Oblečte masky, zabijte čuníka, povoďte klibnu, je tu masopust
Petroušek slouží v energetice. Já vstávám. Dnes v pevnosti masopust. Poběžím kondičně nahoru podívat se. V deset jde průvod. To dopíjím svůj koktejl.
Mourek mi přišel do ložnice udělat tichoučké mra. Drzoun. Já ho slyšela. Přišel mě zdvihnout. Protahuji si tělo. Dnes půjdu okolo stánků potěšit se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-14-rano
Kočky obstarány. Popel vybrán. Okýnko vyčištěno. Horká vodička s kurkumou a pepřem vypitá. Koktejl ve mně. Jdu. Docela svižně. Mezi mosty slyším ránu z děla z pevnosti. To asi generál z balkonu velitelství dal povolení k masopustnímu veselí. V kopci potkávám toho člověka, který je jiný jako já. Zná, ví, četl parte. Objal mě. Prý jsem silná. Má pravdu. To dám. Každý to dá. Ono nám na světě nic jiného nezbývá.
Volám s Lindou. Hlásí se mi. Víme o sobě. Ze čtyř dětí dvě. Mladší. Svědčily nám svatbu. O něčem to vypovídá. Nehroutíme se. Jsou důležitější věci. Třeba život. Ať si každý dělá, co mu libo. Bezcit nese bezcit. Neláska nelásku. Bezohlednost své plody. Nesoulad.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-14-masopust
Držím se rodinky. Rodiče v maskách, dvě děti. Intuitivně hledají průvod. Míříme k bývalé ošetřovně. Potkávám spolužáka Jardu. Tady jsou.
- My jsme v dětství neříkali bastion. Taky to bylo nepřístupné. Všude vojenský prostor.
- My kluci jo.
- To je mi novinka. Za nás se říkala čísla útvarů. Nebo slova. Autopark. Ošetřovna. Hadráři. Ale určitě ne bastion a číslo.
Na dvoře pobíhá velká postava Masopustu. Hraje tu lidový soubor z České Skalice. Krásně staročesky znějí. A tančí. A zpívají. Milo. Pozoruji, jak se lidé radují. Někdo mi nabídl koláč. Tak jednou, no. Bílá mouka mě snad nepotrhá. Najednou je u mě dcera jedné mé kamarádky.
- Paní Hrobská, dáte si panáka?
Vyvalila jsem oči. Přece mě nemá ráda. Vyhrkla jsem.
- Dám.
- Mám už jen rum nebo slivovici.
- Slivovici.
Nalévá mě maličkou štamprličku.
- Na zdraví! A na život!
Pokyvuje.
Ó, jak milé. Ó, jak hřeje. Asi jsem vypadala smutně.
Masopust režíruje průvod dál. Jdeme po chodníku, po němž jsem brečívala jako holčička. Iva mě tudy vodívala do školky. Ohýbala mi prsty. Prý kvůli mně chodila pozdě do školy. S maminkou to bylo šťastnější. Bydlela tu figurka. Špinavý dědek Skořepa. Skořepy jsme se báli. Aby nevyběhnul ze svého kutlochu. Sbíral uhlí po okraji cest. Vypadlé bulvy cukrové řepy z korby auta. Buď měl v puse slavíka nebo to uměl jen rty – pískal. Bála jsem se ho. Nevím, z čeho žil. Nikdy jsem ho v obchodě neviděla. Nosil černý baret. No – figurka neurčitelného věku. Jednou ho myslím porazilo auto. Odvezli ho do nemocnice. Umyli. Jak ho zbavili černé fólie špíny, umřel na čistotu.
Vstupujeme do brány v Okružní ulici, kterou jsem nikdy v životě nešla. Vede do maminčina vojenského útvaru 8521. Výstrojní sklad. Česky hadráři. Dnes je nádvoří hezky upraveno, osázeno. Už nekolik let je tu kavárna. Masopust předčítá, co je klibna. Kometa mu špitá do ucha, že měl říci o průletu kometou. Prý až na další zastávce. Z nádvoří vycházíme fortnou, kde si pamatuji nástěnky BSP – kolektivů tzv. brigád socialistické práce. Byl-li někdo nestraník, musel chceš nechceš nějak u vojáků fungovat. Plnil třeba nějakou vymyšlenost, kterou by maskoval svou nestranickost.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-14-trhy-trhovci-coko-holubi-dum-s-laskou-emily
Vysoká postava Masopusta nás vede Okružní ulicí do bastionu, jehož číslo jsem zapomněla. U fortny kolovrátkář. Jdu chodbou okolo prvních stánků. Kupuji norkové mýdlo. Za čtyřicet.
