Objevující
Půl deváté. Zrzeččiným koťatům už dva tři dny běží třetí rok života. Všechna zatím žijí v láskyplných rodinách. Hvězdářka, to byla v mých očích ta nejošklivější. Vyrostla ve sličnou kočinu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-23_Hvezdarka_Lucinka/
Přijela právě na prázdniny z Holandska do Čech. Pamatuji, jak jsem sbírala podpisy na něco důležitého. Tehdy to organizoval pan Volný. Panička z Holandska tu uvízla. Taky sbírala na jakousi petici. Přijela pro archy. Zachránila naši dvoubarevnou Hvězdářku. Prohlížím její fotky. Kočka už nenosí postroj. Tady Čechách se drží na zahradě, zkoumá prostředí. Pije z konve. Mám radost, že ji vidím. Totiž na FB si prohlížím ve vzpomínkách třídenní a čtyřdenní Zrzeččina koťátka před dvěma lety.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-23/
Na okně ložnice bílá kvetoucí kráska. Za oknem slunce. Tak schválně! Jak dlouho dnes vydrží. Za mého dětství se svítilo celý den. Od pondělí venku jak v prádelně. Po obědě slunce zavíralo krám. Každý den jsme čekali na déšť. Ne, ne. U nás pršet nebude.
Zdá se, že si cvičím intuici. Možná od podzimního kurzu s Markem Komissarovem. Nejen odložené brýle. Ale mysl pracuje lépe. Intuice. Už druhý den cítím něco temného. Pociťuji jako by někdo něco zlého tvořil. Neumím si to vysvětlit. Už si neříkám, že se mi to zdá.
Odkrývám na záhonku skleničky na nočénkách. Ty bláho, další sežraná, přitom pod sklem. Měla jsem v noci vyběhnout. Nasolit mu jednu mezi tykadla. Zalévám. Pracuji ve skleníku. Bují mi to tam. Proštipuji. Zkracuji listy. Sklízím okurky. Dozrávají první rajčátka. Vytahuji cibuli. Třešně černají. Sbírám pod stromem krásné, popadané. Nejsladší na světě,
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-23_Spacicek/
Někdo na mě civí. Otáčím oči k žebříku. Vyděšený špaček. Ježkovy, ten tu hopsá už od včera. Co se mu stalo? Na hřbetě má trošku zdvižená peříčka. Jak bych mohla pomoci? Třešně si nasbírá. Nesu mu pítko. Deniska mi vytočila velkou mísu. Používám ji pro ptáky. Špaček okolo mě hopsá celé odpoledne. Mourek chrapčí pod houpačkou. Doufejme, že je líný. Co bych mohla pro špačka udělat?! Bojím se ho vzít do ruky. Asi před třemi lety jeden narazil do okna. Položila jsem ho za kbelíky s rajčaty. Aby ho Micicinda nenašla. Měl asi otřes mozku .asi za dvě hodinky zmizel. Teď mě napadá. Vždyť on předevčírem narazil do dveří kuchyně. Jen tři peříčka se snesla na parapet. Myslela jsem, že to byl kos. Pokud si něco zlomil, co s ním bude? Jak mu nesu mísu s pitím, schovává se do rybízu. Zítra ráno se na něj půjdu podívat. Nabídnu slunečnici? Proso? Co takový špačoun miluje. Kam ho dám? Na třešňovou větev porostlou mechem.
Petroušek je tu. Zítra jde. Kamasi, kamasi? No? Kam asi? Jasně. Do Kolbenky. Jako on mi říká, že je na mně vidět, jak si užívám důchod, na něm je vidět, jak miluje, ale opravdu vrcholně dýchá za energetiku města. No žere ji. :-)
Je tu. Něco málo spolu tvoříme na zahradě. Stříhám levanduli. Půl keře nechávám na zítra. Těším se. Budu si jen hrát s vázáním kytiček.
Telefon s kamarádkou.
- Myslela jsem na tebe. Že přijdeš. A ty voláš!
