Obdarovávací - Děkuji

Dnes to tady bylo na světě krásné. Ale moc. Nádherné! Radostné! Srdečné! Byla jsem obdarovaná ze všech stran. Dostala jsem dárky, nečekané i čekané. Měla jsem radost jak malá holka. A teď večer jsem objevila svou zajišťovací smlouvu opravenou!! Pro mě moc těžký dokument. Vlevo dlužník, vpravo věřitel. Ten se píše fialovým písmem. Všechno už mám napůl čtrnáct dnů vytvořeno. Ale teď mi to paní, která to umí, opravila k použití. Teď převést do anglického mustru a vytvořit totéž pro svého Petrouška. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-17

Ráno jsem vyskočila. No, vyskočila, spíš vylezla. Kdepak je šedá bytůstka? Ano. Čeká vedle nerezové lucerničky. Zdravíme se. Mourek si asi vyběhl. Rychle krmím tu malou. Jak jsou tu oba, je třeba tlusťocha hlídat. V nestřeženém okamžiku udělá chramst chramst a je vymalováno. Micka, ach, už to za deset dnů budou tři roky, co se nevrátila ta naše krásná kočičí hraběna ze zahrady, tak Micinka měla raut a vracela se k plným miskám. Totéž Zrzečka. Zobne, odběhne. S Mourkem to tak není. Ten by seděl a žral i u běžícího pásu. On by to stíhal. Všechno, co by mu tam jelo před čumákem, by se ztratilo v jeho útrobách. Žofka se učí - teď se jí. Nikam se neodbíhá. Žofinka se ubytovala u mě na gauči, Mourek zaparkoval své obří tělo na teplé dlažbě. Oddychuje. Funí na celý dům.

Asi před týdnem mi Linda říkala, že holčička Adélka, kterou procvičuje v AJ, už vstoupila – to to letí – do posledního ročníku základní školy. Její starší bratr Honzík – nesmírně pilný, šikovný, cílevědomý, vytrvalý a dá se říci nadaný hoch - už jede. Jako na střední jede. Ne na traktoru. A Adélka se už vysmekla z botek prvního stupně;. už dospívá k okamžiku zásadního životního rozhodnutí na křižovatce života. V době kovidu měli takovou můru na angličtinu, že se to nedá nazvat jinak – než můra. Pouštěla jim z You Tube anglická videa. Cože? Ano, děti nerozuměly, no a co! Ať se to naučí samy, ne? Poslechem. Bez znalosti slov. Adélka chodí v Pze do zvláštní školy. Ne do zvláštní, do normální. Ale jinak fakt do prapodivné. Řekli jim, že nebudou děti připravovat na přijímačky. Já si ještě dnes!! ve svém věku!!! pamatuji, jak jsme pěkně ráno nacvakali od sedmi na matematiku s paní učitelkou Fendrychovou, všechno za druhý stupeň jsme projeli, procvičili. A totéž s panem učitelem Matějkou na češtině. Pečovali o nás, abychom byli u přijímacích zkoušek úspěšní. Já jsem je dělala na Střední ekonomické škole v Hradci. A pak jsem se – zaplať Bůh!!! – dostala bez přijímaček na gymnázium. To bylo od Vesmíru skvělé řešení. Ekonomku bych asi nezvládla. To za prvé. A za druhé bych se tam nudila. Čísla, čísla, účty, ekonomie. Má dáti - dal. Brr. Stačilo mi, když jsem pak na vysoké skládala zkoušku z ekonomie kapitalismu – to ještě mělo hlavu a patu. Další zkouška z ekonomie socialismu – nějak jsem to přežvýkala, ale nevím jak. Možná dnes už bych mluvila úplně opačně. Socialismus – logický, uspořádaný, no – s řádem. Kapitalismus – chaos. Nevím. Nějak se to proměnilo. Nerozumím tomu. Ani se o to nepokouším. Dnes jsem mluvila s jednou klientkou, má syna v devítce. Samorost provokatér. To nemají učitelé rádi. Nesměli na chodbu. On vtipně vystrčil nohu za práh třídy. Byl na chodbě – a nebyl. Teď jdu na sever, a teď jdu na jih. Místo aby ho učitelé pochválili za jeho vtipnost, dostal jednu z mnoha poznámek. Hanbím se za náš stav. Někteří jsou tak zkostnatělí, že nevidí v dětech živé bytosti. Ta škola má slabého ředitele, nebo spíš ředitele slabocha, učitelky s ním hýbou… Markovi  rodiče chtěli pro syna změnit školu. Už už by kluk začal jezdit do deváté třídy do sousedního pohraničního městečka. Jenže na nové škole rozhodli, nejprve že ano, ale pak že by přestup v devítce nebyl vhodný.