- Víte, já používám nejdřív prošlá. Nemyjí tak dobře, jako čerstvá. Je to jako když nejdřív bereme poškozená jablka. A ta zdravá mezitím shnijí. Vy máte nejlevnější. V létě jsem platila asi o patnáct korun u konkurence víc. Pamatujete?
- Pamatují. Na Kohoutově. Pán mi dává krabičku do pytlíčka. Paní tu má vyšívané věci, šité…
- To v lázních v Darkově prý prodávají tahle mýdla za stovku.
Jdu do dvora. Tady množství žracích stánků. Sýry, klobásy, jitrnice, ovary. Tři kotlíky s horkým nápojem. Dávám si punč. Svařáček je červený. Kdybych se polila, ať nemám škodu. Paní přikyvuje. Lije mi do kelímku punč. Vstupuji do chodeb s ohništi. Tržiště.
- Jé, čokoláda Lí lá. Dobrý den!
- Dobrý den!
- Na Vánoce mi bylo líno vstát od počítače. Hledala jsem čokoládové máslo. Vás jsem hledala Pod Sjezdovkou. Ale nevěděla jsem město. Nějaké Semil?
- Adresu máte správně. Jen jsme Stará Paka.
- No, vím.
- A máslo sporadicky. Spíš Jordis.
- Ano, tam chodím na Velké náměstí v Hradci Ale koupila jsem máslo v krámku zdravé výživy.
Ochutnávám kousky čokolády. Povídáme si. Beru kakaové boby.
- Váš tatínek říkal, že máte směs bobů. Některé jsou kyselejší, jiné čokoládovější.
- Já jsem tak ráda, že si s námi povídáte. Chutnáte…
- A vy si mě pamatujete?
- Pamatujeme.
- Já spíš si pamatuji vašeho tatínka.
- Lidi nemluví. Neochutnají.
- Oni se bojí, aby si nemuseli něco koupit.
Totiž maličká čokoládka – ano, první kvalita – stojí stovku. Beru tři čokoládky. Kupuji si teplou čokoládu do kelímku. Čtyři čokoládové bonbony. Jeden za třicet dva korun! To je ta neinflace. Platím skoro osm stovek.
- Jé, brownis. To peču na vorwerku.
- Víte co, já vám jeden kousek našeho daruji. Chcete?
- Chci.
Mají moc a moc dobrý!
Vyfukovačka skla krásně zas ukazuje dětem, jak se foukají figurky. To já ráda. Edukace praxí.
https://www.facebook.com/slaskou
- Jé, S láskou Emily! Dobrý den!
- Dobrý den! Moje zákaznice!
Paní z Phy s krémíky a deodoranty na bázi přírody. Bez chemie.
- Víte, že jsem tuhle hledala v lednici bambucké máslo. Vypadl na mě váš svatojánský krém. Čím voní?
Vyjmenovává mně bylinky, které by to mohly být.
Hledám ingredience:
Seznamte se s mým pokladem. Balzámem pro pleť jakéhokoliv typu. Dřív si říkal "Svatojánek." A teď...
✨
ŽIVA. ✨
(Čti: ŽIVA a tečka!)
Je vyvinutá ze skutečných pokladů
přírody.
Jsou jimi tzv. tekuté zlato - jojoba hned ve 3 formách, dále velmi ceněný a
luxusní olej z kaktusu opuncie, máslo ze semínek hroznového vína i z černého
kmínu, bio bambucké máslo, vitamínem C nabitý olej z plodu rakytníku, olej z
mandlí, samozřejmě přírodní vitamín E a voní po vzácném oleji z kávovníku a po
citrónové trávě.
Nanáší se maličké množství na navlhčenou pokožku - to proto, že není šizený vodou, ropnými deriváty, parabeny, konzervanty... Použitím vody (nebo ještě lépe hydrolátu, tedy vody květové) před jeho použitím docílíte uzamčení vlhkosti ve vaší krásné a zdravé pokožce.
Je na Doniu. Potřebuje peníze na certifikaci své kosmetiky.