Stěžuji si na zlobu lidí. Chlácholí mě.
- Nechej nevědomé blbce v jejich nevědomosti. To vůbec nemá cenu. Nic neřeš. Ti zůstanou stejní.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-23_Dary_zahrady/
Řežu listy mangoldu. Letos nemám červený. Do loňska jsem tuhle dobrotu neznala. Snad ani jménem. Tak heboučký. Tak vkusný jen na utržení a snězení za syrova. Loni jsem dostala tři rostlinky zadarmo. Květinářka by je vyhodila. Co radosti mi nadělaly. Kolik špenátu jsem si za zimu z nich uvařila. Dnes těm červeným stříhám divoce vyběhlé vršky. Beru pár listů z nové zelené rostliny. Cibulovou nať, cibulku. Vařím si vynikající špenát.
Hlavou mi běží, co všechno, kolik informací, teorií jsem za ta léta, jak jsem vzpomínala minule, naposlouchala. Nakoukala. Navnímala. Kolik konspirací se stalo realitou. Kolik debilů se vyšklebovalo. Když konspirace na sebe vzala kabát skutečnosti, zalezli do díry. Taky jsem byla pitomoučká. Docela do vysokého věku. Odpouštím. Co jsem učila o bájích, pověstech, pohádkách, o eposu o Gilgamešovi. Naprosto nevzdělaná s vysokoškolským diplomem s kulatým razítkem státního debilizátoru. Školství brzdí rozjezd, nadšení dětí pro výuku. Jak ubylo morálky, smyslu pro povinnost, narostla lenost, škola už ztratila fci vzdělávací instituce. Naučit trivium. To jim dnes stačí. K čemu vědět víc? Rozumní rodiče vedou své děti. Nerozumní je vedou do záhuby ulice, montoven.
Nové Za stranu a za lidi. He, he. Zrovna jedna taková lež ze strany chorobné holčičky, která se naopak nestala:
Xaver se Karol ptá, jak se vede.
- Na to, že už jsme všichni dva dny po smrti, velmi dobře…
- Co to je? Jak, po smrit?
- Greta Thunbergová právě před pěti lety publikovala jakéhosi nejmenovaného TOP vědce, který hrozil: Jestliže lidstvo nepřestane s fosilními palivy, do pěti let lidstvo zemře. A pětileté výročí tohoto Grétina příspěvku, který Gréta pro jistotu smazala, bylo právě před dvěma dny.
Tak to je super. Žijeme život po životě. Chudák holka, aspoň k něčemu je dobrá.
Dočetla jsem se kritiku svého obočí jako kolejnice a zmalování; zkrátka jsem nejhnusnější tvor na zemi. Dovolila jsem si za těžké peníze chtít v domově důchodců aspoň horký čaj. Prý jsem jim tam znepříjemňovala život. Nápodobně. Oni mně víc.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-23_Duhovy_papez/1595664200
Nedovolila bych si takové impertinence, jako je kritika něčího vzhledu, ošacení, i kdyby si papež natáhnul sebeduhovější hábit; před týdnem u reklamy lelosi jsem si dovolila obecně sdělit, že legíny jsou naprosto nevhodné na vyžrané zadele. Joj! A za tím si stojím. Nikdy bych nikomu nekritizovala účes, make up nebo jeho nevzdělanost, nedostatek rozhledu nebo omezenost.
Ani ve snu by mě nenapadlo přežvykovat a kritizovat hanebné přání umělců o statusu vejžirky. Umělci požadují, aby měli speciální status. Přesně: Zákonné zakotvení statusu umělce. K vyjasnění podmínek se Česko zavázalo v rámci národního plánu obnovy, který financuje EU. Přátelům jde o to, aby profese měly snížené nebo nulové odvody na sociální, zdravotní, protože se různě mění, kolik vydělají. To, že je to diskriminační k dalším OSVČ, mohou vydělat, ale také nemusí, to už naši umělci nevidí. Zástupci našich umělců v poslední době stále intenzivně upozorňují na nejistoty, které práce v kultuře přináší. Tedy vedle rádoby umělců - kam vítr - tam plášť, tu jsou další nezajištění. Vedle OSVČ, maminky s dětmi, důchodci, děti vylétnuvší z dětského domova... No?