- Prosím tě, jim se doneslo, že váš Marek je samorost a než by si s ním plevelili školu, tak se z toho vykroutili.

- To my víme.

Ptám se na úkoly. Jedou podle starých učebnic, úkoly dřív dostávali, teď už méně. Skoro vůbec ne.

- Ono je to zakázané, víš, aby se děti – bezmocní nemohoucí chudáci – nepřetěžovali. Mají moc úkolů. Čumět do mobilu, do počítače a kalcifikovat si šišinku…

Říkám jí, jak když jsem začala ředitelovat, začal chaos ve školství. Moje první ředitelská porada v hradeckém kině. Školní vzdělávací programy škol – dřív to bylo dle osnov v celém Československu jednotné. Dítě se přestěhovalo, jen navázalo tam, kde na své bývalé škole skončilo. Kolotočáři k nám jednou dvakrát do roka chodili. Jak by se asi učili, když pendlovali krajem?

Ptali jsme se, jak to bude dítě dohánět, když někde se cizí jazyk bude učit od druhé, od třetí třídy. Prý lehce. No, tak jo. 

Pamatuji před padesáti lety, jak paní řídící zrichtovala jednoho Tondu, který dupnul nohou:

- Zavázat!

Ten dostal! (Synchronicita - před pár minutami mě o přátelství požádal jeho bratr. To je neuvěřitelné.)

Děti byly zralé do první třídy, když nepatlaly, uměly jednoduché činnosti, jako je nazout a zavázat si boty, obstarat se na WC, obléknout se a svléknout atd. Kdo to nezvládl, dostal odklad, když ani za rok se to nedoučil, šel na zvláštní. Zvláštní školství byla perla ve světě!! PERLA!  Proto nám ho zlikvidovali. Jelo se tam pomaleji, děti se všechno v klidu naučily, mohly se vyučit a byly klidné, nevynervované, že jim něco nejde. A nikdo se jim nesmál. Někteří z tehdejších absolventů zvláštních škol by dnes s přehledem odmaturovali. Věřte nebo ne. Minulý týden jsem potkala učitelku první třídy.

- Co nejvíc neumějí?

- Mluvit.

- A chodí na řeč ke Svatce?

- Máme i ve škole kroužek…

Pamatuji, jak jsem Denisku učila mluvit, Linda se rozkošně kocala, ale paní učitelka ve školce zakročila. Do notýsku nám psala řečové úkoly. Nacvičovaly jsme je cestou do školky. Zvládla. Vnuk mluvil hotentotštinou. Odklad. Zlobila jsem se. To bylo to nejlepší rozhodnutí, co mohla Deniska udělat. Nacvičovala jsem s ním řeč. Při záplavách redaktor na Nově:

- Podivejte se, co voda udělala.

- Babi, babíí, on to řekl špatně. Měl říct: Podíííívejte se, co voda udělala.

Výborně! Skvělé! On slyšel délky, rytmus... O prázdninách na chalupě jsme si prostřeli venku u stolu. Ptám se ho:

- Chceš k snídani chleba nebo rohlík?