🌸 Proč DONIO?
Aby se ROSTLINKA mohla narodit oficiálně – a mohla se dostat i k vám – potřebuji zvládnout několik velkých kroků:
- provést povinné atesty a certifikace všech výrobků,
- dokončit vybavení mého malého ateliéru, který je už připravený k výrobě,
- nakoupit kvalitní rostlinné ingredience a obaly,
- a ve spolupráci s ilustrátorkou, kaligrafkou a grafičkou vytvořit nádherné etikety s rostlinnými motivy, které budou přesně vystihovat duši značky.
To všechno je finančně
i administrativně náročné.
A právě proto vás s pokorou a nadějí žádám o pomoc. 🌱
Loučím se. Krásná paní mi říká:
- Vidíme se v létě na Oživlém Josefovu.
- Vidíme.
Mně se tohle sloveso zamlouvá i bez předpony u-. Jak jsem proti novotvarům a anglikanismům, tak vidíme se v létě mě neirituje.
Vycházím na nádvoří. Aha. Tady je kartáčník. A hele, Ateliér Holubí dům. Paní mě radostně vítá. Točím její novinky. Má krásné. Viděla jsem včera na FB.
- Dnes nic nechci. Na Vánoce jsem nikomu nic nedala.
Nakonec mě napadá, že příští týden chci obdarovat někoho ve smutku. Kupuji.
- Ať máte tržbu. A to opravdu daruju. Ješiši, poslední, úplně poslední peníze. Víc nemám. Krásně to vyšlo.
Na odchodu mé oblíbené placky chačapuri. Hezky se zdravíme s paní.
- Víte co, já už jsem dnes měla bílý koláček, čokoládu, punč, tak si ještě dám vaši placku. S čím máte?
- Už jen sýrové.
- Tak jednu.
Paní rozvaluje placku. Hledám peníze.
- Ješiši. Já už nemám hotovost. Dá se tu platit kartou?
- QR kódem.
- To neumím. Jak se to dělá? Mám skener na telefonu.
Nějací lidé mi radí, jestli mám aplikaci.
- Asi nemám. Vlastně –počkejte. Mám to v telefonu. Mám.
Otevírám účet. Ukazují mi dole:
- Vidíte? Tady je platit QR kódem.
Ještě loni placka stála osmdesát. Dnes stovku. Fialo, ty hadrníku, pak že tu není inflace.
- Jé, to jsem ráda, že jste mi poradili.
- Já bych vám tu placku dala zadarmo.
- Joj, to jsem málo skučela.
Řehtáme se. Placka v pytlíku mě krásně hřeje do rukou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-14-domu
Spokojeně cvakám – to je Petrouškovo slovo – po mnoha setkáních, ochutnávkách a radostech z trhů s trhovci – na šance. Přes Dolík to beru po hradbách. Zapomněla jsem odbočit na stezičku dolů. Na tu, jak vždycky před vrcholem cestou nahorud funím. Dobře. Uklouzla bych tam. Sbíhám po Šoubráku. Natotata jsem doma.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-14-doma
A krásně jsem si naběhala, nachodila, nakráčela svůj denní limit. Ach, to bylo osvěžující.
Petroušek je tu. Brambory na páře jsou raz dva tři.
- A kde máš ty?
- Petroušku, já jsem měla placku. Budeš jíst sám.
Jsem doma. V bezpečí. Tady na mě nikdo nemůže. Žádná prašivá uniforma. Jdu se mrknout na FB. Hele. Fotky z včerejšího parkování u divadla. Kritika parkování. Píšu:
- Před třemi roky jsem dostala pokutu. Prý MP iniciativně rozdala asi dvanáct nebo patnáct pokut. Manžel mi řekl, že jsem parkovala správně. Přispěla jsem do městské pokladny třemi stovkami. Od té doby parkuji na parkovišti u policie.