https://www.youtube.com/watch?v=P56C_6ypOiw
Bezva dokument o klamání lidstva. Hovoří o všem. Vůbec nevím, kam se přiklonit. Nechce se mi být za tu velkou krávu, kterou raději nepotkat! Neb ona si myslí, že je Země rovná. Nemám v tom jasno. Zakřivení jsem nikdy u moře neviděla. Rovno, rovno, rovno. Před půl rokem jsem se dívala na logické vyprávění o bublinách – klenbách tady na Zemi. Rozuměla jsem výkladu Jaroslava Rosy:
https://www.youtube.com/watch?v=bj3Nq3Ctbv8
Doporučuji rozkliknout, kouknout, jak to vidí autor. Jsme na placce? Na kuličce? Nebo v duté Zemi? Obojí je správné; žijeme na kouli i na placce. Z toho původního dokumentu, jak končí Oiw, vyplyne, jak Challenger byl nebetyčný podvod. Asi před třemi pěti lety jsem viděla posádku po letech dnes. Všichni živí a zdraví. Zapamatovala jsem si kudrnatou učitelku. Je stejná tehdy jako dnes. Někteří z nich si ani nezměnili jména. :-) Ve filmu je uvidíte všechny. V záběru po výbuchu jsou rodiče učitelky. Smějou se. Copak nevědí, že je bere kamera? Tam v té raketě právě vybuchla jejich dcera! A nic.
V dokumentu se hovoří o nebeské klenbě. To jsem už taky slyšela. Jaroslav Rosa taky hovoří o klenbách.
https://www.facebook.com/100010859310698/videos/2741061746036291
Encyclopedia Americana z roku 1958, svazek 2, uvádí, že americká armáda našla kopuli v nadmořské výšce 13 000 stop na 80 stupních jižní šířky a 90 stupních východní délky během jejich průzkumných letů od prosince 1955 do ledna 1956.
To je nepopiratelný důkaz, že Země je pokryta kupolí.
Před nedávnem jsem poslouchala vyprávění, jak se nelze vypravit do Arktidy soukromě. Nikdy nedostaneš razítko od všech nevím kolika zemí. I kdyby ses upsal, že si budeš nosit exkrementy s sebou zpět z cesty. Že půjde pěšky a po špičkách. Že všechen plast přineseš. Ne. Normální smrtelník se tam sám nedostane. Ne, nedovolí ti to. Tam smí pracovat jen kvantum vědců. Jsou pod kontrolou, věnují se bádání. Nechodí tam, kam se nesmí. Co zkoumají? Z pořadů Jaroslava Chvátala vím, že před krátkým časem někdo letěl s malým letadlem mimo letový koridor. Uviděl díru do země… Základny nazi. Od války.
https://informace.top/antarktida-jsou-ledove-steny-konec-sveta/
Zajímavé. Je mi jedno, na čem žijeme. Rovná zem. Kulatá. Omezená klenbou. Snad se to ještě za života dozvím. Důležité je, aby se lidé k sobě chovali ohleduplně, slušně, láskyplně. To mladým chybí. Pokora, úcta, umění přijmout názor druhého. Láska k člověku. Láska k životu. K přírodě. Nevyšklebovat se. Učit se. Studovat prameny. Je to taky na nás starých. Nechali jsme si ukrást své děti. Jejich děti. Co uděláme? Co se dá udělat? Hovořit s nimi. To je na nás. Já vím, oni neumějí počítat, dopočítávat, pravopis, číst, nemají rozhled. A ani nemají zájem. Odrodilci. Změňme to. Důležitý je život v míru.
Dobrou noc!
P. S.
https://www.youtube.com/watch?v=-PIv4hAwwjw
Toto jsem ještě nezkoukla. Co je s námi po smrti.