- Vohlik.

- Já jsem se tě ale ptala na chleba nebo rohlík!

- Žikám vohlik.

- Tak než si dáme rohlíček s medíkem, pár básníček pro tvůj jazýček. Chvilku jsme nacvičovali, hlad ho hnal; pak byl rohlík. Deniska mi volala po návštěvě u logopeda.

- Mami, máš jedničku.

Do první třídy šel připraven a zvládnul studium.

Aby dítě mohlo zvládat jazyk mateřský písmem, je třeba ovládnout správně mluvu, výslovnost. Paní učitelka musí zákonitě ve škole neplnit plán. Copak rodiče jsou tak zaneprázdněni, že nemohou denně pár minut plnit roli logopeda? Doplatí na to! A tkaničky? To prvňáčci taky neumějí. Aby se jim nerozvíjela jemná motorika, museli něco vymyslet. Boty na suchý zip. Imitace šněrovadel. Plesk, zalepeno. Ale to není řešení. Jemná motorika rozvíjí mozek. A úkoly se dávaly jen na procvičení. Tři řádky – nazdar. Jen aby se dítě utvrdilo v tom, co se probíralo. Vyber z textu zájmena. Nadepiš tužkou slovní druhy nad slova. Vypočítej slovní úlohu…

Maminka od toho samorosta mi povídala, jak v dětství vedla oba kluky k osvojení mluvy. Artikulovala. A stále poukazovala. Mají babičku bébé. Protože k ní se jezdilo okolo oveček. Co se to támhle pase? Ovečka. Správně. A jak dělá ovečka? Bé, bé. A jak se jmenuje manžel od ovečky? Beran. Řekni tu básničku… Vlastně to začínalo – řekni máma, táta, čiči. Jak jsi veliká? Jak dělají hodinky?

Jak se může dítě učit anglicky, když neumí svůj jazyk mateřský! To nepochopím. Hlavně že pak čtu:

- No, já vyjmenovaná slova neumím, já mluvím anglicky lépe než česky.

O tom by se dalo s úspěchem pochybovat a navíc – kde je vlastenectví? V…

Dost. Na desátou přijíždí staronová klientka. Má cukrovku. Píchají jí injekce, vedlejší účinek hubnutí. Shodila už třináct kilo. Vzali jí léky na cholesterol, vysoký krevní tlak. Přeměřuji ji. Metabolický věk má být o patnáct let nižší než biologický. Ani náhodou. Je ještě o osm let starší. Vysoké útrobní tuky. Odchází s programem. Pečuje o muže. Manžel těžce nemocen. Nemůže dýchat. Agresivní.

- Je očkovaný?

- Je. A chce čtvrtou. 

- Tak to bude amen.

- Musím teď domů. Bude zas prodojený. Po obědě budu mít chvíli času pro sebe. Tak do tří. Vypije láhev rumu za den.

Valím oči. Obvodní to ví. Prý nechte mu tu láhev.

Přepíjí léky. Chápu. Jsem pro. Zrovna tak když je kuřák na JIP, proč mu nedovolí cigaretu. Jsem nekuřák, ale soucítím.

Onehdy volala záchranku. Zdravotník jí řekl, že se nediví; vypadal, jako když se o něj pokouší infarkt. Ale měl absťák. Omlouvala se. Dejte mu skleničku. Když mu píchnete inzulín, na pitvě se to nepozná.

Valím oči. Shodujeme se, to by byla vražda. Jak to může poradit lékař? Nerozumím už světu. I když mi v životě bylo nejhůř, opravdu moc, nikdy bych si nesáhla na život. Byl mi propůjčen a nemám na to právo.