Koukám na Českých tradicích – Valentýn. Připisuji, že je výročí bombardování Phy. Bylo to myslím hned po Postupimské konferenci. To už se vědělo, komu připadneme. Nějaká paní to taky připsala:
Veronika Jenkova
Také neslavím...bombardování Prahy 14.2.1945 nečekaný nálet amerických letadel (USAAF)při kterém 62 bombardérů B-17 svrhlo na Prahu 152 tun bomb vše se dá dohledat 12:25-12:34h příčina,omyl způsobený navigaci, kdy posádky letící z Nizozemska omylem považovaly Prahu za Drážďany škody:zničeno nebo těžce poškozeno bylo přes 100 domů...zejména Vinohrady, Nusle, Smíchov a v centru útok si vyžádal přes 700 mrtvých a 1100 zraněných
Velký článek se stejnými daty píše z Moskvy Petr Michalů:
Petr Petr Michalů
NE "Valentýn"!! Proč? - Proto - čtěte!
Dne 14. února vždy vzpomínejte a uctívejte památku nevinně zabitých Američany lidí, neslavte jejich oplzlý svátek lásky tzv. Valentýna.
Proč lidé, proboha, slavíte dne 14. února nesmyslný, opzlý, americký k nám importovaný svátek prý lásky sv. Valentýna?!
Raději vždy v tento den vzpomeňte a uctěte památku všech nešťastných obětí "láskyplného" amerického a britského bombardování a ničení Prahy! Třeba i nějakým tím pietním shromážděním třeba před americkou ambasádou.
Právě v tento den – tj. 14. února 1945 (to je přesně před 81 lety) "spojenecké" bombardovací letectvo USA a Anglie svrhlo na hustě obydlené čtvrtě Prahy smrtonosný náklad bomb.
Tento válečný zločin provedlo 62 "spojeneckých" amerických bombardovacích letounů startujících ze základny v anglickém Nuthampsteadu. Nálet trval pouze dvě minuty mezi 12:25 a 12:27.
Na Prahu bylo svrženo přibližně 150 tun trhavých a zápalných bomb v širokém pásu od Radlic až téměř po žižkovské nákladové nádraží – bombardování zasáhlo Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Nové Město, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Nejvíce byla poškozena oblast od Palackého mostu (tehdy Mozartova) přes Karlovo náměstí na Vinohrady.
V důsledku náletu bylo zabito 701 a zraněno 1184 lidí; mezi oběťmi byli např. horolezkyně a malíř Vlasta a Otakar Štáflovi a Eva Ladová - dcera Josefa Lady. Oběti tvořili téměř výhradně civilisté. Bez přístřeší zůstalo 11 000 Pražanů. Přes 80 lidí zůstalo nezvěstných.
Bombardováním bylo zasaženo přes 2500 pražských domů, z toho 68 bylo úplně zničeno, 88 velmi těžce poškozeno, 168 těžce poškozeno a 2.351 poškozeno lehce. Zasažen byl např. Emauzský klášter, Faustův dům, Vinohradská synagoga, Grébovka (včetně Gröbovy vily), sochy na Palackého mostě, vozovna Pankrác, Vinohradské divadlo. Silně byl poškozen dům na rohu dnešní Resslovy ulice a Rašínova nábřeží, který musel být odstraněn; na jeho místě teprve v roce 1996 vyrostl Tančící dům. Mimo objekty bylo napočítáno dalších 67 zásahů. Zničeno nebo těžce poškozeno bylo také přibližně 40 tramvajových vozů.
Nálet nezničil žádný významný vojenský cíl.
V současné České republice fašistická junta ničí a odstraňuje památky osvoboditelům Československa od německého nacismu, fašismu a staví památníky svým vrahům a ničitelům – například v Plzni památník americkým vrahům a ničitelům "Thank you, America"!
Mgr. Petr Michalů
Zatápím. Teplo domova. Kočky. Petroušek. Klid. Na Jasných zprávách poslouchám paní Bobošíkovou:
Inkluze zůstane. Asistenti budou dál rušit výuku. Návrat ke zvláštním školám ne. Reforma výuky na rok 2027 se ruší. Snad v roce 2028. Změna přijímacího řízení na SŠ. Źáci nejprve testy, pak volit školy od roku 2028. Místo tří přihlášek pět. Snížení výukových oborů nepřipraveno. Revize RVP neřízena. Zásadní změny inkluze a razantní reformy se nekonají. Žádné změny. Podpora běloruských opozičních neziskovek ano.
Nu vida! A pak že volby něco změní. Nic.
Konečně mohu napsat, že jsem prožila krásný den. Smutek pomalu opadá. Ještě ho nesu. Ještě ho cítím. Ale vono to pude. Jan Masaryk říkal: Furt se de.
Dobrou noc!