum. Forenzní věda... To je metelice... A to se ve škole neučí...

Dobrou noc!