Oběd. Kočkám i sobě. A jedu do Trutnova do Zepteru. Výměna filtrů do čističky, filtrace, sprchy… Péče o zdraví něco stojí. Je to jako když jedeš lyžovat. Vždycky si musíš koupit jízdenku. Zdraví máš jen jedno. Cestou pozoruji nádherné scenérie. Stromy se ohákly. Příroda se předvádí. Ona se předvádí i na jaře, i v létě. Ale teď nejvíc cáká barvami. Hodinku a půl si povídáme se zástupkyní Zepteru. Hezká paní. Vůbec nepoužívá mouku. Je činorodá. Umí péct ze všech jiných mouk. Mandlové, kokosové. Udělala si rychlokurz na cukrářské pečení a zdobení. Zepter prodává nádobí, spací prostředky, zdravotní brýle na večerní koukání do počítače, filtry na vodu, filtrace vzduchu…

Dovezla jsem dva vzorky vody. Z kohoutku a z filtrace. Dnes domů přivezu tři filtry. Výměnu dodržuji. Měřená voda z kohoutku má 389 nečistot. Z filtrace 29. Až vyměníme filtry – voda bude dokonalá.

Protože jsem byznys klient, dostávám kartu byznys. A k tomu fůru hezkých dárků. Potřebných. Raduji se.

Je čas. Jedu domů. Ještě si užívám západní sluníčko. Občas je už tak nízké, že oslňuje. Nádherná hra temných mraků a osvícených stromů.

Přede dveřmi zásilka. Co to je? Aha. Herbalife Nutrition. Nakukuji. Jé! Mám velikou radost. Další dárky. Osobní dopis… Vím za co. Trošičku jsem zdvihla perka jedné, co mě chtěla cvičit. Nepovedlo se jí. A v balíčku osobní vzkaz. Ó! Velká pocta. V celém Vesmíru platí vaše NE!!! a já jsem si dupla. A řekla NE!! Madam si myslela, že jsem její podřízený. Teď v listopadu to bude rok od nespravedlnosti. No vidíš, Ireno. Bylas´ silná, diplomaticky sis šla za svým. Tobě nikdo nebude škodit. Jsi jeden celek se silou, která tě stvořila. JSI V DOKONALÉM BEZPEČÍ.

Bože, díky. Zase jsem se přesvědčila, že aniž bych chtěla, aniž bych si to přála, Vesmír mi ubližovat nenechá. Velké poděkování!

Posílám poděkování i té, která se mě ujala. :.-) 

A ještě rozdělávám balík s objednávkou. Ano, dostala jsem kuchařku zdarma. Už druhou. To mohou dostat všichni! A že jsem jich od čtvrtka rozdala! Včera právě klientka se synem měla při objednávce v košíku najít mixérek a kuchařku. Jenže kuchařka jí tam nespadla. Prý to nevadí. Ale vadí! Mně to vadí. Má na to nárok. Hned jsem volala na centrálu. Ať to paní neplatí. – Dnes ráno jí volám. Prý právě zaplaceno. Uá. Volám na centrálu. Spojuji konferenční hovor.

- Vy nám to neděláte lehké. Počkejte, já objednávku rychle stornuji. Aby se nám peníze nespárovaly. Vy uděláte, až vám dám echo, novou, tu samou, totožnou. Ale nezaplatíte. Dáte mi vědět nové číslo Ch00… Ok. Celý den jsem ve střehu. Ještě jsem byla v Zepteru.

- Paní Hrobská, paní už může objednávat.

Skvělé! Dojela jsem domů. Šup, rychle objednávka toho samého. Kontrola. Na druhém konci:

- Irenko, děkuji ti. Jak ty jsi vytrvalá, jak jdeš za svým.

- Máš nárok na mixérek a kuchařku. Tak jsem se snažila, abys měla všechno.

- No a to je můj obdiv a dík.

Vesmírná inteligence – děkuji!!!

Bylo to hezké! Radostné! Poučné! Milé a příjemné.

Svůj život držíme ve svých rukou.

Dobrou noc!

P. S. Vždycky napíšu Dobou noc! A většinou se vrátím a opravím. :-)